Paměť mojí babičce

by Petra Hůlová

Druhé vydání románu, který se stal českou literární událostí (získal mj. cenu Magnesia Literera za objev roku a umístil se na prvním místě ankety Lidových novin o nejzajímavější knihu roku) a byl přeložen do řady evropských jazyků. Dvaadvacetiletá studentka Petra Hůlová debutovala v roce 2002 mimořádně vyzrálým prozaickým dílem, jehož děj se odehrává v Mongolsku a osou příběhu je strhující vyprávění žen tří generací o všem, co v životě viděly, zažily, protrpěly. Kniha je psána živým jazykem s množstvím místních slangových výrazů, vtahujících čtenáře do jedinečné atmosféry života v Mongolsku.

Genres: Czech Literature, Fiction, Asia, Contemporary, Historical Fiction, Literary Fiction, School

242 pages, Paperback

First published January 1, 2001

About the author

Po maturitě na gymnáziu a neúspěšném pokusu studovat Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy studovala kulturologii na Filozofické fakultě téže univerzity, později přidala i mongolistiku. V letech 2000 až 2001 pobývala v Mongolsku, kde se odehrává děj jejího prvního románu, Paměť mojí babičce, jenž autorku proslavil.

Pobývala také ve Spojených státech amerických, kde se odehrává děj její knihy Cirkus Les Mémoires.

V současnosti studuje kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v doktorandském programu. Od roku 2007 pravidelně přispívá do časopisu Respekt. Žije v Praze.

Ocenění
Spisovatelčin debut Paměť mojí babičce získal cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku a zvítězil v anketě Lidových novin Kniha roku. Próza Umělohmotný třípokoj získala Cenu Jiřího Ortena. Hůlová získala v roce 2008 Cena Josefa Škvoreckého za román Stanice Tajga.

Reviews

[Rinda Elwakil · Rating 3 out of 5]

"لو سألني أحدهم متى كانت أسعد أيام حياتي، سأقول له: عندما كانت الأطفال أطفالًا، وعندما اختفي"ميرجن" من حياتي، رغم أني أسفت كثيرًا على القرار الذي اتخذته. أن أقيم مع رجل. أن أعرف معنى كل حركة صغيرة يقوم بها، أن أحمل الطعام بإشارة منه، وبإشارة أخرى أسرع كي أجعل الأطفال تهدأ. أرفو له ملابسه، أسهر عليه وهو مريض حتى الصباح، أعرف كل تفاصيل جسده، وأتابعها يومًا بعد الآخر وهي تتحول الى طبقات متراكمة.. وطوال كل ذلك أعرف أن قدميّ ترغبان في العدو الغاضب، والهروب. وجفني تختلج من أحلام ممنوعة، وأشعر بلمسات زوجي مثل سنوات عمره التي تتزايد.. حتمية وأليمة. وأكثر ما أحزنني في حياتي أني ولدت له طفلًا. ربما فيهم رغم ذلك كله سعاتي الكبرى. رحل "ميرجن" من حياتي بكل هدوء. وترك في داخلي شعورًا بالعار ظل يلازمني طوال حياتي"






أولي تجاربي مع أدب التشيك، أجواء غرائبية لم أقرأ عنها من قبل، مغول، تجار صينيين، جدة تتنبأ، تموت علي باب المزرعة في اتجاه غريب فلا يعلم أحد إلي أين كانت ذاهبه ولما أطرافها متشنجة بهذا الشكل؟
شتاء قارس، اجرائات طوارئ يغلق المنزل لمدة أسبوعين كاملين تنفق فيها حيوانات المزرعة علي الرغم من محاولات الأب بتدفئتها بمشروب الشاي والحليب الساخنين و جلده لهم حي يجبرهم علي الركض فلا يتجمدو ويستسلمو للموت البارد، لكن يجب أن يظل الباب مغلقا حتي لا يتسرب تيار هواء فتموت الطفلة حديثة الولادة، طفلة شديدة الجمال تغار منها أختها فتتركها علي الأرض و تذهب لترعي وتعود لتجد كلاب الصيد قد خمشت وجهها رائع الجمال الذي لا يعود ناعما مرة أخري، مشاعر زوجة و أم ،والكثير الكثير من الاحباطات والمشاعر الصداقة والواقعية، جرعة مكثفة من الواقعية في أقصي بقاع الأرض عنا بعدًا.





لا أعلم هل الترجمة سيئة أم أن الرواية ثقيلة وتقنية سردها غريبة مربكة، هذا ما افقدني استمتاعي بها
لكنها كانت تجربة تستحق القراءة.

[Jennifer (Insert Lit Pun)]

It took me a while to get a good grasp on this book. At first I wasn’t sure about some of the linguistic and narrative choices it was making, and questioned how much of my reaction was due to the culture being described (Mongolian), the culture of the author (Czech), and the translation itself. But as soon as the narrators began changing, this novel really came alive. Ultimately, it elegantly handles classic set pieces and themes: the fact that each person’s perspective is a world unto itself, with its own mythology and rationalization; the compromises that women are forced to make as a whole and choose to make individually; and the miscommunications between older and younger generations that lead to a sense of betrayal and yearning on both sides. I so wish more of Hůlová’s novels were translated into English.

[Marianna the Booklover · Rating 4 out of 5]

To jedna z moich najciekawszych podróży literackich. Po raz pierwszy wybrałam się do Mongolii i było to doświadczenie pełne różnorakich emocji, od zaciekawienia po smutek, irytację i bezradność. To historia kilku pokoleń kobiet z jednej rodziny na tle zmieniających się czasów. Z jednej strony tradycja, z drugiej nowoczesność, a pośród tego wszystkiego zagubienie i poszukiwanie swojej ścieżki przy jednoczesnym uwiązaniu do rodziny i utartych norm postępowania. Pod tym względem to bardzo uniwersalna opowieść, pomimo osadzenia akcji w tak dla nas odległej kulturze. Nie jest to wesoła lektura, ale zdecydowanie warta polecenia.

[Rusalka · Rating 3 out of 5]

This has taken me several nights to write this. Mainly as I get started googling Mongolia and can't stop.

I got gifted this book by two very special friends. Interestingly it was from my Czech friends by a Czech writer, but I got no Czech while I read this book. I was expecting a glimmer or two of Prague or somewhere similar and then a dive into the deepest and darkest Mongolia. But on that front I was disappointed

What I was I was thrown into, and then stayed, was into the lives of a family living in the shadow of the Red Mountain as they called it. I'm not sure exactly the population, but thanks to wiki, I can tell you how many livestock animals live in the area. Kind of shows what is the most important thing in these peoples lives. Who cares about how many people there are, they all are stuffed without livestock.

We are introduced to a family living in a ger (yurt) under these mountains, which includes 4 daughters, no sons. This is an element of tension already in the family, but add in that the two middle daughters seem to be products of infidelity (given away really by different racial characteristics), and this makes for a happy family of 7 (grandma's there too) in a small tent. The book is then told in 6 parts, 4 by 3 of the sisters, 1 by the mother, and 1 by a daughter of one of the sisters.

It's a fascinating story really. You have the life on the land in the family ger, the girls being sent off to socialist state boarding school for nomadic kids (compulsory I have just learnt. Due to this policy they pretty much got rid of illiteracy!), some of the girls moving to the capital city and dealing with an incredibly different world, and the challenges they and their family have with this cultural change.

There is so much change occurring in the this book. Socialism to capitalism. Traditional culture to modernity. Rural to urban. And then other underlying problems tied to the above such as poverty and alcoholism. It's a thin book (under 200pp) but it is full of issues.

I loved learning about the culture (hence the constant googling). I have had a fascination with Mongolia since I was a little kid. People living in tents in high mountains and freezing conditions or deserts, moving around whenever they wish. For an urban aussie kid, this was a magical place. You really feel the remote landscape while in the family home, which is impressive to convey the feeling of remoteness while focusing on a tent with 7ish people crammed inside. Again, as with a few books I've read lately, none of the family were instantly likeable. And I feel this is what let the book down. I just needed someone to engage with, and that was lacking. And for me, that's what I need to take a good book, to an amazing one.

For more reviews visit http://rusalkii.blogspot.com.au/

[Zuzulivres · Rating 4 out of 5]

Moja prvá kniha od Petry Hulovej a určite nie posledná. Autorkine písanie dosahuje úrovne európskej lieratúry, celý čas mi prišlo neuveriteľné, že toto vyšlo na českej literatúrnej scéne.
Dosť často som sa hnevala, že som sa nevedela zorientovať v texte a postavách, ktorých si Petra vytvorila plejádu (hlavne tých ženských rôznorodých) a zostaviť rodokmeň by som podľa mňa nezvládla ani po druhom čítaní. A potom som si povedala, že na to kašlem a nenechala som sa unášať na vlnách textu, lebo to kto, kde, s kým a čo, nie je v konečnom dôsledku až také dôležité.
O pár mesiacov a niekoľkých ďalších príbehoch si aj tak sotva spomeniem na niečo iné ako na atmosféru knihy - a tá bola podmaňujúca a ťaživá zároveň.

[Ronja · Rating 3 out of 5]

Tolik dobrých nápadů, které se nepovedlo pořádně využít. Hodně zajímavé mi přišlo zasazení děje do Mongolska, o jehož kultuře jsem doteď prakticky nic nevěděla. Bohužel se dovídáme pouze o určité vrstvě tamější společnosti, celá rodina prakticky ustrnula na dvou pozicích (rodinné hospodaření v jurtách ve stepi a městská linie jednoho povolání ze dna společnosti), nikomu se nepodařilo zabrousit někam jinam, přestože snahy byly; jasné, pak by to nemělo ten náboj, který tomu autorka chtěla dát, což je ale další věc, která mi vadí – celý ten děj nějak postrádá celkové vyústění, celou dobu je jednoduše vše při starém a tak to i zůstane. Vážně škoda, že se nepodařilo zakomponovat širší obraz mongolské kultury, troufám si tvrdit, že velká část českých čtenářů je na tom se znalostmi o ní podobně jako já a větší náhled by mohl knihu posílit.
Další věc, která mohla být skvělá, ale je jen průměrná – perspektiva vypravěče. Postupně o stejných událostech hovoří pět hrdinek, takže se hezky ukazuje nejen jejich charakter, ale i to, že se vlastně ani nejbližší lidé doopravdy neznají. Bohužel, všechny mluví úplně stejně, není tu žádný idiolekt vlastní každé postavě, všechny mají stejné hovorové výrazy a dělají stejné chyby (takovou záměnu ji x jí jsem byla schopná skousnout u první vypravěčky, u všech dalších jsem skřípěla zuby). Minimálně ty, které většinu času strávily ve městě v úplně jiném regionu, musely časem pochytit jiné výrazivo, vždyť bylo i někde zmíněno, že se rodinnému přízvuku jinde smáli – ale ne, tady dokonce i malá Dolgorma, která kromě pár prázdnin u prarodičů vyloženě nezná nic jiného než hlavní město, mluví stejně jako jiná žena, která v životě nevytáhla paty ze vzdálené stepi.

[Erika · Rating 2 out of 5]

Sommarens mest planerade semesterläsning blev en besvikelse. Jag gillade möjligheten att uppleva Mongoliets stäpper i romanform, därav började läsupplevelsen som fyra stjärnor. Aftonbladets recensent skrev att "läsaren försätts i ett nästan meditativt tillstånd" – men jag har semester och föredrar att uppnå meditativa tillstånd i blåbärsskogen. När jag läser vill jag att berättelsen ska ha styrfart, och det hade inte den här. Läste ut den mest av pliktkänsla, därav landade slutbetyget på två stjärnor (för miljöskildringen och fönstret mot en annan tillvaro).

[Amina Hujdur · Rating 3 out of 5]

Nije me toliko dojmila. Stalne digresije su otežavale čitanje.

[Emma Deplores Goodreads Censorship · Rating 2 out of 5]

Goodreads recommended this book to me when I looked at Aitmatov's The Day Lasts More Than a Hundred Years, but while both books are set in the same general part of the world, that's all they have in common. The biggest difference being that Aitmatov's book is well-written and enjoyable, and this one is not.

All This Belongs to Me is the story of a family in 20th-century Mongolia, narrated by five women. The primary narrator, Zaya, gets more than half the book, and we follow her for decades, as she grows up in her family's ger (yurt) in the remote steppes, goes to boarding school in town, then moves to the capital city of Ulaanbaatar and tries to make her way there. Her daughter, mother, and two sisters also get 15-20 pages each. Their voices are not distinct, but I hardly expected that in a translation; authors have a hard enough time with multiple narrators in their own language.

I'll grant that the author is somewhat clever with the multiple narrators, who have sometimes differing views on events and aren't always reliable. Oyuna, for instance, alternates between telling us what a wonderful person she herself is and spewing venom about her sisters; Hulová doesn't have to point out her bitterness or hypocrisy, and doesn't try. Additionally, the Mongolian setting is fascinating and I did learn some things about life there. There's even some decent imagery. That's about all I can say for it.

And, unfortunately, the writing is just bad.

First, there's no structure, just a bunch of things that happened, and often told out of order. The story doesn't seem to have a point other than summarizing the characters' lives; it doesn't move toward anything and certainly doesn't have a climax.

Second, there aren't really any scenes, just endless narrative summary. There is exactly one line of dialogue in the entire book (is it "dialogue" when no one has a chance to respond before the author leaps back into narrative summary?); it's on page 88. Some authors can do books driven by narrative summary brilliantly (take Isabel Allende for instance), but Hulová isn't among them. And even Allende will throw in a couple lines of dialogue every few pages at least. I doubt the bookjacket writer who praised Hulová's "dead-on ear" even read this book.

Third, the writing is confusing and contradictory. Sentences and paragraphs are disjointed, not connecting to one another in any logical way. Multiple sex scenes are unclear as to whether the woman consented or was raped. The author contradicts herself from the very first page; in the same sentence, Zaya tells us that if she went out in a dust storm she'd choke to death, and then that she sits outside and watches the storms because there's nothing else to do (because if she went outside she'd choke to death). When discussing Inner Mongolia, the Chinese province, she tells us that "[t]he only Chinamen there, though, are the tens of thousands of bastards that our women who are enslaved there give birth to every year," and then two sentences later, that "[t]here are too many Chinese settlers." Not to belabor the point, but if there are Chinese settlers, then there are in fact Chinese people there.

The upshot of the aimless plot, lack of scenes and incoherent writing was that I never enjoyed the story, nor had any true sense of the characters. Hulová might have had some decent characters in her head, but her reluctance to quite let us see them interacting with the world or each other--this insistence on summarizing everything instead, and not even doing that well--means they never come alive. I try to give foreign writers the benefit of the doubt, and maybe this type of writing is normal in her native Czech Republic, but in this case two stars feels generous.

[otter lover · Rating 5 out of 5]

The book is about a Mongolian Family, written from multiple perspectives. It describes their day to day lifes and seemingly simple things. On the other hand it shines a light on brutal habits/mindsets and displays how woman are (or were?) being treated and seen in that culture. During this not leaving out important details like sexuality, childbearing and the “need for a man”. This made me learn quite a lot about the traditions and culture of Mongolian people which I never would have thought to find this interesting. Despite the book being quite lengthy at times it left me in awe. Getting through the first 100 pages was a little tough but after that it just completely sucked me in and I enjoyed every single sentence. The way it was written and the way the author expresses herself is breathtaking. The metaphors and descriptions were spot on and soooo good I literally had to stop reading just to think about and admire them. In my opinion it is worth reading simply for all the beautiful poetic lines.

[Ria Gehrerová · Rating 4 out of 5]

Na túto knihu som sa odhodlávala dlhšie, pretože hneď na prvej strane je niekoľko slov, ktorým som jednoducho nerozumela. Hůlová v knihe suverénne píše o geroch, erlícoch, guanzoch, šoró, ajmakoch a déloch a z kontextu sa niekedy nedá ani len odhadnúť, čo slovo znamená. Poznámky pod čiarou alebo aspoň preklad slov v registri na konci knihy by som občas veľmi uvítala. S cudzími slovami som ale zasa cítila, že sa mi cidzokrajnú atmosféru darí ľahšie predstaviť.

Kniha sa inak čítala veľmi dobre a vždy ma prekvapilo, ako náhodne medzi postavami vznikali a zanikali vzťahy a zároveň ako veľmi im na hľadaní partnerov a na rodine záležalo.
Je to v podstate taký malý a smutný sprievodca tým, čím žijú mongolské ženy.

[Eliška Skácelíková · Rating 4 out of 5]

I've learnt quite a lot about Mongolian culture. I love the way we find out personal secrets,we follow the plot by eyes of the members of the family. We uncover the hidden memories of the person by somebody else.

[Kateřina · Rating 5 out of 5]

Amazing! The storytelling is so great! Interesting setting as well.

[نهى · Rating 3 out of 5]

كل هذا ملكي.. أنا
ل بيترا هولوفا
ترجمة د. خالد البلتاجي من أهم الأعمال التشيكية في القرن ال ٢١.. والأكثر مبيعًا..

بطلة روايتنا نشأت في أسرة في وسط منغوليا لديها من البنات أربع، ماتت إحداهن وكانت الأجمل بينهن.. الطقس هناك بارد للغاية حتى أن الأباء كانوا في بعض الأيام قارسة البرودة يقوموا بربط الأطفال في أرجل الأسرة حتى لا يخرجوا من الليوت..
الأب يرعى الماشية ويكاد يتواجد في المنزل فتربي الأم والجدة الفتيات، وفي الأوقات التي يستطيع الأب تعليم البنات، كان يدربهن على ركوب الخيل والرعي..
وحينما ماتت الجدة، ذهبوا بجثتها بعيدًا وتركوها كعادتهم للحيوانات الضارية..

تشتهر قريتهم بأفضل جلود البقر وقماش الكشمير الشهير وخمر الكوميس وهو شراب منغولي مسكر..

يحتقر أهل هذه البلاد أهل الصين فهم بخلاء فيرفضوا التعامل معهم أو تزويجهم من بناتهم، فتقول بطلتنا عنهم:
"❞ أنا أيضًا لا أرحب بالاختلاط بالصينيين. إنهم يلتهمون كل ما يقف في طريقهم، ولا يسمحون لأحد أن يدخل بينهم، ويتكاثرون مثل البق. ❝

تعبد هذه الأسرة التماثيل ولديهم معبد يقوموا بزيارته لطلب الاستسقاء وتعليق الأوشحة الزرقاء على جذوع الشجر..

وبعد انتظار طويل تسافر بطلتنا إلى خالتها إلى أولان باتور ..انبهرت فتاتنا بالمدينة وبعد مضي أسبوع نصحتها خالتها قائلة أنه: "يجب ألا أقع أسيرة لكل ما أعجبني وأردت أن أمتلكه. فرغم أن هذا العالم يبدو سعيدًا ونبيلًا، فإنه مجرد سكين يلمع أكثر مما يلمع عندنا في الجبال".

تعيش الفتاة لتسقط تارة وتقف تارة أخرى، تعود إلى أسرتها لسنوات ولكنها تشعر بنفسها دخيلة، فتعود إلى المدينة لتقع في هاوية بيع الجسد مثل أختها وخالتها ولكنها:
❞ أنا أيضًا نسيت. نسيت لون أعين الخيل وهي تلمع في كل مرة يحضر فيها أبي فرسة جديدة، نسيت الجِمال التي رفضت أن تجثو على الأرض أمام أمي، ويضطر أبي إلى أن يضربها. نسيت كل هذه الأشياء مثلها. لكني لم أنسَ أنهم موجودون هناك، لم أتوقف يومًا عن التفكير فيهم،

فجأة تنتقل بنا الكاتبة لشخصيات أخرى: للابنة دولجورما، وهي ابنة البطلة التي لا تعرف لها أب..والتي حملت اسم جدة الأم لأبيها.. والتي هجرت أمها وهي في السادسة عشر من عمرها عندما عرفت مهنتها..

وبعدها نعود إلى الماضي حيث والدة البطلة هذه المرة والتي وأخيرًا ستطلعنا على اسم بطلتنا الذي مخفيًا عنا طوال الرواية، ثم نلتقي ب أويونا الأخت الصغرى للبطلة، وهكذا تمضي بنا الرواية مع باقي الشخصيات وكل يحكي الحكاية من وجهة نظره..

رواية ليست بالرائعة كما كنت أتوقعها..

أطلق المترجم كلمة اليورت على بيت البطلة وأسرتها وكان عليه وضع تفسير لكلمة اليورت للقراء:
منزل قابل للتنقل تقليدي الهيكل مُحاط بإطار من الخشب المقوس كان يتم استخدامه من جانب تركماني قبائل البدو الرحل في سهوب آسيا الوسطى.

#نو_ها

[Kattynka · Rating 3 out of 5]

Knížka je opravdu zajímavá. Zprvu mi trochu dělaly problém slangové výrazy, kterých je kniha plná. No a protože tam nejsou nikde vysvětlené musela jsem si počkat, než je odhadnu z kontextu, což je parádní věc, jak čtenáře trochu pozlobit a přimět ho soustředit se.
Nejvíce mě asi bavila první kapitola, vyprávění Dzaji. Byla tam spousta věcí z dětství, ale i z pozdějšího života. Ostatní kapitoly byly také pěkné, ale charaktery, které je vyprávěly, mi nebyly tolik sympatické a ve spoustě věcí jsem s nimi nesouhlasila.
Nicméně i tak oceňuji pohled na tutéž věc z více úhlů, více, či méně informovaných o dané situaci.
Určitě je to zajímavé čtení, dozvíte se něco o Mongolku, jeho zvycích, ale i o ne úplně pozitivních věcech. Například problém s odpadem od všech těch věcí, které tam vlastně přicestovaly ze západu, a se kterým si oni moc rady nevědí. Nebo třeba to, co se děje všude ve světě, neshody mezi generacemi a odcizení rodiny.
Přiznejme si to... nejsou to moc veselé věci.
Ale kniha není jen o tom špatném nebo smutném, ale i o veselí a lumpárnách v dětství. Jak už jsem řekla to se mi líbilo nejvíce.
Myslím, že si tu každý najde svou část, i když to není úplně jednoduché.
Doporučuji a dávám 3,5/5*

[Hanna · Rating 5 out of 5]

W sumie to pierwsza książka o Mongolii, którą przeczytałam. Historia pięciu mongolskich kobiet o współczesnej Mongolii. Silny kontrast miasta i stepu, który skłania do przemyśleń. Przywiązanie do przodków i tradycji w dzisiejszych czasach zanika. Czy to dobrze, czy źle?

Kobiety w wielkim mongolskim mieście łatwo nie mają i to było coś, co mną trochę wstrząsnęło. Często myślimy, że mamy źle, dopóki nie zmierzymy się z czymś jeszcze gorszym. Mongolia to dosyć ciekawy kraj, zupełnie inna kultura i także kuchnia, na początku zderzyłam się z masą niezrozumiałych słów, które musiałam sprawdzać. Styl pisania autorki jest w porządku, tłumaczenie momentami było niedokładne, takie odniosłam wrażenie, ale to moim zdaniem i w zasadzie to taki szczegół, który nieznacznie przeszkadzał.

Relacje rodzinne są dosyć skomplikowane, przez co i książka jest trudna. Mnie czytało się to w miarę przyjemnie, ale momentami musiałam robić przerwy, bo było ciężko. Klimat mongolskiego stepu jest naprawdę dla mnie atrakcyjny, nigdy wcześniej nie wiedziałam nic o Mongolii, dzięki tej powieści zaczęłam czytać o tym kraju.

Poruszany jest temat niekochanych dzieci, zdrad i dokuczania przez rodzeństwo, niezrozumienia w rodzinie, i realiach kobiet-na stepie i w wielkim Mieście. Rozumiem tę historię, staram rozumieć się każdą z narratorek, zanurzyłam się w ich świecie do reszty, którego szkoda mi opuszczać. Zakończenie oceniam pozytywnie, bo kończy się dobrze-poczuciem euforii i tak ciężko poszukiwanego spokoju i przede wszystkim-zasłużonego. Wraz z mijającymi pokoleniami zdajemy sobie sprawę z następstwa rzeczy i przemijania. Z tego, jak coraz to młodsze pokolenia się zmieniają, z tego jak stykają się z nowym światem i zapominają o tym, czego ich przodkowie tak bardzo pilnowali. Jest to jakiś nowy czas, ale czy nowe zawsze jest lepsze?
Czy bym tę książkę poleciła? I tak i nie. Zależy, czego w niej poszukujemy. Jeżeli chcemy lekkiej historii, to jej nie doświadczymy. Jeżeli chcemy dowiedzieć się czegoś o Mongolii i starać się zrozumieć zawiłe losy rodziny Alty, Dzai, Nary, Ojuny i Dolgormy, chcemy zobaczyć nieistniejący czas na stepie i miejską pogoń za pieniądzem, to polecam.
Stare i Nowe. Step i Miasto.

[Kathryn LaLonde · Rating 4 out of 5]

i did basically read this book in a day bc i had to read it for class. idk it was like a good book but sometimes i was like wtf am i reading, why was it about women but sometimes the women were like misogynistic. maybe that’s the point of the book. anyway idk this is a niche one so not sure if i would recommend but it was still good.

[Tereza Vejvodová · Rating 4 out of 5]

4,5⭐️Zajímavý vhled do života v Mongolsku. Neměla jsem od knihy žádné očekávání a musím říct, že po pár stránkách mne vtáhla. Moc mne bavilo střídání hlavních postav a popisování stejných událostí z více úhlu pohledů. Nejprve jsem si myslela, že mongolský slang používaný v knize mi bude na obtíž, ale časem se člověk relativně zorientuje. Slovníček pojmů bych ale na konci knihy i tak uvítala.

[Domi · Rating 2 out of 5]

Tak nakonec to nebylo tak příšerné, cca od poloviny už to docela šlo a konec mě i bavil. Jen jsem se ztrácela u změn POV. 2,5*

[Sára Anna · Rating 3 out of 5]

vsechny ty zensky jsou tak otravny

[Katarína · Rating 4 out of 5]

Zaujimave rozpravanie z neobvykleho miesta mongolskych stepi, ktore sleduje nam vzdialené zivoty viacerych zien, ci uz na vidieku alebo v hlavnom meste Ulanbatar. Povodne by som dala 3,5*, no ta nevsednost prostredia i autentickost kultury a pribehov, ma dostali.

[Katja · Rating 2 out of 5]

Well, this was different from the Wolf totem. This is a second book set in Mongolia that I read after the trip. And for all the romanticism and sentimentality the Wolf totem was soaked in, this one is way way all the way on the other end of the spectrum. Lasciate ogni speranza, kiddos.
First things first: I was and remained impressed by the fact that this was a debut novel written by a very young author (it came out when Hulova was 23). The format, the bold and creative similes and metaphors, the no-nonsense down-to-earthness, the kind of cynicism seeping out of the characters that you normally feel only in very old or very disappointed people... I was floored. Honestly. I might check out some other works by this author (after I have made sure they won't burn my soul like this one did).
So, the story is told by five female members of a family. The story is terrible. It does not get good for anyone involved at any point. Incest, rape, prostitution, alcoholism - you name it, this book has it. Now, I can take the ugly and the terrible and the cynicism, but there is not a sliver of hope for any of the characters ever. The book does keep you reading - it is written from five different POVs, and they all read a bit like a stream of consciousness. Very quickly I began to feel as if I were sitting across from the character, and she was telling me her story, sometimes rushing coldly through a series of events, sometimes lingering on the details for a while. I liked that. But as far as the plot is concerned, there are no good 'hooks', nothing to give you hope; about halfway through I realised it would not get better, it is just one shitty thing happening after the other, and once one character has had her fill, the story moves on to the next. I was telling Matilda yesterday, "I can't wait to finish this book, it's torture for both characters and myself". What I perhaps disliked the most is the fact that characters are not even likeable. Not only in the sense that they are not very good people, but they are also not quite fleshed out enough, so it was sometimes hard to empathise, as you kind of end up reading about disgusting things happening to half-baked people you don't care all that much about, feeling all around awkward and wanting to leave the planet Earth.

In a way, my going from the 'Wolf Totem' to 'All this belongs to me' mirrored our trip's trajectory from the Terelj park to Ulaanbaatar. In Terelj, we spent two days basking in the sun and silence, kept warm by our host family's kindness and openness. In Ulaanbaatar, two days in, a situation that struck me and will haunt me was one involving a little girl of maybe 5. We were out in a pub after our friend's wedding, and there was this little girl, selling chewing gums to tourists. She passed by the first time around midnight, and already then I was surprised why such a small kid was still up. Her head was shaved. Three hours later, she was still there, squeezing past drunken people, patiently waiting for someone to buy the gums, and not saying anything when people pinched her cheeks. Some of us did not want to give her money, so as not to perpetuate the cycle. Instead we went and bought some fries. When we offered it to her, she looked around and shook her head. Eventually we managed to persuade her to take at least one, but when she took it her hand was shaking. When she finally left, we saw she was intercepted by a woman who checked her pockets. She was definitely scared. Our friend explained to us that this was not all that unusual in UB; it's still a developing country. But honestly, Brussels or UB, scenes like that are brutally normal.
Since 'All this belongs to me' deals with prostitution, I looked up a bit what it was like in UB some 20 years ago, around the time when Hulova spent her year there. Apparently, child prostitution was an issue at the time (one journalist reported a heartbreaking story of a 7 year old prostitute with a 10 year old pimp). This book does not deal precisely with child prostitution (thank God, at least not that), but it does paint a very bleak picture of Ulaanbaatar, which made me think, if I witnessed that situation with the little girl in my three days in UB in 2018, what did Hulova see during a year in early 2000s?

All in all, this book is exceptional and decently written, but it drained me emotionally. It's a good book I would recommend to no one.

[Barbora Romanovská · Rating 4 out of 5]

Petra Hůlová nadchla! Dlouhou dobu jsem se autorce vyhýbala, důvodem bylo příliš velké očekávání a také to, že si k ní jako k osobnosti nemohu nalézt cestu. Něčím mne fascinuje a něčím irituje. Ale to je naprosto irelevantní, nikdy nesměšuji autora a jeho dílo (to bych dopadla, kdybych směšovala — co pak takový Hanus, Palán, Hradecký?!)

Tedy zpátky ke knize. Teď ze sebe udělám trochu pitomce, ale já tuhle knihu čapla, aniž bych věděla v jaké lokalitě se bude děj odehrávat. Věděla jsem jen, že jde o debut ve kterém zaznívají hlasy žen tří generací žen. Takže asi umíte představit to rozčarování, když jsem asi na dvacáté straně zjistila, že se to odehrává kdesi v mongolsku! Tedy v Mongolsku. Ale ono zase jihočeská vesnice a mongolské stepi, to se nutně musí promítnout do charakteru postav. Třetina knihy pak zachycuje průsek životem ženy, od jejího dětství s cejchem erlíce až po její stáří v ajmaku s rodinou své mladší sestry, kde obývá ger po svých rodičích (těch mongolských slov jsem se naučila mnohem víc, aby bylo jasno!) A tato historie je pak nahlížena z perspektiv dalších žen rodu — její matky, dcery, dvou sester, tet. No a s přibývajícími pohledy roste exponenciální řadou také šílenost, která kulminuje kdesi u incestu.

Nakonec, život je jen fasetami pohledů, které se na sebe vrství.

Komunikaci, kterou Soukupová v románu K moři detailně rozpitvala na prvočinitele, Hůlová vzala z větší perspektivy, takže je pozornost věnována spíše samotných vztahům než slovům. Baví mne knihy, které mají ambici čtenáři připomínat to, na co lehce zapomínáme — že za situacemi je kontext a další lidé.

A tady je ten seznam slov, kterými jsem obohatila svůj slovník: erlíc, ger, ajmak, chúšúl, árúl, nochoj, argal, ovó, dél, chúchdijn cecerleg (no dobře, na tohle jsem se musela znova podívat do knihy)...

[Giuls (la_fisiolettrice) · Rating 4 out of 5]

Le Montagne Rosse. Il soffio del šoroo. La sabbia intorno alla gher.

La storia di una famiglia raccontata da cinque donne, prospettive mobili di una vita fatta di tradizioni e trasgressioni.
Alta, madre, ha soffocato la felicità per la paura di rimanere da sola.
Dzaja e Nara, entrambe figlie illegittime, i tratti somatici non caratteristici le perseguitano, subiscono derisioni già dalla scuola e lasciano presto la famiglia, spostandosi in città, a Ulan Bator, dove chi le aiuta è una zia. Nei loro ricordi dolce e premurosa e ora direttrice del Divadžin, un bordello a Ulan Bator.
Ojuna, figlia pura di Alta e Tuleg deciderà di restare accanto ai genitori, onorare le tradizioni e costruire un gher tutta sua, seppur con qualche frustrazione.
Dolgorma, figlia di Dzaja, avuta da un cliente, anello di congiunzione tra la vita tradizionale e la vita in città. Protetta dai segreti di famiglia dalla madre che cercherà di farle capire l’importanza della famiglia e delle tradizioni, nascondendole i suoi trascorsi.

Una storia avvincente, ho sentito il profumo dei ravioli buuz e del fritto khuurag, il suono del Morin khuur, sono stata avvolta dalle tradizioni di una terra lontana ma affascinante. Una storia in cui i segreti si fondono con la speranza, la perdita è sradicamento e l’orizzonte è sconfinato.
Una storia di sofferenze, abusi verbali e fisici, ma anche di resistenza alle intemperie della vita, di scelte, di addii e di ritorni, di legami familiari spesso dolorosi.

Mi è piaciuto molto, la scrittura di Hůlová è magnetica, mi ha trasportato nella steppa mongola, nelle strade affollate dei guanz di Ulan Bator, nelle squallide stanze del Divadžin e poi ho visto il sole tramontare dietro alle maestose Montagne Rosse che come antichi antenati, tutto scrutano e tutto sorvegliano.

[Kac Fiser · Rating 5 out of 5]

O tom jak se "mozna" zije v Mongolsku pohledem tri generaci zen jedne rodiny. Skvela knizka, ktera vtahne tak, ze se pak cloveku v noci zda o nekonecnych stepich plnych koz a osamelych geru s barenymi truhlicemi, o cervenych kamenech ohoblovanych vetrem, smradlavych ulanbatarskych kurvach postipanych od blech, mastne lojove polivce a kusech suseneho masa, o rudolicich mongolkach s cernomodryma copama, co umi jezdit na koni nejlip na svete. Pribeh s tezko rozeznatelnou hranici zivotniho dobra a zla, prostoupeny drsnou mongolskou kulturou. Tahle kniha umi carovat tak, ze po jejim precteni ihned googlujete vsecko o Mongolsku a ihned tam chcete odjet.

Merged review:

O tom jak se "mozna" zije v Mongolsku pohledem tri generaci zen jedne rodiny. Skvela knizka, ktera vtahne tak, ze se pak cloveku v noci zda o nekonecnych stepich plnych koz a osamelych geru s barenymi truhlicemi, o cervenych kamenech ohoblovanych vetrem, smradlavych ulanbatarskych kurvach postipanych od blech, mastne lojove polivce a kusech suseneho masa, o rudolicich mongolkach s cernomodryma copama, co umi jezdit na koni nejlip na svete. Pribeh s tezko rozeznatelnou hranici zivotniho dobra a zla, prostoupeny drsnou mongolskou kulturou. Tahle kniha umi carovat tak, ze po jejim precteni ihned googlujete vsecko o Mongolsku a ihned tam chcete odjet.

[Rézina Dějová · Rating 3 out of 5]

To je tak, když jeden nečte anotace. Čekala jsem příběh z české vesnice ve stylu Jiřího Hájíčka a místo toho dostala příběh z mongolské jurty a ulaanbaatarského paneláku. Lingvistická stylizace mě ze začátku překvapila natolik, že mi trvalo asi tři stránky se správně lokalizovat.

Považte:
Když je u nás doma šoró, kolem dokola geru se prohánějí igelitový pytlíky.

Časem si na to ale zvyknete, dojde vám význam jednotlivých slov a má to tu výhodu, že je to vlastně docela mazaný způsob, jak čtenáře přinutit se soustředit a pochopit cizí významy z kontextu. Výkladový rejstřík tu nenajdete.

Hůlová používá v poslední době oblíbenou techniku vypravování z úhlů pohledů několika členů rodiny z různých generací. Tím se jí daří klást nenásilný důraz na generační nedorozumění a rozdílný pohled na svět mladých a starých, nepochopení a neochotu si porozumět mezi lidmi z města a lidmi z venkova, jakkoli jsou si jinak blízcí.

Má to tu nevýhodu, že kniha bohužel nestaví na ničem jiném. Sice se tu dočkáte incestu, porodů, šamanských rituálů, alkoholismu, prostituce i smrti, což zní všechno akčně a poutavě... Ale zůstává to nevyužité úplně tu chybí nějaká spojující dějová linka, vyvrcholení a rozuzlení. Ve výsledku vám tak zbývá kniha o nemožnosti komunikace mezi obyčejnými lidmi z různých prostředí a generací - nic víc.

[Eva Kadlecová · Rating 4 out of 5]

Předtím, než jsem se do knihy pustila, jsem si nezjišťovala, v jakém prostředí se má vlastně odehrávat, proto pro mě bylo překvapením, že jsem se jejím prostřednictvím ocitla v Mongolsku - zemi pro mě poměrně exotické, o níž toho mnoho nevím a ani mě nikdy nenapadlo se více zajímat.
Je to neuvěřitelně čtivý příběh popisující osudy jedné rodiny z pohledu tří generací (dohromady pěti žen), z nichž každá na jednotlivé události a skutky ostatních pohlíží úplně jinak. To vše navíc obohaceno o popis mongolské krajiny a drsnou kulturu, o níž jsem toho mnoho nevěděla.

Zpočátku mi pouze dělalo problém zvyknout si na hovorový jazyk, něco jiného je pro mě v něm mluvit a něco jiného číst, ale pravdou je, že přispíval k autenticitě příběhu. Jedinou další věcí, kterou bych chtěla vytknout, je chybějící slovníček všelijakých mongolských termínů - spousta z nich se dala odvodit během čtení, ale i tak by myslím pomohl zorientovat se v příběhu minimállně o dost dřív, někdy mě neznámá slova od čtení rušila, když jsem si hned nemohla na internetu zjistit, o co přesně se jedná. Proto je docela překvapivé, že byl příběh nesmírně čtivý a nešlo jinak, než ho přečíst na jeden zátah.

Je to zatím druhá kniha, kterou jsem od autorky četla, rozhodně ale není poslední a věřím, že mě ještě lecčím překvapí.

[Victor Christoph]

I can't really decide what amount of stars to give this book. Because my Czech skills probably aren't on par with the difficulty of this book, it's hard to say if I actually think it's boring, or that I simply don't get the nuances the writer tries to convey. It also doesn't help if I have to stop and look for a word if it's either some Mongolian term that I haven't come across yet or if it's some fancy Czech word that is not in my vocab yet. It might be an interesting read for a native, but for me it was more of a chore than a pleasure.

[Jess · Rating 2 out of 5]

Leaving aside the minor miracle of a novel about three generations of Mongolian women written by a young Czech author translated into English and showing up at my local library, this book never came together into a coherent whole, remaining instead disparate, and occasionally repetitive, fragments.

[Mirela · Rating 3 out of 5]

3,5 p