Bez mučení přiznávám, že při dočtení Rozpolceních, tedy třetího dílu jsem si říkala, zda ten další je nutný. Celá série ztrácela tu jedinečnost, kterou získala prvním dílem. Měla něco jiného, nového - hostitelské duše - ano, známe jej, ale přeci jen se s tímto setkáváme v knihách velmi málo. Ač se mi kniha líbila, neokouzlila mě zas tak moc jak bych očekávala. Byla jsem nucena knihu číst ne z důvodu, že mě zajímá jak to vše dopadne, ale z touhy mít sérii konečně za sebou. Autorky styl psaní mi dobře seděl, hlavní postavy mi
vyhovovali, ale jak to říct... prostě tomu chyběl ten správný šmrnc. Bylo to táhlé, chvílemi nudné a na závěrečný díl celé série málo akční a překvapující. Samotný konec byl předvídající, přesto i v jedné části mile překvapující. Myslela jsem si, že autorka utichající slávu této série dožene alespoň láskou, po které každá žena prahne, ale bohužel ani toho jsem se nedočkala, nebo aspoň ne v tak velké míře, abych mohla dát lepší hodnocení. Tento díl mě bohužel zklamal a jsem velmi ráda za ukončení celé série, protože už teď to bylo zbytečně dlouhé. Myslím, že kdyby byli všechny díly lehce zkráceny a dány do jedné knihy, udělala by autorka lépe. Člověk by byl nažhaven prvotními novinkami, kterými nás spisovatelka zahltila a celou knihu by přešel s větším nadšením. Mrzí mě, že dám slabé hodnocení, protože tato série měla dobře našlápnuto. Závěrečný boj nebyl boj, pouze jedno velké štěstí. Kniha mě nechávala emočně totálně vyschlou a právě kvůli tomu, mě příběh zklamal.