Snadno se nám z dnešního úhlu pohledu odsuzuje dílo napsané bezmála před 400 lety. Problémem většiny lidí je zhýčkanost moderní a postmoderní literaturou a neschopnost objektivního náhledu na starší literární počiny. Skladba Co Bůh? Člověk? vznikla zhruba v polovině 17. století, v období baroka, a nemůžeme od ní tudíž čekat Whitmanův volný verš, Reynekovu hlubokou metaforiku nebo Fuksův existencialismus. Přesto jde o, na svou dobu, významné dílo naplněné bohatou metaforikou, antitezemi a oxymórony, které podtrhují celkové existencialistické vyznění. Kdo jsem já, jaké je mé místo ve světě a jak si stojím proti Bohu? To jsou jen některé z otázek, jimž se autor na miniaturním prostoru věnuje. A právě kvůli nim si zaslouží naši pozornost a podrobné zkoumání, nikoli komentáře typu Aspoň se to rychle četlo nebo Aspoň se to více méně rýmovalo . To, že je některá poezie či próza nadčasová totiž neznamená, že k ní budeme za všech okolností přistupovat bez ohledu na okolnosti vzniku, tj. na kulturně-historické podmínky, v nichž vznikala.
- povinná četba - nejsem target audience - nejsem fanoušek barokní literatury - na můj vkus příliš jednoduché zaměření na Boha (když už tam musí být, mám rád, když je tam více myšlenek - tady je v podstatě jedna na 25 stran) - přišlo mi, že celá báseň byla pořád opakování toho samého - do barokní literatury zapadá dobře
A zde další povinná četba. Kniha mě popravdě moc nebavila. Byla vlastně jen o tom, že se člověk porovnává s bohem a že člověk je všechno hnusné a bůh je nejlepší. Neviděla jsem ji ani v papírové podobě, takže je to jediná kniha z povinné četby, kterou nemám doma, protože jsem ji četla na mobilu. Ale zase byla krátká, takže to je plus.
This entire review has been hidden because of spoilers.