Společenský román o únorovém převratu a postojích intelektuála usilujícího o zachování vlastní nezávislosti.
Román, uvedený motem z S. K. NEUMANNA, je členěn tak, že po Preludiu následuje pět částí (Vichry, Zmatky, Rozhodnutí, Útěk a Cesty), přičemž každá z nich je rozdělena do několika číslovaných kapitol. V Preludiu je vylíčena historie gymnaziálního přátelství protagonisty románu Františka Brycha (nar. 1918) a Ondřeje Ráže. František je synem chudých rodičů (otec-strojvůdce zemřel brzy po 1. svět. válce, matka-pradlena chtěla ze syna mít pána), Ondra pochází ze zámožné rodiny. Vlastní děj románu začíná 21. 2. 1948, kdy Ondřej zve Františka (v té době už doktora práv, zaměstnance Společnosti pro chemickou výrobu) na "maškarádu" na Staroměstském náměstí. V debatě s ním i dalšími postavami románu (zejména dělnickým sousedem Paterou) je exponováno Brychovo dilema: Na čí straně je v tomto společenském střetu pravda? Je možné a žádoucí zachovat si v dané situaci osobní nezávislost? Ve vřavě následujících dnů absolvuje František podobných střetnutí s exponenty obou stran ještě několik (např. s ředitelem Barochem nebo předsedou akčního výboru Bartošem), a když koncem dubna dospěje k poznání, že se s novým režimem nemůže ztotožnit (poněvadž likviduje Brychovy demokratické ideály), ale není schopen proti němu ani bojovat, rozhodne se odejít za hranice. Ve skupině utíkajících je též protagonistova dávná láska Irena, nynější Ondřejova manželka, kterou k emigraci donutil právě její muž. V napjatém očekávání průvodce ve srubu poblíž hranic dochází ke střetu, ve kterém představitel tzv. zlaté mládeže Boris Tajchman, mající na svědomí už těžké zranění Irenina bratra Václava, vystřelí po Brychovi. Při konfliktu se podaří uniknout nejprve Ireně, později i Brychovi; společně se pak vracejí do Prahy, kde před nimi autor otevírá nové perspektivy.
Narodil se 19. 11. 1924 v Praze. Vystudoval obchodní akademii (maturoval v r. 1943). Od roku 1944 pracoval v továrně Avia Letňany. Zde se také zapojil do odboje. Vysokoškolského studia estetiky zanechal. Od roku 1952 pracoval v aparátu Svazu československých spisovatelů. Od roku 1960 byl spisovatelem z povolání. Po roce 1973 dramaturgem Filmového studia Barrandov. Zemřel 24. 2. 1979 v Praze.
„Ale co zmůžeš proti světu,když už jej staří tak beznadějějně zpackali? Vletěls do něho bez vlastní viny. Vybral by sis onačejší,ale nikdo se neptal.“
Dozvěděl jsem se mnoho zajímavostí o období tzv. únorového převratu. Tak například, slovo diskotéka tehdy sloužilo k označení sbírky gramofonových desek.
Doporučená četba pro všechny návštěvníky Šumavského národního parku a jiných bývalých hraničních pásem a vojenských újezdů. Pro všechny, kteří rádi našlapují na okrajích nevybuchlých propastí.