What do you think?
Rate this book
Moje upřímná posedlost jménem anorexie
Příběh plný bolesti, nenávisti k vlastnímu tělu, ale i naděje a touhy po životě.
Chceš vědět, co mě dohnalo k anorexii? Jak jsem se v ní plácala a místo toho, abych se závislosti zbavila, jsem vyměnila jednu za druhou? Právě držíš v rukou osobní, necenzurovaný příběh o klopýtání a pádech během mého léčení z anorexie. O vztahových šarvátkách, násilí i manipulaci. O bloudění kolotočem méněcennosti a týrání vlastního těla. O závislosti na hladovění. O závislosti na pozornosti mužů. O bolesti a pokusu o sebevraždu. Ale taky o hledání - sebe sama, vlastní hodnoty a smyslu života.
Chceš vědět, co mě dohnalo k anorexii? Jak jsem se v ní plácala a místo toho, abych se závislosti zbavila, jsem vyměnila jednu za druhou? Právě držíš v rukou osobní, necenzurovaný příběh o klopýtání a pádech během mého léčení z anorexie. O vztahových šarvátkách, násilí i manipulaci. O bloudění kolotočem méněcennosti a týrání vlastního těla. O závislosti na hladovění. O závislosti na pozornosti mužů. O bolesti a pokusu o sebevraždu. Ale taky o hledání - sebe sama, vlastní hodnoty a smyslu života.
183 pages, Paperback
Published January 1, 2023
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 7 of 7 reviews
Read
August 5, 2023Autobiografický příběh o anorexii a toxických vztazích, ve kterém si každý najde kousek, se kterým se může ztotožnit.
Líbily se mi scény s terapeutkou Karin, příběhu dle mě dodaly hodně.
Peti do budoucna přeji vše nejlepší.
Líbily se mi scény s terapeutkou Karin, příběhu dle mě dodaly hodně.
Peti do budoucna přeji vše nejlepší.
November 14, 2023
Vzdala jsem to na straně 107. Vlastně vůbec nevím, o co jde. Autobiografie? Román? Náhodné střípky myšlenek a představivosti?
June 1, 2023
Není mi úplně jasné, co to mělo být.
Jestli to měla být autobiografie, nebo dívčí románek. IMHO to není ani jedno.
Je mi líto, ale pro blbost není omluvou ani anorexie, ani toxické vztahy.
Kdyby to byl románek, napsala bych, že má překombinovaný chatrný děj a hrdinka je úplně tupá. A navíc to vypadá, že neudrží myšlenku.
str. 10 Začala „šílet“ necelý rok po desátých narozeninách
str. 24 Za půl roku jí bude 15, ale str. 25 „po pěti letech hladovění“
str. 15, 16 „Je půl osmé,“ dodá.
Prudce sebou škubnu a posadím se na posteli. Peřina letí na druhou stranu měkké matrace. (…) Nervózně skopnu polštář na podlahu a rychle si svlékám bílé krajkové tílko. Odhodím kus látky na křeslo vedle postele a otevřu prostornou skříň. (…)
„V kolik tam máme být, mami?“ Mrkám na sportovní hodinky na ruce, které ukazují za deset minut osm.
Rychle vstát z postele a otevřít skříň jí trvalo dvacet minut?
str. 58 Podává mi umytou zeleninu a já poslušně krájím rajčata na drobné kostičky do misky, kterou vytáhl ze spodního šuplíku. Přidává slunečnicová semínka, balkánský sýr a kousky papriky
str. 59 když mi do pusy vkládá kousek mrkve
Kde se tam vzala mrkev?
str. 79 Zůstávám však stát s otevřenou pusou před kremrolemi. Představa té chutě mě uspokojuje. Nedokážu si však vybavit, jak přesně chutná listové těsto zabalené do ruličky s bílkovým krémem, vyšlehaným do lehké pěny.
str. 98 „Hele, pamatuješ, jak jsme spolu jedly kremrole, až jsme se pozvracely?“ (…)
Ano. Vzpomínám si na křehké těsto, odlamující se kremrole. Vzpomínám si na sladký cukrový krém uvnitř stočené trubičky, který jde lehko vylízat ven.
Neodporuje si to?
Má téměř 170 cm. Ale Tadeáš, kterého potkala ve fitku, je „o tři hlavy vyšší“ (str. 88). Není to moc?
Po náhodném prvním setkání ji odveze domů a rovnou se zeptá: „Nepotřebuješ svázat a dostat trochu do těla?“ (str. 76)
Není to řečnická otázka, takže Petra nahradí anorexii BDSM. A Tadeáš ji nutí jíst. Jenže místo pana Greye dostane tyrana. Překvapivě. To je potom divení.
Zatímco před nedávnem neměla ani 500,- na to, aby mohla chodit k psychologovi, teď si za dva měsíce vydělá 120 000 (62 dní/12hodinové směny), aby v srpnu mohla jít na plastiku prsou.
Žila jsem v iluzi, že je jí pořád šestnáct a chodí do školy. Což chodí, protože pak dál mluví o maturitě.
Vlastně nová prsa ani nechtěla, ale on chtěl a dal jí za to kočku, kterou jí zlá matka nikdy nedopřála.
Při vší úctě – za ty prachy si mohla koupit kočku sama a pokud dokáže vydělat 60 tisíc za měsíc, tak by asi hlady neumřela, kdyby se osamostatnila.
Navíc si nejsem jistá, jestli šestnáctileté holce někdo udělá nová prsa.
str. 20 Sedne si naproti mně
str. 111 Žádám, aby každý jeden korektor měl na stole velkou poznámku, že slovo „nejsem“ se nedá dělit tímto způsobem: nej-sem.
Jestli to měla být autobiografie, nebo dívčí románek. IMHO to není ani jedno.
Je mi líto, ale pro blbost není omluvou ani anorexie, ani toxické vztahy.
Kdyby to byl románek, napsala bych, že má překombinovaný chatrný děj a hrdinka je úplně tupá. A navíc to vypadá, že neudrží myšlenku.
str. 10 Začala „šílet“ necelý rok po desátých narozeninách
str. 24 Za půl roku jí bude 15, ale str. 25 „po pěti letech hladovění“
str. 15, 16 „Je půl osmé,“ dodá.
Prudce sebou škubnu a posadím se na posteli. Peřina letí na druhou stranu měkké matrace. (…) Nervózně skopnu polštář na podlahu a rychle si svlékám bílé krajkové tílko. Odhodím kus látky na křeslo vedle postele a otevřu prostornou skříň. (…)
„V kolik tam máme být, mami?“ Mrkám na sportovní hodinky na ruce, které ukazují za deset minut osm.
Rychle vstát z postele a otevřít skříň jí trvalo dvacet minut?
str. 58 Podává mi umytou zeleninu a já poslušně krájím rajčata na drobné kostičky do misky, kterou vytáhl ze spodního šuplíku. Přidává slunečnicová semínka, balkánský sýr a kousky papriky
str. 59 když mi do pusy vkládá kousek mrkve
Kde se tam vzala mrkev?
str. 79 Zůstávám však stát s otevřenou pusou před kremrolemi. Představa té chutě mě uspokojuje. Nedokážu si však vybavit, jak přesně chutná listové těsto zabalené do ruličky s bílkovým krémem, vyšlehaným do lehké pěny.
str. 98 „Hele, pamatuješ, jak jsme spolu jedly kremrole, až jsme se pozvracely?“ (…)
Ano. Vzpomínám si na křehké těsto, odlamující se kremrole. Vzpomínám si na sladký cukrový krém uvnitř stočené trubičky, který jde lehko vylízat ven.
Neodporuje si to?
Má téměř 170 cm. Ale Tadeáš, kterého potkala ve fitku, je „o tři hlavy vyšší“ (str. 88). Není to moc?
Po náhodném prvním setkání ji odveze domů a rovnou se zeptá: „Nepotřebuješ svázat a dostat trochu do těla?“ (str. 76)
Není to řečnická otázka, takže Petra nahradí anorexii BDSM. A Tadeáš ji nutí jíst. Jenže místo pana Greye dostane tyrana. Překvapivě. To je potom divení.
Zatímco před nedávnem neměla ani 500,- na to, aby mohla chodit k psychologovi, teď si za dva měsíce vydělá 120 000 (62 dní/12hodinové směny), aby v srpnu mohla jít na plastiku prsou.
Žila jsem v iluzi, že je jí pořád šestnáct a chodí do školy. Což chodí, protože pak dál mluví o maturitě.
Vlastně nová prsa ani nechtěla, ale on chtěl a dal jí za to kočku, kterou jí zlá matka nikdy nedopřála.
Při vší úctě – za ty prachy si mohla koupit kočku sama a pokud dokáže vydělat 60 tisíc za měsíc, tak by asi hlady neumřela, kdyby se osamostatnila.
Navíc si nejsem jistá, jestli šestnáctileté holce někdo udělá nová prsa.
str. 20 Sedne si naproti mně
str. 111 Žádám, aby každý jeden korektor měl na stole velkou poznámku, že slovo „nejsem“ se nedá dělit tímto způsobem: nej-sem.
June 18, 2023
Autorka nám předkládá osobní příběh a popisuje, co ji dohnalo k anorexii a jaký byl život s touto nemocí. Ale i o tom, čím vším, si musela životem projít – týraní vlastního těla, toxické vztahy, násilí, pocit méněcennosti i pokus o sebevraždu. Petra se pokouší najít samu sebe i smysl života.
Uf, toto byla silná kniha a obdivuji Petru, že svůj příběh otevřeně předkládá všem čtenářům. Od prvních stránek se mi draly slzy do očí a během čtení mi bylo smutno a zároveň jsem Petře fandila, aby vše zvládla.
Její příběh jsem prožívala nejen jejím pohledem, ale i díky tomu, že jsem matka, tak jsem se dokázala vcítit do pocitů její maminky. Je to nepředstavitelné z obou stran, když Vás pohltí nemoc, a i Vaši nejbližší jsou bezradní a nemůžou Vám nijak pomoci. Je to ve Vaší hlavě a nejde to ven.
Ještě teď, když po dočtení píšu tyto řádky, mám slzy na krajíčku. Jsem moc ráda, že je Petra tam, kde je, že je z ní silná žena, která se s anorexií dokázala poprat, i když ví, že na ní může stále někde číhat.
Věřím, že tato kniha by mohla pomoci, byť třeba jediné dívce, která se cítí stejně. Když pozná, že v tom není sama a že se to dá zvládnout….
Petro, děkuji za Váš příběh a do života přeji už jen to dobré.
Uf, toto byla silná kniha a obdivuji Petru, že svůj příběh otevřeně předkládá všem čtenářům. Od prvních stránek se mi draly slzy do očí a během čtení mi bylo smutno a zároveň jsem Petře fandila, aby vše zvládla.
Její příběh jsem prožívala nejen jejím pohledem, ale i díky tomu, že jsem matka, tak jsem se dokázala vcítit do pocitů její maminky. Je to nepředstavitelné z obou stran, když Vás pohltí nemoc, a i Vaši nejbližší jsou bezradní a nemůžou Vám nijak pomoci. Je to ve Vaší hlavě a nejde to ven.
Ještě teď, když po dočtení píšu tyto řádky, mám slzy na krajíčku. Jsem moc ráda, že je Petra tam, kde je, že je z ní silná žena, která se s anorexií dokázala poprat, i když ví, že na ní může stále někde číhat.
Věřím, že tato kniha by mohla pomoci, byť třeba jediné dívce, která se cítí stejně. Když pozná, že v tom není sama a že se to dá zvládnout….
Petro, děkuji za Váš příběh a do života přeji už jen to dobré.
July 16, 2023
Popravdě jsem úplně naplánovala se do knihy pouštět. Ale jak se říká… člověk míní pánbůh mění a tahle autorky prvotina se ke mě musela dostat. A jsem za to ve finále moc ráda! Petra Lukešová otvírá těžké téma, které se občas přehlíží. Ukázala jeden z extrémů ‘závislosti’ na jídle.
A hlavně nám ukázala jak slova působí. Obzvlášť, když se řeknou malé holce, která má řešit něco úplně jiného než kalorické tabulky a počet kroků.
A navíc nám ukázala, že z každé závislosti se dá dostat. A vyhrát nad ni. I když vám sedí na rameni a nabádají vás k něčemu jinému. I když vaše hlava říká něco jiného.
V Moji upřímně posedlosti se dostáváme do hlavy jedné holky, která si vybudovala závislost na počítání kalorií, přehnaném cvičení a kterou to dovedlo až k hledání možnosti jak uniknout z tohohle světa.
Knihu jsem přečetla za dvě odpoledne. Ta myšlenka se mi líbí. A já Petře hrozně fandím! A jsem na ni hrozně pyšná, že získala opět vládu nad svoji hlavou a nad tou mrchou “Annou”.
Myslím, že i kdyby pomohla jednomu člověku má smysl. Protože ukazuje, že v tom není nikdo sám. A stejně jako Peťa je potřeba mít kolem sebe milující a chápavé okolí, která podá pomocnou ruku v pravý čas.
Ještě jednou děkuji Peťe za knihu a drž se holka! Věř, že v tom nejsi sama a nikdy nebudeš.
A hlavně nám ukázala jak slova působí. Obzvlášť, když se řeknou malé holce, která má řešit něco úplně jiného než kalorické tabulky a počet kroků.
A navíc nám ukázala, že z každé závislosti se dá dostat. A vyhrát nad ni. I když vám sedí na rameni a nabádají vás k něčemu jinému. I když vaše hlava říká něco jiného.
V Moji upřímně posedlosti se dostáváme do hlavy jedné holky, která si vybudovala závislost na počítání kalorií, přehnaném cvičení a kterou to dovedlo až k hledání možnosti jak uniknout z tohohle světa.
Knihu jsem přečetla za dvě odpoledne. Ta myšlenka se mi líbí. A já Petře hrozně fandím! A jsem na ni hrozně pyšná, že získala opět vládu nad svoji hlavou a nad tou mrchou “Annou”.
Myslím, že i kdyby pomohla jednomu člověku má smysl. Protože ukazuje, že v tom není nikdo sám. A stejně jako Peťa je potřeba mít kolem sebe milující a chápavé okolí, která podá pomocnou ruku v pravý čas.
Ještě jednou děkuji Peťe za knihu a drž se holka! Věř, že v tom nejsi sama a nikdy nebudeš.
October 18, 2023
V první řadě: autorka si zaslouží velký obdiv, že šla takhle s kůží na trh, příběh je vážně silný, první polovina mě opravdu dostala. Bohužel ta druhá to dost táhne dolů, zejména stylisticky. "Necenzurovaný příběh" zjevně znamená, že tu neproběhla ani žádná redakce, což je velká škoda, protože si myslím, že takhle upřímnou zpověď a popis toho, co způsobuje anorexie a že může vést k řadě dalších negativních věcí včetně toxických vztahů, by si měl přečíst vážně každý. Jenže to by se to nejdřív muselo dát číst. Dialogy na sebe často logicky nenavazují, je tu spousta neobratností typu "Sesunu se do pevných ramen" nebo "slyším jeho medový hlas na zádech", přímá řeč je občas až přehnaně spisovná i u postav a v situacích, ke kterým se to vůbec nehodí... no zkrátka škoda promarněného potenciálu, hlavně v druhé části knihy.
P.S. Používání verb dicendi, která nejsou verba dicendi ("Občas mám pocit, že už to není jenom hra," sedím na dece...) je věc, která mě na současné české próze štve asi nejvíc, a tady je jich plná kniha.
P.S. Používání verb dicendi, která nejsou verba dicendi ("Občas mám pocit, že už to není jenom hra," sedím na dece...) je věc, která mě na současné české próze štve asi nejvíc, a tady je jich plná kniha.
December 28, 2024
Tak tohle bylo něco. Klobouk dolů autorce, která nám v příběhu popisuje, co vše zažila.
Z některých postav mi bylo opravdu zle. Viz Tadeáš. Já se všem omlouvám, ale ho prostě nejde popsat jinak, než kterýmkoli sprostým slovem a možná ani to by nestačilo. Ti co četli tak ví, že se k Petře nechoval úplně hezky. Když svou holku pošleš na operaci prsou a pak jí řekneš: Budeš moje kozatá k*rva, tak je někde něco špatně. Já si myslím, že Tadeáš na začátku věděl do čeho jde, takže proč ji dělal takové věci jaké dělal?
No nebudu to víc rozpitvávat.
Ale co se týče stylu psaní, tak to bylo moc fajn. Jsem ráda, že právě české autorky píší o těchto složitých tématech. A právě před Petrou klobouk dolů, protože takhle otevřeně psát o něčem takovém (ještě když jste to sami zažili) nedokáže každý...
Když to shrnu, tak jestli chcete číst knihu s tématy jako je anorexie, deprese, panické ataky atd. tak rozhodně sáhněte po MUP. Za přečtení opravdu stojí.
Z některých postav mi bylo opravdu zle. Viz Tadeáš. Já se všem omlouvám, ale ho prostě nejde popsat jinak, než kterýmkoli sprostým slovem a možná ani to by nestačilo. Ti co četli tak ví, že se k Petře nechoval úplně hezky. Když svou holku pošleš na operaci prsou a pak jí řekneš: Budeš moje kozatá k*rva, tak je někde něco špatně. Já si myslím, že Tadeáš na začátku věděl do čeho jde, takže proč ji dělal takové věci jaké dělal?
No nebudu to víc rozpitvávat.
Ale co se týče stylu psaní, tak to bylo moc fajn. Jsem ráda, že právě české autorky píší o těchto složitých tématech. A právě před Petrou klobouk dolů, protože takhle otevřeně psát o něčem takovém (ještě když jste to sami zažili) nedokáže každý...
Když to shrnu, tak jestli chcete číst knihu s tématy jako je anorexie, deprese, panické ataky atd. tak rozhodně sáhněte po MUP. Za přečtení opravdu stojí.
Displaying 1 - 7 of 7 reviews