Reprezentativní antologie japonské poezie haiku v překladu Antonína Límana. Přes osm set vybraných skvostů od sedmdesáti autorů počínaje zakladatelem žánru Bašóem (17. stol.), konče modernisty 20. stol. Zatím největší a nejúplnější antologie haiku v českém jazyce.
Haiku Bašóových a Busonových současníků a přímých následovníků se mi líbila moc. Nádherná poezie s hlubokým citem. Jak jsme se ale blížili čím dál víc k přítomnosti, haiku ztrácela na... nevím, jak to popsat? Na duchu? Chybělo jim to nepopsatelné něco. Prostě už to "nebylo ono".
Navíc, životopisy některých autorů byly málem delší než jejich básnický příspěvek v této sbírce. Pro někoho, kdo tuto knihu míní použít jako studijní materiál, to bude určitě plus. Osobně si ale pořizuji básnické sbírky kvůli básním, takže jsem některé z dlouhých úvodů nakonec jen zběžně přelétla.
K básním, které se mi nejvíc líbily, patřily:
Kobajaši Issa:
Jak rosa nestálý je náš pomíjivý svět a přece a přece...
Nebo Ihara Saikaku:
Stařenka - byť ji celý svět opustil měsíc jí zůstane věrný
Sbírku jsem si přečetl na základě recenze od Wuwej. Doslov jsem si asi měl číst na začátku. Vydání s malbami haiga je vskutku působivé. Fanoušek haiku se ze mně asi nestane, přesto jsem rád, že jsem po knize sáhl. Zaujaly mě především ty moderní.
Krásně zpracovaná kniha která musela dát nuvěřitelné množství práce. Haiky obsahují i doprovodné kresby autorů a překladatelský výklad u nejasných kousků.