Darmata

by Petr Hruška

Co volá ten hoch, vlastně syn, z druhého břehu řeky? Jakou zvláštní lásku nám vyznává Jessy Aliyu ze zbloudilého spamu? Co nabízí Marie-Ange Noa z letáku, kdo a proč křičí na celý pustý barák?

V pořadí pátá sbírka Petra Hrušky je plná neklidu, ne však těkavosti. Naopak. Tenhle nepokoj má svou pomalost, váhu a zaťatost, své hrany. Těžkne, tlačí, dře, znaveně se vrývá pod kůži. Život je již za půlí své pouti, podstatná poznání, zásadní chvíle, činy, zvraty i chyby máme za sebou, ale svět a život nepřestávají naléhat. I toto naléhání stárne, hranatí a těžkne; tak známé, a přece někdy sotva pojatelné.

Rozumíme si ještě, svému jazyku, jeden druhému či aspoň trochu sami sobě? Anebo jsme, spolu s okolními věcmi, městem a vůbec celým světem, stiženi podivným mutismem? Neschopni ze sebe vypravit kloudné slovo, větu? Hrany světa hrubnou a dřou, jsou otřískané, osahané k nepoznání. Nějak tím vším však musíme projít. V tomhle městě jménem Ostrava si musíme vyrobit své trudné, umanuté palivo k přežití. V této neladné, pracné noci, zatímco slušní lidé zaspávají zkázu, se básníka vytrvale drží jeho nespavost. Někdo tu stráž má dotáhnout do konce.

Jan Štolba

Genres: Poetry, Czech Literature

60 pages, Hardcover

First published January 1, 2012

Reviews

[Losille · Rating 5 out of 5]

A viděl jsem,
jak vyzáblý
je ten dopis do léčebny,
přestože obsahoval všechny důvody,
pro které má smysl vrátit se zpátky,
sem,
do světa důvodů.
–––
Útlá sbírka, kterou klidně můžete přečíst za 10 minut před koncem směny, kdy už není co dělat. Můžete. Ozvěna Hruškových veršů pak ale s vámi bude čekat na tramvaj, doprovodí vás domů, zůstane ve vás.

Hruška,
jakého znám,
jakého pamatuji.
Civilní, úsporný, neokrasný.
Strnulé situace i mikropříběhy.
Nepokojné a tíživé.
(Ostatně celou sbírku otevírá báseň věnovaná zesnulému Janu Balabánovi, čímž je jaksi předurčen i tón následujících. A v mém případě je podtržen i tím, že každou z básní mi "předčítá" sám autor. Svým tichým, rozvláčným, ale těžce dopadajícím přednesem. Toho už se nezbavím, vždycky jej uslyším – a nevadí mi to, patří to k němu a jeho poezii.)
A dojde i na Adama.

[Jordan Tomeš · Rating 4 out of 5]

Tíživá melancholie. Žádný pozitivní sluníčkaření. Poezie, která ti rozumí a obejme, když svět zrovna není plný jednorožců a duh.

Žádný jas skrznaskrz.
Spíše jen nažloutlé přisvicování,
jako když na okně
kvetou okurky.
Jako z čaje toho,
kdo bojuje s chlastem.

A přece dost na to,
aby bylo poznat,
že je tady i láska.
Tedy odvaha
vyměnit Boha
za modlitbu.

[Róbert Šedivý · Rating 3 out of 5]

Autentické. Uvidím, ako sa to vo mne odtlačí.

[Marek Hnatiak]

Sonda do jednoho dne, jedné rodiny, jedné domácnosti. Hodně smutné.

[nori · Rating 5 out of 5]

reading these poems was really something for my soul. sometimes it was a few lines or a sentence that resonated through me but not once had it been the whole poem. it felt as if i wrote some of them myself, as if it was my soul speaking. incredible.

A viděl jsem,
jak vyzáblý
je ten dopis do léčebny,
přestože obsahoval všechny důvody,
pro které má smysl vrátit se zpátky,
sem,
do světa důvodů.



Uvědom si,
že i naše těla jsou z kyslíku a uhlíku
pradávných hvězd.



Přebytek otce
To maso,
to nadbytečné těžké maso otce,
které se k vám hrne.

Už trochu couváte.
Už si všimnete propáleného
rukávu bundy,
zamazaného lokte.

Ale pořád ještě stojíte,
hledíte vstříc,
říkáte si otec,
věčná noční hlídka,
která právě vešla do světla,
halapartny a praporce
rozházené neklidem.
Zas někde vrhal do tmy kameny,
počítal a poslouchal,
kdy se co ozve.

A teď se hrne sem,
do vašeho odrůstání,
přebytek otce.

[Barbora Doležalová · Rating 4 out of 5]

A já viděl...

[Ef Grey · Rating 3 out of 5]

Neurazí, nešokuje. Příjemné na cesty tramvají a slunečná odpoledne.