Ani jsem si dříve neuvědomil, že Sergej Lukjaněnko některé svoje knihy jako by psal tak trochu pro děti a mládež, alespoň takový mám pocit z Rytířů čtyřiceti ostrovů a teď z této knihy.
Tady je hlavním hrdinou třináctiletý kluk Tikkirej, který žije na planetě Kariéra. Je to nehostinná planeta na které je těžařská základna a mají zde takový zvláštní režim, kdy stát lidem zajišťuje jistý sociální standard, ale ten nepokryje zcela všechno a na větší část si musí sami vydělat. Platí se za všechno, i za vodu a za čistý vzduch. A když rodiče přijdou o práci a to by znamenalo odejít z chráněné kupole do radioaktivní krajiny, využijí své ústavou dané právo na smrt a převedou tím své nevyužité sociální kredity na syna, aby měl zajištěné vzdělání a živobytí než dosáhne plnoletosti. Ale Tikki na téhle planetě zůstat nechce, prostě musí vypadnout a tak se nechá najmout jako výpočetní modul a dostane se na planetu Nový Kuvajt. Tady by se mu asi žilo hezky, ale co čert nechtěl, dorazil zrovna ve chvíli, kdy zde nastala invaze z planety Jíněja. Pak se postupně ukazuje, že Tikki asi není jen tak docela obyčejný kluk a jeho nový přítel a zachránce Stas je ve skutečnosti Fág, člen starého rytířského řádu, v podstatě něco jako Jedi. Ono se jim tak i přezdívá, ačkoliv si už nikdo nepamatuje proč. Nemají tedy světelné meče, ale spíše něco jako světelné biče - jsou to vlastně biomechaničtí hadi se spoustou užitečných funkcí. Záchrana planety a vůbec celé říše může začít a Tikki stále váhá nad motivací svých přátel i nepřátel, protože nic není zas tak černobílé.
Je to tak lehce do Star Wars i s náznakem války klonů, ale přes to zdání že jde o young-adult sci-fi, je to i poměrně filozofické. Zpočátku jsem od toho moc nečekal, ale ani tentokrát pan Lukjaněnko nezklamal.