Myrto Azina Chronides's book attempts to unify subtly connected narratives, partial tales that lean toward the structure of a more synthetic prose piece, but which cannot be regarded as either novella or novel. The book does not fit within any traditional genre of creative prose. The Experiment can be characterized as ‘a study on erotic love and the soul’. From the beginning, He and She, take a pledge to undergo an ‘experiment’, retrace erotic love and their relation by abstaining from carnal contact so as to devote themselves to writing. She, ‘a woman in perpetual search’ is an unbowed woman who claims her freedom; and He, ‘a wise man, a believer in the Socratic “All I know is that I know nothing” ’, are invited to participate in the experiment in equal terms. The erotic couple is called to recognize through writing and literature the Other, his/her other half, his/her mate and eventually the Self as Other. Despite the darkness that pervades the conclusion of the book, one may detect hints of the lovely flower of love and writing emerging through the ordeal and torture of prose. The question remains; what about the other things, the unwritten ones, those that lie in the land of silence? Apparently, both neo post-modernist (contemporary) literature and The Experiment would rather an open, indefinite ending.
Myrto Azina Chronides (b.1961) was born in Nicosia, Cyprus. Since her early years, she has written many essays and poems. She won several literary prizes at the Pancyprian Gymnasium for poetry and prose, and published her first book, Hemerologion, at the age of fifteen. After graduation, she specialized in General Medicine at the academic hospital of the University of Bonn in Euskirchen. Since 2007, she has been working in Cyprus at the Department of Medical and Public Health Services. She has received a positive critical reaction for her modern and unconventional writing style, while her short stories have featured in many literary magazines and in two national anthologies.
Išbandymas skaitytojui :) Nuostabi, magiška kūrinio kalba vs. sunkiai (bent jau man) suvokiamas siužetas. Prisipažinsiu, kad nuo pusės knygos nebesekiau siužeto, nebeįstengiau ieškoti užslėptų prasmių, bandydama susigaudyti, kas ten ir kaip. Skaičiau gėrėdamasi kūrinio kalba, tik dėl jos galėčiau knygą bandyti skaityti antrą kartą.
Když už mám pocit, že jsem docela chytrej a jsem schopnej pochopit i docela složitý a bizarní věci, jako je pojídání tofu, ženy, podvojný účetnictví nebo analýzy elektronickou tužkou Petra Švancary, přijde knížka jako je tahle a já na ni koukám jak na prázdnou štamprlu od jégrmeistera.
Experiment je o lásce a o tý já vím všechno. Vždyť mám každej rok novej vztah a sex už zvládnu i pod minutu a půl. Tudíž jsem byl velmi zaskočen, jak tu spolu postavy koketují, protože takhle jsem to teda ještě nezažil.
On:"Jsi jako malá minojská freska z paláce v Knóssu, počátku Evropy. Máš v očích Slunce své země. Jaká je tvá záliba? Je to něco, co ti dělá zvláštní výraz v obličeji a protože jsi žena, jsem si jist, že je v tom muž. Dám mu jméno. Mohl bych jej pojmenovat Sókratem nebo Platónem, Aristotelem či Sofoklem, ale kdybych mu dal antické řecké jméno, přiřkl bych mu i to co vidím v tvých očích: Das Pathos." Ona:"Tak mu říkej Dimitriosi."
Aby to bylo ještě lepší, ona je sestřička, on anesteziolog, vše se odehrává v přítomnosti a ve volném čase ji on čte milostné básně Lorda Byrona a stěžuje si, jak pravoslaví vymítilo duši antických Řeků, s čímž ona nesouhlasí a cituje Čechova. Přesně takhle si představuji doktory.
Kdyby to bylo na jedný stránce tak se tomu zasměju, ale když je celá knížka o lásce osazená takovouto sortou magorů, tak se to nedá učíst. Všichni totiž víme, jak to ve skutečnosti funguje.
-Dáme sex až budou reklamy? -Tak se běž osprchovat. -Já se dnes ani nezpotil.
Nije teško za pretpostaviti da jedna mala zemlja poput Cipra, s tek oko milijun stanovnika, nema veliku i jako razvijenu književnu scenu. Kratka potraga bespućima interneta otkrila mi je tek nekoliko značajnijih imena. No ne i autoricu Eksperimenta. Možda je to stoga što je ona, iako je prvu knjigu izdala već sa šesnaest godina, većinu svog života posvetila medicini.Chronidi je naime doktorica obiteljske medicine koja je u četrdeset godina objavila tek četiri knjige. Ali što to govori o njenom spisateljskom umijeću i ima li uopće ikakve veze s njime? Moram priznati da ne znam, ali s istim nisam nimalo oduševljen.
Iako se Eksperiment vodi kao roman, on zapravo leži negdje između romana i zbirke kratkih priča. Naime, svakih nekoliko stranica nailazimo na priču/poglavlje novog imena. Eksperiment iz naslova odnosi se na ideju jednog zaljubljenog para da zajednički napišu knjigu. Oboje će sudjelovati u pisanju likova i okvirne radnje te će potom ona pisati razmišljanja ženskog lika i njen dio dijaloga, a on će činiti isto za muškog lika. A da bi usmjerili sve svoje emocije i koncentraciju na tekst, za vrijeme pisanja suzdržavati će se od bilo kakvog oblika seksualne aktivnosti.
Rezultat njihovog (a samim time i autoričinog) rada je skup jedva ili nikako povezanih priča s muško-ženskim parom u centru. Svaka priča na kraju nosi datum, čiju svrhu nikako ne uspijevam dokučiti, a vrijeme za Chronidi i njene likove očito prolazi u svim smjerovima. Dok su neke priče lako razumljive, druge su pisane toliko eliptično da nisam siguran da li autorica sama zna objasniti što je točno htjela njima poručiti. A ono što je zajedničko svima, potpuni je nedostatak bilo kakve romantičnosti i erotičnosti.
Tekst na koricama knjige upućuje na autoričinu prozu kao „fluidnu i poetičnu“, a kritika ju hvali kao „drugačiju“. Mogu se složiti s gotovo svime navedenim (fluidnost je nešto što nisam imao prilike osjetiti čitajući knjigu), no, bojim se, s ne baš pozitivnim konotacijama istih pojmova na umu. Po meni je riječ o ipak neuspjelom eksperimentu.
Η "συμμετοχή" της Κύπρου στην προσπάθειά μου να διαβάσω ένα βιβλίο από κάθε χώρα του κόσμου.
Δεν είναι ένα κλασικό μυθιστόρημα (;) - η δομή πρακτικά δεν υπάρχει και ο λόγος φαίνεται να μην έχει ειρμό. Όμως, σε κρατάει. Θες να δεις τι θα γίνει (;) στη συνέχεια (ποια συνέχεια;).
Όμως, (και αυτό είναι μεγάλο όμως) οι παρομοιώσεις και μεταφορές ήταν ανατριχιαστικά κακές με αποτέλεσμα να σου αποσπούν την προσοχή. Πολύ περισσότερο σε ένα βιβλίο που είναι φτιαγμένο για να μην έχει ειρμό.
Σίγουρα ενδιαφέρον αλλά θα το πρότεινα; Όχι εύκολα. Για την ακρίβεια δεν μπορώ να σκεφτώ κανένα γνωστό ή φίλο που θα του πρότεινα το βιβλίο. Κάποιοι (οι περισσότεροι) θα απογοητεύονταν από την έλλειψη συγκεκριμένης δομής και όσοι μαγεύονταν από ακριβώς αυτή την έλλειψη θα απογοητεύονταν χειρότερα με τη χρήση του λόγου σε συγκεκριμένα σημεία.
~~~~~~~~~
This was the book by a Cypriot author I read in my attempt to read one book from every country in the world.
It's not a classic novel (?) - the structure is effectively non-existent and there seems to be no flow in the words themselves. However, it does make you want to turn to the next page. You want to see what happens (?) next (if there is a next).
However, (and this is a huge however) the similes and metaphors used are cringeworthy to say the least and as a result end up being disruptive; something that is even more annoying in a book designed to be "flow-less".
It is certainly an interesting book, but would I suggest it? Not easily. To be honest, I can't think of someone I know to whom I would definitely suggest this book. Some (the majority) would be put off by the lack of a specific structure and those who would be hooked by that lack would be even more put off by the wording used in key points.
Ένα άκρως ερωτευμένο ζευγάρι αφού ξεκινάει την συμβίωση του αποφασίζει να ενώσει και κάτι άλλο εκτός από την καθημερινότητα του•την φαντασία και τις λογοτεχνικές τους ικανότητες ώστε να γράψουν ένα βιβλίο από κοινού. Το πειραμα,η λογοτεχνική τους αυτή προσπάθεια,αποτελείται από πολλές και διαφορετικές ιστορίες με φιλοσοφικό και αισθηματικό περιεχόμενο.
Ομορφο αλλά μπερδεμένο και αβέβαιο βιβλίο. Δεν υπάρχει αμφισβήτηση στο αν υπήρχε φαντασία ή ταλέντο όσο γραφόταν αυτό εδώ,υπήρχαν και τα δυο σίγουρα. Αλλά νιώθω ότι όλα γράφτηκαν με κύριο σκοπό να βγαλει από μέσα της η συγγραφέας ένα σωρό ιδέες και συναισθήματα,όχι τοσο να γραφτεί κάτι που ο άλλος θα είναι σε θέση να διαβάσει και να το νοηματοδοτησει όπως πρέπει•σαν να υπάρχουν καποιοι νοηματικοί περιορισμοι που μπορουν να ξεπεραστούν μόνο από την δημιουργό αυτής της ιστορίας κι όχι από εμας. Σαν αναγνώστρια,ζορίστηκα αρκετά να καταλάβω κάποια κομμάτια,ειδικά από τα μισά της ιστορίας και μετά. Δυσκολευόμουν να εντοπίσω τι ακριβως ηταν αυτό που έπρεπε να καταλάβω κι αυτό που έπρεπε να πάρω από την κάθε ιστορια και τον κάθε ήρωα. Παρόλα αυτά ήταν μια πολύ έντονη και ευχάριστη διαδικασία η ανάγνωση του βιβλίου. Υπήρχαν πολλά όμορφα πράγματα κρυμμένα στις σελίδες του που σίγουρα μπορώ να εκτιμήσω και να κρατήσω ακόμη και αν δεν είμαι σίγουρη για το κατά ποσο τα έχω καταλάβει εν τέλη.
Supratau, kad nieko nesupratau... Ir dar supratau, kad turbūt man dar trūksta literatūrinio išsilavinimo nemenkai ir galiu čia neapsimesti didelė skaitytoja. Aišku, kol yra kur tobulėti, tol gyventi verta, bet šiuo atveju jaučiuosi kaip pradžiamokslė. Tai knyga, kuri buvo Europos Sąjungos literatūros premijos laureatė ir net neabejoju, kad "nusinešė" įvairių apdovanojimų ir kitur, bet...
Nuo pradžių - labai graži kalba, tikrai tobulai dėstomos mintys, atrodo, kad žodžiai dainuoja, poezija kiekvienoje eilutėje. Jau ką ši knyga tikrai turi, tai žodžių sukurtas menas. Tačiau siužeto visiškai nesugebėjau atsekti ir suprasti kas vyksta. Kažkur, kažkas, vyras, moteris, meilė, kažkokie išbandymai, bet užsiliuliavus tos gražios kalbos, nevisai supratau kas iš ties vyksta. Knyga nestora, ir vis tiek sugebėjau nesuprasti, tiesiai į paširdžius smūgis man. :D Gal ta kalba buvo pernelyg graži, pernelyg poetiška, kad momentais net nebuvo įmanoma suprasti vykusio veiksmo? Kad ir kaip ten būtų, matyt knyga ne mano, tebūnie man dar augti iki šios knygos. Gal kada nors... Tačiau šiai dienai man kažko pritrūko.
3/5. Eksperiment ciprske avtorice bo bolj v pomoč pri klesanju literarne teorije, bralca pa morebiti opominjal, da se je bolje vračati k piscem, ki imajo v omenjeni knjigi "le" leitmotiv za eksperimentalno pisanje (Plath, Woolf, Borges, Čehov...) dveh iskalcev oz. preiskuševalcev onkraj (ne)spolne ljubezni. Roman, ki to ni in hkrati je, zgleda kot hiša neizgovorjenih idej, v kateri v ospredje sili konstrukcija, slednji pa se zgodbe prilagajajo in ji odžirajo možen samostojni razvoj.
A couple experiment with writing a novel together, but they write a collection of short stories (I think). Some stories seem connected, but overall I couldn't make head or tail of an overarching plot. Some segments were interesting, but I think it's trying too hard and too late to be postmodern.
It might be the translation got the charm out of It, I don't know. It was confusing somehow, although magical. I could sum it out as a woman's whims, and worries laid down on print, I guess.
This is so far my favorite short stories or "experiment". The experiment has worked so well on me. Everything about this book is special. I love every part of it.