Tato kniha poskytuje čtenáři drobný, a přesto zajímavý náhled do filozofie Dálného Východu. Bohužel mně osobně je tato filozofie natolik vzdálená, že se u mě většina povídek a především jejich pointa setkala nejen s nepochopením, nýbrž dokonce s podrážděním. Za což samozřejmě může střet kultur.
Pointou pohádek a povídek vycházejících z naší kultury je, že jen tvrdou prací je možno dosáhnout odměny. V těchto zenových povídkách je pointa přesně opačná - jen tím, že se všeho vzdáme, můžeme dosáhnout odměny, kterou je osvícení. Tato idea je mně osobně na hony vzdálená. Připadá mi totiž neuvěřitelně sobecká. Opustit ženu a děti, všechny, kdo jsou na mně zavislí, abych mohla v ústraní meditovat mi připadá sebestředné. A naopak zenová představa sebeobětování? Ta je v těchto povídkách naprosto zadupána do země sobeckostí osoby, pro kterou se hrdina či hrdinka obětuje.
Chápu, že má nechuť k těmto povídkám vyplývá z mého duševního naladění, kterému očividně zenové povídky nevyhovují, bohužel mě ale ani toto vědomí neuchránilo předtím, aby mi, lidově řečeno, většina těchto povídek "nešla na nervy".