Kopčem meets Godzilla.
Série se odehrává na naší Zemi, jenže v paralelním vesmíru, kde se nepřihodil anti-dinosauří asteroid, takže na většině světadílů se pohybují dinosauři, jen na jednom savci.
A inteligentní ještěři Yilané, kteří (přesněji které) ovládají biotechnologie vs poměrně natvrdlí Tanu, tj. pra-lidé, kteří se zatím dostali k pazourkům a především objevili tajemství výroby prapiva.
Yilané je kultura zcela matriachální, takže samice zcela běžně obtěžkávají samce svými vejci a jestli ti u "porodu" umřou nebo ne, jim je jedno. A rodiny, jako u všech vejcorodých, prakticky neexistují.
Na rozdíl od lidí, které známe, kde fungují blízké rodiny a maximálně tlupy, v přísně patriachálním uspořádání.
Z těchto všech protikladů uměl Harrison umíchat prakticky třídílný román. Od začátku jsem se obával, že vše ztolkienizuje, ale umí věci podávat i bez slovníčků a mimochodem, a celkem obratně se tak vyhýbá dlouhatánským popisům, raději nechá promlouvat postavy.
Samozřejmě, linií je mnoho a poměrně "zázračně" se mu z dramatických důvodů proplétají, ale daří se mu udržovat jakýs-takýs spád - o dost lépe v první části, druhý a především třetí díl už trochu ztrácí na tahu a hlavně směřují k předpokládanému závěru.
Některé promluvy pračlověků a pračlověkyň mi přišly nemírně moderní a inteligentní, přitom žiji v tom, že mám očekávat úroveň "muž hlad, žena jídlo hned", ale co já vím, jestli jim nekřivdím.
Čtení jsem se poměrně obával, protože Harrisona znám pouze jako autora nepříliš vážně myšlených sf, ale byl jsem velmi pozitivně překvapen. Série jako celek u mně osciluje někde mezi 3 a 4.