Petra Neomillnerová je česká spisovatelka a recenzentka. Absolvovala Střední knihovnickou školu, po revoluci se věnovala tvorbě užité grafiky a v současné době se živí psaním fantasy. Zajímá se o přírodu, magii a poezii. Dlouhodobě spolupracuje s časopisem Pevnost, který se zabývá fantastikou. Na Internetu používá přezdívku Alraune.
Tvorba Petry Neomillnerové se vyznačuje osobitým stylem, někdy nazývaným „dirty fantasy“, především drsnou a přímočarou charakterizací postav i prostředí, otevřeným zobrazováním násilí a sexu, vyprávěním v přítomném čase a první osobě a svéráznými, emancipovanými hrdinkami (zaklínačka Lota, čarodějka Moire, upírka Tina Salo).
Doušek věčnosti se mi zdá lépe zpracovaný, než Sladká jak krev. Neomillnerová lépe píše, lehčeji se mi to čte a našla se i promyšlenější zápletka. :) Stejně jako u jedničky - vtipné dialogy, dobře zpracované postavy a styl psaní: whuaáá!! (nadšení) :D
Co mi postupem čtení začalo vadit, byla Tina samotná. Bylo toho na ni moc, zdálo se mi, že se z ní stává superhrdinka, která zvládá vše. Ne, čistě technicky to není pravda. Neomillnerová se krotila a dokázala Tinu popsat realisticky, nedělala žádné heroické skutky, museli jí občas píchnout přátelé, přesto... přesto mi to lehce brnkalo na nervy. :P
Během čtení jsem se neubránila několikrát vzpomenout si na Anitu Blakeovou. Já za to nemůžu, ale Anita mi Tinu (či Tina Anitu) vážně připomíná. Jop, Tina je drsnější, je upírka a podobně, ale jejich chování, priority, příběh, ve kterém neochotně tančí...
Kniha se mi líbila. To je jasné z hodnocení. Vážně se mi líbí, ale nejsem z ní nadšená tím správným způsobem, mám k ní víc než pár výhrad. Některé situace se mi teď, po pár dnech, zdají celkem přitažené za vlasy a když se zpětně na děj podívám, je lehce chaotický. Ale to jsou drobnosti. A navíc - tohle k Neomillnerové vlastně svým způsobem patří! :D
31.1.2012: Doušek věčnosti se mi zdá lépe zpracovaný, než Sladká jak krev. Neomillnerová lépe píše, lehčeji se mi to čte a našla se i promyšlenější zápletka. :) Stejně jako u jedničky - vtipné dialogy, dobře zpracované postavy a styl psaní: whuaáá!! (nadšení) :D
Co mi postupem čtení začalo vadit, byla Tina samotná. Bylo toho na ni moc, zdálo se mi, že se z ní stává superhrdinka, která zvládá vše. Ne, čistě technicky to není pravda. Neomillnerová se krotila a dokázala Tinu popsat realisticky, nedělala žádné heroické skutky, museli jí občas píchnout přátelé, přesto... přesto mi to lehce brnkalo na nervy. :P
Během čtení jsem se neubránila několikrát vzpomenout si na Anitu Blakeovou. Já za to nemůžu, ale Anita mi Tinu (či Tina Anitu) vážně připomíná. Jop, Tina je drsnější, je upírka a podobně, ale jejich chování, priority, příběh, ve kterém neochotně tančí...
Kniha se mi líbila. To je jasné z hodnocení. Vážně se mi líbí, ale nejsem z ní nadšená tím správným způsobem, mám k ní víc než pár výhrad. Některé situace se mi teď, po pár dnech, zdají celkem přitažené za vlasy a když se zpětně na děj podívám, je lehce chaotický. Ale to jsou drobnosti. A navíc - tohle k Neomillnerové vlastně svým způsobem patří! :D
Tina je fajn. Dobrá oddechovka, do které se člověk snadno začte a která nepustí, což je u podobného žánru nejdůležitější. Líbí se mi autorčin smysl pro drsný sarkastický humor, ponurou atmosféru i jakousi patinu reálna - to mají ovšem společné všechny její knihy. Doušek věčnosti mi připadá oproti Sladká jak krev sestup o stupínek dolů, proto házím i nižší hodnocení. Možná za to může fakt, že mi motorkářské téma v tomto podání příliš nesedlo, Dyre mi připadal malinko přehnaný a celkově mi tam chybělo nějaké pořádné stěžejní téma, na které bych se zaháčkovala. Další možností je poměrně velký časový odstup, se kterým jsem obě knihy četla (Sladkou už někdy na střední, takových dobrých šest nebo sedm let zpátky). Nebo za to třeba může kamarádčino (ne)doporučení, podle níž tento díl patří k těm slabším článkům série, což jistým způsobem nastavilo má očekávání. Ale na tom nezáleží, protože jsem se k Tině konečně po letech vrátila a tento díl mě přesvědčil, že má cenu číst sérii dál.
I´ll look back at this book and I think it was such a little tough-ass, but it was interesting read vampire fiction from czech writer.
Today I started reading Death of Archangel, which unfortunately is not here, and there is a huge improvement in the storyline and characters. I plan to read the Wolves of Sudetenland. Maybe Kay will surprise me.
Nedávno som si túto knihu požičala od našich (vlastne celú sériu a idem si to prečítať znovu). Tatinovi som kúpila posledný diel, ale nejako som sa v tom stratila - kto je kto a kto s kým a kto proti komu - musím dať re-reading!
Druhý diel bol v mnohých ohľadoch ešte lepší než prvý. Napätie sa stupňuje, na sćenu definítivne vstupuje Tinin otec a všetko sa komplikuje. Vedľajšia dejová linka s vyšetrovaním fungovala perfektne, vlkolaci sú do sveta uveriteľne a zručne zabudovaní. Motorkársky klub je trochu klišé, ale svojím spôsobom pôvabné a efektívne.