Desetileté děvčátko Leni prožívá nepříliš radostné dětství v rodině Freiwaldových v malém městečku v poválečném západním Německu. Ovdovělá matka Rosa, zapálená fašistka, se k tiché, citlivé a samotářské dcerce chová chladně a odtažitě, starší bratr Raul ji trápí a ubližuje jí jak jen to jde. I ve škole je Leni vystavena neustálému ponižování ze strany spolužaček. Jedinou oporou je jí laskavá babička Matylda a kamarádka Toni, které se svěřuje se svými trápeními. Leni si matně vzpomíná i na lepší časy: na milujícího tatínka, který ji učil dětské říkanky a na láskyplnou maminku, jíž se necitelná Rosa ani v nejmenším nepodobá. Byla to skutečnost, nebo jen pouhý sen? Postupně se před dívenkou kupí indicie napovídající, že všechno je jinak, než se na první pohled zdálo a celý její dosavadní život byl jedna velká lež.
V dětství jsem se této knize vyhýbala, protože jsem si myslela, že se jmenuje "Říkali mi Lenin". A jsem za to ráda, protože bych si z toho jako dítě pravděpodobně odnesla psychické trauma. Průměrné desetileté dítě nemůže absolutně chápat zmiňované historické souvislosti (pokud se tedy výuka dějepisu za posledních pětadvacatet let nějak drasticky nezměnila) a odnese si z toho jen smutný příběh o děvčátku, které nikdo nemá rád, necítí se doma "doma" a na konci to dobře dopadne. Některé scény (nález fotky s popravenými, maminka kamarádky jdoucí do plynu, pravidelně bitá Leni, jednou až do krve) opravdu nejsou určené pro děti. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, ale až teď jako dospělá a navíc matka s dětmi. Vřele doporučuji všem, co o ní na různých databázích básní jako o své oblíbené knížce z dětství, ať si ji přečtou ještě jednou, optikou dospělého člověka. "...to máš, děvče, těžké. Oni chtějí, aby už byl jednou pokoj. Na koncentráky, na plyn a na dětičky se musí pomalu zapomínat. Aby se mohlo říci: Ale, vždyť ono to koneckonců byla jen hloupatá nevinná maškaráda - a aby se za tím vším mohlo máchnout jen rukou a: Odpusťme si, co jsme si!"
J. mi doporučila knihu při hovoru o tom, co ráda čte. Půjčila mi ji. J. chodí do sedmé třídy. Zaujalo mě to. Prý čte hrozně ráda knihy týkající se holocaustu. Prý si ale přijde trochu divně, že o utrpení jenom čte, zatímco ti lidé ho skutečně prožívali. Vyrazila mi dech. Tato kniha není o holocaustu, ale lehce se ho dotýká. Ukazuje vnímání poválečné situace v Německu očima jedenáctileté holčičky. Holčičky, která tuší, že nepatří tam, kde je. Leni stejně jako mnoho jiných dětí byla dána na převýchovu. Jenže ji nikdo nehledal. Přišla na to úplně sama. Kniha sice nenavazuje na žádný opravdický příběh, ale ukazuje nám, jak to mohlo být. Autorka zvolila jazyk úměrný vyjadřování dítěte, a tak se knížka stává opravdu lehce uvěřitelnou a my prožíváme příběh s Leni a čteme dál a dál, protože nás zajímá, jak to dopadne. A taky doufáme, že to dopadne dobře.
Nádherně nahraná audiokniha!!! Dnes mi tato krásná knížka dělala společnost a myslím, že její obsah teprve docenuji. Když jsem ji četla před 12 lety, líbila se mi, ale asi mě tolik nedojala.
Na knihu mě před lety upozornila moje maminka, která ji četla a moc se jí líbila. Říkali mi Leni je velmi úspěšná kniha jak u nás, tak v zahraničí, kde sklidila celou řadu ocenění. Téma únosu a poněmčování je velmi silné téma, které jsem v knihách doposud asi neobjevila. Leni je desetiletá holčička, která přišla o tatínka ve válce. Žije v Německu s matkou, bratrem a babičkou a všímá si toho, že není ve své rodině zrovna miláček. Nejprve nechápe proč, ale velmi záhy začne pojímat podezření, že možná nežije se svou skutečnou rodinou. Odhalování těžkého tajemství pro malou holčičku není vůbec snadné. Pro mě je velmi ojediněle zpracované téma knihy, a hlavně určení pro děti. Je to velmi těžký námět a o to víc mi přijde zajímavé, že se autorka nebála dílo zpracovat pro děti. Existuje také pokračování. Závěr knihy mi způsobil husí kůži a rozhodně se jedná o knihu, kterou bychom si měli předávat z generace na generaci. Říkali mi Leni je přesně ta kniha, která vás v každém věku osloví jinak. Dětskýma očima objevíte první zákoutí válečných tragédií, starší čtenáři v ní najdou úzkost a hrůzu spojenou s krádežemi dětí. Zkrátka tato kniha je pro každého. Navíc je doplněna nádhernými ilustracemi, které celému příběhu dodávají tu pravou atmosféru.
Tuhle knihu jsem četla docela dlouho, ale není to proto, že by byla špatná. Právě naopak je skvělá. Poprvé jsem na ni narazila ve škole, kdy jsme četli úryvek v čítance. Kniha vás chytne za srdce a myslím, že na konci ukápne i pár slziček. Pokud jste tuhle knihu zatím nečetli, radím vám to okamžitě napravit. Nebudete litovat.
Silny pribeh malej Leni, ktora sa citi nemilovana a osamela. Az do dna ked si vypocuje rozhovor starkej a matky, na zaklade ktoreho objavi kufrik (made in CR).
Book I read in school, which made a huge impact while being annoying at the same time. Not sure why this book is considered so good. It ends just when things get interesting... Linguistically great quality, although the version I read was translated into Swedish. Synopsis: Leni lives with her German parents (or so she thinks!) in the 1950s, when it is suddenly revealed that they are not her real parents at all. She is informed by the Red Cross that she was taken as a baby from her real Czechoslovakian/Jewish mother, and given to a childless German couple in good standing with the Nazi regime.
The book follows Leni as this reality sinks in, but ends abruptly when she arrives in Karlovy Vary (Karlsbad) on the train, and realises she doesn't even speak the same language as her own biological mother with whoms she's now going to live. I remember being very upset that there was no real conclusion to the book, despite the fact that the author (who lived through this type of experience) knew what would have happened.
This type of thing happened for real, to thousands of families and children. Just one of the countless tragedies of the War. Note: The book is very short.
Na niektoré knihy sa oplatí počkať. Túto konkrétne som mala z projektu Knihobežník. Teraz už, žiaľ, nefunguje, ale bolo to niečo ako slovenský bookcrossing. Nájdes knihu, zapíšeš sa do nej (aj fyzicky, aj na nete), pridáš recenziu a pošleš do sveta, nech je čítaná. Hlavnou hrdinkou je Leni, dievča v povojnovom Nemecku, ktoré utieka do fantázie a snov. Jej mama a brat sa k nej nesprávajú prívetivo, tuším pohladenie zažije len od babičky. Nepamätá si svoju minulosť, no občas sa jej vybavia akési čriepky (Dunčo, bábika, klobúčik, nemocnica...). Nie je správne nemecké dievča, v škole nemá priateľky, je osamelá a smutná. Ale postupne zisťuje, že sa jej sny predsa len v niečm zakladajú na pravde, keď nájde na povale starý kufrík s plieškom Made in Czechoslovakia a začne pátrať po minulosti.
Story about youg German girl who learned that she was during war adopted from Czech family (and named "Leni"),while her true parents were sent into slave camp. Her father died there but her mother is after end of the war still alive. She looks after her mother and she finds her at the last. It is very sad, but great story.
Zklamání. Tak známé dílo, a prostě...literární způsob zpracování tématu mě vůbec neuchvátilo. Pochopitelně je nutné přihlédnout k faktu, že je to kniha pro děti, ale pro mě zde absolutně chybí moment překvapení, od samého začátku je jasné, jaký bude konec. Ale snad to děti, ještě bez znalostí a schopnosti si informace spojovat, takto nevnímají.
To byla pěkná knížka, která se dobře četla, i když jste už "dospělák". Já se ke knížce dostala díky "čtenářské výzvě" a jsem za to ráda, protože jinak by mi asi unikla z "knižního hledáčku". Bylo mi Leni líto, z toho jak osaměle se cítila a moc jsem ji přála, aby vše dobře dopadlo
Knihu jsem si koupila, protože jsem si chtěla přečíst pěknou českou dětskou knížku. Až postupně jsem pochopil, že se psala v roku 1959. Němci jsou tam popisováni jako špatní lidé. Zlobí mě, že něco takového ještě dnes vychází bez náznaku, že je to starší. To je pomsta a nepřispívá to k mezinárodnímu porozumění. Nikdo v Německu by o Češích tak nepsal a nevydal znovu starou knihu. Pro dnešek je to ostuda.
Traumatizující? Možná trochu? Ale když jste divné, věčně nemocné d��tě, které moc čte a přemýšlí, a málo pracuje a hraje si s ostatními, tahle knížka je podivně uklidňující. A je nádherně napsaná. A co se týká historických souvislostí — jako dítě to chápat nemusíte, protože vám to dojde později. Smysl to dává i bez toho.
Re-reading po letech. Už nevím kolika, nevím ani, kolikrát jsem ji dohromady četla. Poprvé někdy v osmi, devíti letech, a pak ještě mockrát. Pokaždé stejně dojemná, a s každou přibývající dekádou života si v ní najdu něco nového.
A favourite from childhood, although, I used to read it in a different language. It's a simple story. I think it's intended for children but some of the references are probably more understandable to an adult. It's about just one of the infinite amount of sad episodes of WWII (many other are mentioned in passing).