První část čtyřdílné románové fresky o životě posledních přemyslovských králů. Historická sága začíná v českém knížectví, v němž se vlády ujímá mladý Přemysl Otakar I. Země je rozvrácena rodovými spory a oslabena agresivní politikou císaře. Přemysl se však nemíní vzdát. Miluje vlast svých předků a touží po moci. Vede obratná diplomatická jednání a bojuje s mečem v ruce. Třicet let trvá jeho boj, než se mu podaří zemi ovládnout a sjednotit. Postupně upevňuje moc, získává zahraniční spojence a za pomoc císaři i královskou korunu. Jeho politické úspěchy otevírají cestu českému království mezi evropské velmoci 13. století.
Narozen 1955 v Kladně. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy působil v Československé akademii věd a v Národním muzeu. V té době publikoval více než 50 vědeckých studií z dějin hmotné kultury a několik odborných knih. V současné době žije nedaleko Bezdězu a věnuje se výhradně literatuře a historické publicistice. Dosud vydal dvacet pět historických románů pro dospělé a dva pro mládež, satirický román o současné politice a několik populárně-naučných knih (mezi jinými Život ve staletích). Je autorem dvou divadelních her a filmu Jménem krále (s Karlem Rodenem v hlavní roli), který vznikl podle románu Vražda v ambitu. Podle románů Dýka s hadem a Záhada zlaté štoly byly natočeny rozhlasové hry (vydané rovněž na CD). Již pětkrát obdržel "Cenu čtenářů" nakladatelství MOBA, dále získal Zlatou stuhu IBBY a cenu knihovníků SUK.
Ano, je to "pouze" odpočinkový historický román, ale je to zatraceně zdařilý historický román, který se nikterak nestydí za to, že upřednostňuje "čtivost" na úkor pedantské historické přesnosti (byť to, co je známo a zmapováno, tu je zachyceno věrně). Je tu vše, co lze od tohoto žánru očekávat i požadovat; tedy dějovost, neustále se to hýbe vpřed, bitvy, intriky, krutost doby, lásky... Zároveň si to dané historické období nijak neidealizuje čili zdejší středověk je doba, kdy účel světí prostředky a „silnější pes mrdá“.
Na první pohled tedy těžko co Vondruškovi vyčítat. Na ten druhý si je ovšem třeba přiznat, že tradiční problém jeho tvorby je tu rovněž přítomen. A možná i více než kdy dříve. On totiž neumí napsat živoucí postavy. Do značné míry je to dáno tím, že vše tady je přímo z pohledu panovníků a tedy to nenabízí úplně volnou ruku v přístupu k postavám a jejich „polidštění“ sesazením z piedestalu vystavěného učebnicemi dějepisu. Což je úskalí, kterému se většina žánrových autorů vyhýbá tím, že hlavní postava je někdo z nejbližšího okolí těchto velikánů, kdo je všemu dění přítomen, ale zároveň nabízí dostatečně manévrovacího prostoru, jak tu postavu profilovat (zde si o to přímo říká postava trestuhodně opomíjeného Smila). Další problém tohoto přístupu je, že se z nejvyšších kruhů vůbec nepodíváme na běžný nevladařský život, což je s ohledem na autorův přehled i znalosti doby velká škoda. A zmínit je třeba i jistou kolovrátkovost úvodní poloviny, kde přeci jen je těch žabomyších půtek se shodným průběhem až příliš.
Každopádně čtivé to je, zaujme to, místy dokonce strhne a ve své podstatě se dá říci, že se čtenář krom pobavení i něco dozví čili jako populárně naučný historický román, to dělá počátku pádu Přemyslovců lepší službu než výčet dat a jmen v učebnicích či na wikipedii.
Můj první Vondruška v audio podobě. Nelituji, Jan Hyhlík to převyprávěl fakt dobře. První díl Přemyslovské epopeje mám sice doma v knižní podobě, ale naskytla se mi možnost stáhnout si zdarma tohle, a tak jsem toho využila a konečně Přemyslovskou epopej načala. Jako vždycky, Vondruška dokáže psát velmi poutavě, píše objektivně a zároveň každé historické osobnosti dodává... osobitost. Mám pocit, že píšu o všech jeho knihách to samé, ale ony jsou vážně všechny dobré. Tahle navíc byla tak napěchovaná historií, o které jsem skoro ani nevěděla, že mi toho dala fakt mnoho. Díky.
Uff. Mám to za sebou. Přemyslovská epopej – kompletní od 1. po 4. díl. Zvládl jsem údajně nejdelší českou audioknihu a bezpečně můžu říct, že už si ji nikdy nepustím znovu, a že kdybych měl tu knihu číst a ne jí jen vyplňovat chvíle při chůzi nebo řízení tak pochybuju, že bych dočetl byť jen první díl. Nejsem historik ale i tak jsem všiml několika málo nepřesností, na druhou stranu je to román a to by se dalo jistě odpustit. Co ale románu alespoň já odpustit nedokážu je ta plochost postav i dějů. S žádnou osobou v ději jsem nenavázal žádný vztah jen prostě přišly a zase odešly. Kniha nemá žádnou atmosféru je neuvěřitelně popisná a nudná, přesto že události, které popisuje, nudné nejsou. Vadil mi Vodruškův možná zbytečně chudý jazyk. Proč se nepustil do nějakých archaismů, když se ta kniha odehrává ve vrcholném středověku? To že občas postavy z 13. století použijí příměry, které by určitě nikdy použít nemohly je jen další věc, co zabolí. Vadilo mi neustálé opakování jmen na titulů. Vadila mi ta koncentrace milostných scén, které ale autor neumí psát, přesto se v nich vyžívá. Nikdo si nepředstavujeme středověk cudný, ale když už to logicky tak rozsáhlé knize mám tolikrát tak zapojím víc fantazie. No zkráceně za mě první a poslední Vondruška a budu se mu vyhýbat jak čert kříži.
Dobrý den, já jsem vám jen přišel říct, že jsem k celé akci ztratil důvěru...
Přečetla jsem sto stran. I když jsem už pochopila, že ve středověku se dost nudili a sex byl jejich jedinou zábavou, přece jen mi přijde, že s. 91, 92 je přehnaná. Pomilovali se na podlaze, a když ji Přemysl konečně pustil ze své náruče, rozplakala se štěstím. Přitom si lemem spodní košilky setřela několik kapek krve, které jí ulpěly na bělostném stehně. A chtěla repete.
Navíc mám jisté problémy s historií. Doba Přemysla Otakara I. jde úplně mimo můj zájem a pamatuju si hlavně to, že měl dvě manželky, ale přece jen mi přijde odvážné tvrdit s. 64, kniha druhá 1175-1179 V té chvíli si vzpomněl na svou nevlastní sestru Anežku, která se stala abatyší ve svatojiřském klášteře na Pražském hradě. když podle wikipedie - Stála v čele kláštera mezi lety 1200–1228. a Ottův slovník praví: (s. 316) Anežka, dcera Vladislava , sestra Přemysla Otakara I., dána jest na vychování do kláštera doksanského, vstoupila tamže do řádu a teprve později (1200) odebrala se k žádosti Otakara I. do Prahy jako abatyše kláštera sv. Jiří.
Jedna věc je, že knížka skvěle využívá historické prameny, popisuje události tehdejší doby, ukazuje je v souvislostech, tady je určitě znát velký kus práce, a proto jsem ji také celou doposlouchal (měl jsem audioknihu). Za to chválím a za to respekt. Ale to, co přidává navíc - tedy převedení historie do románu, mě hodně zklamalo. Rozhovory jsou jednoduché, dětské, až trapné, všechny ty příběhy okolo jsou tak stručné a působí hrozně účelově, aby jenom posunuly historické události správným směrem, vládci tvoří závažná rozhodnutí na koleni během pár vteřin v rozhovoru s některým rytířem, jako by o nich dříve ani nepřemýšleli, postavy mění názory dvakrát o stoosmdesát stupňů během krátké chvíle, je to prostě hodně strojené a neuvěřitelné. Kapitolou sama pro sebe jsou pak milostné scény, kterých tam dal Vondruška nespočet a jsou těmi chvílemi, kdy jsem chtěl knížku zahodit a už v ní nepokračovat. Pokud se některým situacím člověk musí smát, jsou to ještě ty příjemnější pocity při čtení. Sice by to mohl být nenásilný způsob, jak se seznámit s českými dějinami, ale pokračovat v sérii určitě nebudu.
Konečně jsem se dostala k mojí první knize pana Vondrušky, a musím říct, že jsem velmi mile překvapena. Sice mi chvilku trvalo se začíst, ale jsem ráda, že jsem vydržela pokračovat. Co nevidět asi budu pokračovat dalším dílem…
Můj první román od Llastimila Vondrušky. Ideální čtení pro trochu letního odpočinku a pro získání nových vědomostí zároveň. Kniha byla občas sice trochu rozvláčná a zdlouhavá, za což jí odečítám jednu hvězdičku z plného počtu, nicméně čtení jsem si užila a těším se na další díl.
Tak jsem se dostala k přečtení tak populárního Vlastimila Vondrušky. Těšila jsem se. Říkala jsem si, že když to je tak oblíbené, tak to bude určitě naprosto skvělý trhák plný emocí a nezapomenutelných postav. Tak nebyl. Nechápu, proč je kolem Vondrušky takový hype. Ne, že by to bylo špatné nebo nečitelné. Ale autor zřejmě nepochopil, že píše historický román. Popisuje události přesně v takovém sledu, v jakém se stali, vůbec se nesnaží mít se čtenářem slitování a něco někde zjednodušit, přeskočit. České dějiny, především ty v období posledních Přemyslovských zmatků prostě jako román nefungují, protože to byl chaos a bordel. Historická fikce není literatura faktu. Ale budiž, autor chtěl být věrný realitě. Jenže nebyl. Přesný popis faktů nejedná se věrnost realitě. Mnohem raději mám romány, které sice děj zjednoduší, spojí víc postav do jedné, ale zachovají ducha doby a aspoň trochu se pokusí vžít do jejich myšlení, nastudují si reálie a podají nám barevný obraz středověkého světa. K tomu ten jazyk, který drhne; postavy, které člověku v hlavě nezůstanou (Přemysl prožije v rámci románu asi 30 let života a vůbec se nezmění) a dialogy, které autor nějak zapomněl seškrtat. A nejlepší jsou moderní výrazy, jak psal Fefin Lišák. Nejvíc mě bavil „měsíční cyklus“ – jako že ve středověku žena věděla, že má nějaký „cyklus,“ jo? Kdyby kolem toho nebyl takový poprask, asi bych byla milosrdnější, protože přeci jen jsem těch 800 stran přečetla a docela se bavila. Když ale Vondruškova Přemysla srovnám se stařičkým dívčím románkem Ludmily Vaňkové, mnohem raději se vrátím k této červené knihovně z 90. let. Tamní postavy taky myslí jako dnešní lidé, ignorují reálie, ale nějak mají barvu a krev. K příští autorově knize už bude přistupovat bez přehnaných očekávání, tak mě třeba naopak zaujme víc, uvidíme. Obecně ta vysoká hodnocení nechápu. Vysvětluji si je jedině tím, že se Epopej dostala do ruky i čtenářům, kteří jinak o české historii, potažmo historii doposavad mnoho nečetli, a tak je ty děje v knize překvapily a zaujaly. Ale v tom případě bych doporučila klidně historiky jako je Josef Šusta nebo Josef Žemlička, čte se to fakt líp a i ty postavy v tom lépe ožijí.
Rating it at two stars thanks to the beautiful Czech narration by Jan Hlinik. As for the novel itself, it has a very cheesy romance feel to it. This was my first Vondruska book and I was quite excited to sink my teeth into it, especially after seeing the generally high reviews Vondruska's work tends to get. Author is a historical novelist from Bohemia, what could be more exciting than that to someone with the same ancestral roots and interest in Central European history? It was a disappointment, in short. If you enjoy romance novels in which the physical characteristics of every female character are described in excruciating detail, there are probably better books out there to quench your thirst. The book is one dimensional and tacky and if it were ever to be translated into English, it would make the perfect candidate for the r/menwritingwomen subreddit. There may be other books by this author that are of higher quality and I'm willing to give them a try in the future. I will be checking them out from the library instead of purchasing them first, however.
Začiatok zaujímavý, potom som sa na niekoľko mesiacov zasekla zhruba v polovici, lebo som sa strácala v príbuzenskych vzťahoch jednotlivých postáv. Ohováranie, zrady, vojna raz s jedným, potom spolu s ním proti druhému, potom zase s druhým proti prvému... Do toho sex, veľa sexu, veľa mileniek, zopár manželiek. Čistý chaos. Ale dočítala som, koniec už má opäť bavil, keďže išlo už viac o politiku a taktiku, než o samotné bitky v poli. Neviem posúdiť do akej miery sa autor pridŕža faktov, predsa len tieto ranné české dejiny sme na dejepise až tak podrobne nepreberali. Každopádne jeho historické detektívky sa mi páčia oveľa viac.
Pravdou je, že kdyby se vynechala, pro Vondrušku tolik typická červená knihovna, knížka je o 60% štíhlejší. :o) Kontext, nevtíravá detailní popisnost, a osobnostní šířka, zase na druhou stranu dává dějinným osobnostem lidský rozměr tam, kde by pouhý výčet dat byl stroze podaným, nezáživným dějepisným učivem. Souhrnem celkem vtipné, z historického hlediska fabulované, leč nepřekroucené, celkově čtivé, vůbec ne špatné, rád se vrhnu na pokračování.
Skvělá letní odpočinkovka a vzhledem k počtu postav a jmen zároveň i trochu intelektuální výzva. Nabízí vyváženou směs historických faktů, jejich čtivé interpretace, poměrně vkusné (ač trochu stereotypní) erotiky a detailně vykreslených politických machinací. Postavy působí sympaticky reálně, jejich dialogy dokážou neodolatelně vtáhnout do děje. Trochu mě jen naštvalo rozdělení děje v knihách, kvůli kterému musím samozřejmě zcela nutně a neodkladně rozečíst další díl.
Zpočátku jsem byl ke knize skeptický, ale nakonec se ukázalo, že jde o příjemný historický román, který je navíc plný akce. Jen časté přesuny mezi postavami byly občas trochu matoucí.
Moje první knížka od Vondrušky. Je to příjemná změna číst o české historii místo všech těch thrillerů. Asi si přečtu i něco dalšího od autora. Každopádně už se těším na další díl. Doporučuji všem kdo se chtějí dozvědět něco o počátcích naší země. Možná se vše nestalo tak úplně přesně, ale rozhodně autor ví o čem píše. Spousta faktů se dá dohledat a ty sedí. Že tak úplně nesedí důvody proč se to či ono stalo je sice možné, ale zase je třeba říct, že to klidně mohlo být i tak jak nám autor říká.
Na rozdíl od jiných českých autorů si mě Vlastimil Vondruška získal. První díl Přemyslovské epopeje je skvěle napsaný, autor, zdá se, má Přemyslovce dobře zmapované. Člověk při čtení zjistí, že dostat se na český trůn nebylo tak snadné, jak se to zdálo v hodinách dějepisu :-) Život Přemysla Otakara I. za mnou, jde se na Václava I. :-)
Už dlouho jsem nečetla historický román. A už dlouho jsem si takto "nepochutnala". Žádné románky, žádná barevnost, žádný ohled na city čtenáře. Fakta, činy, děj. Tak se mi to líbí. A i když je to opravdu velká bichle, přečetla jsem ji rychlostí blesku. Už se těším na druhý díl.
Awesome book, first with more than 600 pages I've ever read. You should buy it. It's like Czech Game of Thrones, however, it's in Czech language, so maybe look for an english version first.