Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbora Panklová (4. února 1820? Vídeň – 21. ledna 1862, Praha), byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku novodobé české prózy.
Příjmení Panklová získala, až když si její matku Terezii Novotnou v létě roku 1820 vzal Johann Pankl. Roku 1821 se Panklovi přestěhovali do Ratibořic, kam se za nimi přistěhovala i její babička – Magdaléna Novotná (1825), která malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si babičku velmi zidealizovala.
V roce 1841 se vdala za Josefa Němce, který pracoval jako komisař finanční stráže (celník), jeho nadřízení s ostražitostí sledovali jeho projevy češství a služební horlivosti. V souvislosti s tím byl často služebně překládán a rodina se s ním stěhovala. V roce 1841 se stěhuje do Prahy, zde pod vlivem Václava Bolemíra Nebeského a Karla Jaromíra Erbena začala psát česky. Roku 1843 se s mužem odstěhovali do Domažlic, kde působila jako prakticky první národní buditel. Roku 1848 je Josef Němec obviněn ze spiknutí, dochází k nucenému stěhování z místa na místo a v roce 1850 je Josef Němec přeložen do Uher; Božena Němcová se se čtyřmi dětmi stěhuje do Prahy, kde okamžitě navazuje styky s literárně činnými vlastenci. V roce 1851 pobývala s dětmi v lázních u České Třebové a roku 1852 jela za manželem do Uher a přitom navštívila Slovensko. V následujících letech podnikla do Uher ještě dalších několik cest. Pozěji se Němcová sblížila s májovci, ale jinak se stáhla do ústraní, objevila se pouze na pohřbu Karla Havlíčka Borovského (1856).
Na podzim 1861 Němcová opouští manžela a odchází do Litomyšle, kde se pokouší živit prací pro nakladatele Augustu. V té době je ale již vážně nemocná a finanční nouze ji donutí k návratu do Prahy k manželovi. Krátce na to umírá v domě U Tří lip (dnešní ulice Na Příkopě).
Samozřejmě jsem to musel číst povinně v rámci svého vzdělání, ale i tak je to moc pěkná povídka. Sice psáná velice zvláštní češtinou, ale u té jsem se více nasmál než trpěl :D
Konec mě naštval, už kvůli té naprosté degradaci významu ženy (cituji zpaměti: Jestli ji měl rád jako Karlu, jako Karla ho měl ještě raději.) Jako kdyby každá holka "klučičího" typu musela být vysvětlena tím, že je ve skutečnosti chlap. Strašná mentalita, i když pro dobu vzniku jasná. I tak ale cítím právo s ní nesouhlasit. ... Jako lesbická romance by to stejně bylo lepší...
This entire review has been hidden because of spoilers.
Další důkaz, že Božena Němcová rozhodně není jen "povinná četba". Zajímavé téma chlapce, který byl až do dospělosti nucen žít jako dívka, a jeho konečné odhalení. Chodské nářečí dodává vyprávění ještě větší barvitost.
Musela jsem to číst povinně v rámci školní četby, chvilkama jsem měla potíže se staročeštinou a nářečím, ve kterém je kniha psaná.. Ale celkově se mi povídka líbila. Dávám 2 hvězdy, protože bych knihu znovu dobrovolně asi neotevřela.
Tohle bylo svižné, dokonce napínavé a nebylo to tak plačtivě patetické jako Máchovi Cikáni. Pokud jste to dostali jako povinnou četbu, tak neplačte, je to to lepší, co se dá z té doby číst.
Vůbec jsem nepochopila zápletku ani jsem nepochopila o co v té knize vlastně šlo, jaký byl děj a co tam vůbec celou tu knihu řešily. Pro mě absolutně nepochopitelné dílo...