Nositel Nobelovy ceny za literaturu napsal svou sbírku zpěvné intimní lyriky už jako zralý, zkušený a známý básník v roce 1954. Půvabné vzpomínky na dětský svět a na maminku, která dokázala udělat domov krásným, oslovily nejednu generaci. Prosté a jednoduché verše (např. Maminčina kytice, Mlýnek na kávu, Všední den, Dědečkův pohřeb, Vějíř, Krabice na čaj, Domov... ) opěvují nejen dětství, ale především dobrotu, krásu, práci i únavu maminky a mluví ústy básníka za mnohé z nás. S ilustracemi Jiřího Trnky patří knížka do zlatého fondu české literatury a do pokladnice Albatrosu
Awarded 1984 Nobel Prize in Literature "for his poetry which endowed with freshness, and rich inventiveness provides a liberating image of the indomitable spirit and versatility of man."
I did need a good cry and this book absolutely delivers. There is childlike simplicity but also the hindsight of wisdom in those verses. And a lot of love.
Seifert popsal velmi pěkně svoje emoce k mamince, vystihl to v několika básních, které jsou povětšinou smutné. Opakujícími tématy je např. šití, kvítí, dědeček.
Hodně simple básničky, jak pro děti. Moc nechápu proč to je v maturitní četbě? Pro mě snadno zapomenutelné čtení. Zaujaly mě jen verše, kde se navrací z dětství do přítomnosti, ten kontrast a změna tónu byla pěkná, ale bylo tam toho málo. Asi v rámci poezie v pohodě, ale měla jsem z toho takový divný pocit, že čtu dílo určené malým dětem. Overall bych si od Seiferta přečetla radši něco jiného, ale whatever, alespoň tu nemusím hledat žádné extra hluboké metafory.
Za mňa sú verše príliš rýmované až pesničkové, ako pre deti, častá je forma rýmu A-B-A-B, ktorá ma nudila, avšak hlavne mi chýbala nejaká konkretizácia v básniach, neviem čo si z nich odniesť okrem pocitu melanchólie, slová boli príliš abstraktné a každý verš len nejak ďalej formoval túto atmosféru v zmiešaní so smútkom, láskou či nostalgiou. Dobre, ale čo ďalej? Preto ma skôr oslovila poézia Mary Oliver, ktorá je jasná a nie je schovaná len za abstraktom. Možno je samozrejme problém vo mne a neviem to oceniť.
Inak prečo chlapecká láska k pani učiteľke a dospelým ženám was really a thing? Táto téma mi príde, že je často prítomná u ČR/SR básnikov z cca 50. rokov.
Jednoduchostí veršů, jakoby chtěl básník opravdověji vzpomenout na svůj dětský svět a milovanou maminku. Půvabná sbírka s milými Trnkovými ilustracemi.
Hezká básnická sbírka, která dokáže zaujmout. Autor popisuje všední věci (jako vějíř, petrolejová lampa apod.) a přitom vzpomíná na své dětství, na svou maminku. Poslední báseň domov tak tematicky uzavírá celou básnickou sbírku, i když mi zrovna z téhle bylo trochu úzko. Autor popisuje velmi prostě, jazykem, který skoro nepůsobí jako báseň. Ale najednou, když to napíše, tak ta básnická lyričnost se tam objeví při čtení. Budu se nad tím ještě zamyslet, jelikož jsem ji četla do školy, kde ji mám básnicky rozebrat. Můžu vám ji ale doporučit, jelikož rým za rýmem krásné zaznívá (P. S. Už taky rýmuju). 4*/5*
Má asi zatím jediná zkušenost s poezií byl Máj, a tak se jí trochu obávám. Maminka ale byla jedna z mých nadějných výběrů z maturitní četby, což se mi nakonec potvrdilo! Básničky jsou krátké, jednoduché a lehké na pochopení. To i díky tématům, o kterých jsou. Ta jsou taková miloučká, celkově se mi básničky fakt líbily a některé i zahřály u srdíčka. Název prostě přesně odpovídá. 😌 A ty, které mě zas tolik nezaujaly stejně rychle utekly. Takže určitě doporučuji, ať už jako jednoduché splnění maturitní četby nebo jen tak.
Jsou knžíky, ke kterým člověk musí dozrát/dospět/dosaďte si libovolné sloveso. Vím, že maminku jsem četla na střendí a hodnotila, že básničky jsou to hezké a že Seifert má styl. Teď s odstupem a nějakou tou životní zkušeností navíc (aka jsem pořád jedna velká žába, co ví, že nic neví), soudím, že jsem ho opravdu nedocenila ve svých nácti. Luxusně vystihl atmosféru, perfektně zvládl melancholii, ale takovou tou krásnou vzpomínkovou, která vás pohladí a rozesmutní rychleji a bezpbolestněji než Babička od Božky Němcové. Klobouk dolů, pane Seiferte.
Kniha se mi líbila, knihu jsem měl přečtenou během hodiny. Autor vzpomíná na své dětství, na svou maminku, tátu, dědu i strýce. Tato kniha je pohlazením po duši a určitě doporučuji tuto knihu i čtenářům, kteří poezii nečtou, anebo se poezii vyhýbají. Líbily se mi také ilustrace.
V této knize se nachází báseň Hora Říp, kterou jsme se museli naučit na základní škole. Báseň si dodnes pamatuji s drobnými chybami. :)
- básně mi nesedly (nenašel jsem v nich žádný pocit ztotožnění, propojení...) - děj mě nijak nezachytil (ničím mě nedokázal vtáhnout (btw, vím, že to je lyrika, ale i ta dokáže pohltit)) - přijde mi, že se autor někdy snažil znít až moc fancy - některé rýmy mi přišly až zbytečně nucené
Guys, obsah téhle recenze je podle hodnocení docela nepopulární názor, a proto vás prosím, abyste ho brali pouze jako můj pohled a ne jako útok na dílo.
Pro mne hodne citova zalezitost. Knihu jsem dostala darem na Vanoce od manzela, kdyz jsme se vratili do bytu z porodnice a ze mne byla cerstva maminka. U prvni basnicky jsem se rozbrecela. A i vetsina basnicek ma spise smutny podton, ale i tak je to vyborne.
this is a beautiful collection of poems full of love. it made me cry several times, it's written in a simple yet strong and engrossing way. the cover and illustrations are charming as well and i just loved it
Jednoduchá sbírka, četla jsem v rámci maturitní četby a byla pro mě příjemným překvapením:) Nejoblíbenější z básní: Maminčina kytice, První dopis mamince, Maminčina píseň, Pavučina, Dědečkův pohřeb, Housle, Kytička fialek