Leopold Classic Library is delighted to publish this classic book as part of our extensive collection. As part of our on-going commitment to delivering value to the reader, we have also provided you with a link to a website, where you may download a digital version of this work for free. Many of the books in our collection have been out of print for decades, and therefore have not been accessible to the general public. Whilst the books in this collection have not been hand curated, an aim of our publishing program is to facilitate rapid access to this vast reservoir of literature. As a result of this book being first published many decades ago, it may have occasional imperfections. These imperfections may include poor picture quality, blurred or missing text. While some of these imperfections may have appeared in the original work, others may have resulted from the scanning process that has been applied. However, our view is that this is a significant literary work, which deserves to be brought back into print after many decades. While some publishers have applied optical character recognition (OCR), this approach has its own drawbacks, which include formatting errors, misspelt words, or the presence of inappropriate characters. Our philosophy has been guided by a desire to provide the reader with an experience that is as close as possible to ownership of the original work. We hope that you will enjoy this wonderful classic book, and that the occasional imperfection that it might contain will not detract from the experience.
Miluji věci, mlčenlivé soudruhy, protože všichni nakládají s nimi, jako by nežily, a ony zatím žijí a dívají se na nás jak věrní psi pohledy soustředěnými a trpí, že žádný člověk k nim nepromluví. Ostýchají se první dát do řeči, mlčí, čekají, mlčí a přeci tolik by chtěly trochu si porozprávět!
Wolker mě překvapil! Už se nebojím proletářské poezie!
Dnešek je jistě nesmírný zázrak, dotkl se vám mého srdce znenadání jak veliká bolest, jak veliká láska - a hned nastalo slavné zmrtvýchvstání, mnoho věcí stoupalo na nebe, každá čisťounká jako sedmikráska, a moje oči ten zázrak viděly, ale musely zůstati dole zrovna jako ti apoštolé, co potom se rozešli po světě do dáli a každému radostně říkali, že Pánbůh se jim zjevil jako člověk. ---
Srdce ukřižované na dřevěném kčíži předvčírem zemřelo. I sňali je a do země vložili, slzmi zalili a srdce vzklíčilo dnes ráno.
Červený květ chodí po zemi a po nebi, Pánaboha velebí v nevěstincích a kasárnách, v předměstských domcích a továrnách a říká celému světu:
"Jsem láska a květu ranou otevřenou, aby všichni nevěřící, železným životem rozbiti, mohli v ni prsty vložiti." ----
Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě.
Po ránu, na louce, v létě po kvítku vztáhnu se nejmenším. Zašeptám, až se obejmu s ním: "Chlapečku bosý, nebe dlaň o tebe opřelo si kapičkou rosy, aby nespadlo."
Dříve než usneme, na svou milou si vzpomeneme, i do snu si její obrázek v očích poneseme, neboť ona ví, co je to láska a bolest, my od ní se to dověděli, bolest je života půl a láska je život celý, pro ni a pro nás všechny se navzájem zaslíbíme, pro ni a pro nás a pro všechny svět jediný postavíme.
Komunismus nesnáším, ale Wolkerova proletářská literatura se dá číst. Je průzračná a přístupná, což je velmi pravděpodobně i původním záměrem autora. Naneštěstí bolševik z Wolkera udělal světce socialistické literatury a poněkud ho ještě za totáče lidem zprotivil.
Přitom svým vlastním životem Wolker podtrhl klišé romantické, že básník umírá mladý.
Toto vydání neobsahuje jen sbírku Host do domu, ale i Těžkou hodinu a méně známé sbírky Z Juvenílií a Básně z pozůstalosti. Dále se zde vyskytuje i próza od Jiřího Wolkera a jeho články a úvahy o umění. Vydání obsahuje i fotografie a informace o Wolkerovi. Básně jsou moc hezké, ale někdy až moc metaforické. Takže jsem ne vždy pochopila autorovu myšlenku. Původní myšlenku si vybrat do seznamu četby k maturitě Hosta do domu jsem přehodnotila na Těžkou hodinu. 4.3/5 🤩
V rámci semináře jsem loni měla možnost si už o autoru něco víc pojišťovat z odborné literatury a dokonce jsem i měla příležitost navštívit výstavu v Prostějově, ale až teď jsem přečetla celou sbírku, a jako jo, ušlo to. Do druhé básnické sbírky se s největší pravděpodobností pustím až už dřív nebo později. Některé části a obrazy se mi moc líbily a i to jak si všímal všedností, které opomíjíme. Rozhodně to patří k těm lepším věcem, které jsem do školy musela číst.
Příjemné čtení na noc ze soboty na neděli. Na první pohled až moc naivní a jednoduché, ale některé básně jsou poměrně hravé a v kombinaci s celkovou klidnou atmosférou sbírky působí dobře. Slunce jako básník, mlčící věci a křesťanský socialismus anticipující revoluci v maloměstské každodennosti rozhodně stojí za obeznámení.
krásný socialistický konec aka svatý kopeček, ale je to mega frajerská báseň a bylo to fakt pěkné. Ty před tím byly taky moc pěkné. Idk bylo to velmi rychlé čtení, cením socialismus tady xd
Poezii čtu jen příležitostně, takže posuzovat příliš nemohu. Básně jsou to hezké, jednoduché, jazykově krásné a především srozumitelné a čtení jsem si užila, ale větší stopu ve mně nezanechaly.
2020 - Přečteno po roce znovu k maturitě a ano, čte se to hezky, některé verše mě přiměly zamyslet se, ale poezie není něco, čemu bych holdovala, byť se najde několik básní, ke kterým se ráda vracím. Ve sbírce se však najdou dvě výjimky - Poštovní schránka, která mě baví tím, jak Wolker dokáže poeticky popsat naprosto obyčejnou věc. A Svatý kopeček pro svou atmosféru, prostředí...prostě mi je nějakým způsobem blízký. Nemůžu ale zapřít, že Jiřího Wolkera obdivuji pro tak dobrou poezii v tak mladém věku.
Ach ta poezie. Mám to s ní jako s moderním uměním. Většinu nechápu. Občas mě něco osloví. Rád bych jí přišel na kloub, ale pak se stejně vrátím buď k beletrii (anebo k Shakespearovým Sonetům).