What do you think?
Rate this book
Prožila jsem něco neuvěřitelného
Do čtrnácti let byla Lenka zamindrákovaná – mizerný školní prospěch, špatné rodinné podmínky, lupénka. Změna v jejím životě nastala, když její kožní nemoc příbuzná Nina vyléčila pomocí kamene šungitu. Lenka se s Ninou a její rodinou rozjede do daleké Karélie vzácný kámen hledat. V drsné přírodě nedaleko severního polárního kruhu Lenka zažívá nebezpečná dobrodružství i poznání svých nejen léčitelských schopností. Kromě nevšedních zážitků se v nehostinné chladné krajině setká s něčím, co naprosto nečekala: s první láskou.
- GenresCzech Literature
151 pages, Hardcover
First published February 11, 2013
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 5 of 5 reviews
August 27, 2013
Druhá z knih ze Světa knihy, kterou jsem si odvezla domů a slíbila, že ji po přečtení pošlu dál. Netušila jsem ovšem, jak negativně na mě kniha zapůsobí a jak moc mě bude místy děsit.
Lenčin život nebyl nikdy jako z pohádky. Její matka pila jako duha a její otec o ní neprojevoval velký zájem. Jednoho dne se její máma prostě sebrala, odešla a nikdy se už nevrátila. Otci přišla s výchovou Lenky pomáhat jeho matka, ale ani ta o dívku nejevila velký zájem. Lenka tak vyrostla v dosti introvertní osobu, s nezájmem o školu, o jakékoliv kamarády, o budoucnost, i nezájmem o sebe samu. Ke štěstí jí nepomohlo ani vážné onemocnění lupénkou a problémy s akné. Když už to vypadalo, že snad navždy zůstane osamocená, přichystal si pro ni osud překvapení. Nový začátek, novou šanci, nové dobrodružství... a Lenka toho využila.
Upřímně věřím, že je Věra Řeháčková dobrá spisovatelka, ovšem do dnešní doby se její pojetí příběhů pro dospívající absolutně nehodí. Anebo svým vyprávěním sedne daleko mladšímu čtenářskému publiku - tedy pod třináct let. Proč? Inu, z vlastní zkušenosti vím (a z častých emailů čtenářek), že třináctky už dávno nečtou podobné těžko uvěřitelné až fantasmagorijní příběhy. Pravda, čtou často knihy, na které nejsou věkově připravené, to ovšem neznamená, že by je příběh o magickém šungitu dokázal dostat do kolen. Nebo alespoň většinu tedy ne.
Nemyslím si, že bych nedokázala ocenit zlatou českou tvorbu - přece jenom byly doby, kdy jsem i já žrala klasické české dívčí románky - ale tohle šlo daleko mimo mé chápání. A to nejsem nijak uzavřená alternativnímu léčení a podobným věcem, které čas od času lidem opravdu pomohou. Všechno ovšem bylo pojato takovým stylem, že to člověk nemohl brát absolutně vážně a myslím, že na mladé dívky to může mít spíše špatný dopad. Promiňte, ale číst o tom, jak si ze čtrnáctileté (možná tehdy už patnáctileté, nebo skoro patnáctileté) holky chce udělat ženu se vším všudy (tedy i se stykem) jeden mladý pohledný Rus a bydlet s ní ve srubu na pozemcích jeho kmene, to mi málem lezly oči z důlků. To si musíte přečíst, abyste věděli, o čem je řeč... jinak neuvěříte.
Takových šíleností a ujetostí bylo v příběhu nespočet. Ani pořádně nevím, co jsem čekala, ale tohle opravdu ne. Přitom ze začátku všechno vypadalo vážně dobře. Čím dál jsem se ovšem dostávala, tím víc se ve mě začínaly hromadit stejné pocity, jaké jsem měla na základní škole v osmé třídě, kdy nám poprvé v hodině Občanské výchovy pustila učitelka film My děti ze stanice ZOO. Tehdy jsem byla zděšená, znechucená a vyděšená stejně.
Co jsem se dívala na oficiální stránky autorky, dokonce jsem několik jejích knih nejspíš kdysi četla. Jmenovitě: Zlatka nezbednice; Zlatka, děvče od koní; Zlatko, a co láska?; Říkal jsi mi Pampeliško; Asi je to láska. Jednotlivé příběhy si ovšem nevybavím, pamatuju si jen obálky, víc to na mě dojem asi neudělalo. Je mi to vážně líto, ale tohle bylo z české tvorby pro dospívající v poslední době to nejhorší, co se mi dostalo do rukou. A není to proto, že mi táhne na 25, dokážu si vychutnat a ocenit i knihy pro daleko mladší čtenáře. Tohle na mě prostě bylo až až... nikdy více.
Lenčin život nebyl nikdy jako z pohádky. Její matka pila jako duha a její otec o ní neprojevoval velký zájem. Jednoho dne se její máma prostě sebrala, odešla a nikdy se už nevrátila. Otci přišla s výchovou Lenky pomáhat jeho matka, ale ani ta o dívku nejevila velký zájem. Lenka tak vyrostla v dosti introvertní osobu, s nezájmem o školu, o jakékoliv kamarády, o budoucnost, i nezájmem o sebe samu. Ke štěstí jí nepomohlo ani vážné onemocnění lupénkou a problémy s akné. Když už to vypadalo, že snad navždy zůstane osamocená, přichystal si pro ni osud překvapení. Nový začátek, novou šanci, nové dobrodružství... a Lenka toho využila.
Upřímně věřím, že je Věra Řeháčková dobrá spisovatelka, ovšem do dnešní doby se její pojetí příběhů pro dospívající absolutně nehodí. Anebo svým vyprávěním sedne daleko mladšímu čtenářskému publiku - tedy pod třináct let. Proč? Inu, z vlastní zkušenosti vím (a z častých emailů čtenářek), že třináctky už dávno nečtou podobné těžko uvěřitelné až fantasmagorijní příběhy. Pravda, čtou často knihy, na které nejsou věkově připravené, to ovšem neznamená, že by je příběh o magickém šungitu dokázal dostat do kolen. Nebo alespoň většinu tedy ne.
Nemyslím si, že bych nedokázala ocenit zlatou českou tvorbu - přece jenom byly doby, kdy jsem i já žrala klasické české dívčí románky - ale tohle šlo daleko mimo mé chápání. A to nejsem nijak uzavřená alternativnímu léčení a podobným věcem, které čas od času lidem opravdu pomohou. Všechno ovšem bylo pojato takovým stylem, že to člověk nemohl brát absolutně vážně a myslím, že na mladé dívky to může mít spíše špatný dopad. Promiňte, ale číst o tom, jak si ze čtrnáctileté (možná tehdy už patnáctileté, nebo skoro patnáctileté) holky chce udělat ženu se vším všudy (tedy i se stykem) jeden mladý pohledný Rus a bydlet s ní ve srubu na pozemcích jeho kmene, to mi málem lezly oči z důlků. To si musíte přečíst, abyste věděli, o čem je řeč... jinak neuvěříte.
Takových šíleností a ujetostí bylo v příběhu nespočet. Ani pořádně nevím, co jsem čekala, ale tohle opravdu ne. Přitom ze začátku všechno vypadalo vážně dobře. Čím dál jsem se ovšem dostávala, tím víc se ve mě začínaly hromadit stejné pocity, jaké jsem měla na základní škole v osmé třídě, kdy nám poprvé v hodině Občanské výchovy pustila učitelka film My děti ze stanice ZOO. Tehdy jsem byla zděšená, znechucená a vyděšená stejně.
Co jsem se dívala na oficiální stránky autorky, dokonce jsem několik jejích knih nejspíš kdysi četla. Jmenovitě: Zlatka nezbednice; Zlatka, děvče od koní; Zlatko, a co láska?; Říkal jsi mi Pampeliško; Asi je to láska. Jednotlivé příběhy si ovšem nevybavím, pamatuju si jen obálky, víc to na mě dojem asi neudělalo. Je mi to vážně líto, ale tohle bylo z české tvorby pro dospívající v poslední době to nejhorší, co se mi dostalo do rukou. A není to proto, že mi táhne na 25, dokážu si vychutnat a ocenit i knihy pro daleko mladší čtenáře. Tohle na mě prostě bylo až až... nikdy více.
May 24, 2013
Asi nemůžu psát recenzi na tuhle knížku. Jednoduše jsem o pár let přetáhla cílovou skupinu čtenářů, respektive čtenářek. Takže jen pár postřehů:
- Edice No Boyzzz od CooBoo má skvěle vyřešené obálky (i když se mi moc nelíbí font, kterým jsou psané názvy kapitol), jsou mnohem lepší než obálky románků, které jsem čítávala kolem těch dvanácti let
- Tahle knížka má jedno neuvěřitelné plus v tom, že není tuctová
- Námět je ale podle mě i mínus, už dlouho jsem nečetla knížku, která by byla tak okatě a velice přitažená za vlasy
- Podle mě má tahle knížka dost uspěchaný závěr, vzhledem k ostatnímu tempu
- Poslední třetina už vážně nebyla čtivá
- Začátek se mi líbil hodně
Takže asi tak. Knížku nejspíš pošlu dál, nějaké slečně v adekvátním věku (dcerce kolegyně mojí mamky, například, až doroste), třeba si ji užije víc než já! :-)
- Edice No Boyzzz od CooBoo má skvěle vyřešené obálky (i když se mi moc nelíbí font, kterým jsou psané názvy kapitol), jsou mnohem lepší než obálky románků, které jsem čítávala kolem těch dvanácti let
- Tahle knížka má jedno neuvěřitelné plus v tom, že není tuctová
- Námět je ale podle mě i mínus, už dlouho jsem nečetla knížku, která by byla tak okatě a velice přitažená za vlasy
- Podle mě má tahle knížka dost uspěchaný závěr, vzhledem k ostatnímu tempu
- Poslední třetina už vážně nebyla čtivá
- Začátek se mi líbil hodně
Takže asi tak. Knížku nejspíš pošlu dál, nějaké slečně v adekvátním věku (dcerce kolegyně mojí mamky, například, až doroste), třeba si ji užije víc než já! :-)
December 5, 2013
Čtivé, pěkné. Ale ke knize se asi znovu vracet nebudu.
February 4, 2014
Tak tahle knížka je jedno velké zklamání. Nudný a předvídatelný děj mi pořád bušil do očí. Navíc slovní obraty hlavní hrdinky mi více méně drásaly spánky. Někdy jsem měla chuť brečet nad tím, co to vlastně čtu... Pak ale přišla chuť trhat. Každopádně jsem mírumilovný člověk. :D
Displaying 1 - 5 of 5 reviews