"Uvědomil si, že už je 10:01, silou přemohl vteřinovou závrať a nadechl se, pevně ji uchopil a vrazil jí do úst jazyk, nakročil, přehmátl a přiklekl, na papírových pytlech do ní svědomitě bušil, až bylo bezpečně po všem... Odjel na náměstí, bylo teprve 10:35 a tedy spousta času, polkl nyní nepostradatelný chlorpromazin-HCl, věděl, že teď už půjde vše hladce..."
Vladimír Páral, pseudonym Jan Laban, je spisovatelem prózy. Pochází z Prahy jako syn důstojníka. Brzy po jeho narození se rodina přestěhovala do Brna, kde prožil dětství, studium na reálném gymnáziu a první rok na brněnské technice. Nakonec se však rozhodl pro chemii a vystudoval vysokou školu v Pardubicích. Stal se inženýrem.
Po ukončení studií pracoval Vladimír Páral v chemickém průmyslu postupně v Liberci, Jablonci na Jizerou, Plzni a Ústí nad Labem. Při tom psal a když již měl za sebou několik úspěšných románů, chemický obor opustil a stal se v letech 1967 - 72 spisovatelem z povolání.
Od roku 1972 do 1979 pracoval jako redaktor Severočeského nakladatelství v Ústí nad Labem a nyní se opět věnuje psaní.
Od roku 1995 žije střídavě v Praze a v Mariánských Lázních.
There were some elements of this book that I found truly great and phenomenal (especially the portrayal of aimless modern life and the empty, sometimes incoherent dialogues) - but the same elements sometimes made it harder to pay attention to what was going on in the book.