What do you think?
Rate this book
Možná že odcházíme
Každý z nás se někdy ocitne v situaci, která najednou znejistí vše, co dosud prožil, a před člověkem se rozevře neznámý svět. A právě v takových zlomových okamžicích nacházíme i hrdiny Balabánových povídek, Oldřicha trpícího chorobným strachem z ptáků, Editu opouštějící manžela a opuštěnou milencem, pacienty v protialkoholní léčebně a mnohé další.
V těchto textech není žádná protivná spisovatelská ležérnost, se kterou se prostě píše o čemkoliv, v doufání, že autorův vzkaz čtenáři se nějak sám urodí z navršených slov. Ale taky v nich chybí stejně protivná přesymbolizovanost, která nabízí autorovo poselství už jaksi dopředu a dělá z postav a dějů jen strnulé alegorie. Lidé v Balabánových povídkách skutečně “chvíli žijí”, mluví spolu, ptají se a nepospíchají překotně ke katarzi, pozorni ke každodenním událostem a obrazům, z nichž se teprve mohou stát naléhavá znamení. Znamení, která pomohou rozpoznat, zda člověk ve svém osudu — byť alespoň na chvíli — skutečně žil.
V těchto textech není žádná protivná spisovatelská ležérnost, se kterou se prostě píše o čemkoliv, v doufání, že autorův vzkaz čtenáři se nějak sám urodí z navršených slov. Ale taky v nich chybí stejně protivná přesymbolizovanost, která nabízí autorovo poselství už jaksi dopředu a dělá z postav a dějů jen strnulé alegorie. Lidé v Balabánových povídkách skutečně “chvíli žijí”, mluví spolu, ptají se a nepospíchají překotně ke katarzi, pozorni ke každodenním událostem a obrazům, z nichž se teprve mohou stát naléhavá znamení. Znamení, která pomohou rozpoznat, zda člověk ve svém osudu — byť alespoň na chvíli — skutečně žil.
175 pages, Paperback
First published January 1, 2004
22 people are currently reading
299 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 50 reviews
July 15, 2020
Jsou knihy, u kterých si prostě ani netroufnu hrát na to, že bych je dokázala nějakým způsobem adekvátně zhodnotit. Povídková sbírka Možná že odcházíme je rozhodně takovou knihou. Nedostižnou ve své genialitě. Balabán na tak úsporném prostoru (rozsahově se povídky pohybují mezi čtyřmi a jedenácti stranami) vytváří plastické obrazy bolavé zkušenosti s všeobjímajícím motivem odcházení ve všech možných podobách, které si umíte představit. Načrtnutí charakteru, situace, ponechání vás s tím na kratičký čas a zase pryč. Tolik poetických obrazů, takové rozdmýchání niterného prožívání textu. Miluju tě, Jane Balabáne...
Pár ukázek:
"Kdyby andělé měli skutečně létat," vysvětloval Michal spíš sám sobě, "musela by jejich kostra být utvářena úplně jinak."
Kdyby andělé měli skutečně létat, pomyslela si Věra, proč by potom bůh tvořil ptáky a to jejich hrozné sternum, které vybíhá z hrudi jako hora?"
Nula jí byla vždycky podezřelá. Paní učitelka říkala, že nulou nelze dělit, ale lze jí násobit. Tenhle malý kroužek představující nic spolkne i to největší číslo jako nic. Uvnitř v tom kroužku jsou asi stočené celé řady čísel.
Jenom se mu sem tam zastesklo po tom srdci, které bilo těsně u jeho srdce a potom přestalo bít. (Obě -i- po -b- v předchozí větě mohou být nahrazena ypsilon a význam se nezmění.)
Pár ukázek:
"Kdyby andělé měli skutečně létat," vysvětloval Michal spíš sám sobě, "musela by jejich kostra být utvářena úplně jinak."
Kdyby andělé měli skutečně létat, pomyslela si Věra, proč by potom bůh tvořil ptáky a to jejich hrozné sternum, které vybíhá z hrudi jako hora?"
Nula jí byla vždycky podezřelá. Paní učitelka říkala, že nulou nelze dělit, ale lze jí násobit. Tenhle malý kroužek představující nic spolkne i to největší číslo jako nic. Uvnitř v tom kroužku jsou asi stočené celé řady čísel.
Jenom se mu sem tam zastesklo po tom srdci, které bilo těsně u jeho srdce a potom přestalo bít. (Obě -i- po -b- v předchozí větě mohou být nahrazena ypsilon a význam se nezmění.)
July 22, 2023
Já vlastně nejsem vůbec povídkový typ, ale tohle bylo skvělý.
Přiznávám, že mi trvalo, než jsem se do toho dostala. První dvě nebo tři povídky jsem měla dojem, že autor vybírá úplně náhodné momenty, ty na pěti stránkách popíše, opustí, a tak pořád dokola. Jenže pak přišla povídka "Uršula" a ta byla jako pád do ledový řeky.
Příběh o ženě kupující svému muži kondomy na pracovní cestu ve mně probudil podobné pocity jako scéna z Lásky nebeské, kde Emma Thompson po odhalení nevěry manžela tiše sbírá sílu k tomu strávit zbytek Vánoc s kamennou tváří. Malý kousek každodennosti, který v sobě nesl ohromnou tíhu.
A tak jsem další povídky začala číst pomaleji. A ono to tam bylo. Celé vrstvy významů na pár zdánlivě všedních stránkách, které nezachycují žádnou dechberoucí katarzi, ale malý a přesto významný závan každodennosti.
Myslím, že některé povídky se mi zatím rozlousknout nepodařilo. Jiné si v sobě (asi) ponesu dlouho. Mám pocit, že tohle je jedna z těch knížek, které je fajn číst v různých životních fázích, protože některé z vrstev jsem nejspíš schopná vidět jenom díky vlastní zkušenosti.
Celkově to ale bylo hodně příjemné překvapení a ráda si od Balabána v budoucnu přečtu i něco dalšího.
Přiznávám, že mi trvalo, než jsem se do toho dostala. První dvě nebo tři povídky jsem měla dojem, že autor vybírá úplně náhodné momenty, ty na pěti stránkách popíše, opustí, a tak pořád dokola. Jenže pak přišla povídka "Uršula" a ta byla jako pád do ledový řeky.
Příběh o ženě kupující svému muži kondomy na pracovní cestu ve mně probudil podobné pocity jako scéna z Lásky nebeské, kde Emma Thompson po odhalení nevěry manžela tiše sbírá sílu k tomu strávit zbytek Vánoc s kamennou tváří. Malý kousek každodennosti, který v sobě nesl ohromnou tíhu.
A tak jsem další povídky začala číst pomaleji. A ono to tam bylo. Celé vrstvy významů na pár zdánlivě všedních stránkách, které nezachycují žádnou dechberoucí katarzi, ale malý a přesto významný závan každodennosti.
Myslím, že některé povídky se mi zatím rozlousknout nepodařilo. Jiné si v sobě (asi) ponesu dlouho. Mám pocit, že tohle je jedna z těch knížek, které je fajn číst v různých životních fázích, protože některé z vrstev jsem nejspíš schopná vidět jenom díky vlastní zkušenosti.
Celkově to ale bylo hodně příjemné překvapení a ráda si od Balabána v budoucnu přečtu i něco dalšího.
February 16, 2025
Nejsem úplně fanynka povídek, nikdy se do nich tolik nezačtu. Tyhle ale miluju – jsou sice dost krátké, ale intenzivní, hodně bolavé a plné vrstev. Každá ve mě vyvolala tak strašně specifický pocit. Určitě si kniha zaslouží všechnu tu chválu, kterou jsem o ní všude četla⭐️
March 19, 2012
Súbor poviedok o osobách zlomených aj nezlomených, v situáciach zlomových aj obyčajných. Sú to poviedky krásne, smutné a krásne smutné. Je to smútok poctivý, neskĺza k sentimentu. Ani tie banálnejšie z nich nemrzia a nekazia celkový dojem. Vety sú precízne vybrúsené, strohé, nečačkané. Kritický konsenzus sa nemýli, kniha stojí za pozornosť.
September 25, 2010
Solidně odvedené řemeslo pro hezké čtenářovy chvilky vyplněné neokázalým pesimismem a ke konci nepříjemnou nostalgií. Po nadšených recenzích jsem čekal víc.
September 22, 2019
Syrové a přitom poetické, drsné a přitom melancholické, ale jsou to prostě povídky ze života a životě.
June 11, 2021
Chýr, ktorý predchádza Jana Balabána, nie je planý.
Jeho poviedky sú, a to nielen v rámci našich končín, nadštandard.
Každý jeden z 20 textov má zmysel, pričom niektoré sú až vynikajúce. Najviac sa mi páčia tie, v ktorých zdanlivo o nič nejde (Diana, Kluk, Salámoví koně, či Gabriel). Práve v nich, totiž, ide o všetko.
Balabána zaujíma zväčša muž, v ktorého blízkosti sa pohybuje zväčša žena, muž, zväčša v najlepších rokoch, muž, zväčša v akútnej nepohode. Nejde mu o podrobný opis peripetie – je dosť poučený nato, aby zbytočne mrhal slovami - ale sústreďuje sa na prežívanie momentu, v ktorom sa kumuluje celé jeho bytie.
Autor vlastne ponúka momentky. Bolestné momentky, na ktorých čitateľ, ak má otvorené oči, zbadá všetko.
Je skvelé naraziť na poviedky, v ktorých o niečo ide, a ktoré sú, navyše, aj literárne presvedčivé.
Jeho poviedky sú, a to nielen v rámci našich končín, nadštandard.
Každý jeden z 20 textov má zmysel, pričom niektoré sú až vynikajúce. Najviac sa mi páčia tie, v ktorých zdanlivo o nič nejde (Diana, Kluk, Salámoví koně, či Gabriel). Práve v nich, totiž, ide o všetko.
Balabána zaujíma zväčša muž, v ktorého blízkosti sa pohybuje zväčša žena, muž, zväčša v najlepších rokoch, muž, zväčša v akútnej nepohode. Nejde mu o podrobný opis peripetie – je dosť poučený nato, aby zbytočne mrhal slovami - ale sústreďuje sa na prežívanie momentu, v ktorom sa kumuluje celé jeho bytie.
Autor vlastne ponúka momentky. Bolestné momentky, na ktorých čitateľ, ak má otvorené oči, zbadá všetko.
Je skvelé naraziť na poviedky, v ktorých o niečo ide, a ktoré sú, navyše, aj literárne presvedčivé.
March 13, 2025
Prvýkrát som sa dostal k poviedkam od Jána Balabana a popravde bol som príjemne prekvapený až očareny.Velmi literárne v dobrom slova zmysle, výborny zmysel pre detail aj atmosféra výborný štýl.
August 12, 2025
Povídky jsem dokázal hlouběji procítit až v druhé polovině knihy. Moc obdivuji jak dílo maluje velmi specifickou paletu pocitů i přesto, že dějové linky se neustále mění a nenavazují.
December 2, 2024
Nedařilo se mi ponořit, nemohla jsem se soustředit; text mě nechtěl přijmout – vykopával mě zpátky do myšlenkového světa minulosti a povinností. Jako kdybych se snažila nazírat skrz ledový pokryv na jezeře.
Balabán téměř impresionisticky maluje výjevy z každodenního života – za použití krátkých tahů zachycuje okamžiky dospívání, nemoci a vyrovnání, záblesky manželského smíření v oceánu odcizení, chvilky pozastavení ve spěchu života. Pokud ale nemáme nic osobního s čím okamžiky spojit, kolem scény projdeme bez zastavení jako kolem toho nespočtu krajinářských výjevů při galerijních návštěvách.
Vlaštovka proletí – ale nevíme odkud a nevíme kam.
Balabán téměř impresionisticky maluje výjevy z každodenního života – za použití krátkých tahů zachycuje okamžiky dospívání, nemoci a vyrovnání, záblesky manželského smíření v oceánu odcizení, chvilky pozastavení ve spěchu života. Pokud ale nemáme nic osobního s čím okamžiky spojit, kolem scény projdeme bez zastavení jako kolem toho nespočtu krajinářských výjevů při galerijních návštěvách.
Vlaštovka proletí – ale nevíme odkud a nevíme kam.
July 12, 2016
Velmi otravně napsané povídky, které povětšinou vypadaly asi takto:
Petr X šel na zahradu a viděl strom. Strom jej donutil vzpomínat. Najednou si Lenka Y uvědomila, že píchla kolo u auta. Naštěstí si ale udělala špagety.
Nemůžu říct, že bych z toho byl teda nějak moudrej, i když tento způsob uvažování mi není vůbec cizí - matně mi to připomínalo moje rána v koupelně, kdy se mi z mozku postupně odpařuje Becherovka. Jenže v knížce to už tak moc nefunguje a celej ten symbolismus a vyšší přesah, kterej se snaží Balabán navodit skrz popisy stromů a myšlenek, tomu zasazuje smrtelnou ránu.
Petr X šel na zahradu a viděl strom. Strom jej donutil vzpomínat. Najednou si Lenka Y uvědomila, že píchla kolo u auta. Naštěstí si ale udělala špagety.
Nemůžu říct, že bych z toho byl teda nějak moudrej, i když tento způsob uvažování mi není vůbec cizí - matně mi to připomínalo moje rána v koupelně, kdy se mi z mozku postupně odpařuje Becherovka. Jenže v knížce to už tak moc nefunguje a celej ten symbolismus a vyšší přesah, kterej se snaží Balabán navodit skrz popisy stromů a myšlenek, tomu zasazuje smrtelnou ránu.
November 1, 2020
Podzimní ladění. Asi dospívám, začínám se totiž klonit k názoru, že by se všechny ty literární ceny udělovat nemusely a že bychom si mohli vybírat knihy nějak jinak, třeba, co já vím, čtěním recenzí. Člověk při pohlednu na lesklé nálepky čeká, že na něj budou ze stránek vyskakovat jednorožci, a když se to nestane, je nutně sklamán. Přitom je to taková hezká knížka: tklivé tóny, úderné povídky, sošné věty. Řeknete si, Zeptej se táty to tedy není ani náhodou, ale dobrý, tohle by šlo. A ta Kniha desetiletí? To nevím, tu jsem tam nenašel.
December 25, 2019
Krátke poviedky, české reálie, melancholické, ťaživé, ale aj čarovné príbehy bez trochy pátosu (čo sa nedá povedať o prvej vete tejto recenzie).
Pri čítaní som sa miestami cítila celkom voyeursky - z knihy som mala pocit, ako keby všetkých XY komplexných príbehov - skôr životov, ako príbehov - bežalo súbežne a autor sa rozhodol, že teraz sa budeme 10 minút pozerať sem a potom ideme na ďalší výrez a sem tam prichytíme postavu na návšteve v inom príbehu.
Teším sa na ďalšie.
Pri čítaní som sa miestami cítila celkom voyeursky - z knihy som mala pocit, ako keby všetkých XY komplexných príbehov - skôr životov, ako príbehov - bežalo súbežne a autor sa rozhodol, že teraz sa budeme 10 minút pozerať sem a potom ideme na ďalší výrez a sem tam prichytíme postavu na návšteve v inom príbehu.
Teším sa na ďalšie.
October 18, 2021
Soubor ultra krátkých povídek, které jsou na svou "délku" neuvěřitelně hlubokou a detailní sondou do nejniternějších lidských vztahů a pocitů. S velkou dávkou empatie představuje čtenáři zcela odlišné charaktery i mezní životní situace, a to vše nenásilně a zcela uvěřitelně. Pointa je až tak nenásilná a nenápadná, že jsem ji z počátku jen těžko hledala a postupně si na autorův styl musela zvykat.
Celkově jsem z knížky, která dostala Magnesia Literu byla trochu rozpačitá.
Celkově jsem z knížky, která dostala Magnesia Literu byla trochu rozpačitá.
January 24, 2011
I couldn't finish it. So much cliché and usual language added to stories that looked like written by Fulghum... nothing but too many enbarrassingly boring expressions and simple or no points. Czech literature can offer MUCH more, I believe.
January 26, 2020
Balaban odomna dostava 3 a pol hviezdy. Seria poviedok situovanych viac menej do sucasnosti, ale aj pribehy z doby minuleho rezimu. Niektore fajn, niektore ma az tak nebavili, asi aj preto som to cital tak dlho..
July 7, 2014
Moc pěkná kniha. Povídky o lidech, kteří se nacházejí v rozhodujících okamžicích svých životů. Jan Balabán tohle uměl skvěle vystihnout.
Read
July 6, 2023Na začátku knihy jsem se šíleně bála, kam to povede. Kdo je Emil, jsem Emil já? Přišla jsem o něco, co je mi do cizího balkónu?
Balabán byl extrémní výstřel do tmy, ale jakmile jsem si zvykla na jeho monology z úst okresního kohokoli v libovolné formě, bylo mi ctí přečíst si každou z povídek v této knize. Ve finále nemám o nic lepší představu o tom, co byl tenhle autor, jeden z mála středoškolsko-kanonických klasiků, co tvořili během mého života, zač. Ale jeho přístup se mi líbí.
To, že jsem sympatizovala s postavami v povídkách je důvod, proč se mi knížka nakonec tak líbila. Většina postav měla vlastnosti, ve kterých jsem se poznala, ale i pocity, co jsem nikdy nezažila. Přesto se mi zdály jako něco, k čemu se eventuálně dostanu. Umím si představit Uršulinu zoufalost z nenaplňujících koupelí, vidím se ve Věřině nepříjemné jízlivosti. Ačkoli to není vlastnost na kterou jsem hrdá, vím, že je skutečná. A vidím se, jak jednou stojím na Rudné a koukám se někomu do bytu, protože jejich život je něco, co já nemůžu zažít. I když já ani Hans se v tomto případě nehcováme dvakrát slušně.
Balabán byl extrémní výstřel do tmy, ale jakmile jsem si zvykla na jeho monology z úst okresního kohokoli v libovolné formě, bylo mi ctí přečíst si každou z povídek v této knize. Ve finále nemám o nic lepší představu o tom, co byl tenhle autor, jeden z mála středoškolsko-kanonických klasiků, co tvořili během mého života, zač. Ale jeho přístup se mi líbí.
To, že jsem sympatizovala s postavami v povídkách je důvod, proč se mi knížka nakonec tak líbila. Většina postav měla vlastnosti, ve kterých jsem se poznala, ale i pocity, co jsem nikdy nezažila. Přesto se mi zdály jako něco, k čemu se eventuálně dostanu. Umím si představit Uršulinu zoufalost z nenaplňujících koupelí, vidím se ve Věřině nepříjemné jízlivosti. Ačkoli to není vlastnost na kterou jsem hrdá, vím, že je skutečná. A vidím se, jak jednou stojím na Rudné a koukám se někomu do bytu, protože jejich život je něco, co já nemůžu zažít. I když já ani Hans se v tomto případě nehcováme dvakrát slušně.
March 2, 2021
Ne, není to zapomínání, naopak intenzivní vzpomínání. Jo to luštění hrozně otravné křížovky, jejíž tajenku už zná, a měl by teď, jen tak pro pořádek, doplnit všechny ty vodorovné a svislé, aby to dávalo smysl. a zachránit ho může jedině sen.
Vnutím se do něj, jsem přece dramatik, režisér obrazů. Já jsem továrna na sny!
Všechno se vlastně počíná ze svislé čárky, i ta písmena, která vertikálu neobsahují, jsou k ní alespoň souměrná.
Dívala se na to lano protínající nebe a to se jí líbilo. Může praskat, ale nepraská.
Pozdější zjištění, že každý trám je prasklý, se stalo základem jeho životního postoje, který si po vystřízlivění z touhy po dokonalosti formuloval asi tak, že když už musí být prasklý, měl by být prasklý aspoň dobře.
Bude dělat všechny ty opičky, co dělají lidé, kteří mají problém. Problém tak těžký, že se o něm nedá mluvit, dá se o něm jen řvát, tlouct dveřmi, odcházet, opíjet se. Dělat na truc hrozné věci.
A přesně takový citelný výlev, velmi lyrizovaný výkřik zahozené skutečnosti nabízí Balabánovy povídky.
Vnutím se do něj, jsem přece dramatik, režisér obrazů. Já jsem továrna na sny!
Všechno se vlastně počíná ze svislé čárky, i ta písmena, která vertikálu neobsahují, jsou k ní alespoň souměrná.
Dívala se na to lano protínající nebe a to se jí líbilo. Může praskat, ale nepraská.
Pozdější zjištění, že každý trám je prasklý, se stalo základem jeho životního postoje, který si po vystřízlivění z touhy po dokonalosti formuloval asi tak, že když už musí být prasklý, měl by být prasklý aspoň dobře.
Bude dělat všechny ty opičky, co dělají lidé, kteří mají problém. Problém tak těžký, že se o něm nedá mluvit, dá se o něm jen řvát, tlouct dveřmi, odcházet, opíjet se. Dělat na truc hrozné věci.
A přesně takový citelný výlev, velmi lyrizovaný výkřik zahozené skutečnosti nabízí Balabánovy povídky.
December 15, 2024
Většinu knih, které momentálně čtu, mi radí kolegyně E., která je bůhví odkud stále tahá jakoby z klobouku. Další inspirací je mi například týdeník Respekt a jeho recenze knih. Při jakési anketě v Respektu o nejlepší knihy posledního čtvrtstoletí byl nejčastěji zmiňován Jan Balabán, kterého jsem do této chvíle neznal, jako zásadní tvůrce současné povídky. (Bohužel již zemřel.)
Popisuje nejen samotný děj ale i myšlenkové pochody jednotlivých hrdinů a ukazuje, že svět není černobílý. Každý má svoji genetickou výbavu a holt si táhne za sebou i to prostředí, ve kterém vyrostl. U některých postav si říkám, jak takové týpci můžou chodit po světě a u některých zjišťuji, že se jim trochu podobám.
Mnohé z povídek mají takovou zápletku, která by byla základem na celý román. A možná škoda, že toho autor nevyužil. Člověk by se do nich rád začetl.
Popisuje nejen samotný děj ale i myšlenkové pochody jednotlivých hrdinů a ukazuje, že svět není černobílý. Každý má svoji genetickou výbavu a holt si táhne za sebou i to prostředí, ve kterém vyrostl. U některých postav si říkám, jak takové týpci můžou chodit po světě a u některých zjišťuji, že se jim trochu podobám.
Mnohé z povídek mají takovou zápletku, která by byla základem na celý román. A možná škoda, že toho autor nevyužil. Člověk by se do nich rád začetl.
November 25, 2019
První povídka, či dvě, mi přišly jako nuda... postupně mě ale pohltily příběhy o vztazích různých lidí, které autor popsal s nečekanou empatií. Povídky nabízejí vždy pohled hlavního hrdiny či hrdinů, ale s přesahem, který vždy čtenáře nutí se nad tématem zamyslet. Je to ideální čtení před spaním - pár minut čtení povídky a pak dostatečný čas na hloubání o jejím smyslu.
Pokud neradi přemýšlíte o tom, jak svůj čas na světě využít co nejsmysluplněji, tak kniha není pro vás.
Pokud neradi přemýšlíte o tom, jak svůj čas na světě využít co nejsmysluplněji, tak kniha není pro vás.
September 8, 2021
Možná že, možná že. Na Balabána jsem se chystal dlouho a jsem rád, že jsem nakonec neskočil po jeho sebraných spisech, abych se tím neprokousával měsíce. Několik povídek mělo něco do sebe ('U komunistů' zaujala asi nejvíc), lyrické v momentech, ale většinu času jsem se přistihl u toho, že mi Balabánův styl prosvištěl hlavou, jako sterilní, jedním uchem tam, druhým ven, aniž bych se dokázal nějak se zaujetím ponořit do jeho příběhů.
November 30, 2023
Stejně jako většina povídkových sbírek se mi to špatně hodnotí. Některé mě nezaujaly vůbec (Emil, Diana, Hlas jeho pána), některé se mi líbily tak moc, že jsem si přála, aby pokračovaly (Uršula, Ray Bradbury, U komunistů), některé byly tak moc smutné, že se to ani skoro nedalo číst (Cedr a kladivo). Vysoké hodnocení dávám hlavně za nádherný jazyk, který ve mě dokázal vyvolat spoustu emocí, smutku a marnosti na tak krátkém médiu jakým je povídka. Určitě se k autorovi ještě někdy vrátím.
December 9, 2024
Nebudu to nějak dramatizovat, protože jestli něco Balabán v těchto povídkách nedělá, tak je to nějaké přehánění s pompézními zvraty a pointami. Tohle byl pravděpodobně nejlepší soubor povídek, jaký jsem dosud četl. Nechodí kolem horké kaše, je břitký, přesný a ve své zdánlivé stručnosti říká naprosto všechno.
Tohle si zaslouží být (pozorně!) čteno. A to opakovaně. Jen to těžko u srdce, co po čtení zůstává...
Tohle si zaslouží být (pozorně!) čteno. A to opakovaně. Jen to těžko u srdce, co po čtení zůstává...
January 4, 2026
po předchozí zkušenosti s autorem jsem si nemyslela, že by si mě mohla nějaká jeho další knížka tolik získat, ale tahle sbírka mě přesvědčila o tom, že s balabánem asi kámoši fakt budem. jasně, nesedlo mi úplně všechno. to je prostě problém s povídkovými sbírkami. ale třeba takový kolotoč nebo hlas jeho pána, to bylo vážně něco!
April 1, 2019
postavy se vynořují a zase mizí, jako ti lidé v našich životech, z každýho ale něco málo zůstává. myšlenka, pocit, chuť na jazyku. Hans, Timi, Emílie, tíha, bolest, rozpadlá manželství - co se třeba i někdy zvládnou zmátořit.
June 14, 2025
Absolutně geniální, syrově existenciální. RIP Jan Balabán, opravdu největší král české porevoluční prózy. Died too soon.
Za pozornost stojí obzvlášť povídky: Magda, Bethezda, Hlas jeho pána, Pyrhula pyrhula, Do chodníčka, Cedr a kladivo, Kluk, Triceratops, Hořící dítě, Edita, Ray Bradbury
Za pozornost stojí obzvlášť povídky: Magda, Bethezda, Hlas jeho pána, Pyrhula pyrhula, Do chodníčka, Cedr a kladivo, Kluk, Triceratops, Hořící dítě, Edita, Ray Bradbury
September 11, 2025
Tuhle knížku jsem poprvé vzala do ruky asi před 2 lety, kdy mě po přečtení prvních dvou povídek úplně přestala bavit. To stejné nastalo i nyní,ale chtěla jsem jí dát šanci a ještě že! Příjemné čtení! Až teda na ty první dvě. :)
March 17, 2019
místo komentáře citát: "Všechno je možné ve víceúčelovém světě, jenom ty vrásky kolem očí a úst, ty praskliny, otlaky a šrámy,které bolí až někde u srdce, ty budou čím dál hlubší."
May 19, 2022
Veľmi osobité poviedky (ak by som teraz čítal anonymne nejakú Balabánovu poviedku, asi by som ho uhádol) , z ktorých často vanie ťažký smútok. Ale niekedy aj nie.
Kniha desaťročia v CZ? OK
Kniha desaťročia v CZ? OK
Displaying 1 - 30 of 50 reviews