Truman Capote je slavné jméno americké literatury, a já od něj nikdy nic nečetla. Ne, ani to proslavené Chladnokrevně či Snídani u Tiffanyho.
Ale mám tu letos ten program odložených knih a autorů…
Tohle jsou povídky. Respektive Luční harfa je novela, Strom noci sbírka osmi povídek, spojeno do jedné knihy. Pro všechny kusy je společná silná atmosféra, která v některých případech vytváří dojem takového zábavného panoptikálního výjevu, v jiných spíš noční můry. Celkem symptomatické mi připadá, že zábavná panoptika se obvykle odehrávají na Jihu, zatímco noční můry v New Yorku. Obecně lze ale říct, že capotovské USA jsou příšerná země plná příšerných lidí, bláznivých tetiček, divných dětí a lidí vydělávajících si peníze značně obskurními způsoby. Povídky jsou to nicméně skvělé, zvláště bych vyzdvihla Miriam, ze které mi bylo až fyzicky špatně, a Děti o svých narozeninách.