Obraz Zachea, jerišského celníka skrývajícího se ve větvích fíkovníku, aby mohl nepozorován sledovat Kristovo počínání a teprve se rozhodnout pro jeho následování, je pro Tomáše Halíka totožný s představou většiny současných lidí, kteří teprve hledají svou cestu v křesťanství, váhají a dychtí zároveň. Smysl své pastorační činnosti spatřuje právě v jejich oslovování.
Myšlenka "oslovit Zachea" Tomáše Halíka zaměstnávala déle. Nakonec si pro její knižní konkretizaci vybral tradiční formu kázání. Vznikla tak pozoruhodná syntéza věčného obsahu Bible s výrazným aktualizujícím dobovým vkladem autorovy osobnosti.
Uznávám, že Tomáše Halíka prostě nemám ráda, takže k němu přistupuji s předsudkem. (Na druhou stranu má kniha přes 700 stran a přečetla jsem ji celou, takže zase tak předpojatá nejsem). Musím uznat, že pokud se "drží svého kopyta" (tedy teologie a psychologie), tak píše krásně, dokáže vysvětlit docela lidsky i některá katolická dogmata a má hluboké pochopení pro lidskou duši (skoro se mi chce říct, že každý kněz by měl být taky praktikující psycholog, je znát, jak mu tady pomohlo nejen studium, ale asi hlavně ta praxe). Problém je, že v mnoha textech se pan Halík svého kopyta nedrží, brousí do politiky a přetéká společenským apelem, který mě prostě v knize tohoto typu nezajímá. Dále v několika textech je znát, jak se snažil "oslovit všechny" a "nikoho neurazit." To ale nejde, když je někdo katolický kněz, musí někdy říct A nebo B, i když se tím někomu znelíbí. Ale to je problém spíš prvních textů, které se váží k příležitostem celospolečenským. Druhá část knihy už touto rozmělněností netrpí. Myslím, že tři hvězdy docela po zásluze.
Wau, jsem unesena Halikovym bystrym a moudrym umenim…..trochu dejiny a filozofie nabozenstvi, trochu meditace, a take vyklad a kazani evangelia. Nadhera ❤️.