Getting Inside Your Head: What Cognitive Science Can Tell Us about Popular Culture

by Lisa Zunshine

Using the psychological concept called theory of mind, Lisa Zunshine explores the appeal of movies, novels, paintings, musicals, and reality television. Winner of the CHOICE Outstanding Academic Title of the Choice ACRL We live in other people's avidly, reluctantly, consciously, unaware, mistakenly, and inescapably. Our social life is a constant negotiation among what we think we know about each other's thoughts and feelings, what we want each other to think we know, and what we would dearly love to know but don't. Cognitive scientists have a special term for the evolved cognitive adaptation that makes us attribute mental states to other people through observation of their body language; they call it theory of mind. Getting Inside Your Head uses research in theory of mind to look at movies, musicals, novels, classic Chinese opera, stand-up comedy, mock-documentaries, photography, and reality television. It follows Pride and Prejudice ’s Mr. Darcy as he tries to conceal his anger, Tyler Durden as he lectures a stranger at gunpoint in Fight Club , and Ingrid Bergman as she fakes interest in horse races in Notorious . This engaging book exemplifies the new interdisciplinary field of cognitive cultural studies, demonstrating that collaboration between cognitive science and cultural studies is both exciting and productive.

Genres: Nonfiction, Psychology

240 pages, Hardcover

First published July 16, 2012

About the author

Lisa Zunshine is Bush-Holbrook Professor of English at the University of Kentucky, Lexington, where she teaches courses in Restoration and eighteenth-century British literature and culture. She is a former Guggenheim fellow (2007) and the author or editor of eleven books, including Bastards and Foundlings: Illegitimacy in Eighteenth-Century England (2005), Why We Read Fiction: Theory of Mind and the Novel (2006), Approaches to Teaching the Novels of Samuel Richardson (co-edited with Jocelyn Harris, 2006), Strange Concepts and the Stories They Make Possible: Cognition, Culture, Narrative (2008), Acting Theory and the English Stage (2009), Introduction to Cognitive Cultural Studies (ed., 2010), Approaches to Teaching the Works of John Dryden (co-edited with Jayne Lewis, 2013), Getting Inside Your Head: What Cognitive Science Can Tell Us about Popular Culture (2012) and The Oxford Handbook of Cognitive Literary Studies (2015).

Reviews

[Alžbětina · Rating 5 out of 5]

Velmi zajímavá kniha o fenoménu, který spojuje více médií, než si nespíš uvědomujeme. Čtení myšlenek. A teď nemyslím pouťovou telepatii, ale snaha o vyčtení myšlenek člověka z "řeči těla".
Zunshine obratně vysvětluje na lehce srozumitelných příkladech, proč je pro nás řeč těla tak neodolatená záhada a snažíme se ji interpretovat. Nakolik jsme ale úspěšní či neúspěšní, je ale věc jiná. Ačkoliv v realitě jsme spíše neúspěšní, média nám zrpostředkovávají vysokou míru úspěšnosti a to je dělá tak přitažlivými.
V románech jde o moment, kdy postava na kratičkou chvilku ztratí kontrolu nad svými emocemi (obličejem) a my můžeme vyčíst, co si myslí. Nebo když pozorujeme malé děti a jejich přirozenou nefalšovanou radost či zaujetí. A naše láska k nim do jisté míry plyne právě z jejich nefalšovaných emocí.
Zunshine zformulovala tři pravidla pro nefalšovaný zážitek z čtení řeči těla (její termín je embodied transparency což se ani nebudu pokoušet překládat):
1) kontrast (contrast)- jasný vhled do myšlení postavy kontrastován ostatními postavami, jejichž myšlení zůstává záhadou
2) pomíjivost (transcience) - vhled je možný jen po velmi krátkou dobu
3) sebeovládání (restraint) - postava se snaží zamaskovat své pocity a tím se ony pocity odhalí
S tím se pojí manipulace, kdy člověk nebo postava využívá stereotypu, že "řeč těla nelže" a falšuje ji (např. vhled do myšlení trvá poměrně dlouho). Anebo ony filmové scény z dostihů a pokerových turnajů, kdy všichni mají ještě jinou agendu než poker a dostihy (příklad Anna Karenina a Casino Royale).

Zunshine také mluví o sadistických dobrodincích, kteří vás dotlačí do momentu, kdy jste emočně lehce čitelní jen proto, aby pak situaci zvrátili. Tady jde hodně o sociální postavení a moc.

Ale abych jenom neshrnovala celou knihu, vypíchnu jen, že zatímco romány fungují zejména na tom krátkém okamžiku, kdy ztratíte kontrolu, filmy to mají trochu naopak.
Zaprvé v nich nemůže být postava lehce čitelná, protože pak to ztrácí kouzlo (třeba v detektivkách musí být všichni trochu nečitelní, aby vám mohly dopřít ono Aha!). Zadruhé sebekontrola ve filmech funguje tak, že nemusíte vědět, jakou přesnou emoci se postava snaží ovládnout, ale čitelnou ji činí už jen ta snaha o sebekontrolu. Ideálními postavami k tomuto jsou právníci, doktoři, špioni a Zunshine analyzuje Královnu s Helen Mirren jako ideální příklad.

Další kapitoly zahrnují muzikály (píseň jako vhled do mysli), mockumentary (The Office), reality TV a výtvarné umění.

Pro mě to bylo docela fascinující čtení realizované zábavnou a srozumitelnou formou. Vzhledem k tomu, že "čtení mysli" je přesně to, co mě na čtení všeobecně baví, patřím mezi ideální skupinu čtenářů, ze kterých si Zunshine dělá místy trochu legraci. (Protože si gratulujeme k našemu sociálnímu myšlení, jakmile dobře odhadneme něčí charakter.)