Kniha o Petru Léblovi (1965–1999), na které autorka pracovala několik let, je pokusem o svébytnou monografii divadelního režiséra, scénografa, herce, někdejšího uměleckého šéfa Divadla Na zábradlí. Současně je však pokusem o zmapování života jednoho nešťastného mladého muže a doby, v níž žil. Kniha je tak nejen příběhem Léblovy divadelní práce: zachycuje proměny dobového vnímání divadla a umění v širším kontextu, ale je také kronikou přelomu dvacátého a jednadvacátého století. Doby, která Lébla katapultovala na výsluní. Denemarková si však klade i otázku, zda nešlo jen o „nafouklou bublinu“, která se objevila po pustých a ideologicky nekompromisně utvářených letech, či zda cosi podstatného z Léblova kontroverzního způsobu práce přetrvalo dodnes. Nevyhýbá se ani extrémní tezi, zda Léblova výrazná a nepolapitelná „image“ nebyla „pozoruhodnější“ než dílo samo.
Radka Denemarková vystudovala germanistiku a bohemistiku na FF UK, 1997 získala doktorát. Pracovala v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, též jako dramaturgyně v Divadle Na zábradlí. Od roku 2004 na volné noze. Publikovala monografii Evalda Schorma Sám sobě nepřítelem (1998), redigovala sborník Zlatá šedesátá (2000), je autorkou studie Ohlédnutí za Milenou Honzíkovou (in: Dopis zmizelému, 2003). V roce 2005 vyšla její prozaická prvotina A já pořád kdo to tluče, o rok později román Peníze od Hitlera (Magnesia Litera za nejlepší prózu roku). Polské vydání bylo nominováno na cenu Angelus (2009), za německé obdržela Usedomskou literární cenu (2011, laudatio Hellmuth Karasek) a Cenu Georga Dehia (2012, laudatio Andreas Kossert). Románová monografie Smrt, nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla (2008) byla oceněna Magnesií Literou za nejlepší publicistickou knihu roku. V roce 2010 uvedlo Divadlo Na zábradlí její divadelní hru Spací vady (knižně 2012). Za překlad knihy Rozhoupaný dech (2010) od Herty Müllerové, nositelky Nobelovy ceny, získala Magnesii Literu za překlad roku. Dvojromán Kobold (2011) byl nominován na Cenu Josefa Škvoreckého. Její texty byly přeloženy do 17 jazyků. Žije v Praze s dcerou Ester a synem Janem.
Jedna z nejlepších "dokumentárních monografií" o extrémně složitém člověku, herci, režisérovi, grafikovi, scénáristovi... Autorka ani jednou nesklouzla do bulváru, ač se to nabízelo. Nádavkem čtenáře R.D. provede moderním divadelnictvím. Smekám pomyslný klobouk Radko Denemarková.
PETR LÉBL: Divadlo už má v Praze kdejakej blb a já pořád nic.