Lenka Kastnerová je chycená v bludném kruhu špatných rozhodnutí a každý den k nim přidává nová a nová. Monotónní existenci, sestávající z prodeje nevýhodného internetového připojení ve středně velkém call-centru během dne a přílišného pití v noci, naruší až smrt Davida Bowieho. A protože Lenka vyrostla v rodině posedlé vším ezoterickým, rozhodne se svůj dětský idol provést posmrtným životem za pomoci Tibetské knihy mrtvých. Když nějakým nedopatřením skončí na záchytce, nabídne jí její otec, že za ni urovná dluhy, které nasekala, pokud odjede na takzvaný vysokovibrační tábor a zkusí se tam dát do pořádku…
No. Ty kráso. Tady vůbec nevím, co si myslet, co psát.
Hlavní hrdinka mě štvala.
Drtivá většina postav mě štvala.
Přednes mě štval (asi ale převážně v intencích toho, jak mě štvala hlavní hrdinka - to není nic proti interpretce, Petra Hynčíková je de Niro, ne Lenka).
Prostředí call centra, meditačního pobytu a jiných ojebávek mě štvalo.
Fascinace Bowiem mě fascinovala.
Lenčina verze nefunkční rodiny - dle Tolstého citátu, že každá nešťastná rodina je nešťastná po svém - mě fascinovala.
Citace z Tibetské knihy mrtvých mě fascinovaly.
Propojení nefunkčnosti v rané dospělosti s traumatem z dětství mě fascinovalo.
A teď babo raď. Na škále fascinace/opruz to asi přelezlo rafičku na tu pozitivní stranu. Zpětně mě to pořád fascinuje. Ale i pořád štve.
Poslouchala jsem a jsem za to ráda, Bowieho písničky, feeling. Jinak kniha byla hrozně zvláštní, vlastně divná, ale svým způsobem mě bavila, jazyk autorky byl poutavý, zábavný.
Další rádoby syrový popis života prekariátu z call centra. Ne, že bych si nerad početl o tom, jak se má někdo na hovno, ale chci z toho mít i čtenářský zážitek.