What do you think?
Rate this book
Anděl
Od prvních řádků této knihy je čtenář vržen do města, v němž vedle ulic, domů a krámků prochází i jakýmsi podzemím, odvrácenou stranou labyrintu. Střetávají se v něm dva světy, do nichž hlavní hrdina Jatek nepatří, a přesto v nich žije. Z jednoho světa vychází a ke druhému se pouze přibližuje. V každém z nich pak na něho čeká silná tajemná ingredience, která dělá život životem - láska, nebo drogy. V každém z nich na něj číhá tajemný zákon smrti, jáma, nebo Anděl Exit - východ nebo smrt. „Smíchovská balada“ se odehrává v dnes již téměř zmizelých kulisách skutečné pražské čtvrti.
133 pages
First published January 1, 1995
18 people are currently reading
289 people want to read
About the author
Jáchym Topol
47 books105 followersJáchym Topol was born in Prague, Czechoslovakia, to Josef Topol, Czech playwright, poet, and translator of Shakespeare, and Jiřina Topolová, daughter of the famous Czech Catholic writer Karel Schulz.
Topol's writing began with lyrics for the rock band Psí vojáci, led by his younger brother, Filip, in the late '70s and early '80s. In 1982, he cofounded the samizdat magazine Violit, and in 1985 Revolver Revue, a samizdat review that specialized in modern Czech writing.
Because of his father's dissident activities, Topol was not allowed to go to university. After graduating from gymnasium he worked as a stoker, stocker, construction worker, and coal deliveryman. Several times he was imprisoned for short periods, both for his samizdat publishing activities and for his smuggling across the Polish border in cooperation with members of Polish Solidarity. He was also a signatory of the Charter 77 human rights declaration.
During the 1989 Velvet Revolution in Czechoslovakia, Topol wrote for the independent newsletter Informační servis, which later became the investigative weekly Respekt. As of October 2009, he was on the staff of the daily Lidové noviny.
He currently lives in Prague with his wife, Barbara, and their two daughters, Josefína and Marie.
Topol's writing began with lyrics for the rock band Psí vojáci, led by his younger brother, Filip, in the late '70s and early '80s. In 1982, he cofounded the samizdat magazine Violit, and in 1985 Revolver Revue, a samizdat review that specialized in modern Czech writing.
Because of his father's dissident activities, Topol was not allowed to go to university. After graduating from gymnasium he worked as a stoker, stocker, construction worker, and coal deliveryman. Several times he was imprisoned for short periods, both for his samizdat publishing activities and for his smuggling across the Polish border in cooperation with members of Polish Solidarity. He was also a signatory of the Charter 77 human rights declaration.
During the 1989 Velvet Revolution in Czechoslovakia, Topol wrote for the independent newsletter Informační servis, which later became the investigative weekly Respekt. As of October 2009, he was on the staff of the daily Lidové noviny.
He currently lives in Prague with his wife, Barbara, and their two daughters, Josefína and Marie.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 31 reviews
April 20, 2018
According to People in the Know. Palmovka & Smichov. Are Places where Czechs. Feel Less Safe. Maybe i am Naive. Always Felt Fine, at Home. In Both. Jachym Topol. Is My Favourite Author. Winner of Many Czech Writers Awards. Rightly So. Some People Find Him Hard Going. Dark, I Agree. Me , he captures Facets of Praha. I Can relate too. Main Character in Angel Station. Has Nothing Going for Him. Losing his Mind. High on Drugs. In Paris, He is Even Further Away from Body & Mind. Straightens His Life out Better. When Back in Praha. Love Conquer,s All. So it Seems. Though people From his Life Conspire to take Everything Away. All in the Name of Greed. Enjoyed the Details. Of How Smichov was Named. Have all His Books. Apart from the First of His Trilogy. Vylet K Nadrazni Hale. ( A Trip To The Train Station ) Though I Hope Not Through Sherwood Forest !. Translator, Alex Zucher. Translator of Many Of My Czech Books. Is In Process of Translating Citlivy Clovek. Topol,s Latest Offering. ( Sensitive People ). Cannot Wait For it to Hit The Book Stands !.
June 17, 2018
Depresivní, až šílené. Drogy, alkohol, blázinec, špitál, Smíchov, Paříž, násilí a krev. Ale je to skvěle napsané. Je to taková temná šílená básnická próza. Slova se valí a skládají do vět a myšlenek a nenabízejí žádnou možnost úniku. Docela mě to zasáhlo.
April 4, 2018
Skvělá knížka. Asi mám ráda tenhle styl alternativního psaní, nesrozumitelnej, drsnej, hrubej. Nemyslím, že je to kniha pro všechny, ale rozhodně má svou hodnotu. Literární? Lidskou? Prostě hodnotu.
July 1, 2023
Na jednu stranu poměrně jasně ukotvené – Anděl, který sice trochu víc zaplnily korporace a jiná strašidla, ale stále si zachovává takovou hemžící obejdovskou atmosféru, a i dobové reálie, kromě zjevných narážek na léta "probíjení" i přesný rok 1997, jako by Topol ukazoval, haha to je strašný, ale vás to ještě čeká (kniha vyšla v prvním vydání v roce 1995). Na stranu druhou se tam míhají pasáže časově naprosto vykloubené - fantasmagorická pařížská vidění, všemožné novodobé mytologie (vstup do metra jako "jáma") a nakonec i onen motiv poslední ingredience vytváří spíš mytický obraz Prahy než snahu o věrohodný záznam.
Jasně - alkohol, násilí a bída, ale nakonec mi tahle obsahová stránka nepřišla až tak dominantní. Důležitější se mi jeví předkládaná perspektiva, ať už tím provázejícím prvkem krvavého vidění ("nebe nad Andělem bylo rudé"), které je překonáno přivyknutím (smířením, prohlédnutím?), či spíš nenápadně vyjádřené pohlížení hlavní postavy, směřující za jakýmsi blahem, přičemž samotná motivace je spíš zastřená – hlavně se nějak vykouňat ze světa, který je před rozkladem, nebo se tak přinejmenším jeví (ostatně závěrečná scéna tuhle představu velmi umocňuje).
Jazyk nějak tak ležérně konstruovaný, s neznačenou přímou řečí a sklouzávající k hovorovosti, ale zároveň přesně tesaný v krátkých sekvencích. Obecně mi připadá, že se Anděl rozkládá na více zvláštních opozicích. Některé pasáže působí vyloženě upachtěně, takové ledabylé voukounění po nonstopech a bufetech, bizarní rozjíždění devadesátkových byznysů a náboženství v takových formách, které svádí spíš k úsměšku (ale pasáž o umisťování soch Znamení na parkové periferie je mistrovská, úvodní scéna z kostela jakbysmet). A tyhle tlumené části zase protínají opojně fantasmagorické drogové jízdy z bytových laboratoří, velmi naturalisticky líčené násilí (a obecně všechny smyslové orgány vypravěče působí napnutě) a neustálá oscilace mezi sebezáchovnou izolací a svévolným nacházím "starých známých".
Nevím, jestli je Anděl hvězdné dílo devadesátých let, ale za všechnu tu lidskou specifičnost a nespořádanost musím říct, že je to krásné, "a říkám to velkejma písmenama".
(Možná křečovitá paralela, nicméně: trochu takové devadesátkové Přípravy na všechno od Elsy Aids - očekávání krize, která již nastala, pražská lokalizace, protkání básněmi, cit pro okrajovost, úsečné členění; avšak tam, kde je Aids chladně konkrétní, je Topol spíš vypjatě senzitivní.)
Jasně - alkohol, násilí a bída, ale nakonec mi tahle obsahová stránka nepřišla až tak dominantní. Důležitější se mi jeví předkládaná perspektiva, ať už tím provázejícím prvkem krvavého vidění ("nebe nad Andělem bylo rudé"), které je překonáno přivyknutím (smířením, prohlédnutím?), či spíš nenápadně vyjádřené pohlížení hlavní postavy, směřující za jakýmsi blahem, přičemž samotná motivace je spíš zastřená – hlavně se nějak vykouňat ze světa, který je před rozkladem, nebo se tak přinejmenším jeví (ostatně závěrečná scéna tuhle představu velmi umocňuje).
Jazyk nějak tak ležérně konstruovaný, s neznačenou přímou řečí a sklouzávající k hovorovosti, ale zároveň přesně tesaný v krátkých sekvencích. Obecně mi připadá, že se Anděl rozkládá na více zvláštních opozicích. Některé pasáže působí vyloženě upachtěně, takové ledabylé voukounění po nonstopech a bufetech, bizarní rozjíždění devadesátkových byznysů a náboženství v takových formách, které svádí spíš k úsměšku (ale pasáž o umisťování soch Znamení na parkové periferie je mistrovská, úvodní scéna z kostela jakbysmet). A tyhle tlumené části zase protínají opojně fantasmagorické drogové jízdy z bytových laboratoří, velmi naturalisticky líčené násilí (a obecně všechny smyslové orgány vypravěče působí napnutě) a neustálá oscilace mezi sebezáchovnou izolací a svévolným nacházím "starých známých".
Nevím, jestli je Anděl hvězdné dílo devadesátých let, ale za všechnu tu lidskou specifičnost a nespořádanost musím říct, že je to krásné, "a říkám to velkejma písmenama".
(Možná křečovitá paralela, nicméně: trochu takové devadesátkové Přípravy na všechno od Elsy Aids - očekávání krize, která již nastala, pražská lokalizace, protkání básněmi, cit pro okrajovost, úsečné členění; avšak tam, kde je Aids chladně konkrétní, je Topol spíš vypjatě senzitivní.)
Když nemohl spát, poslouchal ty zvuky světlíku, to, co tam bublalo, slyšel ty jejich rádia, ty nájemnický splachovací turnaje, slyšel zvracet opilce a slyšet ženský pláč a slyšel ječet puberťačku a byla slyšet krev, jak chlístá z mísy, a slyšel kašel měnící se v chropot.(s. 107)
Zvuky šly světlíkem stejně jako kyselý páry z vařičů a mazlavý noční vedro z teplometů, co tam měli na černo. Slyšel i cítil, co k němu šlo světlíkem ze všech těch lidí, když v noci zhasínali světla domu, jedno po druhém, a temnota šla až k němu. Ale taky, a to snad skrz zdi, cítil z lidé stoupat světlo, jeho stopu, neznámou látku, tu nesmírně silnou tajemnou ingredienci, která dělá život životem, cítil ji a tma všude okolo byla hustá a vražedná, ale temnota ty lidi nepohltila. Ani jeho ne.
August 26, 2024
Birden çok karakterin oldukça bulanık hayal dünyalarının ortaya çıkarttığı bir kitap gibi. Sanırım istenen etki bu çünkü Jachym Topol yazmaya şiirle başlamış olduğu için yönlendirmeli dili tam olarak bu amaçla çok iyi kullanmış diyebilirim. Kitap fazlasıyla şiiirsel ve umut, aşk, umutsuzluk, nefret sarmalında yaşam savaşları sunuyor. Prag merkezli anlatı 1989’daki Kadife Devrimi’nin erken dönemi ve komünist yönetim sonrası dönemin o belirsizliklerini işlediği için ayrıca çok kasvetli manzalara sahip.
Kitapla ilgili net bir fikre sahip olmam zor gibi ve her okuyan bambaşka şeyler çıkaracak diye düşünüyorum.
Kitapla ilgili net bir fikre sahip olmam zor gibi ve her okuyan bambaşka şeyler çıkaracak diye düşünüyorum.
January 14, 2021
Topol je mistr chaosu. Oproti Sestře (pardon za srovnání, avšak ono se nabízí, protože Sestra je zkrátka velké dílo, které člověku jednoduše zamotá hlavu) se jedná o rozsahem úspornější dílo, které je zároveň o dost čitelnější a díky tomu také čtivější. Do dost jasně vymezeného geografického bodu (což třeba v Sestře příliš není), kterým je Anděl na Smíchově, umístil několik postav, které se pohybují v podivných existenčních situacích někde na hodně temných místech a částech pražské společnosti. Drogy, alkohol a násilí included. Nejedná se o téma, které bych vyhledávala (už mi není 15), avšak Topol jej dokáže skrze zajímavé zápletky a surreální motivy, které se dají vysvětlovat díky znalostem psychologie či psychoanalýzy, velmi originálně čtenáři předat. Topol je určitě hodně rozpoznatelný autor. Anděl je trochu hnusnej, ale taky trochu dobrej.
March 17, 2019
Krátké, úderné, potrhlé, barevně šílené. Skoro jako kdyby vás proklálo obří sršní žihadlo.
February 27, 2021
"Té čtvrti se říká Košíře. Na sklonku 18. století ji založilo několik cikánských rodů, které se živily mj. mistrovsky pletenými rohožemi a košíky. Na obří koše, zvané Kokory, ovšem potřebovali rákos. Za průchod k bahnitým břehům Vltavy na nich obyvatelé Smíchova vyžadovali poplatek. A vzniklo napětí.
Obyvatelé Košíř, a to i ti chudí, se pyšnili překrásnými pestrobarevnými rohožemi porůznu zavěšenými i v těch nejnuznějších příbytcích. I ten nejubožejší podruh byl obdarován takovým kouzelným kobercem. V každém z nich byly obratnými tkalci a pletací vetkány celé příběhy, pocházející snad ještě z pravlasti košíkářů, zándžuovské Indie.
Na kobercích a rohožích se objevovala neznámá zvířata a podivné tropické květy, které vydávaly těžkou omamnou vůni ještě den po dopletení. Do rohoží byly často vetkány ženské a mužské postavy v okamžiku splynutí a snad i vyobrazení dávných bohů; jejich předávání prý bývalo doprovázeno tajemnými rituály, o kterých po Praze kolovaly ty nejdivočejší pověsti. Dar zbohatlého pašeráka a pozdějšího lihovarníka Klestky ovšem kobercovou slávu překonal. Zrcadla ve velikosti středně rostlého dospělého muže byla opravdovou senzací. A lidi se viděli.
Toho rána se obdarovaní, vymydlení, dychtiví a ve svém nejlepším oblečení, postavili před nová zrcadla, celé rodiny, a to, co spatřili... pověst vypráví, že tehdy ráno byli městští strážníci zaskočeni hromovou explozí smíchu. Od těch dob se městské krajině okolo křižovatky říká Smíchov.
To, že název vznikl díky pohotovosti policie, jistě není náhodou. Označení Smíchov patřilo a patří především onomu neklidnému území mezi řekou a křižovatkou —je to místo, kde občas mizí lidé —a právě nad křižovatkou kdysi rabi Leraja spatřil vznášet se svého duchovního učitele Abrahama Anděla; Abraham Anděl se procházel nebem, vysoko nad věřícími, kteří si mohli vyvrátit krky... poté Anděl zbožnému houfci pokynul, bylo to znamení... tehdy se právě vzedmula jedna z mohutných utečeneckých vln, především polští chasidé prchali před morovou ranou kozáckých nájezdů. A rabi Leraja, proslulý moudrostí i učeností daleko za hranicemi svého, nyní vypáleného a vydrancovaného štetlu, byl představenými smíchovské obce povolán do Prahy.
Toho rána, vyprávěl později učený rabi, se nad střechami vznášel smích, smích, který sílil a pak jako by prošel křečí, náhle ve vzduchu strnul a padal na zem v podobě krup... toho památného rána spatřil rabi z vozu plného dětí, žen a kejhajících housat onoho Anděla a poručil zastavit. Stanul, z vděku se dotkl země a nařídil sbírku. Sjejí pomocí byli uplaceni pražští radní a rabi Leraja se svým houfcem zůstal.
A na památku onoho zjevení nechal moudrý rabi u křižovatky, které se od těch dob říká Anděl, postavit synagogu."
Obyvatelé Košíř, a to i ti chudí, se pyšnili překrásnými pestrobarevnými rohožemi porůznu zavěšenými i v těch nejnuznějších příbytcích. I ten nejubožejší podruh byl obdarován takovým kouzelným kobercem. V každém z nich byly obratnými tkalci a pletací vetkány celé příběhy, pocházející snad ještě z pravlasti košíkářů, zándžuovské Indie.
Na kobercích a rohožích se objevovala neznámá zvířata a podivné tropické květy, které vydávaly těžkou omamnou vůni ještě den po dopletení. Do rohoží byly často vetkány ženské a mužské postavy v okamžiku splynutí a snad i vyobrazení dávných bohů; jejich předávání prý bývalo doprovázeno tajemnými rituály, o kterých po Praze kolovaly ty nejdivočejší pověsti. Dar zbohatlého pašeráka a pozdějšího lihovarníka Klestky ovšem kobercovou slávu překonal. Zrcadla ve velikosti středně rostlého dospělého muže byla opravdovou senzací. A lidi se viděli.
Toho rána se obdarovaní, vymydlení, dychtiví a ve svém nejlepším oblečení, postavili před nová zrcadla, celé rodiny, a to, co spatřili... pověst vypráví, že tehdy ráno byli městští strážníci zaskočeni hromovou explozí smíchu. Od těch dob se městské krajině okolo křižovatky říká Smíchov.
To, že název vznikl díky pohotovosti policie, jistě není náhodou. Označení Smíchov patřilo a patří především onomu neklidnému území mezi řekou a křižovatkou —je to místo, kde občas mizí lidé —a právě nad křižovatkou kdysi rabi Leraja spatřil vznášet se svého duchovního učitele Abrahama Anděla; Abraham Anděl se procházel nebem, vysoko nad věřícími, kteří si mohli vyvrátit krky... poté Anděl zbožnému houfci pokynul, bylo to znamení... tehdy se právě vzedmula jedna z mohutných utečeneckých vln, především polští chasidé prchali před morovou ranou kozáckých nájezdů. A rabi Leraja, proslulý moudrostí i učeností daleko za hranicemi svého, nyní vypáleného a vydrancovaného štetlu, byl představenými smíchovské obce povolán do Prahy.
Toho rána, vyprávěl později učený rabi, se nad střechami vznášel smích, smích, který sílil a pak jako by prošel křečí, náhle ve vzduchu strnul a padal na zem v podobě krup... toho památného rána spatřil rabi z vozu plného dětí, žen a kejhajících housat onoho Anděla a poručil zastavit. Stanul, z vděku se dotkl země a nařídil sbírku. Sjejí pomocí byli uplaceni pražští radní a rabi Leraja se svým houfcem zůstal.
A na památku onoho zjevení nechal moudrý rabi u křižovatky, které se od těch dob říká Anděl, postavit synagogu."
November 3, 2024
Příběh z českých devadesátek, kdy mladík sleduje proměnu doby a lidí. Po delší závislosti se ocitá v Bohnicích a poté se vrací na pražský Anděl, kde hledá svou budoucnost, svou naději.
Slovo, které se mi při čtení neustále vracelo na mysl, byla deprese. Pochmurné, beznadějné čtení o lidech na okraji společnosti, jež nečekají lepší zítřky. Ale přesto, jaké to bylo těžké čtení, mě moc bavilo, jak to bylo napsáno. Je znát, že autor píše i poezii, která se odráží i v jeho delších textech.
Bylo tady ukázáno české prostředí těsně po revoluci, samotná doba, ale i to, co to udělalo s různými lidmi, jak je to posunulo, dostalo.
Rozhodně to nebylo špatné čtení, bylo to jiné a člověk se musí naladit na stejnou notu, aby pobral veškeré situace a obrazy.
Slovo, které se mi při čtení neustále vracelo na mysl, byla deprese. Pochmurné, beznadějné čtení o lidech na okraji společnosti, jež nečekají lepší zítřky. Ale přesto, jaké to bylo těžké čtení, mě moc bavilo, jak to bylo napsáno. Je znát, že autor píše i poezii, která se odráží i v jeho delších textech.
Bylo tady ukázáno české prostředí těsně po revoluci, samotná doba, ale i to, co to udělalo s různými lidmi, jak je to posunulo, dostalo.
Rozhodně to nebylo špatné čtení, bylo to jiné a člověk se musí naladit na stejnou notu, aby pobral veškeré situace a obrazy.
March 27, 2024
Tematika, ideja i ilustracije su 5/5, a što se tiče izvedbe dajem neutralnih 3/5. Malo je teško pohvatati tko je tko i u kojem se smjeru radnja kreće ali ne mogu reći da mi nije bilo zanimljivo za čitanje. Možda bi bilo bolje da je format stripa, a ne kniige.
March 5, 2021
Celkovou náladou mi to pripomína "A uzřela oslice anděla" na českú nôtu: fantazmagorické, miestami až apokalyptické ozvuky ťažko definovateľného zmaru, ktorý je ale všadeprítomný.
May 22, 2021
i think this book deserves 4 stars but the things happening in it made me so uncomfortable that i have to give this a 3 star rating, too dark
February 14, 2021
Fakt dobrý, hodně symbolů, který dávájí dílu velký rozměr.
June 26, 2019
Prokousala jsem se zhruba třetinou a teď knihu odkládám. Jednoduše nevidím důvod číst dál. Hrubý, skoro až experimentální styl psaní mi, k mému vlastnímu překvapení, ani moc nevadil. Přenesla jsem se rychle i přes to, že kniha byla něco úplně jiného, než jsem od ní očekávala. Chtěla jsem si přečíst něco o Praze a téma Smíchova a Anděla, na kterém jsem strávila část svého dětství, mě nadchla. Topol, který je o necelou generaci starší než já, se rozhodl jít jinou cestou a vykreslil Schmíchov, který jsem neznala a neznám. I to mě ovšem netrápilo, vlastně zcela naopak. Co mi vadilo byl nudný příběh a tendence autorka jít za každých okolností do extrémů. Jsem toho názoru, že není nutné upalovat kočky a na každé třetí stránce popisovat skvrny od krve jen abych docílila efektu odcizení a nechuti. Pokud chtěl Topol napsat ponurou, naturalistickou knihu, mohl na to jít zcela jinak. Z mého pohledu to chtělo trochu víc úsilí a nápadů. Tohle byla nuda a pár nic neříkajících, pseudo-umělěckých fotek.
April 7, 2018
Moje první čtenářská zkušenost s Jáchymem Topolem a jeho neukázněným, místy chaotickým stylem. Škoda, že jsem ji neměl, když jsem šel na autorské čtení Citlivého člověka - zeptal bych se ho na vlastní zkušenost s drogami, psychiatry, hospitalizací, šílenství. To poslední kape z celého textu, z každé věty i písmenka. Přijde mi zajímavé, že Topol zmínil Cormaca McCarthyho (konkrétně román Vnější tma) jako někoho s neuvěřitelným stylem, který produkuje knihy, jaké Topol sám nikdy nenapíše. Nesouhlasím. Vnější i vnitřní temnota je další věc, která se převaluje kolem každé vytištěné litery, a co na McCarthyho ztrácí v biblických podobenstvích, dohání Topol úplně jinou životní beznadějí. Bez kázání, bez pokání, jen s hlubkou touhou po odpuštění za lidský život. Brilantní kniha. Film jsem neviděl, ale obávám se, že tahle místy pochmurná, místy šílená báseň v próze se do pohyblivých obrázků úplně přenést nedá.
June 29, 2019
Před mnoha lety jsem viděl filmové zpracování Anděl Exit a asi tak jediné co mě na tom zaujalo, a co si dodnes pamatuju, byla Klára Issová s holou hlavou, moc jí to slušelo. Ale říkal jsem si že bych tu knižní verzi také mohl zkusit, však to není až tak obsáhlé. Co se na to dá říct? Kniha je to velmi poetická, vyfetovaná, vychlastaná, s kontrasty krásy a hnusu, lásky a nenávisti, naděje a zoufalství. Poněkud to vybočuje z toho co běžně čtu, ale dalo by se říct že tohle vybočuje tak nějak ze všeho co znám. Ale fajn, zas trochu něco jiného...
January 18, 2014
Po prvních 30 stránkách jsem měla nutkavý pocit knihu zahodit. Topolův styl psaní mi přišel velmi zvláštní a činilo mi značné problémy se do knihy vůbec začíst. Nakonec jsem si na jeho svébytný styl zvykla. Přesto jsem po dočtení cítila spíše zklámání, čekala jsem zkrátka něco jiného. Kniha má na můj vkus přehršel vedlejších dějových linií, což ji, s ohledem na krátký rozsah, činí poměrně zmatečnou.
January 21, 2015
Topolův sloh je noise spojenej s bordelem, je těžký udržet pozornost, ale když se do toho člověk dostane, tak to stojí za to. Příběh o klukovi ze Smíchova, kterej uteče do Paříže vařit perník a po čase se zase vrátí, protože ho to nebaví a chce toho nechat, je sic horší než Sestra, ale stejně nadprůměr.
Want to read
May 5, 2016Author of the Devil's Workshop, available at the BU, no clue what it's about as summary is in Czech. Should be fun!
note: 2e étage 891.86 TOPO
note: 2e étage 891.86 TOPO
November 27, 2019
Vzhledem k tomu, že jsem v prostředí, kde se tato kniha odehrává sám prožil velmi bolestivý a hnusný zážitek, na mě nejspíš působila víc než bez něho, ale i přesto si myslím, že Topol to atmosféricky vystihl brilantně.
Celou dobu čtení jsem chápal pohled lidí, který jeho styl psaní, to experimentování se slovosledem, se synonymy a celkově s jazykem sere, pak se kniha musí stát nečitelnou. Mě to very bavilo a very mě to chytlo a tak je nejistota po dočtení Chladnou zemí pryč a definitivně začínám objevovat Jáchymovu tvorbu.
V příběhu mi nesedlo pár drobnostní, ta podobenství, ta poslední přísada blaha, to mě trochu vytrhlo z celkového zážitku, ale jinak mi Jatekův very zvláštní příběh very sedl, jak už jsem řekl.
Jo a zážitek ze čtení podpořila vlastně ještě jedna věc, totiž to, že jsem knihu četl přes víkend, během kterého jsem vypil 5 lahví bílého vína, vdechl trochu MDMA a ukousl si kousek tripa. Číst Anděla během následujícího dne, kdy běžný život provází lehká schíza z lidí byla takzvaná nihil čtenářská lahůdka.
Celou dobu čtení jsem chápal pohled lidí, který jeho styl psaní, to experimentování se slovosledem, se synonymy a celkově s jazykem sere, pak se kniha musí stát nečitelnou. Mě to very bavilo a very mě to chytlo a tak je nejistota po dočtení Chladnou zemí pryč a definitivně začínám objevovat Jáchymovu tvorbu.
V příběhu mi nesedlo pár drobnostní, ta podobenství, ta poslední přísada blaha, to mě trochu vytrhlo z celkového zážitku, ale jinak mi Jatekův very zvláštní příběh very sedl, jak už jsem řekl.
Jo a zážitek ze čtení podpořila vlastně ještě jedna věc, totiž to, že jsem knihu četl přes víkend, během kterého jsem vypil 5 lahví bílého vína, vdechl trochu MDMA a ukousl si kousek tripa. Číst Anděla během následujícího dne, kdy běžný život provází lehká schíza z lidí byla takzvaná nihil čtenářská lahůdka.
February 21, 2021
Topol is a poet so you have to be prepared for some elliptical, difficult language, albeit via the prism of a brilliant translation, but this nonetheless maintains impressive narrative drive over its sparing length. As a portrait of early post-Conmmunist Central Europe, it seems bang on the money while I was fascinated in particular by the descriptions of Prague’s massive Bohnice mental institution – a place at which, I once spent a September Saturday attending a music concert, wandering among PJ-clad addicts and former addicts and crumbling Habsburg architecture. As a symbol of the Czech underground, it’s a significant location. Topol is little known in the UK and US but is a significant voice.
January 2, 2020
Aralık 89'un -Kadife Devrim- hemen öncesi ve sonrasına dair, geçişin kaosunu, kaosun hemen öncesindeki çürümüşlüğü, ve kaosun içinden çarpık bir şekilde oluşan yeniyi ele alan bir roman. Müptezeller, deliler, komünizmin çöküşü ve yükselen dini taassubun birbiriyle kesişen hikayeleri Fear and Loathing in Las Vegas misali kafa yapan bir şekilde akıyor.
March 5, 2024
tohle bych si taky ráda u maturity vytáhla! skvělý současný román z místa, kde skoro žiju, což bylo dost děsivý. pokud máte možnost a nejste slabší povahy, tak strašně doporučuju přečíst a i dát do kánonu :))
April 7, 2023
The book feels like a fuzzy dream.
Read
March 21, 2024spannende smichov lore/viertelstudie, deren charaktere mich aber nie wirklich abgeholt haben
May 31, 2025
Jsou to vlastně takové obrazy… vidím jen výjevy :) Každopádně cesty přes křižovatku na Andělu už nikdy nebudou stejné.
July 24, 2025
ne garip bir kitaptı, anlatımı dağınık ama ilginç, bir ara bunaldım epey ara verdim sonra deneyince bitti...
December 28, 2023
Thank you to Winstons Dad Blog for hosting Czech Lit Month
My Interest
I admit, I did look at page count for this! Had I not, I’d likely not have finished. The landlord gave us very short notice that new flooring is being installed. I have a huge personal library, so had to box it (find boxes) and rent a storage place, etc. Thankfully, this book was really short. I had a class in Czech lit in college, but I should have dropped it (I was too shy to go to “drop & add” to change classes). It and my Polish lit class were both more aimed at graduate students and both started with the beginning of time, iirc. Boring! None-the-less, I wanted to do this challenge!
Read my intro to Czech Lit Month post.
The Story
My idea of Prague is of the Charles Bridge over the Vltava River or Vaclav Havel or Prague Spring or….. you get the picture, I’m sure. Instead we land in one of those skeezy neighborhoods full of crack house–ala Trainspotting (so good to see Kirkus Reviews compare this to Trainspotting, too!).
:…flies caught in the voracious web of paranoid schizophrenia, when the spider that sucs you painfully dry is your very own brain….”
“Because sometimes you just have to put up with life.”
“The sounds came down the air shaft along with the sour vapors of their gas stoves and the muggy nighttime heat of their illegal space heaters…..”
A bunch of druggies miss out on turning their lives around. They find that “hit” that can’t be beat instead. One of the women is from the family who, in prior times, owned the buildings containing the chopped up communal, Soviet-style apartments they live in. There was nothing I found “redeemable” about these people. An AA meeting wouldn’t help. A decent job wouldn’t help. Prayer might help….
My Thoughts
“���whoever takes a drug, himself becomes a drug…”
That is the line this book is known for. Wow.
When I picked this book I thought I could care about these people–their lives, families, etc. But –nope! That’s not true. If they were real I would care.
I live in an area decimated by opioid, heroin, and meth abuse. There is nothing “romantic” or “uplifting” about drug abuse. What’s shocking is that there is no country on Earth (or so it seems) in which politicians care enough to help with money for the programs and mental health care that could heal this. For the family-supporting jobs that could free them. For the affordable housing that all need. Nope. They aren’t worth it to the politicians.
Sorry, there is nothing much I can say to make you want to read this. Yes, in spite of the topic, it is well written and well translated. There. That’s it.
Please, Lord, let there be more to Prague than this.
My Verdict
3
Angel Station by Jachym Topol, translated by Alex Zucker
My Interest
I admit, I did look at page count for this! Had I not, I’d likely not have finished. The landlord gave us very short notice that new flooring is being installed. I have a huge personal library, so had to box it (find boxes) and rent a storage place, etc. Thankfully, this book was really short. I had a class in Czech lit in college, but I should have dropped it (I was too shy to go to “drop & add” to change classes). It and my Polish lit class were both more aimed at graduate students and both started with the beginning of time, iirc. Boring! None-the-less, I wanted to do this challenge!
Read my intro to Czech Lit Month post.
The Story
My idea of Prague is of the Charles Bridge over the Vltava River or Vaclav Havel or Prague Spring or….. you get the picture, I’m sure. Instead we land in one of those skeezy neighborhoods full of crack house–ala Trainspotting (so good to see Kirkus Reviews compare this to Trainspotting, too!).
:…flies caught in the voracious web of paranoid schizophrenia, when the spider that sucs you painfully dry is your very own brain….”
“Because sometimes you just have to put up with life.”
“The sounds came down the air shaft along with the sour vapors of their gas stoves and the muggy nighttime heat of their illegal space heaters…..”
A bunch of druggies miss out on turning their lives around. They find that “hit” that can’t be beat instead. One of the women is from the family who, in prior times, owned the buildings containing the chopped up communal, Soviet-style apartments they live in. There was nothing I found “redeemable” about these people. An AA meeting wouldn’t help. A decent job wouldn’t help. Prayer might help….
My Thoughts
“���whoever takes a drug, himself becomes a drug…”
That is the line this book is known for. Wow.
When I picked this book I thought I could care about these people–their lives, families, etc. But –nope! That’s not true. If they were real I would care.
I live in an area decimated by opioid, heroin, and meth abuse. There is nothing “romantic” or “uplifting” about drug abuse. What’s shocking is that there is no country on Earth (or so it seems) in which politicians care enough to help with money for the programs and mental health care that could heal this. For the family-supporting jobs that could free them. For the affordable housing that all need. Nope. They aren’t worth it to the politicians.
Sorry, there is nothing much I can say to make you want to read this. Yes, in spite of the topic, it is well written and well translated. There. That’s it.
Please, Lord, let there be more to Prague than this.
My Verdict
3
Angel Station by Jachym Topol, translated by Alex Zucker
Read
January 31, 2022Apokaliptični i fantazmagorični roman o ljudima sa dna društvene ljestvice Praga 1990-ih godina koji nisam uspjela dovršiti jer mi je bio previše naporan, a nedovoljno zanimljiv, pa ne mogu suditi o njegovom kultnom statusu.
Displaying 1 - 30 of 31 reviews