What do you think?
Rate this book
Audience
Forming part of the Vanek Plays trilogy, Audience is a cleverly-constructed satire on power and those who wield it. Vanek is summoned to a meeting with the Head Maltster and offered promotion, but only if he informs on himself!
34 pages, Paperback
First published January 1, 1978
4 people are currently reading
705 people want to read
About the author
Václav Havel
268 books495 followersVáclav Havel was a Czech playwright, essayist, poet, dissident and politician. He was the tenth and last President of Czechoslovakia (1989–92) and the first President of the Czech Republic (1993–2003). He wrote over twenty plays and numerous non-fiction works, translated internationally. He received the US Presidential Medal of Freedom, the Philadelphia Liberty Medal, the Order of Canada, the freedom medal of the Four Freedoms Award, and the Ambassador of Conscience Award. He was also voted 4th in Prospect Magazine's 2005 global poll of the world's top 100 intellectuals. He was a founding signatory of the Prague Declaration on European Conscience and Communism.
Beginning in the 1960s, his work turned to focus on the politics of Czechoslovakia. After the Prague Spring, he became increasingly active. In 1977, his involvement with the human rights manifesto 'Charter 77' brought him international fame as the leader of the opposition in Czechoslovakia; it also led to his imprisonment. The 1989 "Velvet Revolution" launched Havel into the presidency. In this role he led Czechoslovakia and later the Czech Republic to multi-party democracy. His thirteen years in office saw radical change in his nation, including its split with Slovakia, which Havel opposed, its accession into NATO and start of the negotiations for membership in the European Union, which was attained in 2004.
Beginning in the 1960s, his work turned to focus on the politics of Czechoslovakia. After the Prague Spring, he became increasingly active. In 1977, his involvement with the human rights manifesto 'Charter 77' brought him international fame as the leader of the opposition in Czechoslovakia; it also led to his imprisonment. The 1989 "Velvet Revolution" launched Havel into the presidency. In this role he led Czechoslovakia and later the Czech Republic to multi-party democracy. His thirteen years in office saw radical change in his nation, including its split with Slovakia, which Havel opposed, its accession into NATO and start of the negotiations for membership in the European Union, which was attained in 2004.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 63 reviews
September 19, 2013
Lidi, tohle bylo absurdní drama, což je žánr, který bytostně nesnáším. A ono se mi to líbilo! Fakt, že jo! Takže nejde hodnotit než kladně. Havel bravurně prezentoval paradoxy socialismu.
April 8, 2018
Dostala jsem se k Audienci, protože ji mám v maturitním seznamu a je mi absolutně jedno, že to napsal Václav Havel. I tak se mi tato hra neskutečně líbí. Ostatně mám ráda absurdní díla.
Domnívám se, že postavy zde jsou zastupujícími postavami většího celku, tedy Vaněk zde charakterizuje vrstvu obyvatel intelektuálů, kteří skončili často v nejnižších pozicích. Samozřejmě intelektuálové buržoazního původu či názorem, který se neshodoval s totalitním režimem. Kromě jedince byly postiženy i jejich rodiny – děti nemohly studovat na střední škole nebo nemohly na vysokou školu. Pokud měl člověk v rodině někoho se škraloupem, nemuselo by mu být umožněno povýšení či cestování za hranice. Prostě potlačování nepohodlných. Na druhou stranu ve vyšších pozicích často lidé sympatizující s režimem, ale bez větších zkušeností s daným oborem. Zkrátka a dobře stejně jako tato hra, daná doba byla absurdní. A to ještě Vaněk dopadl dobře, protože jiní intelektuálové skončili třeba v uranových dolech.
Zajímavým momentem v celé hře je pití piva. Sládek nebere v potaz, že Vaňkovi pivo nechutná a říká mu, že si zvykne. A opravdu na konci hry Vaněk pivo přijal a hned ho vypil. Otázkou je, zda to symbolizuje podřízení se anebo jen jakési vyhnutí se řečem, proč nepije pivo. Konec je hodně nečekaný, jelikož uhlazený Vaněk je schopen říct „Je to všechno na hovno.“
Ve hře je řečeno, že Vaněk ve sklepě pracuje s „cikány“. Odkazuje to k faktu, že „cikáni“ byli automaticky umisťováni na méně hodnotné práce, protože se nepočítalo, že by mohli být dobří i v něčem jiném, dále pokračovala jejich stigmatizace a pokračuje dodnes.
Domnívám se, že postavy zde jsou zastupujícími postavami většího celku, tedy Vaněk zde charakterizuje vrstvu obyvatel intelektuálů, kteří skončili často v nejnižších pozicích. Samozřejmě intelektuálové buržoazního původu či názorem, který se neshodoval s totalitním režimem. Kromě jedince byly postiženy i jejich rodiny – děti nemohly studovat na střední škole nebo nemohly na vysokou školu. Pokud měl člověk v rodině někoho se škraloupem, nemuselo by mu být umožněno povýšení či cestování za hranice. Prostě potlačování nepohodlných. Na druhou stranu ve vyšších pozicích často lidé sympatizující s režimem, ale bez větších zkušeností s daným oborem. Zkrátka a dobře stejně jako tato hra, daná doba byla absurdní. A to ještě Vaněk dopadl dobře, protože jiní intelektuálové skončili třeba v uranových dolech.
Zajímavým momentem v celé hře je pití piva. Sládek nebere v potaz, že Vaňkovi pivo nechutná a říká mu, že si zvykne. A opravdu na konci hry Vaněk pivo přijal a hned ho vypil. Otázkou je, zda to symbolizuje podřízení se anebo jen jakési vyhnutí se řečem, proč nepije pivo. Konec je hodně nečekaný, jelikož uhlazený Vaněk je schopen říct „Je to všechno na hovno.“
Ve hře je řečeno, že Vaněk ve sklepě pracuje s „cikány“. Odkazuje to k faktu, že „cikáni“ byli automaticky umisťováni na méně hodnotné práce, protože se nepočítalo, že by mohli být dobří i v něčem jiném, dále pokračovala jejich stigmatizace a pokračuje dodnes.
July 4, 2023
nechapu to ale rychlovka
October 5, 2024
Audiència i Vernissatge. Llegides en la traducció al català de Monika Zgustová publicada per l'Institut del Teatre.
December 8, 2021
SLÁDEK: Víš ty vůbec, co já tím riskuju, že jsem k tobě tak férovej? Co si na tobě vemu, když to na mě práskneš? Vždyť já se ti tady úplně dávám všanc!
VANĚK: Já to nikomu neřeknu –
SLÁDEK: Tak to někam napíšeš! Vrazíš to do nějaký hry – oni ti ji seberou – a já budu zničenej!
...no ještě aby ne, že.
Jak v jednoaktovce o setkání dvou lidí shrnout paradoxy totalit/autoritatitních režimů, disidentství, svědomí, jánabráchismus, socrealistickou popkulturu, situační vtípky, autobiografické prvky, absurdní divadlo (opakování, stupňování tady ještě podpořené stoupajícím množstvím alkoholu v krvi) a ještě tomu dát dvojí zajímavou pointu. Pro čtenáře/diváka/posluchače* zábavná jednohubka, kterou si rád dám zase někdy znovu.
*Ze všech verzí se mi nejvíc líbí audio s Havlem a Landovským, divadelní hra s Abrhámem je zábavná hrátkami s pivem :)
VANĚK: Já to nikomu neřeknu –
SLÁDEK: Tak to někam napíšeš! Vrazíš to do nějaký hry – oni ti ji seberou – a já budu zničenej!
...no ještě aby ne, že.
Jak v jednoaktovce o setkání dvou lidí shrnout paradoxy totalit/autoritatitních režimů, disidentství, svědomí, jánabráchismus, socrealistickou popkulturu, situační vtípky, autobiografické prvky, absurdní divadlo (opakování, stupňování tady ještě podpořené stoupajícím množstvím alkoholu v krvi) a ještě tomu dát dvojí zajímavou pointu. Pro čtenáře/diváka/posluchače* zábavná jednohubka, kterou si rád dám zase někdy znovu.
*Ze všech verzí se mi nejvíc líbí audio s Havlem a Landovským, divadelní hra s Abrhámem je zábavná hrátkami s pivem :)
January 5, 2024
Although this play is about totalitarianism, we find Sladek everywhere. He’s a middle manager: sleazy, manipulative, self-pitying; but also downtrodden, trapped, alone.
August 13, 2016
Chtěla jsem tomu dát šanci. Jsou dva tábory lidi jedni, co Havlovi tvorbu kritizují a jedni, co ji slepe miluji. Rozhodla jsem se nedbaje pohledu okolí, že si názor udělám sama.
Uprimne nebudu patřit do tech, co to slepe miluji, sice spatne vidim, ale ke čtení mi to stačí a tpo veledílo mi přijde, že je veledílem jen a pouze protoze se pod to podepsal pan Havel a je přeci cool tohoto člověka obdivovat. Hra pokud má pointu tak jsem ji nenašla (a jen hledání te pointy mě dostalo az na poslední stranku-smutne) Chapu a vím, že ano je to ze života, skutečne se setkáme s lidmi jako se i pan Havel setkal a také budou po nás chtít dohodit Bohdalovou. Ovšem kde je ten požitek? Ten vzkaz nebo třeba jen dojem který by mi to mohlo dat? Nikde nic jen způsob jak zabít prespříliš volného času. Kdo rika, že tu knihu miluje, budu chtít vysvětlení, protože jinak to rika aby v očích druhých stoupl jakýsi zvraceny způsobem ze on uznává Havla. Ja bohužel, jedním z těch lidi nebudu.
Uprimne nebudu patřit do tech, co to slepe miluji, sice spatne vidim, ale ke čtení mi to stačí a tpo veledílo mi přijde, že je veledílem jen a pouze protoze se pod to podepsal pan Havel a je přeci cool tohoto člověka obdivovat. Hra pokud má pointu tak jsem ji nenašla (a jen hledání te pointy mě dostalo az na poslední stranku-smutne) Chapu a vím, že ano je to ze života, skutečne se setkáme s lidmi jako se i pan Havel setkal a také budou po nás chtít dohodit Bohdalovou. Ovšem kde je ten požitek? Ten vzkaz nebo třeba jen dojem který by mi to mohlo dat? Nikde nic jen způsob jak zabít prespříliš volného času. Kdo rika, že tu knihu miluje, budu chtít vysvětlení, protože jinak to rika aby v očích druhých stoupl jakýsi zvraceny způsobem ze on uznává Havla. Ja bohužel, jedním z těch lidi nebudu.
April 4, 2017
The problem with books that try to portrait reality in quite precise, naturalistic manner is that reality is stupid and boring so quite naturaly plays (or books in general) then looks stupid and boring too.
Some people find some sort of wierd satisfaction in reading something that mirrors their bitter view on some parts in their lives (for example boss-emloyee relationship) but I am not into that sort of stuff.
As for that "briliant ironical situation when he is asked to report on himself" I am afraid that I see no interesting irony in bargain that benefits everyone. One-paragraph summary from a textbooks on literature is almost as good as reading the whole thing.
Some people find some sort of wierd satisfaction in reading something that mirrors their bitter view on some parts in their lives (for example boss-emloyee relationship) but I am not into that sort of stuff.
As for that "briliant ironical situation when he is asked to report on himself" I am afraid that I see no interesting irony in bargain that benefits everyone. One-paragraph summary from a textbooks on literature is almost as good as reading the whole thing.
September 10, 2007
Read in the original Czech, for class. An excellent work of comedy and commentary on life in Czechoslovakia under communism.
August 11, 2010
"to jsou paradoxy, co?"
January 15, 2021
Poslouchala jsem verzi čtenou Havlem.... Cykličnost a nefunkční komunikace mi hnala mráz po zádech. A ten konec.... WOW.
September 10, 2023
Nejen na internetu, ale bohužel i v diplomových pracích jsou k nalezení halasné vývody o Audienci typu "je to o neskutečné propasti mezi burany a intelektuály" – jako bych měl před sebou nějaký prošlý letáček Milionu chvilek za demokracii. Nevím, čtu to docela naopak – jako svědectví o situaci, v níž je ponořen do marnosti každý, pouze jinačím způsobem.
Kostrbatý a notně nucený hovor mezi rozjíždějícím se Sládkem a zdrženlivým Vaňkem zprvu vskutku implikuje bizarně nerovné postavení – prvně jmenovaný, který neomaleně tyká a hovoří tak, jak mu zobák narostl, se navíc snaží vsugerovat svému "podřízenému" pocit vděku, protože kde jinde by vzali pronásledovaného intelektuála. Sládek však ani v jednu chvíli nepůsobí ani jako absolutní hlupáček, ani jako drakonický manipulátor. V dialogu se čím dál obnažuje, jak je sám vláčený – například vlastní naivní představou, že něco lze jen tak jednoduše přenastavit: "A nebuďte smutnej!" nebo "...nejsem pivař" – "Tady je každej pivař." Cíl, o nějž mu jde – přinutit Vaňka, aby sám o sobě psal zprávy Státní bezpečnosti –, neustále odkládá a hromadí repetitivní floskule s úzkým okruhem témat, z části i kvůli alkoholické omámenosti. Varuje před lidmi, kterým se nedá věřit, a zároveň chrlí fráze o potřebné soudružnosti. Zamotává se.
Zároveň si je paradoxního rozdělení pozic vědom a z hry trochu tak vyplývá, že zlé úmysly vůči bývalému autorovi dramatických děl nemá. Jeho starost je ve skutečnosti trochu ubohá a trochu přízemní – a hlavně se stává zásadním impulsem k tomu, abychom skutečně nahmatali rozdíl mezi oběma postavami. Jistě, Vaněk mluví spořádaně (i když velmi staticky a jeho řeč téměř občas sklouzává do frází) a Sládek ne, Vaněk si zachovává morální kredit (byť zůstává spíš pasivním, odsunutým "hrdinou", který výhodami od "nemorálních" neopovrhuje) a Sládek v tomto ohledu lehce kulhá; skutečná propast mezi nimi však leží v procesu vypořádávání, v imaginaci, v kulturním kapitálu. Zatímco Vaněk zůstává duchovně nad věcí a dál si píše navzdory nehostinnému prostředí dramata, tak Sládka vysává prosté brodění se v banalitách všedního dne. Ve zprávě pro Státní bezpečnost nevidí problém etický, ale čistě problém praktický. Otázka "principu" pro něj neexistuje, ale zároveň je schopen v závěrečném monologu poměrně vnímavě (byť neotesaně a ukníkaně) reflektovat celé své zoufání – zatímco Vaněk si už teď může psát do medailonku, jak za těžkých dob vystřídal řadu manuálních profesí, on se stává nepohladitelným, neospravedlnitelným, přestože je možná spíš jen zmarněným a uvlečeným. Zakončení, při němž Vaněk náhle přejímá Sládkovy způsoby a frazeologii, nechává otevřeno pro plejádu interpretačních možností – je to nakažení postojem? Soucitné gesto? Nebo snad jen uzoufaný nářek nad situací, z níž nevychází nikdo šťastný a málokdo důstojný.
Kostrbatý a notně nucený hovor mezi rozjíždějícím se Sládkem a zdrženlivým Vaňkem zprvu vskutku implikuje bizarně nerovné postavení – prvně jmenovaný, který neomaleně tyká a hovoří tak, jak mu zobák narostl, se navíc snaží vsugerovat svému "podřízenému" pocit vděku, protože kde jinde by vzali pronásledovaného intelektuála. Sládek však ani v jednu chvíli nepůsobí ani jako absolutní hlupáček, ani jako drakonický manipulátor. V dialogu se čím dál obnažuje, jak je sám vláčený – například vlastní naivní představou, že něco lze jen tak jednoduše přenastavit: "A nebuďte smutnej!" nebo "...nejsem pivař" – "Tady je každej pivař." Cíl, o nějž mu jde – přinutit Vaňka, aby sám o sobě psal zprávy Státní bezpečnosti –, neustále odkládá a hromadí repetitivní floskule s úzkým okruhem témat, z části i kvůli alkoholické omámenosti. Varuje před lidmi, kterým se nedá věřit, a zároveň chrlí fráze o potřebné soudružnosti. Zamotává se.
Zároveň si je paradoxního rozdělení pozic vědom a z hry trochu tak vyplývá, že zlé úmysly vůči bývalému autorovi dramatických děl nemá. Jeho starost je ve skutečnosti trochu ubohá a trochu přízemní – a hlavně se stává zásadním impulsem k tomu, abychom skutečně nahmatali rozdíl mezi oběma postavami. Jistě, Vaněk mluví spořádaně (i když velmi staticky a jeho řeč téměř občas sklouzává do frází) a Sládek ne, Vaněk si zachovává morální kredit (byť zůstává spíš pasivním, odsunutým "hrdinou", který výhodami od "nemorálních" neopovrhuje) a Sládek v tomto ohledu lehce kulhá; skutečná propast mezi nimi však leží v procesu vypořádávání, v imaginaci, v kulturním kapitálu. Zatímco Vaněk zůstává duchovně nad věcí a dál si píše navzdory nehostinnému prostředí dramata, tak Sládka vysává prosté brodění se v banalitách všedního dne. Ve zprávě pro Státní bezpečnost nevidí problém etický, ale čistě problém praktický. Otázka "principu" pro něj neexistuje, ale zároveň je schopen v závěrečném monologu poměrně vnímavě (byť neotesaně a ukníkaně) reflektovat celé své zoufání – zatímco Vaněk si už teď může psát do medailonku, jak za těžkých dob vystřídal řadu manuálních profesí, on se stává nepohladitelným, neospravedlnitelným, přestože je možná spíš jen zmarněným a uvlečeným. Zakončení, při němž Vaněk náhle přejímá Sládkovy způsoby a frazeologii, nechává otevřeno pro plejádu interpretačních možností – je to nakažení postojem? Soucitné gesto? Nebo snad jen uzoufaný nářek nad situací, z níž nevychází nikdo šťastný a málokdo důstojný.
October 30, 2024
Čteno do školy
Absurdní drama, co víc říct. Z tohoto žánru se mi víc líbil Godot, ale nebylo to špatné. Četlo se to poměrně dobře, i když opakující části mě z počátku mátly, zdali mám správnou kopii.
Absurdní drama, co víc říct. Z tohoto žánru se mi víc líbil Godot, ale nebylo to špatné. Četlo se to poměrně dobře, i když opakující části mě z počátku mátly, zdali mám správnou kopii.
January 2, 2026
Skvělá hra. Vůbec mě neiritovala, naopak, velmi jsem se s ní sblížila. Proč mi nikdo nikdy neřekl, že na konci nahrávky na Youtubku je rozhovor Havla a Lanďáka?
L: Neměl jsem se tu hru kdy naučit.
H: Měl jsi na to čtrnáct let.
miluju
L: Neměl jsem se tu hru kdy naučit.
H: Měl jsi na to čtrnáct let.
miluju
June 1, 2023
even better watching the play.
February 7, 2024
uprimne ani nevim, jestli me to nejak bavilo. nebylo to hrozny, cetlo se to dobre, proste takova rychlovka.
November 27, 2024
read this in the original czech for school. really interesting, actually watching it live must be an amazing experience. but idk what to rate it just now, probably gonna wait until we cover it in class, then i'll see.
November 19, 2019
Přestože jsem samotný režim nezažila, měla jsem tu "čest" na jedné pozici pracovat v obklopení Sládků. I bez fatálních důsledků donášení, i bez politického tlaku všude kolem šlo o jedno z nejhorších období mého života. Jak to asi muselo působit v plné palbě? To je ale jen taková osobní poznámka.
Ke hře samotné nemám moc co dodat. S absurdním dramatem je to těžké. Může být sebelepší (a taková Audience je), ale když nemáte správně seštělovaný přijímač na absurdno, bude vám stále připadat hloupé. A proto tento žánr nerada doporučuji, přestože je mi velmi blízký. Pokud vám je ale smysl pro absurdno vlastní, zcela jistě oceníte tu vrstvu na vrstvě, tu ostrou inteligenci schovanou za obhroublé situace, tu ironii a zvrácenost celé situace.
Ke hře samotné nemám moc co dodat. S absurdním dramatem je to těžké. Může být sebelepší (a taková Audience je), ale když nemáte správně seštělovaný přijímač na absurdno, bude vám stále připadat hloupé. A proto tento žánr nerada doporučuji, přestože je mi velmi blízký. Pokud vám je ale smysl pro absurdno vlastní, zcela jistě oceníte tu vrstvu na vrstvě, tu ostrou inteligenci schovanou za obhroublé situace, tu ironii a zvrácenost celé situace.
December 29, 2014
Nemám ráda absurdní drama, vážně ne! Ale tohle se mi líbilo. Není to sice žádná sláva ale neztrácela jsem se a věděla jsem dejme tomu o co se jedná :D I ten background chápu :D
November 11, 2015
unfortunately, world is full of mister sladeks in every political system. we know that now, don't we..
great play.
great play.
November 15, 2018
"SLÁDEK Pijte! Proč nepijete?
VANĚK Děkuji, nejsem na pivo moc zvyklý –
SLÁDEK Vážně ne? Však my vás to tady naučíme! Tady si na to zvyknete! Tady pijeme pivo všichni – to už je taková tradice –
VANĚK Já vím –
(Pauza)
SLÁDEK A nebuďte smutnej!
VANĚK Já nejsem smutný –(Pauza)
SLÁDEK A co jinak?
VANĚK Jak – jinak?
SLÁDEK Tak vůbec –
VANĚK Ale děkuji, ujde to –
(Pauza)
SLÁDEK Jak se vám tady líbí?
VANĚK Líbí –
SLÁDEK Mohlo by to být horší, co?
VANĚK Ano –
(Sládek otevře další láhev a naleje si)
SLÁDEK Člověk si zvykne na všechno, že j o?
VANĚK Ano –
(Pauza)
SLÁDEK Dopijte to!
(Vaněk dopije sklenku, Sládek mu znovu nalévá)
VANĚK Už ne, prosím –
SLÁDEK Nepovídejte, vždyť jste ještě nic nevypil! (Pauza) A co lidi? Jak s nima vycházíte?
VANĚK Děkuji, dobře –
SLÁDEK Jestli vám můžu radit, tak se tu moc s nikým nebratříčkujte – já tu nevěřím nikomu! Víte, lidi jsou velký svině! Velký! V tom mi můžete věřit! Dělejte si svou práci a s nikým se radši moc nevybavujte – to fakt nemá cenu – zvlášť ve vašem případě –
VANĚK Chápu –
(Pauza)
SLÁDEK Co vy jste to vlastně psal, jestli se můžu zeptat?
VANĚK Divadelní hry –
SLÁDEK Divadelní hry? A to se hrálo někde na divadle?
VANĚK Ano –SLÁDEK Hm. No jo, no jo. Tak divadelní hry, říkáte. Poslyšte, to byste měl napsat něco o našem pivovaře! Třeba o takovém Burešovi. Znáte ho?
VANĚK Ano –
SLÁDEK To je číslo, co?
VANĚK Ano –
(Pauza)
SLÁDEK A nebuďte smutnej!
VANĚK Já nejsem smutný –
(Pauza)
SLÁDEK Ale stejně, to jste si nemyslel, co?
VANĚK Co jsem si nemyslel?
SLÁDEK No že budete jednou koulet sudy v pivovaře –
VANĚK Hm –
SLÁDEK To jsou paradoxy, co?
VANĚK Hm –
SLÁDEK To vám teda řeknu! (Pauza) Říkáte, že dneska přikuluj ete?
VANĚK Ano –
SLÁDEK Ale včera jste koulel – viděl jsem vás –
VANĚK Včera tady nebyl Šerkézy –
SLÁDEK No jo vlastně – (Pauza) Spisovatele jsme tady ještě neměli, a že tu bylo užrůznejch podivnejch existencí! No třeba zrovna Bureš – víte, čím původně bejval? Hrobníkem! Tam se naučil chlastat, no a proto šel pak sem – ten má historky za všechny prachy!
VANĚK Já vím –
SLÁDEK O čem byly ty vaše hry?
VANĚK Hlavně o úřednících –
SLÁDEK O úřednících? Vážně? Hm – (Pauza) Už jste byl na svačině?
VANĚK Ještě ne –
SLÁDEK Můžete jít pozdějc, na bráně řekněte, že jste byl u mě –
VANĚK Děkuji –
SLÁDEK A neděkujte pořád! (Pauza)"
VANĚK Děkuji, nejsem na pivo moc zvyklý –
SLÁDEK Vážně ne? Však my vás to tady naučíme! Tady si na to zvyknete! Tady pijeme pivo všichni – to už je taková tradice –
VANĚK Já vím –
(Pauza)
SLÁDEK A nebuďte smutnej!
VANĚK Já nejsem smutný –(Pauza)
SLÁDEK A co jinak?
VANĚK Jak – jinak?
SLÁDEK Tak vůbec –
VANĚK Ale děkuji, ujde to –
(Pauza)
SLÁDEK Jak se vám tady líbí?
VANĚK Líbí –
SLÁDEK Mohlo by to být horší, co?
VANĚK Ano –
(Sládek otevře další láhev a naleje si)
SLÁDEK Člověk si zvykne na všechno, že j o?
VANĚK Ano –
(Pauza)
SLÁDEK Dopijte to!
(Vaněk dopije sklenku, Sládek mu znovu nalévá)
VANĚK Už ne, prosím –
SLÁDEK Nepovídejte, vždyť jste ještě nic nevypil! (Pauza) A co lidi? Jak s nima vycházíte?
VANĚK Děkuji, dobře –
SLÁDEK Jestli vám můžu radit, tak se tu moc s nikým nebratříčkujte – já tu nevěřím nikomu! Víte, lidi jsou velký svině! Velký! V tom mi můžete věřit! Dělejte si svou práci a s nikým se radši moc nevybavujte – to fakt nemá cenu – zvlášť ve vašem případě –
VANĚK Chápu –
(Pauza)
SLÁDEK Co vy jste to vlastně psal, jestli se můžu zeptat?
VANĚK Divadelní hry –
SLÁDEK Divadelní hry? A to se hrálo někde na divadle?
VANĚK Ano –SLÁDEK Hm. No jo, no jo. Tak divadelní hry, říkáte. Poslyšte, to byste měl napsat něco o našem pivovaře! Třeba o takovém Burešovi. Znáte ho?
VANĚK Ano –
SLÁDEK To je číslo, co?
VANĚK Ano –
(Pauza)
SLÁDEK A nebuďte smutnej!
VANĚK Já nejsem smutný –
(Pauza)
SLÁDEK Ale stejně, to jste si nemyslel, co?
VANĚK Co jsem si nemyslel?
SLÁDEK No že budete jednou koulet sudy v pivovaře –
VANĚK Hm –
SLÁDEK To jsou paradoxy, co?
VANĚK Hm –
SLÁDEK To vám teda řeknu! (Pauza) Říkáte, že dneska přikuluj ete?
VANĚK Ano –
SLÁDEK Ale včera jste koulel – viděl jsem vás –
VANĚK Včera tady nebyl Šerkézy –
SLÁDEK No jo vlastně – (Pauza) Spisovatele jsme tady ještě neměli, a že tu bylo užrůznejch podivnejch existencí! No třeba zrovna Bureš – víte, čím původně bejval? Hrobníkem! Tam se naučil chlastat, no a proto šel pak sem – ten má historky za všechny prachy!
VANĚK Já vím –
SLÁDEK O čem byly ty vaše hry?
VANĚK Hlavně o úřednících –
SLÁDEK O úřednících? Vážně? Hm – (Pauza) Už jste byl na svačině?
VANĚK Ještě ne –
SLÁDEK Můžete jít pozdějc, na bráně řekněte, že jste byl u mě –
VANĚK Děkuji –
SLÁDEK A neděkujte pořád! (Pauza)"
March 28, 2021
Skvělé absurdní drama, které probíhá stylem opileckého rozhovoru sládka a Havla, který válí v pivovaru sudy za trest, protože jinou práci kvůli STB nemůže sehnat a i s touto to má nahnuté. Sládek je hodně jednoduchý člověk a svým způsobem se Havlovi snaží pomoct, ikdyž ho na něm štve některé chování inteligence. Současně na něj tlačí STb, aby na Havla donášel. Protože o něm nic neví, snaží se Havla přesvědčit, aby mu něco řekl. Protože sice mu škodit nechce, ale přece jen jeho postavení mu je přednější. Jedna z nejlepších vět: Přeci nemůžu donášet sám na sebe. Ne že bych si tedy nějak uškodil, ale nemohu dělat něco, co se příčí mému přesvědčení. :)
January 13, 2025
Nejprve ta hra je komická. Smála jsem se hodně tím, že konverzace opakovaly a Sládek byl posedlý Bohdalovou. Jak to odehrávala ke konci, byla fakt vážná. Absurdita, že Sládek chce, aby Vaněk donášel sám na sebe, je výsledek toho, jak Sládek odpovídá na každodenní tlak z komunistů.
Jak Vaněk potřebuje Sládka, tak Sládka potřebuje Vaňka. Vaněk ho potřebuje za zaměstnaní. Sládek Vaňka potřebuji, protože potřebuje emocionální podporu v tvář tlak komunistů. Vaněk je nekompromisní, ale Sládek je slabý a asi chce dělat co je dobré, ale není schopný.
Jak Vaněk potřebuje Sládka, tak Sládka potřebuje Vaňka. Vaněk ho potřebuje za zaměstnaní. Sládek Vaňka potřebuji, protože potřebuje emocionální podporu v tvář tlak komunistů. Vaněk je nekompromisní, ale Sládek je slabý a asi chce dělat co je dobré, ale není schopný.
December 19, 2018
Skoro se mi nechce věřit, že tak krátký dokáže tolik zapůsobit..aspoň teda na mě. Od pana Havla bych toho rozhodně chtěla přečíst co nejvíce a toto dílko mě o tom jen přesvědčilo. Je tam krásně vidět, jak člověka tehdejší režim ovlivňoval a přirozeně nechtěl riskovat své bezpečí a naproti tomu je tu Vaněk, který je sice obětí režimu, ale nechce se mu podvolit. Doufám, že hru uvidím i v divadelním provedení a s Havlem rozhodně nekončím.
September 21, 2023
Gebaseerd op Havels ervaringen wanneer hij in een brouwerij werkte en door de stalinistische overheid bespioneerd werd door zijn ploegbaas.
Een mooie mix tussen realisme en absurdisme. Een mooie genuanceerde kijk op de relatie van een kritische intellectueel en het volk in wiens naam hij in het verzet gaat, het spagaat waarin je je dan bevindt. T.o.v. de ploegbaas ervaar je een mooie combinatie van walg en meelij.
Enkel iets teveel herhaling en te weinig evolutie…
Een mooie mix tussen realisme en absurdisme. Een mooie genuanceerde kijk op de relatie van een kritische intellectueel en het volk in wiens naam hij in het verzet gaat, het spagaat waarin je je dan bevindt. T.o.v. de ploegbaas ervaar je een mooie combinatie van walg en meelij.
Enkel iets teveel herhaling en te weinig evolutie…
March 30, 2025
I found this very short play interesting, as I do not think I have ever read a play that was strictly dialogue between two characters. It was like reading a 20 pages conversation. The reason why I give the play 3 stars is because I did not get a few of the references the men were making while conversing. Also, the ending was kinda weird.
February 12, 2022
Very quick read. It took me like 15 minutes to read this lol. This book is a play and that genre is very quick and fun to read. He wrote the two characters so well that you could tell he stubs up on some characteristics and behavior of people.
3 ⭐️ it is
3 ⭐️ it is
November 8, 2022
Toto je výborná hra, čítal som ju ešte v lete 2021. Text vo mne stále zostáva akoby čerstvý, čo je zvyčajne záruka umenia, ktoré v mojom vnútri prežilo akú-takú skúšku časom. Havel bol dobrý dramatik.
January 8, 2025
hele to, ze to napsal havel pomineme. slo to, nebylo to sice nic prulomoveho, ale ten konec se mi vazne libil a prislo mi to jako skvely napad. Ale na druhou stranu to nebylo nic, co by me dostalo do kolen ALE nebylo to spatny. Vickrat se k tomu urcite vracet nebudu
February 26, 2018
Short, funny, exactly what I expected and much more. A must for those who love absurd drama.
Displaying 1 - 30 of 63 reviews