Na Warhammer 40.000 je tohle poměrně komorní kniha. Tedy, nechápejte mě špatně, jsou tu katedrály, kterými procházíte několik dní a v jejichž kopulích se prohánějí mraky… ale celé se to odehrává nejen na jedné jediné planetě, ale dokonce i v jednom jediném městě.
Je to Abnett, takže je to samozřejmě dobře napsané (Abnett tady navíc hodně přizpůsobil jazyk mladé hrdince, takže je to psané jednoduše a přímočaře), ale rozhodně to není kniha, po které by měl sáhnout inkviziční nováček. Jasně, základní příběh pochopíte, ale většina šokujících zvratů spočívá v tom, že se objeví postavy, které znáte z minulých knih (tedy, měli byste znát, já se občas musel podívat do databáze).
Ač je na obálce nápis Ravenor vs Eisenhorn, tak ti se v knize moc neobjeví. Sledujeme mládí a výchovu špiónky Alizebeth Bequin… a to, jak se stává cílem snad všech mocenských organizací, které na planetě existují, inkvizice, mocných, kultistů, lidí i démonů. Víc bych zase prozrazoval nerad, protože nějaké překvapivé zvraty tam jsou.
Je to jen rozjezd řady, který má za účel hlavně představit situaci a aktéry. Čili je tu pár pěkných bitek a atmosférických scén, ale k ničemu zásadnímu nedojde. Sice může být čtenář zpruzený, že nenarazí na hlavní hrdiny svých oblíbených knižních sérií (respektive, že na ně narazí skoro až na konci knihy) ale rychle si uvědomí, že Abnett udělal dobře. To, že vidíme jak Ravenora, tak Eisenhorna z nového úhlu a spíš zpovzdálí, tím ani netušíme, který z nich je v právu. Ví se, že oba mají své temné stránky, že Eisenhorn si s kacířstvím už v minulosti párkrát zahrával, a že Ravenor je v mnohém ultimátnější, takže se nedá odhadnout, kdo má pravdu a komu by člověk měl fandit. (Za mě samozřejmě Eisenhornovi – Clint Eastwood je mi milejší než pojízdná rakev.)
Není to nejlepší příspěvek do série, ale hlavní hrdinka je sympatická, svět zajímavý a protivníci děsiví. Čili přesně to, co člověk od Warhammeru chce (až na ty sympatické postavy, ty vážně nejsou povinné). Sem s dalšími díly, než zapomenu, co se stalo!