Kniha nejvíc asi zajímavá formou, kdy vyprávění je monologem hlavního hrdiny, který někomu popisuje po telefonu svůj den. To, co je plusem, se ovšem v některých momentech stává i minusem, protože děj se slívá v jednolitý proud, který jsem se snažila místy proplavat hodně rychle (až měla tendence přeskakovat). Vyprávění funguje stejně jako v opravdové mluvě, Caspian tak přeskakuje sem a tam, od jednoho k druhému, i když ve skutečnosti se vlastně snaží držet lineární nitky příběhu, kdy nás od rána postupně vede až k nočnímu zvratu a cestou se s ním seznámíme podrobněji, s jeho názory, rodinnou situací, školou, kamarády. Občas mě příbeh bavil, občas nudil, mnohokrát jsem si říkala, že podobné téma jsem už četla i daleko lépe zpracované a několikrát mě napadlo, že za čas už si zrovna Caspianův příběh ani pamatovat nebudu. Chybělo mu možná něco, co by razantněji vtáhlo a vrylo se.