Vzpoura deprivantů: nestvůry, nástroje, obrana

by František Koukolík

V této knize se autoři pokoušejí pochopit, proč jsou někteří lidé zrůdy, bez ohledu na to, zda se chovají kriminálně, nebo zákonu unikají a jsou z nich lidé někdy nesmírně mocní, bohatí - a oblíbení. Kniha hledá odpověď na otázku, kdo jsou lidé, o nichž hovoří současné zprávy sdělovacích prostředků, klinické zkušenosti i historické příklady, a proč se dopouštějí takových činů. Teoretická možnost, že tito lidé nejsou nemocní a nejde ani o poruchu osobnosti, ale o druh parazitní evoluční strategie a krajní variantu lidské normy, se zejména v posledních letech prohlubuje.
Lidskou skupinu, o které je řeč, autoři popisují v první části publikace nazvané Nestvůry. Druhá část knihy s názvem Nástroje a sociální prostředí pojednává o nástrojích užívaných deprivanty k ovlivňování lidských skupin, zejména o skupinové hlouposti, iracionalitě, propagandě, absurditě a antivědě, dále o sociálním prostředí, které se na vzniku, vývoji a činnosti deprivantů podílí. Poslední, třetí část, pojmenovaná Obrana, popisuje mechanismy snižující pravděpodobnost vzniku a omezující vliv deprivantů.
Kniha je určena všem lidem zajímajícím se o zlo ve společnosti - autoři se snažili napsat ji co nejsrozumitelněji, aby byla přístupná i středoškolákům.

Genres: Psychology, Nonfiction

326 pages, Hardcover

First published January 1, 2006

Reviews

[Jiří Pavlovský · Rating 3 out of 5]

Kniha, na kterou se často odkazovalo v jiných knihách, takže jsem si řekl, že by možná neškodilo si ji přečíst. Její hlavní téma jsou psychopati. Nejen ti vraždící, uchovávající kousky lidských těl v lednicích, ale ti běžní, zbavení morálky a soucitu, žijící kolem nás. Autoři je nazývají deprivanti a zhruba tvoří 3-4% mužů a 1% žen. Ale je velmi pravděpodobné, že počet bude stále stoupat.
Kniha zpočátku rozebírá, kde se berou a jestli jsou za tím víc geny nebo výchova… z čehož jsem získal pocit, že téměř není možné vychovat normální dítě. A pokud už bude normální, udělá mu nějaký jeho psychopatický spolužák ze života peklo. Zajímavější pro mě bylo pak probírání prostředí, ve kterých se deprivanti pohybují a které využívají. Ať je to propaganda, reklama, pseudověda či náboženství.
V tomhle bloku (který mi přijde, že drží k tématu velmi volně - ne každý, kdo využívá propagandu či reklamu musí být psychopat) se rozebírají prostředky, které se používají a které nás můžou zmást. A těch je docela dost. Nemám pocit, že bych se dozvěděl moc nového, spíš to katalogizuje a shrnuje známé věci: že je zásadní útočit na emoce, vytvořit uzavřený a podporující se kolektiv, či využívat strach. Jsou tam i rozbory toho, jak vznikají mylné přepodklady a jak je těžké se z nich dostat a že si častokrát vzpomínky vytváříme zpětně, bez ohledu na to, jestli se to skutečně stalo.
Celkově kniha doporučuje jediný způsob boje s psychopatem/deprivantem – útěk. Nelze ho změnit, přesvědčit ani nad ním vyhrát. Plus se tam doporučuje princip tří – pokud vás ten který člověk nechal ve štychu třikrát po sobě, je (bez ohledu na výmluvy) zbytečné doufat, že to v budoucnosti bude lepší. (Což ale neplatí pro vydavatele, to bychom přišli o většinu překladatelů.)
Na rozdíl třeba od Myšlení rychlého a pomalého, se kterým má kniha určité styčné body (byť k nim obě knihy přistupují z jiných směrů) je tohle víc odborná publikace, takže tam chrlí informace a tabulky a přijde mi, že občas slučuje i věci, které k sobě zase tolik nepatří. Přiznám se, že dost věcí z toho už jsem věděl, takže tam bylo jen málo momentů, kdy bych užasle zíral – spíš jsou tu jednotlivá fakta podpořená statistikami. Navíc jsou tu hodně obsažné poznámky, ve kterých najdete další celkem zajímavé detaily, třeba zákony stupidity (čímž je označováno jednání lidí v neprospěch svůj i ostatních), mezi kterými najdete „Vždy podceňujeme počet stupidních lidí“, „Pravděpodobnost, že je jedinec stupidní, není závislá na žádné z jeho ostatních vlastností“, či „Každý z nás je nositelem většího faktoru stupidity, než sám předpokládá“.
Takže bacha.

[Jakub · Rating 5 out of 5]

Primárně o psychopatech ve společnosti, mně to ale spíš dalo možnost nahlídnout do zajímavých principů různých myšlenkových procesů a jejich původů... což je možná důležitější

[Ľubomír Šottník · Rating 3 out of 5]

Vychovávajte svoje deti s láskou a porozumením!

Inak z nich vyrastú Koukolíkom definovaný deprivanti - špecifická sociálna skupina, ktorá bola z externých alebo dedičných dôvodov pripravená o dosiahnutie normality. Koukolík pomenúva niekoľko dôvodov vzniku deprivantov ako je vojna, či chudoba, no ako najvýraznejší dôvod vzniku deprivantov opakovane uvádza zanedbanú výchovu a nedostatok materskej/rodičovskej lásky.
Koukolíkova teória je zaujímavá, no čitateľ sa nezbaví pocitu, že je príliš holistická, zahľadená do seba a snažiaca sa identifikovať vo všetkých oblastiach života. Príkladom toho je štruktúry knihy, ktorej chýbajú konkrétnejšie príklady "deprivantstva". Namiesto nich autor jednej celej tretine knihy poskytuje výpis najčastejších duševných chorôb a prejavov deprivantstva.

[Jirka · Rating 5 out of 5]

"Přibližně 1 člověk ze 100 nemá srdce ani svědomí."

Kdo jsou to psychopati, kdo deprivanti? Jak se dají poznat a ve kterých oblastech společnosti se nejčastěji usazují? Jaké nástroje při své činnosti používají?

Jaký podíl mohou mít na vzniku antisociálních poruch a/nebo psychopatie věci jako genetické predispozice, konzumace alkoholu/cigaret/drog v těhotenství, alkoholismus matky, chudoba, násilí v rodině či zneužívání dítěte, sledování násilí v televizi od útlého dětství a podobně?

Lze se deprivantům bránit? Jak?

Všem, které tyto otázky zajímají a rádi by na ně dostali odbornou a přesto i pro laika srozumitelnou odpověď, tuto knihu rozhodně doporučuji!

[Anna]

Nedočteno. Končila lhůta v knihovně a zas tak mě to nebavilo. Spoustu věcí jsem znala, jiné byly povrchní nebo mi přišly názorově zastaralé.

[Martina · Rating 4 out of 5]

Skvělá knížka, poučení o tvz. deprivantech, tj. těch, kteří zjednodušeně řečeno nejsou normální nebo normalitu ztratili. Hovoří o poruchách v dětství, dospělosti. Je to podáno srozumitelně i pro laiky.