Posledné vojnové Vianoce (1944) v malej slovenskej dedine: Životom ubitá vdova cez kľúčovú dierku vidí svoju dcéru v objatí ruského partizána. Vtedy sa zvonku ozvú nemecké povely a streľba. Ráno zo snehu trčí sinavé partizánovo telo. O pár mesiacov mladú ženu, na ktorej ešte nevidno začínajúce tehotenstvo, odvážajú sovietski osloboditelia na výsluch. Obvinia ju, že zradila partizána. Skončí v gulagu, ktorému velí fanatická dôstojníčka. Za každú cenu sa tam prekračujú pracovné normy a tehotná trestankyňa je len na ťarchu. Ženy v baraku sa pripravujú na pôrod. Jedna z nich budúcej matke naznačí, že najneskôr o tri mesiace jej dieťa odoberú. Na to čaká aj fanatická veliteľka. Lenže raz zoberie do rúk plačúce dieťa a utíši ho… Príbeh sa končí po amnestii, ktorú zahraničným trestancom udelili po Stalinovej smrti v roku 1953. Žena zo Slovenska by sa mohla vrátiť konečne domov, lenže jej syn je už sovietsky občan a okolo krku má uviazanú pioniersku šatku...
Gulag je jedna z veľkých drám 20. storočia. Osobitne traumatizujúci bol osud matiek a ich detí. Vo svete plnom bolesti a smrti žili svoje osobné príbehy lásky a strachu, ale aj drobných radostí.
Pavol Rankov is a writer of prose fiction, essayist, journalist, information scientist and university pedagogue, after completing his secondary schooling in Bratislava studied library science at the Philosophical Faculty of Bratislava's Comenius University (1983-1987). He worked as a methodologist in the Slovak National Library in Martin (1987-1990) and in the Slovak Pedagogic Library in Bratislava (1991-1992). From 1993 he has worked at the Department of Library Science and Scientific Information at Comenius University in Bratislava. He participates in projects with Slovak Radio. He lives in Bratislava.
Všetkým učiteľom dejepisu, ktorí sa venujú aj rokom komunizmu na Slovensku, odporúčam Rankove Matky. Kniha totiž výborne opisuje časy nastolenia tohto nenormálneho režimu u nás.
Hlavnou postavou je Zuzana, ktorú osloboditeľská armáda nespravodlivo odvlečie do koncentračného tábora.
"Veď ja som nevinná, a rovnako aj väčšina žien, ktoré za tenkou doštenou priečkou vzdychali zo sna. Margit tvrdila, že ju zobrali na budapeštianskej ulici len preto, že mala v dokladoch napísané Deutsch, nevšimli si, že to je priezvisko, a nie národnosťou, Poľka Danuta prišla do Nemecka s Červenou armádou ako prekladateľka, no raz, keď odovzdávali nemeckých zajatcov NKVD, omylom odviezli aj ju. Odvtedy podplácala táborových šoférov, aby poslali jej listy Stalinovi, a na každom razvoze čakala, že ju práve v ten deň konečne pošlú domov."
Rankove Matky sú uveriteľným a strhujúco napísaným príbehom. Jeho hrdinky riešia morálne dilemy, ktoré sa veľmi ľahko môžu stať aj dilemami čitateľa: Zuzana milovala ruského vojaka, ale nenávidela svojich ruských väzniteľov; bola silne veriacou kresťankou, ktorá neskôr mohla využiť komunizmus vo svoj prospech; musela sa vzdať svojho syna, aby s ním ďalej mohla byť;...
"Hľadela som na svojho syna, malú chlapčenskú postavu na pozadí obrovského červeného súkna, bezmocné dieťa, topiace sa v komunistickom mori."
Knihu mi pred dvoma rokmi odporučil sýrsky lekár Ghias Mousli (https://dennikn.sk/332810/ghias-mousl...). Keby mi nechtiac neprezradil záver príbehu, román by na mňa určite zapôsobil ešte viac. Aj tak o knihe rozmýšľam už druhý deň a mám jednoduchý cieľ - dať ho prečítať všetkým matkám v mojej rodine.
Na knize bylo super, že se přečetla úplně sama - k ranní meltě jsem si dala sto stránek a večer zbytek. Ale nepřišlo mi, že se jedná o nějaké veledílo. Charaktery jsou hrozně černobílé a linka s vlčicí a studentkou se moc nepovedla.
Akosi sa to stalo, že som si na leto zvolila knižku o Zuzane v ženskom gulagu - Arteku (áno, ten názov ste už počuli a áno, spája sa i s detským pionierskym táborom), a to bez toho, aby som o tom vôbec vopred vedela. Je však dôležité povedať, že ide primárne o Zuzanu v ženskom gulagu, nie o samotný ženský gulag a veci s tým súvisiace - aby sme tu nastavili očakávania a tým hladným po dokumente hneď ukázali, kde je sever.
Ku knihe som sa dostala za pre mňa nie až tak typických okolností: len som o nej niekde počula - neviem však kedy, kde, čo a ani od koho; nečítala som na ňu žiadnu recenziu, ktorá by ma primäla po nej siahnuť, len som si ju náhodou všimla v polici kníhkupectva. Nuž a keď som ju z tej police napokon vytiahla, presvedčili ma pochvalné riadky od Juraja Kušnierika (lebo Juraj Kušnierik vedel) na zadnej strane obálky.
A musím povedať, že Matky ma veľmi prekvapili. Napríklad i tým, že keď som dočítala poslednú vetu poslednej kapitoly, o ktorej som vopred vedela, že je posledná z poslednej, kvôli ponoreniu do príbehu mi to akosi nedošlo - otočila som stránku a prekvapene civela na biely papier... lebo ono to fakt skončilo.
Bolo síce pár momentov, ktoré mi v knihe veľmi nesadli a trochu prekážali, preto tie 4/5, autor si však dal očividne slušnú prácu s rešeršou - dejová línia v tábore ma práve kvôli rôznym podrobnostiam zaujímala, i keď nie som žiaden gulagológ, aby som vedela odborne posúdiť jej vernosť. Línie príbehu sa však na konci preťali za trochu podivných okolností, navyše jedna obsahovo dosť zaostávala za druhou, akoby bola od macochy, ale budiž. Tú trochu krívkajúcu v mojich očiach zachránilo originálne rámovanie.
Občas je zrejme teda fajn prečítať si nejakú knižku úplne na blint. Vám som to však teraz svojou recenziou zrejme trochu pokazila... budete si tak musieť nájsť nejakú inú a svoju blintovku. Ale po Matkách pokojne siahnite.
Toto bola taká nádhera. Aj by som to bola za pár hodín prečítala, ale šanovala som si ju ako drahokam. Každá jedna veta sedela. Tak ako ma kniha Stalo sa prvého septembra opantala, tak isto ma Matky dostali a sú obe moje topky roka 2021.
Різні портрети жінок. Різні портрети материнства. Але всі готові піти на страшні речі заради своєї дитини. Неможливо стовідсотково засудити кожну з цих жінок за їх вчинки, але і виправдати теж.
Здати ворогу коханого доньки, щоб врятувати її, чи лишити, як є й можливо бути вбитою разом з донькою. Відмовитися від дитини, щоб забезпечити їй кращі умови життя чи не віддавати й можливо загинути разом з дитиною від голодної смерті чи сусідки по нарах. Піти на поступки матері й зробити аборт, погодитися з викладачем й кинути дипломну роботу через вагітність чи народити дитину й продовжити навчання. І ще багато ситуацій, які вимагають непростих рішень.
Книга важка. Й тим, що описано життя в ГУЛАГу й тим на які вчинки доводилося йти жінкам щоб вижити самим чи врятувати дитину. В чергове впевнюєшся, як радянська влада психологічно калічила людей. Як дозволяла собі, ділити людей на сорти. Як засмічувала дитячий мозок тою «великою ідеєю». Але, навіть серед того мороку, було місце людяності й добрим вчинкам. Навіть ворог іноді здавався другом. Навть в тих умовах, жінки продовжувати вірити. Тема віри, займає не мале місце в книзі.
Трохи недопрацьованою і не такою цікавою видалася сюжетна лінія з теперішнім часом й студенткою, яка пише дипломну про материнство в межовій соціальній ситуації. Дівчина-студентка спочатку викликає позитивні враження, а в кінці, ну дуже дивують її вчинки.
В цілому, книга дуже хороша. Читаючи, навіть забуваєш, що це художній твір, а не документальні мемуари. Але, знаючи історія, розуміємо, що все це могло бути насправді.
Powieść Pavola Rankova jest moim pierwszym spotkaniem z literaturą słowacką, do tego spotkaniem niezwykle udanym. Autor zabiera czytelnika do małej wioski pod Lewoczą, gdzie w czasie II wojny światowej młoda Zuzana zakochuje się w rosyjskim partyzancie. Miłość jest nie w smak matce dziewczyny i gdy do wioski wpadają w Niemcy, wygania mężczyznę i chroni córkę. Rosjanin ginie od niemieckich strzałów. Dziewczyna jest niepocieszona, tym bardziej, że odkrywa, że jest w ciąży. Niebawem jednak przeżyje jeszcze większy szok, gdy wezwana na policję zostaje aresztowana. Zuzana nie ma pojęcia, dlaczego zaprowadzający nowy porządek Rosjanie ją zamykają, nawet w trakcie przesłuchań nie domyśla się powodu aresztowania. Zarzut kolaboracji z Niemcami wydaje się jej być tak niedorzeczny, że wciąż jest przekonana o pomyłce. Nawet gdy ląduje w obozie, gdzieś w Rosji, nadal próbuje przekonać komendanta o swojej niewinności.
Życie w gułagu okazuje się być nieludzką katorgą - praca polega na ścinaniu drzew niezależenie od pogody, stosunki w baraku są potworne, a wyżywienie znikome. Tymczasem Zuzana jest w ciąży, której nie da się już ukryć. Jej macierzyństwo jest bolesne, trudne, znikome - kobieta walczy o każdą chwilkę z synem, bo wie, że może chłopca w każdej chwili utracić. Zarazem to on daje jej siły, by trwać w obozie, by się nie poddać, by walczyć o życie i pracować ponad siły.
Pacia sa mi velmi ludske postavy. Take strasne obycajne a chybujuce. A tiez sposob, akym rozmyslaju o svojej vine a potom s nou ziju. Blba som si to kupila v cestine, ale nevadilo. Aj v preklade som mala pocit, ze Rankov ma jazyk 80. rokov. To uplne nesedelo do aktualnej dejovej linky. A este - mam rada knihy, kde na zaciatku vieme, ze hlavny hrdina prezije, aj ked je hodeny do dramatickej situacie, ak sa s tym konceptom vie autor vysporiadat. A tento teda urcite vie.
Fikcia z náročných vzťahov medzi matkami a dcérami zasadená do dvoch časových rovín. Jedna z tesne povojnového obdobia v sovietskom gulagu, druhá zo súčasného Slovenska. Žiadna postava nebola len pozitívna, rozprávanie bolo pomerne rýchle, príbeh a strany ubiehali svižným tempom. Vôľa prežiť, smola i šťastie, ako je to vo všetkých podobných príbehov. Staré krivdy i nové nádeje až do zmierlivého konca, ktorý nemusí byť nutne šťastný. Taký správny mix pre dobrú knihu, ktorá vás nepotrebuje emocionálne zničiť, ale zároveň vo vás chce nechať aspoň malú trošku...
Napisana lekkim piórem historia kobiety postawionej w sytuacji granicznej, zesłanej do gułagu i walczącej każdego dnia o życie swojego dziecka. Czyta się w zawrotnym tempie, trochę ze stratą dla samej książki - autor też leci na łeb na szyję i spłyca relacje międzyludzkie, zostawia niedokończone wątki i lekki niedosyt.
Якось я вирішила, що в моєму блозі замало зарубіжної літерури з-поза меж США, Великобританії та ще хіба Франції. Почала досліджувати і свої читацькі вподобання, і книжкові полиці наших видавництв — й ціле відкриття зробила! Таки є що почитати українською від наших найближчих сусідів, тож надолужуватиму згаяне.
Спочатку взялася за книгу сучасного словацького письменника, чий перший роман перекладений багатьма м��вами, включаючи арабську, японську та гінді. Зрозуміло, що з огляду на це Павол Ранков переймається тим, як же сприймуть і зрозуміють його твори за рубежем, оскільки пише він про специфічні сторінки історії своєї країни. Але у випадку з перекладом на українську свого другого роману "Матері" автор був спокійним: занадто зрозумілою для нас є те, про що він розповідає. У питаннях ГУЛАГу та несправлделивих звинувачень у нас досвід, на жаль, набагато більший, ніж у словаків.
Проте говорить Ранков не тільки про історичні передумови "реалізації материнства у межовій ситуації", скільки про загальнолюдське (і навіть тваринне): намагання жінки захистити і вберегти своє дитя, а ще — скористатися правом на материнство, що б там не діялося навколо і як би не ставилося до цього оточення. Це право отримаує Зузана Лаукова — головна героїня роману, народивши сина в одному з таборів ГУЛАГу. Це право виборює начальниця табору Іріна, не маючи змоги реалізувати його фізично. Його собі надає німкеня Анна, втративши рідну доньку і замінивши її для себе Зузаною. За нього і відтворення справедливості потім знову бореться головна героїня, роблячи важкий вибір між дитиною і власною мартір’ю.
Все у романі було б досить просто, попри складність теми, якби твір не був двоплановим. Друга сюжетна лінія з’являється в книзі поступово, зміцнюючись, розгалужуючись і доповнюючи вже згадану проблему. Студентка, котра пише наукову роботу на тему материнства в межовій ситуації уже в наш спокійний час, збирається стати мамою сама і змушена не менш вперто захищати своє право на це. Тут з’являється тема гендерної рівності/нерівності, яку нещодавно так багато обговорювали з приводу 8 березня. Чи здатна жінка реалізовувати себе одночасно і як мати, і як фахівець? Чи це варто робити почергово? Тут з’являється і тема старшого покоління матерів, які вважають, що мають повне право вирішувати долю своїх дітей і приймати за них рішення, бо вони ж — мами. Одним словом, думати після прочитання книги — не передумати: і про себе, і про свою маму, і про підростаючого сина...
Є у книзі ще нюанси, які трохи бентежать. Проблема віри і релігії — не вдаватимусь у подробиці щодо цього, але матеріал для дискусій у книзі цікавий. Відступи про вовчицю з вовченям — то і на мій погляд занадто для наукової роботи, тож прискіпування доцента до студентки я цілком виправдовую, і не вагітність тому причина. І ще одне важливе питання до автора: ким же є той хлопець, котрий приходив до мами Луції? Бо у книзі ця лінія сюжету обірвалася, а мені ж цікаво!))
Хочу поміркувати і про таке: український переклад видано за підтримки літературно-інформаційного центру в Братиславі. Завдяки подібній підтримці поляками своєї культури та літератури зокрема світ побачило і українське видання "Лялі" Яцека Денеля. А коли ми пропагуватимемо нашу літературу цілеспрямовано й методично на такому рівні?
Asi do polovice knihy som si hovorila že táto kniha veru nebude na 5*. Dám jej štyri hviezdy a keby to šlo, možno aj 3 a pol... Potom sa mi v knihe postupne otvárali viaceré dilemy- Zuzanina "ruská"láska proti jej "ruským" väzniteľom, dilema o tom, ako sa Zuzana musí vzdať svojho syna preto, aby s ním mohla ďalej byť, o konflikte dvoch životných postojov - kresťanstva a komunizmu, reprezentovaným dvoma matkami jedného dieťaťa, o zrade matky voči dcére, o zrade dcéry voči matke, dilema ktorej musela Zuzana čeliť, keď si musela vybrať medzi svojou matkou a dieťaťom. Rankov všetky tieto dilemy- a je ich ešte oveľa viac, pretože kniha rozpráva paralelne viac príbehov- podal naozaj veľmi vecne, neosobne. Ja si však myslím, že práve tým chcel nechať tieto konflikty v čitateľovi rezonovať. U mňa sa mu to podarilo totálne. Premýšľala som o nej ešte pár ďalších dní.
(Problém som mala jedine s tým, že som celkom nepochopila čo bolo myslené obrazom Biblie, ktorá sa spomína v celej knihe. Najskôr ju Zuzana neuveriteľne prepašuje do tábora, celé roky sa z nej modlí, neskôr predáva jej stránky na balenie cigariet, neuveriteľne sa s ňou dostane späť na Slovensko a tu jej ešte slúži ako obal na prepúšťací list z tábora a na občiansky preukaz ktorý jej horko-ťažko vystavia. Určitú symboliku tu vidím, ale myslím že toto som v podstate nepochopila...)
This entire review has been hidden because of spoilers.
Parádní knížka z mě neznámého prostředí ruského gulagu. Poslední dobou se mi moc líbí knížky, kde se proplétávíce příběhů - Bábovky, nedávno dočtený Láskožrout a zde tomu není jinak. Lucia, zamilovaná do ruského partyzána Alexeje, se ocitne v ruském gulagu na základě křivého obvinění z jeho udání Němcům. Navíc zjistí, že je v jiném stavu a navzdory otřesným podmínkám v gulagu porodí zdravé dítě. Nebudu Vám prozrazovat, jak je možné v gulagu úspěšně porodit a vychovávat dítě, ale můžu Vám říct, že se jí to podaří. Z gulagu se Lucia po sedmi letech dostane a náhodou se dozví, kdo jejího milovaného Alexeje prozradil, přičemž trest si odpykala ona. I po návratu z gulagu se jí tak rány osudu nevyhýbají a klid rozhodně nemá. Knížka se mi moc líbila, nic podobného jsem zatím nečetla, prostředí gulagu pro mě byla novinka. Knížku napsal Pavol Rankov a trošku se stydím, že jsem jeho jméno slyšela poprvé, protože jde údajně o jednoho z nejpopulárnějších slovenských autorů. Po přečtení Matek se určitě podívám i po jeho dalších knížkách.
První, co mě zarazilo, bylo relativně stručné vyprávění. Ale hned jsem si zvykla a knížku přečetla jedním dechem. Možná právě to stručné vyprávění přispělo k tomu, že mě příběh nijak emociálně nesebral, že spisovatel nehrál na city. A to i přesto, že se jedná o velmi tragický příběh, konec mě dost šokoval. Ne , nemám ráda totalitní režimy kvůli to mu, co z lidí dělají. Příběh dokazuje, že lidé dokáží přežít i ty nejhorší tragédie a žijí dál, i když já mám pocit, že už potom všem bych ztratila smysl života.
Після прочитання твору знову і знову ловиш себе на тому, що прокручуєш його в голові, згадуєш окремі епізоди. До твердої хорошої четвірки бракувало кращої структури тексту, цікавішої лексики (хоча можливо це питання перекладу), глибшого і продуманішого розвитку окремих сюжетних ліній або їх усунення.
Veľmi milé spisovateľské prekvapenie! Rankov vie písať pútavo, verne, prepáše medzi sebou desaťročia ani okom nemihne. Okrem materstva v "ťažkých časoch" je to kniha o veľkej nespravodlivosti a bezmocnosti voči systému. Veľmi čitateľná kniha!
Jedno velký ach jo. Klidně bych sem mohla zkopírovala hejt na Nepomuckýho jazyk a bylo by. To co mě štvalo tam, mě štvalo i tady. Pocit, že čtu vzorně vypracovanou slohovou práci. Doslovnost, koženost dialogů a umělohmotný postavy. Slovo vojákyně. šovinistickej docent, zapálená studentka. Možná ve snaze z ní trochu setřít tý svatozáře a dodat jí věrohodnosti jí přisoudil promiskuitu a kouření v těhotenství. Jak věrohodný. Konflikt s matkou, který má mít fatální povahu vyznívá jako předvánoční hádka v každý druhý rodině a Luciin útěk z domova čistě jako frackovitost. Linka nemanželského syna - k čemu? Vůbec celá tahle současná rovina mi přišla dost zbytečná a bezúčelná. A příběh vlčice a vlčete. Jako je to roztomilý, je to symbolický, ale znovu, k čemu? Aby tam nacpal ještě další motiv mateřství? Takže jediný, co z tý knížky má podle mě právo na existenci je příběh Zuzany. Ale i tady, bohužel, si myslím, že jestli si někdo chce přečíst něco o ženách v gulazích a mít z toho čtenářský žážitek, měl by si spíš přečíst Zulejku a pokud o čtenářský zážitek až tak nejde, stačí si poslechnout Příběhy 20.století. Ostatně, i ten konflikt dcer a matek, byl stokrát popsán líp.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Мені роман не сподобався, здалося, що він написан у тренді часу, -щиро ткнути Росію, нагадав ії про рядянськи часи. Вчинки героєв дуже дивні, неприродні. Сюжет нереальний. Ну як мати може здати солдата, якщо розуміє наслідки? Як може мати змовчати, коли ії доньку звиновачують в ії, мати, вчинку? Як героїня може бути у таборі єдиною, хто має дитину? І такі питання виникали в мене впродовж всього процесу читання. Не вірю!
Pretresljiva zgodba, odlično napisana. Težko branje sem nekajkrat odložila in vmes brala še kaj drugega. Knjiga z nekaj zapleti, ki povprašujejo po človekovi vesti in kaj je oz. ni greh v določenih situacijah, ko je pod vprašajem tvoje življenje ali življenje tvojega otroka. V zgodbi življenje preizkuša več mater, ki na koncu vse po vrsti popustijo pod težo nesebične ljubezni do otroka.
Ach! Pavol Rankov vie ako na to. Od neho by som čítal asi aj návod na chladničku. Tento spisovateľ má stále utvrdzuje v tom, že aj súčasná slovenská próza stojí za prečítanie.
Якесь двояке відчуття після прочитання. Не знаю... Що мама- що донька, однакові. "ПавлікіМорозові". Словаччині повезло: вирвалась з лабет радянсько-московського впливу. Але,бачу, забули минулі уроки історії. Знову лізуть "до москви". Вчергове переконуюсь, що історія нічого і нікого не вчить...
This entire review has been hidden because of spoilers.
Prišlo mi to také ploché. A ako tu už niekto spomínal, konflikt matka dieťa sa dá vykresliť aj lepšie a hlbšie. Dej bol chytľavý tak od polovice, plus za historickú hodnotu.
Další rozpačitý čtenářský zážitek. Nicméně to připisuji i tomu, že jsem knihu četla hodně roztříštěně a neměla jsem šanci se do ní pořádně ponořit. Příběh Zuzany Laukové byl nesporně zajímavý (i když “záhada” jejího odsouzení byla spíše chatrná), víc mě rozptylovaly části věnované studentce Lucíi, která o staré paní psala diplomovou práci. Představuju si, že to byl autorský záměr – předvést nám řadu nejednoznačných a leckdy i značně iritujících postav (Lucía, docent Voknár, místy obě Zuzany), ale mrzí mě, že převládající emoce, kterou ve mně román vyvolal, bylo právě podráždění. Líbilo se mi ale, jak se příběh ve spirálách vracel ke stejným tématům, která do protagonistů nakonec nenápadně zezadu zaťala zuby.
Ne, vážně, nějak si u téhle knihy nejsem vůbec jistá, jestli se mi vlastně líbila či ne, jestli jsou v ní tak skvěle napsané živé postavy, které mě štvaly, nebo jestli to je prostě jen ne úplně podařené psaní. Vypotím ze sebe tři hvězdy a nechám si to rozležet v hlavě.
Silná kniha díky silnému příběhu bez moralistických kudrlinek a patosu. Strohé věty a realistické vyprávění, až mrazí. Mateřství v reáliích šíleného sovětského gulagu, kdy bylo jediným cílem přežít a zachránit si dítě. Přesto mě ta autorova odtažitost trochu iritovala, ale černobílý svět neexistuje a tady jsme si ho mohli užít až na dno. Četla jsem jedním dechem a závěr ještě dlouho rozdýchávala. Taková trochu Sopfiina volba mezi matkou a vlastním dítětem, i když nenávist k provinivší se matce převážila. A čas na odpuštění a smíření nebyl dán. Druhá dějová linka příběhu - rebelující těhotná studentka, která si nechává celý příběh vyprávět pro svou diplomovou práci, již tak přesvědčivý nebyl. Proto hvězdy čtyři.
Książka o pobycie w obozie pracy, ale jak dla mnie to temat macierzyństwa jest to najważniejszy – relacji matki z dzieckiem i matek między sobą, gdy jest dziecko, przybranych matek i przybranych dzieci – i został pokazany w bardzo wielu odsłonach. Autor uzmysławia nam, jak bardzo te relacje są nieoczywiste i jak bardzo mogą się zmienić, kiedy dziecko samo zostaje matką. Cała recenzja tu: https://jedenakapit.blogspot.com/2018...
Hoci sa na prvý pohľad javí román ako čítanie pre ženskú časť populácie, nech vás takmer čisto ženské obsadenie nemýli. Autor píše ľahko, ale odkrýva silné ľudské témy. Knihu odporúčam ako jednu z najlepších, aké som kedy v slovenskej literatúre čítala.