Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi

by Tomáš Morávek

Toto je kniha o dětech žijících v ústavní péči – o dobré práci s nimi i o špatné práci s nimi, o jejich příbězích, o rozhodnutích dospělých i o možných lepších volbách. Čtenář zde nalezne anonymizované, ale reálné příběhy dětí, základní teoretické (odborné) minimum i přímé citace samotných dětských hrdinů. Takové, které mohou inspirovat, anebo třeba někomu pomohou otevřít oči a uvědomit si, že i ten „zlý rozmazlený spratek“ má pro své špatné chování důvody. Že to může být výkřik nesouhlasu, odporu a zhnusení některými lidmi, s nimiž se dítě setkalo. Stejně tak kniha vyjadřuje hluboký obdiv a poděkování některým lidem, kteří v této sféře pracují.
Kniha je upřímná a surová – pojmenovává věci a situace reálnými slovy s reálnými pocity, nehledá ani líbivé fráze, ani korektně přijatelné opisy. A přestože je název knihy vulgární (a čtenář po přečtení několika stránek brzy pochopí proč), není kniha nijak podbízivě senzační, ale naopak pevně zakotvená v terénní praxi i odborném psychologickém, psychoterapeutickém a pedagogickém zázemí.

Tomáš Morávek DiS. je původně vystudovaný herec a moderátor, dnes vychovatel v několika zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc, krizový intervent na dětské krizové lince a ředitel neziskové organizace (Ne)ohrožené děti. Před lety se poprvé setkal s ohroženými dětmi a tato zkušenost ho ovlivnila natolik, že opustil divadelní prkna a vrátil se opět ke studiu. Pro tuto práci vystudoval nejen vychovatelství, ale také podstoupil řadu dalších výcviků – výcviky v krizové intervenci (telefonické i chatové), základy psychopatologie, sebevraždy a sebepoškozování dětí a mladistvých, akutní stavy dětí a první pomoc, sociálně rizikové chování v dětském věku aj. Má více než devět let praxe v ústavních zařízeních pro děti, praxi z nízkoprahového zařízení v sociálně vyloučené lokalitě i praxi s dětmi s poruchami autistického spektra. Rovněž je to certifikovaný instruktor bojového umění se zaměřením na boj a sebeobranu beze zbraně ve všech vzdálenostech, včetně boje na zemi, se zbraní (tyč, nůž, pistole, improvizované zbraně) a v boji proti více útočníkům. Jeho motto zní: „Je normální, že silnější chrání slabšího.“ Hrdě o sobě říká, že umí uvařit výbornou kuřecí čínu a mikrovlnnou rýži.

Genres: Psychology, Nonfiction

128 pages, Paperback

Published January 1, 2023

Reviews

[terka · Rating 3 out of 5]

Ach jo, měla jsem rozepsaný review a padla mi appka. Tedy stručně.

Kniha zajímavá, vadil mi autor, místy to působilo jako ego projekt. Mladý single (?) chlap, co vše umí nejlíp a nejmíň třikrát zdůrazňuje, jak je plešatý a potetovaný a kus chlapa, aby toxická maskulinita nedošla k úrazu. Systém je špatný, ale nejvíc schytají ženy ve věku 50+ let, vyhořelé po práci v obrovsky emočně náročném a finančně podhodnoceném systému. To jsou ty piče z názvu. Autora ani nenapadne, proč tam nepracují starší muži. Protože by se na to za ty prachy dávno vysrali. Ale od ženy se očekává, že tohle prostě umí, a jakmile vinou totálního vycucnutí od systému, který nemá žádné pojistky a support network, nějak selže, hned je z ní piča. Ale mladý muž má patent na rozum a vše dělá nejlíp. A stará žena je satan. Ten sexismus a mansplaining hodně ubral od mého dojmu z knihy, ale bylo tam i dost informací o pojmech a systému péče o děti v nouzi. Jen to vždy skončilo tím, jaký je autor frajer, a jak bohužel tím, že bylo dítě někam přeloženo, přišlo o jeho spásu. Zajímavé je, že se nikde nezmiňuje o dalším osudu/dospělosti dětí - kromě těch, které od něj byly odděleny, a nyní je čeká osud horší než smrt, protože jen autor tuhle práci umí.

Autor třeba popisuje, jak dorazí do ústavu, kde bydlí vychovatelka s dětmi. Mizerně placená vychovatelka, co nemá čas na rodinu. Autor vezme nezvladatelné dítě na pánskou jízdu, celý den výletují, snaží se, aby se mu dítě otevřelo - i za cenu fyzického násilí (dítě ho bije atd). Dítě se časem otevře. Super! Co mezitím ty ostatní děti v ústavu? Ze kterého autor ten den ještě odejde. Nějak mi chybělo to uvědomění… on je tam chvíli. Rozhodí režim, vždy se soustředí na jedno dítě… jako když třeba spí vedle postele klučiny, co má noční děsy. Super, ale co ty další děti? Jak zvládá takto individuální péči o všechny? Místy šel autor fakt do detailu, jindy byl zvláště stručný a povrchní.

Celkově tedy pocity různorodé, ale celkově jsem dala pozitivní hodnocení, protože hodnotím knihu, ne člověka. Kniha obsahuje spoustu informací, nepříjemných realit a velmi smutných příběhů dětí. Český systém sociální péče by potřeboval vylepšit. A ne, ty přepracované a podhodnocené ženy za to fakt nemohou. Jsou také oběť systému, ve kterém stát opět těžce zaspal dobu.

[Tereza · Rating 3 out of 5]

Na tuhle knihu jsem byla hodně zvědavá a měla celkem velká očekávání - a bohužel jsem spíš na rozpacích.
Takhle - popisované příběhy dětí jsou strašné, člověk kolikrát ani nechápe, do jaké míry jsou někteří "rodiče", ale i státní mašinerie, schopni zničit dětskou duši. A je rozhodně záslužné o takových věcech psát a upozorňovat na ně. Taky nijak nerozporuju fakt, že pracovat s takto zraněnými dětmi musí být extrémně psychicky náročné, kudos všem, kteří den za dnem začínají znovu a znovu, aby na konci byla alespoň trochu zahojená dušička. Určitě, tak jako všude, je v daném sektoru dost lidí vyhořelých, vzteklých, zoufalých, semletých. Měli by si vylívat své frustrace na dětech? Samozřejmě, že ne. Ale tahle kniha je spíš jakýsi polonaštvaný apel člověka, který kam přijde, tam je neschopná kolegyně, které on ukazuje, jaká je p*ča. Autor kolikrát mluví o vyhoření zaměstnanců, ale pravdou je, že z jeho postoje "naštvaného spravedlivého" člověk určitou únavu cítí také. A věty typu "kolegyně se hrdě tluče do povislých prsou" jsou úplně zbytečné. Navíc celá kniha je postavená na problémech s "tetami" - čili vzniká jakýsi dojem rázného Morávka ex machina, který do situace zasáhne v přesně určeném kritickém momentu a přináší mužskou chladnou logiku a jediný správný přístup.
Nechápejte mě špatně, nechci tu nikoho shazovat nebo obhajovat. Souhlasím s tím, že děti je třeba za každých okolností bránit a chránit. Jen si nejsem jistá, jestli podobná kniha neprokazuje spíš medvědí službu.

[Simone · Rating 4 out of 5]

Dobry to bylo.
Teda jako dost hnusny, kdyz se budeme bavit o informativni strance. Kazdeho, kdo ma k detem aspon trochu pozitivni vztah, se to musi dotknout. Ne ze bych byla prekvapena, ponevadz co si budem, vsechny pomahajici profese jsou na tom (predpokladam) dost podobne, co se vyhoreni tyce.
Je to moc smutne, spatne nastavene, ale porad lepsi, nez kdyby deti nemely vubec kam jit.
A autor? No, jako stval me, ne ze ne. Asi hlavne ale tim, ze mi trochu zrcadli muj vlastni postoj - ucim ve skolstvi 15 let a taky me stvou vykopavky, ktere se k detem neumi chovat s respektem. Bohuzel to pak casto vypada, ze jsem namyslena pipina🤷‍♀️Ale tech srdcaru je hodne. Nastesti♥️

[Anne Gold · Rating 3 out of 5]

Jasný, chápu. Tomáš Morávek je nejlepší na světě, ostatní jsou p*či a je velkej, plešatej a potetovanej.

[Jevhenija Syvulja · Rating 4 out of 5]

Trochu mi to formou připomnělo Selnera a jeho Autismus a Chardonnay, způsobem vyprávění i zpracováním příběhů.
Těžko takovou knížku hodnotit, dozvíte se pramálo (o CAN syndromu, výchovných stylech, metodě komunikace PACE), za to víc než dost o (ne)fungování péče o zanedbané děti ze strany rodin a bohužel i vyhořelých vychovatelů u nás. Krom lítosti nad dětmi převládá i vztek a bezmoc nad tím, že se vlastně nic nezměnilo a děti jsou týraný po převzetí do péče dál a stejným způsobem často.

[Kristína Žilíková · Rating 5 out of 5]

pri práci s deťmi vyrastajúcimi v ústavnej starostlivosti je táto kniha povinná literatúra. cenný náhľad do rôznych situácií (málokedy končiacich happyendom) a prínosnou bola pre mňa aj snaha autora v úlohe vychovávateľa robiť veci akosi inak. konštruktívna tvrdohlavosť a silná láska k “svojim” deťom. ps: pri čiernych stránkach knihy sa plače. pri iných sa občas dá aj zasmiať:)

[Denisa Miluje Knihy · Rating 4 out of 5]

Kniha, které vás hned upoutá svým kontroverzním názvem, ale i ten název má svůj význam, jak brzy zjistíte.

V knize najdete příběhy z ústavní péče z pohledu Tomáše Morávka, ale i dětí. Všechny příběhy byly neskutečně silné, až se člověku nechce věřit, že se doopravdy staly, ale bohužel tomu tak je. V knize se objevují i odborné věci, které jsou určitě důležité.

Co bych knize lehce vytkla - autor spíše poukazuje na chyby druhých, v knize ukázal i jednu svou chybu. Určitě mohl poukázat na více svých chyb, aby člověk věděl, jak jim předcházet, nebo jak svou chybu napravit. Ale to je jen něco, co tam třeba scházelo mě.

Za mě je toto kniha, kterou by si měl přečíst každý, kdo pracuje s dětmi, vychovává děti nebo s dětmi přichází do styku.

[Šárka R · Rating 3 out of 5]

Je skvělé, že o tomhle tématu napsal autor knihu a věnuje se mu pozornost. Ale nelíbí se mi, ze ji napsal, jako by on to dělal jediný správně a všechny ty ženy v predduchodovem věku špatně.
Grafická úprava je povedená.

[Veronika · Rating 4 out of 5]

Možná kontroverzní název, který spoustu z vás rozesmál, ale po přečtení několika drobných příběhu ze zkušeností Tomáše Morávka už se smát nebudete.

Protože když je třeba p*ča prodavačka v pekárně, tak vám to maximálně zkazí snídani. Ale když to je někdo, kdo pracuje s dětmi v ústavní péči, tak je to prostě kardinální průser.
Knížka nehraje na city, je psána tak jak to je, jednoduše, sprostě, bez servítek, myslím že skvěle odráží autorovu povahu a životní postoj.
S absolutním respektem smekám klobouk přede všemi, kdo se zvládnou s takovou láskou a nadhledem starat o cizí děti, které jsou rozložené na milión kousků. Mě by z toho puklo srdce.
Uvítala bych, kdyby Tomáš napsal něco dalšího, delšího a komplexnějšího, tak třeba se někdy dočkáme

[Jeronym Brezicka · Rating 4 out of 5]

Utla knizocka, no s miestami sokujucim obsahom. Obdivujem autorovu empatiu, no zdalo sa mi, ze tato tema by si zasluzila ist aj trochu viac do hlbky.

[Paula Machačová · Rating 4 out of 5]

Myslím si, že tejto knihe (resp. jej autorovi) uberá na “dôveryhodnosti” fakt, že je to kniha s pár príbehmi, ktoré ukazujú akoby to fakt byť nemalo. Veľa recenzií je o tom, že je to kniha ukazujúca, aký je on skvelý vychovávateľ - muž a aké sú všetky zle platené vychovávateľky - ženy 50+, p*če. Ale to autor ani v jednej vete netvrdí - verím, že by dokázal napísať knihu so spústou príbehov, kde by bola žena “teta” hrdinkou situácie. ALE O TOM TÁ KNIHA NIE JE. Mám trochu pocit, že to veľa ľudí nepochopilo.
Jasné, tiež by ma zaujímalo, ako riešil situácie, kde potrebovalo individuálny prístup viac detí naraz. Čo bolo s ostatnými deťmi, keď on bežal do nemocnice a strávil tam noc s jedným dieťaťom? Čo robili ostatné deti, keď on vzal chlapca na pánsku jazdu? Pre toto som dala knihe o hviezdičku menej - chýbalo mi doplnenie informácií o situácii okolo.
Každopádne som knihe dala 4 hviezdičky, lebo sa mi páči, akým spôsobom dokázal autor vybrať rôznorodé príbehy, že vlastne ponúkol konkrétne riešenia na konkrétne situácie (o ktoré sa môžem napríklad aj ja ako učiteľka v niektorých momentoch oprieť) a za to, že popri svojej práci nabral ešte chuť a energiu napísať knihu, ktorá otvára oči.
Táto kniha, aj napriek jej názvu, nie je o vychovávateľkách. Je o deťoch a o tom, že každé dieťa si zaslúži lásku.

[Veronika Zeiselová · Rating 4 out of 5]

Napriek zdanlivému dojmu hĺbky, domnievam sa, že autor kĺže po povrchu.

Odborne s ním dokážem v mnohom súhlasiť, prekážajú mi však miestami až príliš toxicky maskulínne názory (ako keby vlastníctvo vagíny zakladalo byť zlou vychovávateľkou a naopak - vlastníctvo penisu znamenalo automaticky zázrak vo výchove detí v ústavnej starostlivosti len preto, lebo ich je tam nedostatok).

Odhliadnuc od toho, som si istá, že autor má kopu zaujímavých zážitkov a píše pútavo, takže by sa mu hodil dlhší formát, pokojne aj fikcie, ktorá by sa zameriavala len na jeden príbeh / jednu domácnosť, niekoľko detí, jeden časový úsek a pokojne vyextrahované esencie a zážitky viacerých detí obsiahnuté v tom jednom. Skvele to funguje Torey L. Hayden, ktorou by sa mohol inšpirovať a priniesť tak “skutočný príbeh” z našich končín, ktorý by pre osvetu “nebuď pi*a” teórie, urobil viac ako táto krátka brožúrka.

[Meredith · Rating 1 out of 5]

Tohle prostě nefungovalo - pominu vulgárnost knihy, která je ve finále tím, co mi na knize vadilo nejméně. Největší problém je v tom, že kniha je de facto vyprávěním toho, proč je autor nejlepší a nejúžasnější a proč jsou ostatní p*či.

Jasně, systém ústavní péče je problematický, ale když pojmenujete knihu "aneb jak (ne)pracovat s dětmi", tak by to mělo být víc objektivní a ne jen oslava sebe samého... osobně si nemyslím, že si z knížky něco odnáším, protože většina příběhů zněla spíš stylem "podívejte se, jak jsem dobrý, když jsem to vyřešil na rozdíl od ostatních" než cokoli jiného. A vysvětlovací pasáže toho moc neprozradily.

[Petra · Rating 4 out of 5]

Tomáš Morávek v této knize přibližuje práci s dětmi ve výchovných ústavech (klokánku atd.) některé z pohledu vychovatele,, některé z pohledu člověka, který se tam objeví jen čas od času na nějakou kontrolu nebo stáž. Vše je doplněno faktickým výkladem pojmů,osobními názory na výchovu (nejen ústavní, ale výchovu komplexně), a vyprávěním přímo o konkrétních dětech (ať už jejich příběhy, co se jim v rodině dělo, nebo jak se děti do ústavní péče dostaly, nebo popisem specifického či problematického chování a snahou jim pomoci).

Autor tyto druhy psaní ve své knize prolíná a střídá. Dle mého subjektivního názoru je autor jako vychovatel trochu rebel, ale má za svůj hlavní cíl dobro nejen "svých" dětí. A to je něco, co je velmi obdivuhodné. Některé případy odkryje, pochopí, jak by se s dítětem mělo fungovat, ale poté dítě ztrácí ze své péče,a systém ho dle jeho vyjádření opět pohltí a dítěti není úplně pomoženo, jak by mohlo být. 

Trochu mě na knížce vadí, že z ní mám pocit, že vyjma autora moc vychovatelům o děti nejde. Sice studuju sociální práci, ale nemám osobní zkušenost z těchto typů zařízení, takže nevím, jestli je to jen názor vyplývající z knihy, nebo opravdu realita, což mě docela děsí. Nicméně považuji za výborné, že na tento problém docela razantně a díky názvu i velmi surrealisticky ukazuje.

Knížku tedy určitě doporučuji jako vhled do tohoto světa, který je pro hodně lidí velkou neznámou a kde se pořád zcela jistě objevují chyby systému, ale věřím, že s vychovateli jako je Tomáš Morávek není budoucnost ztracená.

Knihu jsem si vydražila v akci Unicef Kniha s tajným dopisem čtenáři, který mi pan Morávek poslal z práce i s přiloženým dárkem od jednoho z "jeho" dětí, což bylo velmi milé. Nicméně držím autorovi palce v jeho boji se systémem a věřím ve více takových jako je on.

[Tereza Kábelová | Tady učím já ✨ · Rating 4 out of 5]

Recenze na mem profilu @tadyucimja:

Tuto knihu jsem přečetla za jedno odpoledne i přes nemoc a únavu. Prezentuje velice důležité téma, které je rázně a čtivě podané.

Čtenář se stýká s problémy, které ústavní péče přináší (podhodnocenost a nedostatek financí, vysoký věkový průměr, přesouvání dětí v rámci zařízení…), seznamuje se se životními osudy dětí, ty jsou často srdcervoucí, i s přístupem rodičů, který je mnohdy manipulativní nebo ignorantský. Stejně tak je prezentováno chování vychovatelek, které se potýkají se syndromem vyhoření.

Co by si dle mého měl každý odnést z této četby je to, že nikdy nevíme, čím si děti prošly. Jejich agresivní chování může být způsobeno výchovou a je potřeba s ním pracovat, neškatulkovat, nenadávat, ale snažit se naslouchat, milovat, pomoci, ale hlavně vytvořit bezpečné prostředí. Děti by měly mít možnost v pevně vymezených mantinelech prožít vlastní dětství.

Co mi na knize trochu vadilo je sebeprezentace autora a takový ten dojem, že on ví vše nejlépe a téměř nechybuje. Zároveň se tam objevuje jistá démonizace starších kolegyň, což mi také nepřipadá úplně fér. Autor mnohdy klouže po povrchu a nejde do hloubky, což je škoda. Nicméně i přes to mi kniha připadá jako důležitá pro všechny, kdo se pohybují mezi dětmi. 🙏

⭐️🦘

[Gigli · Rating 3 out of 5]

Jelikož už jsem nějaké rozhovory a vystoupení Tomáše Morávka četla a viděla, tak mě knížka asi ani moc nepřekvapila a nešokovala. Upřímně jsem od ní asi čekala i víc. Ani mě nešokovala obsahem, sociální pracovníci jsou prostě k vyhoření náchylní extrémně a uchovat si lidskost a být dobrý pečovatel je v tomhle ohledu strašně těžký. Zvláště když ta práce je strašně podhodnocená. Kolik lidí to za ty peníze může být schopných dělat dobře? Ale to je bohužel systémový problém, o kterém tahle kniha v podstatě nemluví.

Takže je určitě důležitý, že Tomáš tohle téma dostal do médií. Ohledně dobré péče a sociální práce mi ale přišla mnohem lepší kniha Hořím Simony Bagárové. I když se týká seniorů, je to v podstatě o tom samém.

[Adriena Hovězáková · Rating 5 out of 5]

Kniha o pár stránkách, ale s velkou emoční a informativní silou. O tom, jakými odpornými věcmi si nevinné děti musí projít a vyhořelé "tety" z ústavní péče jim leckdy zatlučou poslední hřebíček na pomyslnou psychickou rakvičku.

Přesto, že se jedná o nepříjemné příběhy, měla by si tuto knihu veřejnost opravdu přečíst. Myslím, že lidem předá hodně informací ohledně pohledu na výchovu dítěte - hledání spouštěče různého typu chování, strategie, které autor vyzkoušel v praxi. A také obecné povědomí, co se kolem nás děje a kde je třeba změnit nebo "ucpat" díry v zákonech.

Doufám, že se brzy podaří změnit zákon, kdy je i týrající / zanedbávající rodič na piedestalu, a dítě si může pro kontakt vyžádat. Systém stále pracuje pro ty "špatné".

[Magdalena]

bavi me cist tahle tematika, uz jen za ni se nabizi dat hodne hvezdicek. v ostatnich recenzich jsem videla zminky o tom, jak je knizka psana pohledem samce, ktery prisel spasit muzi nepolibenou socialni/pedagogickou sferu. asi jo, asi to v tom taky vidim (i kdyz by mozna stalo za uvazeni to, jestli by jakkoliv uchopeny pribeh podtrhujici to, ze ho pise Muz delajici Zenskou praci, nevyznel vzdycky takhle), ale i tak mi jako cloveku z pribuznyho oboru prijde dulezita zminka toho, jak vyhorelx pracovnicx umi delat velkou spoustu skody.

zatim nechavam bez hvezdicek. jednohubka, ktera se dobre cetla. klidne bych cetla o sto stranek vic pribehu a zkrouhla definice, byt je mi jasne, ze maji svoje oduvodneni.

[andy · Rating 5 out of 5]

Konečně jsem to dočetla a nemám slov.. Tato kniha je plná emocí, zážitků, strachů a díky tomu je skvělá.. I pro člověka, který nepracuje s dětmi je tato kniha skvělá.. I pro člověka, který se má ještě co učit předtím než začne svou vlastní rodinu.. Sice bylo dost těžké číst tak silné příběhy a dokonce bylo někdy těžké se od toho odtrhnout.. Ale nejtěžší je že ta kniha skončila.. Co bude dál s dětmi? Jaké jsou další jejich příběhy? Potřebuji víc.. Tato kniha mě psychicky zničila, ale v dobrém slova smyslu.. Ať už děti máte či ne tak rozhodně stojí za to se na tuto knihu mrknout.. Pravděpodobně vám vytrhne srdce a pak ho opět zandá na své místo.. Asi nikdy po této knize nebudu stejná.. Zkráceně řečeno.. Chovejte se k dětem jako k lidským bytostem a Nebuď p*ča

[Adéla Šeflová · Rating 3 out of 5]

Ano, pochopila jsem a budu se snažit nebýt p*iča a vždy ochraňovat práva dětí. Ikdyz je kniha vcelku útlá, tak by se podle mě do ní vešlo více sdělení, než tato dvě, objevující se v každé kapitole. Dále mi z nějakého důvodu vadilo vystavení (téměř) každé kapitoly na opozici kolegyně p*ča vs. já, který to mám v hlavě srovnané. Po pár stránkách mi to začalo lézt krkem a dočetla jsem to jen kvůli příběhům dětí. Škoda, že jich tam nebylo více. Škoda, že se autor neoprostil od nahodilého hodnocení svých neschopných kolegyň a nepojal to trochu komplexněji.

[alexandra · Rating 5 out of 5]

Jasně, kniha byla hodně kritická a sebekritiky se v ní v porovnání s tím nacházelo málo.. ale za mě, když chce autor poukázat na to, co je v systému špatně, to nemůže dopadnout moc jinak.

Opravdu jsem ráda, že takováto kniha je, protože to, co autor popisuje, by se v žádných službách dít nemělo! Je to nechutný a popisované osoby si jiné označení než p*ča opravdu nezaslouží

[Lucie Kosová · Rating 5 out of 5]

Nice work!

It needs to be very difficult to work with not motivated and badly paid colleagues in high stake job position where you can hurt young spirits if you don´t care enough or not the helpful way.

Trying to make things better for children who needs help in not truly flexible state system.

Huge respect to the author for bringing this topic!

[Zuzana · Rating 5 out of 5]

otevřená knížka bez žádné cenzury a korektnosti s reálnými emocemi a já ji naprosto miluju. přesně takové lidi, jako je Tomáš, systém potřebuje a je šílený jak moc je výběr zaměstnanců pro ústavní péči podceněný.
příběhy mi zase trochu daly možnost nahlédnout do jiných životů, uvědomit si několik věcí. název nebuď p*ča je naprosto jasný, výstižný a pochopitelný.

[D · Rating 3 out of 5]

Tak 3.5. Nieco bolo super, nieco slo len po povrchu, u mnohych pripadov by som chcela vediet viac (a aspon jeden co skoncil dobre), obcas trochu prekazal nazor ja som chlap a viem to lepsie ako tety. Celkove by to chcelo viac stran.

[Adéla · Rating 3 out of 5]

Práce s dětmi je vždycky těžká a pracovat v ústavní péči musí být opravdu velmi náročné, a to nejen kvůli dětem, ale také kvůli systému, nedostatku financí, nedostatku personálu. Takže ať můžeme s některými autorovými postoji nesouhlasit (a občas zmiňuje opravdu zbytečné a povrchní informace), tak tato kniha dává nezkreslený vhled do daného systému.

[Michaela N. · Rating 5 out of 5]

.. tohle byla síla. Poplakala jsem si. ❤

[Terka Zítková · Rating 5 out of 5]

Velmi užitečná kniha, která pomůže mnoha pracovníkům a pracovnicím v sociálních službách. A nejen jim. Je to uzoučká kniha plná pravdy...i když moc smutná.

[Eli]

Wow

[Book is always the answer · Rating 4 out of 5]

Dávám hvězdičku navíc za důležité téma, ale ostatní řekli dost za me.

[Anet · Rating 4 out of 5]

4/5
Práce s dětmi je něco, čemu bych se jednou jako (snad) psycholožka chtěla věnovat, a proto jsem se na tuhle knihu neskutečně moc těšila. Nečekala jsem však, že mě kniha sebere takhle moc.

Krátké příběhy z ústavní péče doplněné o teorii, která se týká ať už syndromu CAN, tak rozdílů mezi jednotlivými typy ústavní péče a nebo dokonce i důvodů, proč se musí někdy tato péče využít.

Tomáš Morávek pracuje jako vychovatel v jednom zařízení a jeho popis toho všeho byl prostě srdcervoucí. Poukazuje na milé a hezké okamžiky, ale především také na to, v čem zařízení selhávají - bohužel jsou to právě zaměstnanci. Popis toho, jak dostávají děti naložit jen kvůli tomu, že někdo chce spát, nemá náladu a nebo má předsudky je neskutečně smutné. 😔

Nedokážu si představit, čím vším si jednotlivé děti musely projít a když už to vypadalo, že bude dobře, tak jim nějaká “teta” dá jasně najevo, že je to grázl, který ničeho nikdy nedosáhne a nikdo ho nebude mít rád. Bolelo mě to, protože mi je těch dětí neskutečně líto.💔

Jsem ráda za knihy, jako je právě tahle. Nejenom, že mě to osobně zajímá, ale také je to maličkatá sondička pro veřejnost - a to je neskutečně důležité.

Knihu bych doporučila všem, co je zajímá tato tématika a všeobecně asi všem - aby si každý uvědomil, že se nemusí chovat jako p*ča.