Neskutečně osobité a originální. Autorka předává hromadu emocionálně silných zážitků s obdivuhodným množstvím humoru a na všechno se dívá se svěží lidskostí. Určitě stojí za to! P. S. Obsahuje docela slušný tea o Havlovi 🤭
Čteno z povinnosti do školy a už nikdy víc, prosím.
Většinu času jsem kroutila hlavou a přemýšlela, proč si "Alfa" nechala udělat 3 děti (první chápu, nehody se stávají...), když s nimi pak bylo tolik problémů. Vážně nad těmihle ženskými kroutím hlavou. Jako chudák autorka, když si připadala jako "Prasklá guma". Ani styl psaní není nic extra. Jak se všude píše "autorka píše úsečně, v krátkých odstavcích a kapitolách" a to mi přesně nevyhovuje. Místy jsem byla zmatená, kdo je kdo - ty jména jsou vážně šílená. Pak jsem už byla zoufalá, pamatovala si jen hlavní rodinu a zbytek se mi prostě motal.
Ani nevím, jestli mi to něco dalo? Pravděpodobně ne. Vůbec nic. Proč nás na škole do takové četby nutí? I ten název (i když po dokončení referátu už ho chápu) je úděsný a mladé lidi nepřiláká. Akorát to odrazuje a člověk si říká, co je to za šílenost.
Neřeším stejné problémy, ale bolest, kterou prožívala, když se nedařilo a nedařilo a znovu nedařilo počít, je pro mě teď najednou velmi osobní. Četla jsem ji kdysi ještě na střední škole, nicméně pořádně jsem i ocenila až teď.
ereza Bouckova cseh írónő könyvében három kisregény található. Mindegyik női sorsokról szól az elmúlt 50 évből. Mert hát akkoriban az élet Csehországban se volt fenékig tejfel. Nem mondhatnám, hogy a politika és a történelem csak háttér, mert erősen beleszól a hősnők életébe. Akik ugyanakkor pont azokat a dolgokat élik meg, mint bármely nő, aki volt már gyerek, szerelmes, feleség, szerető, anya. Az első kisregény az Indiánfutás erősen önéletrajzi ihletésű, hisz Bouckova apja a volt ellenzéki, disszidens író Pavel Kohout, akivel nem lehetett egyszerű a kapcsolata, mindenesetre neki köszönhetően tapasztalhatta családja, meg bárki akinek köze volt hozzá az akkori rezsim minden rossz oldalát. Annyira kelet európai az egész, talán még jobban hasonlítanak az asszonysorsok a magyarokéra, mint Ljudmila Ulickaja hősnőinek élete, pedig először hozzá akartam hasonlítani a cseh írónőt. De hát Prágában élni az elmúlt 50-60 évben kísértetiesen hasonlít arra, ami Budapesten volt. Vagy talán még durvább lehetett.
Bouckova stílusa tömör, velős, rövid mondatoktól hemzseg, melyek megindítóan ábrázolják a hétköznapi nők fárasztó, gyakran nyomasztó életét, amelyet főleg a munka és az ismétlődések határoznak meg. Történeteiben nem nagyon van menekülés a lélekölő rabszolgamunkából, csak a szerelem, gyermekáldás tud valamennyire feloldozást és reményt adni a hősnőknek.
Könnyűnek tűnő könyv ez, gyorsan olvasható, de elementáris erővel szól mindenféle nőket foglalkoztató problémáról és nagyon ütősek a meglátások, az életek, a sorsok amelyeken keresztül ezek a témák kibontakoznak.
pri čítaní tohto mi mnoho iných prečítaných kníh takpovediac zosračkovatelo. toto bola sila, dôležitá výpoveď, obrátiť sa takto naruby vie u nás len Sloboda (a ťažko to od autorov vyžadovať, nikto nie je povinný...)
toto si sem odložím, aj keď to knihu nevystihuje, no v rámci Kauzy Šmíd je to pekný odsek:
U svatého Ignáce krev za Martina Šmída. Prý se to stalo v podoubí u jazykové školy. Tam, u krvavé škvrny hoří něolik svíček. Martin Šmíd nezemřel. Ale ta krev někomu patřila! Mladé Horákové, generálu Píkovi, Palachovi, Wonkovi.
velmi velmi dobré, Rok kohouta byl lepší, ale zase o dost drásavější, i když tohle je vlastně taky, prostě pokud máte deprese, tuhle knížku nečtěte, ale jinak vřele doporučuju