Josef Škvorecký, CM was a Czech writer and publisher who spent much of his life in Canada. Škvorecký was awarded the Neustadt International Prize for Literature in 1980. He and his wife were long-time supporters of Czech dissident writers before the fall of communism in that country. By turns humorous, wise, eloquent and humanistic, Škvorecký's fiction deals with several themes: the horrors of totalitarianism and repression, the expatriate experience, and the miracle of jazz.
Ова књижица настала је, ако је веровати речима самог аутора, као збирка текстова за позориште-џез-кабаре (данас бисмо рекли stand up комедију). Издата је осамдесетих година ХХ века. И, отприлике је то и домет; нема овде неког великог књижевног квалитета, хумор је огољен, са јасним алузијама (на Совјете, особине чешког народа, политике, комунизма и сл.). Вероватно је ово (у појединим деловима) било храбро објавити у време комунистичке власти. П.С. Оно што ми је додатно сметало јесте превод у коме се инсистира на „искривљеном“, поенглеженом говору чешких емиграната у САД/Канаду, као и инсистирање на граматичкој неисправности и превођењу буквално сваке такве рогобатне творевине. ОК, и наши људи кад дођу овде говоре о томе како једу „чикен“ и плаћају „хелт иншуранс“, али могла се наћи граница у томе.
Josef Škvorecký psal celý život nejspíš jednu knihu, v každém případě psal jeden příběh. A nebylo to na škodu,ani to nebyla nuda. Ze života české společnosti je sbírka črt o vývoji maločešství od první republiky po normalizační Československo postavená především na bravurní hře s jazykem, jeho formami a deformacemi, kterou Škvorecký zjevně miloval. Maločeštví vyobrazené na malých dějinách malých lidí je přirozeně důkladněji zobrazeno třeba v Miráklu nebo Příběhu inženýra lidských duší, nicméně i tahle sbírka známá témata s náležitou jízlivosti rozehrává. Zřejmě nejvydařenější je poslední a nejdelší část knížky nazvaná Ze života exilové společnosti. Aktuálně ji lze číst i jako bizarní komentář k nedávné poněkdu zvrhlé debatě kdo je a není Čech. Některým účastníkům oné debaty s čistým a jasným názorem (jakož i původem podle všeho) by dokonce, pokud by jim byl s chirurgickou přesností a důkladností odebrán smysl pro humor, jasným důkazem, že i literát v exilu jazyka pozbyde a přestane tedy býti Čechem. My ostatní si promyšlené, věrohodné a se zřejmým zalibením hrané hry s jazykem formovaným a deformovaným dvěma generacemi pobytu v anglickém prostředí vysloveně užíváme. Nejhorší na tom všem možná je, což ovšem není vina autora, ale doby, že mnohem méně cize než jazyk zní poslední kapitola popisující výlet exulantů do normalizační staré vlasti. Dobový kolorit tuzexů, estébáků a jiné havěti možná poněkud vybledl. Nicméně pokřivené vztahy staré vlasti a exulantů a dychtivost domovních důvěrnic zřejmě jen ukazuje, že nedávná probouzení běsů dosvědčilo, že některé projevy české malosti mají hluboké kořeny ve vydatné živné půdě. A to buďme rádi,že pokořující "upravování vztahů" je už dnes málo srozumitelná fráze a doufejme, že někde a nějak neožije i ona.
Výborně napsaná knížka, která je obrazem společnosti ve třech odlišných dobách českého národa. Když jsem si přečetla, o čem knížka má byt, čekala jsem jiný koncept, ale byla jsem milá překvapená. Celá byla velmi čtivá a vtipné napsaná. Mojí nejoblíbenější části byla čas poslední a to vyprávění chlapce z exilove rodiny.
Rozhodne budu tuto knížku doporučovat, ale budu muset uvážit, ze člověk, který nemá aspoň základní znalost anglického jazyka, nebude schopný pořádně pochopit třetí část této knížky. Vzadu je.sice možné najít malý slovník, ale ne každého bude bavit listovat dozadu a zpátky každé dvě minuty. Nicméně, nemyslím si, že by bylo možné napsat knížku jiným stylem. každá část má svou vlastní charakteristiku diky dobové mluve a to pomáhá být naprostou ukázkou tehdejšího života.