Román Muž se psem má všechny přednosti detektivky, i když je vlastně její parodií. Plasticky líčený napínavý děj plný zvratů a nečekaných obratů využívá situační komiky. Amatér detektiv, pátrající po zločinci pronásledovaném v mnoha zemích světa, umožňuje vysmát se maloměšťáctví, zbohatlickému pachtění a hokynaření, jakkoli se tváří velkoryse, povznešeně a světácky. Jirotka vypravuje největší nehoráznosti s kamennou tváří, ale pod ní pulsuje ironie žhavá a vědoucí.
Zdeněk Jirotka was born in Ostrava on January 7, 1911 and died in Prague on April 12, 2003.
After not finishing his studies at secondary school he served out as a bricklayer, later (1933) he graduated from building technical school in Hradec Králové.
After finishing the school he entered the Czechoslovak Army, where he served till 1940 as an infantry officer. Then he worked at the Ministry of public works and till the end of the WWII he made his living by literature. He worked as an editor of Lidové noviny (newspaper) from 1940 to 1945, then he became an editor of Svobodné noviny (newspaper), after 1951 he worked for two years for the humorous journal Dikobraz. Between 1953 and 1962 he worked in the Czechoslovak broadcast, from where he came back to Dikobraz, where he worked till the end of 60-ies.
Samozřejmě jsem dříve četl Saturnina, než viděl všechny ty Red Dwarfy, Blackbooksy, IT crowdy a další. Navíc o exitenci Wodehouse (a jistém druhu Jirotkova "plagiátorství") jsem se také dozvěděl až podstatně později. Takže někde v nitru je pro mě Jirotkův humor hlavně specificky český a upírat Jirotkovi zásluhy na originální syntéze by nebylo fair. Stejně jako Saturnin není jen pouhou lokalizací britského humoru, není jí ani Muž se psem, který navíc paroduje tehdy již poměrně kosmopolitní fenomén brakové detektivky. A právě parodie lehkých žánrů má myslím v české literatuře (a třeba i kinematografii) víc než obstojnou tradici. K samotné knize potom asi jenom tolik, že je to stejně jako její šestákové předlohy čtení odlehčené a rekreační, a hlavně i po 70 letech stále svěží a vtipné.
Jedinečná humorná detektivka, ve stylu britského humoru. Dá se však rovnat legendárnímu dílu, Saturnin? Mám jinou otázku. Koho to zajímá? Proč se na to vůbec ptáte? Knížky nejsou psací potřeby, nebo toaletní papír, a dají se mezi sebou jen těžko porovnávat, protože nemají jeden účel podle něhož se kvalita soudí. Jestli chcete soudit kvalitu takovýmto způsobem, pak by většina literatury byla prohlášena za nekvalitní, protože, nejsou Bible. Ale zpátky k tématu, vyrovná se tato knížka Saturninovi? Ano. Styl je velice podobný, ale zároven velice jiný. Záleží na tom co je vám více po chuti. A u mě osobně, "Muž se psem" vyhrál nad Saturninem.
Myslím, že tato knížka je světový unikát, protože si nepamatuji, že by nějaký jiný autor napsal něco podobného. Styl detektivek, je soustředěn hlavně okolo na zápletky, a složitosti, že nakonec to vypadá jako logický román napsáný nějakým matematikem, nebo návod k tomu, jak nějaký ten zločin provést, tak aby to nikoho nenapadlo. Je to dobrý hlavolam, ale většinou je to jedno a to samé.
Pan Jirotka však takový styl dává stranou To neznamená, že knížka není chytrá, ba naopak. Čiší humorem, kreativitou, lidovou moudrostí i pitomostí, chytrými dějovými body a zábavnými nonsensem. Avšak, tato knížka má, což většina detektivek postrádá. Lidskost. Místo zápletky, jsou hlavním soustředěním knížky, postavy. Místo zapeklitosti případu,jejich příběhy. Hrdinové nejsou jedinci, s fotografickou pamětí, a šedými bunkami v oblasti chemie či matematiky, a padouši nejsou, pánové ve černém s knírkem, kteří mají na denním pořádku přestávku na zlověstný smích. Jsout o lidé, a chovají se jako skuteční lidé, a ne šachové figurky, se kterými Bůh a a ďábel hrají partii.
Má knížka pár slabostí? Ano. Finalní rozuzlení, bylo cítit velice nepotřebné, a "Muž se psem" se nakonec stali vedlejšími postavami ve své vlastní knížce. Dá se také říct, že příběh byl velice jednoduchý, a že se toho nic moc nestalo....avšak, z mého pohledu to slabost nebyla, ba naopak v mých očích udělala knížku o to lepší
Detektivní příběh o největším podvodníkovi všech dob, obohacený o autorův svérázný humor.
Díky skupině Klasikomilů, kde jsem již nějaký ten rok, objevuji klasickou literaturu, ke které bych se běžně asi nedostala. Toto čtvrtletí máme téma česká humoristická próza, sáhla jsem po tom, co jsem našla u nás v knihovně. Humorné knihy moc nečtu, tak jsem za výzvu ráda, že si vyzkouším to, co bych běžně nečetla. Díky tomu občas objevím poklad. Tentokrát se to však nestalo.
Knížka se čte dobře, text krásně plyne, ale já prostě nemůžu číst humorné knihy. Když jsem se s nějakým humorným momentem podělila s manželem, ten se zasmál, já jen kroutila očima. Příběh mě prostě nebavil a kolikrát jsem se přistihla, že vlastně ani nevím, o čem čtu.
Utvrdila jsem se tedy v tom, že tento žánr není pro mě. Každopádně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a rozšířila si tak svůj čtecí okruh.
+ Nikt nie pisze tak jak Jirotka. Ta książka jest zabawna w niesamowicie szykowny sposób. Dopieszczona szczyptą absurdu, a pomimo tego nie traci absolutnie nic w swojej konsekwencji, ciągłości fabularnej. Przy tym wszystkim zachowuje lekkość, nie jest pretensjonalna czy arogancka.
+ Cudownie było przenieść się do świata, gdzie codzienna elegancja i wysoka kultura osobista jest normą, gdzie nawet nikczemne występki nie zwalniają z dobrego wychowania, a na tle dzisiejszych dni wręcz wyróżniają się szacunkiem.
Asi nejsem bystrý čtenář, jelikož mi konec nedochází, ale až to někdy budu číst příště (protože budu), zaměřím se na to a třeba mi to dojde. :D Ale bylo to moc fajn. Vtipné (až absurdní), lehké čtení. :)
Jirotka, no :) Kniha po druhé třetině trochu ztrácí tempo a vtip, autor decentně přepálil start a pak už nestihl doběhnout sám sebe. Ale i tak zábavné a oddechové čtení.