Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbora Panklová (4. února 1820? Vídeň – 21. ledna 1862, Praha), byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku novodobé české prózy.
Příjmení Panklová získala, až když si její matku Terezii Novotnou v létě roku 1820 vzal Johann Pankl. Roku 1821 se Panklovi přestěhovali do Ratibořic, kam se za nimi přistěhovala i její babička – Magdaléna Novotná (1825), která malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si babičku velmi zidealizovala.
V roce 1841 se vdala za Josefa Němce, který pracoval jako komisař finanční stráže (celník), jeho nadřízení s ostražitostí sledovali jeho projevy češství a služební horlivosti. V souvislosti s tím byl často služebně překládán a rodina se s ním stěhovala. V roce 1841 se stěhuje do Prahy, zde pod vlivem Václava Bolemíra Nebeského a Karla Jaromíra Erbena začala psát česky. Roku 1843 se s mužem odstěhovali do Domažlic, kde působila jako prakticky první národní buditel. Roku 1848 je Josef Němec obviněn ze spiknutí, dochází k nucenému stěhování z místa na místo a v roce 1850 je Josef Němec přeložen do Uher; Božena Němcová se se čtyřmi dětmi stěhuje do Prahy, kde okamžitě navazuje styky s literárně činnými vlastenci. V roce 1851 pobývala s dětmi v lázních u České Třebové a roku 1852 jela za manželem do Uher a přitom navštívila Slovensko. V následujících letech podnikla do Uher ještě dalších několik cest. Pozěji se Němcová sblížila s májovci, ale jinak se stáhla do ústraní, objevila se pouze na pohřbu Karla Havlíčka Borovského (1856).
Na podzim 1861 Němcová opouští manžela a odchází do Litomyšle, kde se pokouší živit prací pro nakladatele Augustu. V té době je ale již vážně nemocná a finanční nouze ji donutí k návratu do Prahy k manželovi. Krátce na to umírá v domě U Tří lip (dnešní ulice Na Příkopě).
Babička opúšťa svoj domček a odchádza za dcérou a jej rodinou. Poslali po ňu, že by ju chceli mať pri sebe a aj vnúčatá by sa s ňou radi spoznali. Ešte ich nevidela. Babička sa rýchlo zžila s novou domácnosťou, vnúčatá si ju zamilovali. Veľa ich naučila o prírode, o Bohu, o živote.
Je to milé a idylické rozprávanie. Čeština, ktorá je použitá, je o čosi staršia, ale dá sa jej rozumieť. Ako autorka opisuje prírodu a dedinu je veľmi reálne. Aj dnes sa ešte nájdu také dediny na Slovensku aj v Čechách. Tiež je pekne znázornený ten konflikt medzi staršou a mladšou generáciou.
2,5⭐️ Required reading — I know for a fact that I wouldn’t have enjoyed this book if I had read it. But because I listened to the audiobook, I’d say it was quite alright. As a required read, it was good.