Kniha lesů, vod a strání

by Stanislav Kostka Neumann, Josef Čapek (Illustrator)

Kniha básní jednoho z nejvýznamnějších českých revolučních básníků, napsaná v moravském zátiší, kam se autor uchýlil před městem a jeho životem (první vydání v roce 1914). Ve verších přírodní lyriky promítá Neumann do přírody ideál svobodného a přirozeného života. Důležitý moment tu tvoří obroda básnických smyslů, schopnost konkrétního, nezprostředkovaného vidění, materialistické okouzlení krásou hmoty. Kniha je významným krokem české poezie k objektivní skutečnosti.

Genres: Poetry, Czech Literature, Classics

135 pages, Hardcover

First published January 1, 1950

Reviews

[koi4luck · Rating 3 out of 5]

Pěkná kniha básní - nejvíc na ni sedí: nenadchne, neurazí.

Mnohé básně se mi zdály dobré - nejoblíbenější by rozhodně byla "Tam, kde město počíná", ale jiné byly buďto moc složité, nebo stejné jako jiné a tak se zdály zbytečně netrefné.

Líbila se mi tematika přírody, koncept básní na každý měsíc (Leden, Únor...) ale za mě se kniha táhla a byla jsem ráda, když jsem ji dočetla!
.
.
.

Tam, kde město počíná

Ze starých topolů tu prší srdce sivá
do řeky, zkažené mdlou špínou předměstí,
v níž továrenský kal a barva nepravdivá
zpěv zkouší duhový o shnilé neřesti.

Tok teplých odvarů a splašek ustálených
lesklými žilami mdlá žíhá mastnota;
ryb těla stříbrná od břehů prchla zděných
plesnivým kamenem, v němž bahno klokotá.

Jak zpustlý hřbitov tu i dno je zneuctěno,
kde mrtvá koťata se jistě válejí;
puch stoupá soumrakem, a vše je zachmuřeno,
když tudy otroci jdou domů z galejí.

A umírání sil je tady teprv smutné,
tak jako renouveau je k pláči žalné tu;
jen zima přijde sem jak smilování nutné
a hanbu ukryje v svém bílém sametu

snad aspoň na dnů pár, ač neuvěříš ani,
že také tenhle kout se někdy rozjasní...
Och, jak je krásné teď tam u nás umírání,
kde vrchy planoucí o zašlém létu sní

a všechen slunce jas, jejž dlouhým douškem pily,
teď v nach a ve zlato svých lesů vdechují -
och, jak je svěží teď a jasně rozpustilý
tam u nás řeky proud, s nímž vlny strhují

od rodných břehů vrb a olší listí svaté...
Zde je vše prokleto a zhanobeno však,
vzduch, půda, řeka, strom i dětí tělo zlaté
i oprýskaná zeď, jež ční jak ztvrdlý mrak.

A místo pryskyřic a lesů bílé páry
již z dlouhých komínů dým stoupá k blankytu:
před sluncem ukrývá své zmrzačené tvary
kout země zchátralé a zmírající tu.

[Katka Kirkosová · Rating 2 out of 5]

Odmítnutí křesťanského pohledu na svět, nahrazen pseudopohanstvím. Pozorovatelné nejlépe v básních, které jsou konstruovány na podkladu křesťanských formulí, viz Vstupní modlitba. Navzdory všem dobrým úmyslům působí tyto počiny velmi směšně, snad nelze než parodovat, nicméně v kontextu celé sbírky si nejsem jistá, že ironizace by byla autorským úmyslem.[return]Zajímavé: země = mimo dobro a zlo (obrat Nietzscheho), smrt vnímána klidně, téměř vlídně - přirozená součást koloběhu. Podzim je veskrze fialový (good). Ruch města versus ticho krajiny.[return]Problémy:[return]Akcent na smyslovost, v závěru sbírky explicitně erotičnost. Básník je tak veden k patetickému (velkohubému) vyjadřování, avšak toto je duté. Není tu patrno vnitřní přijetí „zákonů matky Země“, není tu soulad, rozlišení civilizace x příroda je priostré.[return]Nehledá se nový modus bytí, jen regresivní a (imho dost prostoduchý) primitivismus, návrat k neposkvrněnému stavu. V náznacích konfrontace města (továrny) a lesa, nicméně nedostačující, gesto uhýbavé (imho pozérství).[return]Závěr až nepříjemný - chvála nahoty, strkání prstů do Matky Země a vzápětí upozornění na ženské klíny, vztah k ní: milenka, matka - bylo by jistě zajímavé pro Freuda. (Adekvátnější v tomto například videoklip k Earth Song od Jacksona.)[return]Délka naprosto neúnosná, sestupná tendence (začátek, s výjimkou modlitby, dobrý - podzimní a zimní básně).[return]Bez pokory, jen chvastounství, bez zodpovědnosti, téměř zbabělost (uniknout! zapomenout!)

[Marek · Rating 4 out of 5]

Knihu jsem četl více dnů. Každý den několik básní. Některé básně jsem pochopil, jiným jsem příliš neporozuměl. Jedná se o přírodní lyriku, vliv vitalismu a naturalismu. K napsání sbírky autora ovlivnilo město Bílovice nad Svitavou (u Brna).

Popisy přírody jsou pěkné a člověka příroda dobíjí pozitivní energií.

Vydání z roku 1972 obsahuje DOSLOV.

Citát:

Život je přece příšerně krásný!

[abluespark · Rating 3 out of 5]

moc se mi to líbilo, když jsem to čdtla poprvé, ale napodruhý je tam až moc divnejch věcí (co měl furt s tou nahotou a 'zmocňováním se' nebo znásilněním) it caught me off guard multiple times (ie kaštan)

[Adelle R. · Rating 3 out of 5]

Občas to působilo jako říkanky a některé básně si byly až příliš podobné, ale celkově se to četlo dobře. :)

[Tyyna · Rating 4 out of 5]

Krásná, inspirativní lyrická sbírka básní o přírodě, krásách světa a lidských pocitech. Je napsaná líbivým básnířským jazykem, plná hezkých myšlenek a obrazných pojmenování. Doporučuji. 4*/5*

[Mishell · Rating 1 out of 5]

Urazí a nenadchne

[natalie · Rating 2 out of 5]

nenene. tohle šlo naprosto mimo mě. jedna báseň byla až moc podobná té další a další a další...autor se snažil přenést vše to krásné, co pociťuje, když je ve zdejší přírodě a přenést to na čtenáře... jenže marně. pro mě to byla jen prázdná slova. vůbec se mě to nedotýkalo. i když jsem se do místa, které popisuje nebo do samotného autora snažila vžít... když dám dvě hvězdy, tak mi to přijde moc. 1,5

[Vendea · Rating 3 out of 5]

Čtu už potřetí. A pořád stejné. Celkem fajn, alespoň se dá pochopit význam básní.

3/5*

[Locika Škopková · Rating 3 out of 5]

Důraz na smyslové vjemy, spousta barev, místy se mi chtělo malovat a když nad tím člověk stráví odpoledne, přijde mu kouzelná i fotka obyčejné zahrady.

[Bara · Rating 5 out of 5]

Nádhera. Překrásně pěje o přírodě. Tyhle básně bych mohla číst pořád dokola.