Multykulty pindy jedný český mindy

by Iva Pekárková

Iva Pekárková je excelentním pozorovatelem života s vytříbeným talentem předat okolí své postřehy psaným slovem.
Svou poslední knihou vtáhne čtenáře do běžného života v Londýně. Duši pohladí příběhy, které určitě stojí za přemýšlení.
Pouští se na tenký let multikulturních problémů, vrcholící londýnskou pouliční revoltou v srpnu 2011 a barvitě, bez přkrášlení, vypráví o zážitcích z tlumočení Romům v Anglii..
Kniha je pestrou mozaikou příběhů, nejen z Anglie, které učarují každému.

400 pages, Hardcover

First published January 1, 2012

About the author

Iva Pekárková, česká spisovatelka, překladatelka a publicistka, se narodila v Praze roku 1963. Ve dvaadvaceti letech předčasně ukončila studium mikrobiologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a emigrovala. Usadila se ve Spojených státech, kde se živila mimo jiné jako číšnice, sociální pracovnice nebo taxikářka. Své české prózy publikovala v exilových časopisech a psala i anglicky do řady magazínů včetně The New York Times. Jejím románovým debutem se stal v exilu napsaný příběh Péra a perutě (1989).

Po sametové revoluci přispívala do českých periodik (Playboy, Marianne, Cosmopolitan nebo Esquire) a v roce 1997 se na čas vrátila do Prahy, kde působila jako publicistka a překladatelka. Od roku 2005 žije v Londýně , kde také pracovala jako taxikářka, nyní především tlumočí.

Reviews

[Pakobylka · Rating 4 out of 5]

Vždycky znovu, když se dostanu k nějaké knize Ivy Pekárkové, si uvědomím, jak ji mám ráda a vlastně ji i lidsky obdivuju. Eseje a úvahy jsou tentokrát zaměřené většinou na Londýn a tamní společnost, což bylo pro mě zajímavé. Některé eseje mi přišly trochu moc rozvláčné a upovídané, ale to už je asi o vkusu každého soudruha ...

[Bára Jelínková · Rating 4 out of 5]

Zábavná kniha. Pekárková mě celkově dost baví. Líbí se mi, že se i o kontroverzních tématech vyjadřuje bez obalu. Je jasné jaký má světonázor, ale zároveň umí být i zdravě kritická. Prostě dobrý 🙂

[Lucie · Rating 4 out of 5]

Kniha se mi líbila hlavně z hlediska osobnosti autorky (spíše než kvůli formě psaní a častečně obsahu). Autorka sdílí své postřeh ze svého pobytu v Londýně a jak se žije cizincům z (nižší) střední třídy. Velmi pěkně popisuje jaké to je bydlet i v postudentském věku ve sdíleném bydlení, konkrétně vždy v domě, kde se svým partnerem sdílela jeden pokoj. Další osazenstvo domu byli buď středoevropané-jako autorka- nebo Afričané jako její partner.
Velmi pěkně popisuje, jak jsou někteří lidé v životě spíše ztracení a zoufalí. Jak někdy přílišná láska (chudých) matek, které chtějí svým dětem vynahradit jejich strádání (třeba kvůli absenci otce) děti naopak nepřipraví do života...
Spolubydlení nabízí spoustu podnětů pro autorku. Zabývá se otázkami respektu k ostatním, ať co se týče hlučnosti, úklidu nebo věcí (zpravidla potravin) ve společných prostorách. Je vidět, že autorka žila na mnoha místech a má tak velké množství zkušeností a názor, jaká mají různá řešení výhody a nevýhody.
Na jednu stranu mě překvapuje, že autorka se svou erudicí a praxí nebydlí raději v nesdíleném bydlení, ale zdá se, že jednak její partner asi vykonává spíše méně placenou práci a autorka jako svou hlavní profesi vidí psaní (novinařina, beletrie, blog), což vzhledem k publikování hlavně v ČR a životě v Londýně přímo navádí k další činnosti, tedy taxikaření a tlumočení. Autorka tedy zjevně volí raději skromnější životní styl, ale práci (a bydliště/vztah) podle svého gusta.

[Pavel Beneš · Rating 4 out of 5]

Pekárková se skvěle čte. I kdyby prožila jen půlku toho, co popsala, má toho za sebou dost...