Neprožila jsem v životě ztrátu, o které knížka vypráví. Těžko říct, jak by se mi četla, kdyby ano. Pokud bych ji vůbec chtěla a dokázala číst. Takto mi zprostředkovala jakousi zástupnou zkušenost. Je to vytříbeně poeticky krásný a zároveň trýznivý text, který mě ale neuvrhl do deprese. Love story dvou lidí, kterým veškerá jejich láska nestačila na unesení osudu. Příběh o norské zimě a tmě a hledání domova a soudržnosti rodiny. Střídání vypravěčů, přecházení z 1. osoby do 3. a zpět, retrospekce a spousta hudby. Měla bych si to přečíst ještě jednou, se sluchátky na uších. A co bylo pak? Počasí se změnilo, přišlo léto a tak dál. Knížka, která si zaslouží pozornost.