Píše se léto roku 1960. Chlapce šesté třídy z Elm Havenu ve státě Illinois spojí mocné a kouzelné pouto, které nerozdělí ani útrapy dospělosti. Jejich přátelství projde ohněm uprostřed kukuřičných polí, v době prvních flirtů s místními dívkami. Z tichých koutů staré střední školy – pevnosti, kde jsou cítit mahagonové rakve – se zvedá neviditelné zlo. Mike, Dale, Duane, Harlen a Kevin se vrhají do války bez hranic a slitování, do války, kde věčný nepřítel vládne noci…
Dan Simmons is an American science fiction and horror writer. He is the author of the Hyperion Cantos and the Ilium/Olympos cycles, among other works that span the science fiction, horror, and fantasy genres, sometimes within a single novel. Simmons's genre-intermingling Song of Kali (1985) won the World Fantasy Award. He also writes mysteries and thrillers, some of which feature the continuing character Joe Kurtz.
Nic naplat, Stephen King by to napsal líp. Přesněji řečeno, Stephen King To napsal líp. Hlavní motiv Černého léta je velmi podobný Kingovu It: parta školních dětí čelí nevyslovitelné hrůze, která decimuje americké městečko, zatímco dospělí nic nevidí. Simmons stejně jako King využívá důležitého a vděčného horrorového principu: připomíná nám, čeho jsme se báli, když jsme byli malí a nechává ty dětské hrůzy, aby se zhmotnily, uskutečnily. Stejně jako u Kinga nezbývá dětským hrdinům než bojovat. Silnou stránkou je nostalgická atmosféra. Simmons, narozený v roce 1948, zasadil příběh do roku 1960, tedy do doby, kdy mu bylo právě tolik jako hlavním postavám. Pěkná knížka, přiměřeně děsivá, přiměřeně hořkosladká, jako americká venkovská ručně dělaná citronáda.
Simmonsova těžká nostalgie po jeho dětství. Tedy myslím tu část s tím, jak po tom, co po nich šlapali nelítostní učitelé a někdy i rodiče, si můžou užívat obří svobody léta, kde nejmodernější technologií je jízdní kolo.
Připomene to To od Kinga, ale zde místo vraždícího klauna máme spíše dost abstraktní zlo, jehož původ se velmi, velmi pomalu odhaluje. Parta kluků je fajn a kniha se dobře čte, ale po několika stovkách stran mi bohužel bylo jedno, kdo z nich další umře (nějakou zdánlivou nehodou) a co je to Zlo zač.
Z této knihy přímo čiší, že se jedná o devadesátkový horor, se všemi jeho klady, ale bohužel i nešvary.
Přiznám se, že jsem si v posledních letech velice snadno zvykla, že hororové příběhy současnosti, mají daleko výraznější vývoj, i dynamiku. A vlastně mi to tak i mnohem víc vyhovuje. To je i jeden z důvodů, proč mě Černé léto, nedokázalo zaujmout. Ne snad, že by Simmons nedokázal budovat atmosféru, nebo napsat příběh, který vás přinutí kouknout se pod postel, než jdete spát. Pokud ale nejste fanoušky Foglarovek a příběhů o tom, jak si malí/mladí chlapci hrají, a čím se mezi sebou baví, budou vás právě tyto dějové mezihry, pravděpodobně hodně nudit. A že jich není málo. Pro mě tím příběh zcela ztratil na poutavosti, i atmosféře.
Vykrádání stylu, poetiky i zápletky příběhů S. Kinga tak, aby to byla alespoň recyklovaná zábava, je aktivita zcela mimo rozsah tvůrčích schopností D. Simmonse. Simmonsovo nudné uvolnění střídá vytříbené Kingovo napětí.