Oprátka za osm mrtvých

by Roman Cílek

Příběh Olgy Hepnarové, která jedním otočením volantu zabila osm lidí, poslední ženy odsouzené v Československu k trestu smrti. Bylo úterý 10. července roku 1973, krátce před druhou hodinou odpolední. Obyčejný všední den na pražské Letné. Pro jednu dvaadvacetiletou dívku však nebylo cesty zpátky. Nákladní auto, které řídila, prudce vybočilo z předpokládané dráhy, vřítilo se na chodník plný lidí, pak srovnalo kola a jízdou po chodníku těsně kolem stěny domů poráželo, přejíždělo a drtilo každého, kdo mu nestačil uhnout z cesty. Autor skládá faktografické střípky do mozaiky událostí, které činu předcházely, a čerpá z výpovědí rodiny a lidí z jejího okolí. Kniha Romana Cílka inspirovala tvůrce filmu Já, Olga Hepnarová.

Genres: Czech Literature, History, True Crime

305 pages, Unknown Binding

First published January 1, 2003

Reviews

[Zuza]

Jedním slovem - neuvěřitelný. Dvěma? To nevymyslíš. Myslím, že kdybych četla nějakou beletrii, v níž by si autor vymyslel postavu s myšlenkami, příběhem a zločinem Olgy Hepnarové, tak si budu klepat na čelo a divit se jak někoho vůbec něco takovýho mohlo napadnout. Ale on to, bohužel, nikdo vymyslet nemusel, protože jsme tu takovou postavu měli z masa a kostí. Kdybych měla nějak vypíchnout zajímavé, či spíš fascinující a neuvěřitelné pasáže z knihy, tak jí snad opíšu skoro celou. Rozhodně doporučuju přečíst, ač slabším povahám se to občas možná zamlouvat nebude.
Taky doporučuju číst co nejnovější vydání, jelikož, pokud se nemýlím, Roman Cílek knihu doplňoval. Např. po prvním vydání ho kontaktoval Miroslav (Olgy přítel) a poskytl mu Olžiny dopisy z vězení. Ale prosímvás, nový vydání, ale rozhodně si NEkupujte vydání z roku 2014 od nakl. marieTum. Jako na pohled je sice celkem hezký (až na upoutávku na film červeným písmem hned na obálce) i po nahlédnutí se zdá celkem fajn udělaná, ale panebože, tolik chybějících či přebývajících písmenek a překlepů! Když je knížka kvalitní, tak umím být celkem tolerantní, ale když tady jsou na některých stránkách ty chyby často i tři, tak jen kroutím hlavou. Jak se to tak stane? Bylo by tak těžký aby si to ještě před tiskem někdo přečetl, přičemž by nejspíš byl schopen většinu těch kiksů odhalit?

,,S tímto autobusem jsem chtěla jezdit z pomsty vůči společnosti, protože bych bývala měla možnost v okamžiku, kdy by byl plný lidí, tento záměrně shodit i s lidmi někam do rokle. K tomu již ovšem nedošlo."

,,Stočila jsem řízení na chodník, kde jsem řízení vyrovnala, jela jsem po chodníku a přejížděla lidi. Směr jízdy vozidla po tomto chodníku a podél zdi jsem udržovala až do konce, kdy jsem už všechny lidi, kteří se tam nacházeli, přejela, přede mnou bylo volno a narazila jsem do staničního sloupku. Poté se automobil zastavil. To bylo všechno. Co se k tomu víc dá povědět?"

,,Trochu mne přece jen mrzí, že těch zabitých nebylo víc."

[Hanka]

Po uvedení biografického filmu režisérů Tomáše Weinreba a Petra Kazdy, se o této mladé dívce začalo psát v médiích a zvedla se poptávka po knize Romana Cílka, která podrobně mapuje veřejnosti známá fakta Olžina života. 10. července 1973 dvaadvacetiletá Olga sedla za volant nákladního vozu a vjela na chodník plný lidí, zabila osm osob, převážně důchodového věku. „Takových potenciálních vrahů, jako jsem já, je víc, nemají ale odvahu to udělat. Chci, aby se projevil větší zájem o lidi mého druhu.“ (Olga Hepnarová u soudu). Paradoxem je, že zájem vzbuzuje Olga hlavně dnes, 43 let po tragické události, zatímco v době spáchání činu vyšel sotva jeden článek v Rudém právu.

Kniha je členěna do pěti kapitol. Sledujeme Olgu od dětství, včetně pobytů v dětské psychiatrické léčebně v Opařanech, po studium knihařiny, první neúspěšná zaměstnání a milostná vzplanutí, osamostatnění se, až po plánování a provedení samotného činu, nechybí ani rozbor soudních jednání, výslechy svědků a závěrečné zamyšlení. Autor vychází pouze z dochovaných faktů, zpovídá současníky Olgy, její kolegy z práce, sousedy, lékaře, psychiatry a psychology.

Nejautentičtěji působí doslovné přepisy dopisů a zápisků samotné Olgy, které dávají nahlédnout do duše nemocné dívky, která nenalezla pomoc u odborníků, tak si nakonec pomohla sama, tím nejhorším možným způsobem.

Autor se striktně drží pouze faktů, nic nepřibarvuje ani nedomýšlí. Z knihy tak místy promlouvá sama Olga. Její vidění světa ostře kontrastuje s výpověďmi lidí, kteří ji znali.

„Chovám se k lidem přezíravě, snad je to uráží, ale já jimi nepohrdám, ne… Já nenávidím lidi… Víte, zajímalo by mě, jaký asi bude můj vztah k nim později. Chtěla bych, aby pro mě lidi nebyli, aby mi byla lhostejná jejich slova, jejich úsměvy, jejich pohledy, jejich řeči. (…) Jsou vždycky ochotni někoho odsoudit. Zmrzačili mou duši. A proto je nenávidím.“ Olga Hepnarová (str. 29)

„Její problém spočíval podle mne v tom, že se nechávala odstrčit do kouta. Jako kdyby se raději obírala tím, jak trpí, než aby se uměla pořádně vzít za svá práva.“ Marta S. (str. 37)

Zajímavé jsou také četné přílohy knihy, které se skládají ze zamyšlení doc. JUDr. Heleny Válkové, CSc., spoluzakladatelky Sdružení pro rozvoj sociální práce v trestní justici, JUDr. Jiřiny Voňkové, CSc., sociální pracovnice a kriminoložky, která se s Olgou osobně setkala, grafologický rozbor Olžina písma od Mgr. Heleny Kolářové, numerologickou úvahu Jindřišky Ptáčkové, případ Olgy Hepnarové v zrcadle literárních ohlasů, anketu o případu Olgy Hepnarové, na kterou odpovídá básník, výtvarnice, malíř nebo fyzik, úvahu astrologa Petera Messanyho a další. Osobnost a činy Olgy Hepnarové tak čtenář uvidí z nepřeberného množství různých úhlů pohledu.

Názor si ale musí učinit každý sám. Tato kniha vám žádný nenutí, pouze předkládá úctyhodné množství informací, které dohromady tvoří mozaiku, jež napovídá, jak křehká je lidská duše nemocného mladého člověka a jak tragické důsledky může přinést zanedbání odborné péče o duševně nemocné.

http://www.hanka.mablog.eu/2016/08/21...

[Alice]

Olga Hepnarová. Chtěla jsem si udělat lepší představu, než půjdu na film. Knihu jsem dočetla do poloviny a na víc asi nemám. Peklo! Pro silné povahy. A s filmem si to ještě hodně rozmyslím.

[Milan Říský]

Obžaloba společnosti, masakr nákladním autem a trest smrti. Detailní pohled do života masové vražedkyně Olgy Hepnarové je v audioknize Oprátka za osm mrtvých plný očitých svědectví a hlavně obrovského množství autentického materiálu, z něhož často mrazí.

Hepnarová totiž byla, co se týče výpovědí o svém životě a motivace k hrůznému činu, nesmírně otevřená a Roman Cílek pečlivě rozkrývá zásadní okamžiky Olžina života a její osobnosti. Osobnosti nesmírně komplikované, chladnokrevné a chvílemi i vzbuzující lítost. Tady Cílek vše pečlivě vybalancoval - drží se faktů, nehodnotí a nechává promlouvat nejen vražedkyni, ale také lidi z jejího okolí - od lékařů, kolegů, policistů, svědků události až po její nejbližší. A podává tak komplexní obraz poslední popravené ženy v Československu.

Z popisů systematických příprav na úterý 10. července 1973, kdy po půl druhé najela vypůjčeným nákladním autem na předem vybranou tramvajovou zastávku, je naplno cítit touha se pomstít společnosti která Olze, dle vlastních slov, systematicky ubližovala. Nedostalo se jí pomoci, o kterou usilovala, ovšem ve chvílích přemítání, zda lidí neměla přejet mnohem víc, veškerá lítost mizí. A momenty, kdy vypráví jak zvažovala i střelbu do kolemjdoucích na Václavském náměstí, pak potvrzují, jak moc byla Hepnarová pro společnost nebezpečná.

[Martin]

Trochu se mi doma rozšiřuje sbírka ženských vražedkyní a Olga Hepnarová teď zaujme čestné místo vedle Kathrine Knight a Belle Gunnessee. Ale mezitím co Kathrine and Belle jsou spíše tragikomické postavy, Olga je depresivní samotář bez empatie. Kathrine Knight byla svině, utiskovala všechny okolo, šikanovala svoje partnery až na konec jednoho vykuchala, stáhla z kůže a uvařila z něho guláš pro děti. Olga je mezitím psychotik, kterej se neumí vypořádat se společností - je tak kompletně zaměřená na sebe a svoji bolest, že docela nelogicky plánuje mstu na nevinných. Konkrétně na přejetí co nejvíce lidí s dodávkou. Je to prostě takový teroristický výkřik do tmy – touha být viděna. Spousta lidí bojuje s depresí a nepochopením, jenom Olga se rozhodla to vyřešit po svém.

Musím uznat že Roman Cílek udělal dobrou práci a jde vidět že se prokousal tunama důkazního materiálu, aby čtenáři přinesl hutnou verzi jejího života. Celý Olžin příběh je docela zajimavý, ale celé to pachtění za pomocí, uznání a nebo jenom za společností je velká kondenzovaná deprese. Takže doporučuju jenom pro otrlé jedince.

[Katarína Pecháčková]

Len ťažko dokážem uveriť tomu, čo som si práve vypočula. Tak dobre spracovaný skutočný zločin som už dlho nezažila, preto som viac než šťastná, že som tejto audioknihe dala šancu.

Dostáva sa k nám biografia dvadsaťdva ročnej Olgy Hepnarové, ktorá v jeden osudný deň zrazila a usmrtila nákladným autom osem ľudí, a ktorá bola ako posledná v Československu odsúdená k trestu smrti. Audiokniha sa skladá z piatich kapitol, vďaka ktorým sa ponoríme hlbšie do Olginho života, preskúmame jej detstvo a dospievanie, navštívime s ňou psychiatrickú liečebňu, spoznáme jej prvé lásky, no Roman Cílek nám neodoprie ani súdne jednania, spisy, policajné výsluchy nielen samotnej Olgy ale aj svedkov a rodiny, a tak sa nám dostáva komplexného obrazu o celej situácii. Najviac ma bavil náhľad priamo do Olginej hlavy, skúmanie pohnútok jej konania, motívy, celé plánovanie, naivita a hnev na spoločnosť, z toho mi veru v kombinácii s prednesom Vladimíra Kroce behali zimomriavky po chrbte.

Nesmierne zaujímavé počúvanie plné faktov. Vrelo odporúčam.

[Elena Sabová]

Mrazivé.

[Eliška]

“Nejsem pán Bůh a přesto trestám.”