Těžko říci, co přesně znamená styl high fantasy. Určitě elfy a trpaslíky, rytíře s těžkými meči, bitvy, v nichž nerozhoduje technická převaha nýbrž válečnický um a chrabrost, dobu v níž ještě moudrost převažuje nad vychytralostí. Šílený les jako by popisoval soumrak tohoto světa. Nebo jeho znovuzrození? Uvidíte uvnitř...
Na Šlechtově stylu je něco zvláštně přitažlivého. Celou dobu popisuje příběh, u kterého je zřejmé, že je ve své podstatě vlastně prostý a nápaditostí nevybočuje z řady toho, co už vymyslel někdo před ním. Ovšem způsob, jakým si pohrává s hrdiny a opisy jejich každodennosti, je to, co dělá z jeho knih skutečný zážitek. Toho si na schopnostech autorů, mají-li právě tuhle z nich, zvláště cením a domnívám se, že i díky ní se láme chleba mezi pisálky bezduchých líbivých příběhů a skutečnými spisovateli.
Asi je jasné, kam řadím právě tohoto autora.
Kéž bych potkala ve své honbě za fantaskními světy víc takových osob a jejich výtvorů, protože když už na to dojde, je to vážně jízda.
Za mně lepší počteňíčko než díl první ať uz príběhem či postavamy a také zasazením, nebudu lhát čekal jsem Floyda ale byl jsem příjemně překvapen Jacobem a Inge kteří se výborně doplňovaly..... Za mne 5 hvezd o nic míň o nic víc