Na ostrovech japonského císařství žili nejen samurajové, potulní mnichové a další lidé, ale spolu s nimi i buddhistická a šintoistická božstva, duchové předků a neobvykle velké množství nadpřirozených bytostí. Dozvídáme se to z lidových vyprávění, v nichž vystupují démonická zvířata měnící podobu, oživlé sochy světců, lidožravá jamauba s tlamou na temeni hlavy, vodník, kterému nejvíc chutná krev a okurky, zázračně narození hrdinové či dračí palác na mořském dně. Kniha obsahuje mnoho takovýchto pověstí o démonech, přízracích, mniších, silácích a zvláštních místech, stejně jako kouzelných a humorných pohádek a pohádek o zvířatech. Tradiční vyprávění jsou doplněna komentáři o jejich původu, podobách, rozšíření a vztahu k folkloru jiných zemí a k japonské kultuře, a také odkazy na katalogy pohádek a pověstí.
Ale samozřejmě, že některé pohádky jsou naprosto ujeté a dada. Ale o tom to přece je, tak přece původní pohádky vypadaly. Co mě na knize hlavně potěšilo bylo to, jak je členěná. Některé pohádky a motivy se objevují ve více variacích a člověk si tak může udělat představu o tom, jak to v Japonsku s těmi původními příběhy vlastně je. A poznámkový aparát ke knize je taky moc fajn, vysvětluje některá témata a osvětluje existenci některých nadpřirozených bytostí. Opět se to Argu moc povedlo!
Lidová vyprávění z japonských venkovských domovů či výročních slavností 8. – 19. století, která například varují před možným nebezpečím ve vlastním domě nebo uvádějí zkušenost odchodu z rodného místa a následování partnera. Výběr je sestaven jako pohádky a pověsti do osmi tematických kapitol, na dalších 47 stranách jsou připojeny vysvětlující komentáře, v závěru slovníček, uvedena je i bibliografie. Tématika dále obsahuje únos dívky či nevěsty, metaforické varování před démonem alkoholu, nebezpečí v horách nebo přicházející z hor, varování před týráním zvířat, odměňování pomoci a laskavosti, trestání chamtivosti nebo věštecký sen. Kolorit dotváří rýže – miska rýžové kaše, rýžové knedlíčky na cestu, rýžová pole a práce na nich, vhodné a nevhodné počasí při jejím pěstování i jedna plavba do světa v misce rýže s hůlkami jako vesly. Jako znak blahobytu je uváděno, že dotyčný mohl jíst rýži každý den. Nechybí ani humor, setkáváme se s odlehčením témat lakomství i lenosti, dovídáme se také například, jak skončil pokus učinit přítrž pojídání sladkostí. Knihu čtu po nedávném rozloučení s jejím editorem a autorem doprovodných explikací Janem Lufferem. Je pro mne nejbližším kamarádem středoškolských dní, které jsme strávili v humanitní třídě brněnského gymnázia. Svým veselým a mladistvým duchem nám tuto dobu dovedl zpříjemnit.