Tak jdeme na to, protože tohle bude výživné.
Tak zaprvé - lol, jsem líná to psát v ajině, jak mám povětšinou ve zvyku, když to není český originál. Tento je stejně rusky a čeština je celkem blízko haha, určitě víc než angličtina. A potřebuju se vyjádřit k tolik a věcem, že to nebudu louskat do angličtiny, jenom protože🤡mezinárodní platforma.🤡
Tak za další: čte se to dobře, jazyk je živý, skladba vět je dobrá, překladatelka si s tím poradila skvěle, knížka mě baví a na přestávky ve škole je to celkem ideál, nějaké scény jsou až prapodivné, divné, celkem vtipné, takže se bavím nad celkovou absurdností.
Každopádně je až s podivem, že jsem toto našla v sekci oddělení pro děti a doporučenou věkovou hranici bych o několik let zvýšila vzhledem k neustále přítomným polonahým, někdy zcela nahým lidem. Po většinu stránek jsem čekala na zmínku, kdy se konečně oblečou (moc se k tomu neměli) - to jsou moje čerstvé poznámky, co mám za sebou 51 stránek (ano, jenom 51 a už tam pobíhali jak na nudapláži).
Dál jsem si poznámky už moc nepsala, takže pokračujeme nějakým celkovým zhodnocením/dojmama a takovýma srandama.
Hlavní postava má absenci vývoje charakteru, což je celkem pobuřující. Nebo přinejmenším tomu bylo tak ze začátku, někde v polovině příběhu už udělala celkem posun, ale nebyla to velká sláva. Jenom takové meh. Jinak byla otravně stejná a naťuklá. Na to, že jí je 20, pak už přibližně 23, protože tam strávila nějakou dobu kdesi v lese na škole, tak má celkem dost pomalé…vedení, nevedení, a tak nějak celkově všechno. Emoce – povrchní, nějaké žádné, nemastné neslané, nemakové a ani povidla nepřidali. Já bych prosím pěkně vyžadovala ten příběh prožívat s hlavní postavou, ne-li se do ní prostě vžít. Ale tady – tady – jsem byla až moc nezávislým pozorovatelem. Těžko se mi s Táňou (ano, to je hlavní postava) ztotožňovalo. Dyť jsem ani nevěděla, jak se cítí, co prožívá, o čem přemýšlí. Nebo jako – věděla jsem to, ale ne nijak extra do hloubky. Já nevím, ale když se na to všechno podívám kritickým okem, je to jedna promarněná příležitost vedle promarněného potenciálu. Jasně, ono se dobře kritizuje, ale těžko chválí. Ale otázka – od kterého roku se začal táhnout trend zaostalých nedomýšlivých nekriticky myslících hlavních postav? Nebo to jen po těch letech vidím jinak, jelikož jsem starší? Imagine, že si teda Čarodol přečtu o pět let dřív…až na ten prapodivný začátek bych to asi jinak hltala. Tak jo, dejme tomu, že pro cílovku je to naprosto dostačující.
Move on.
Alexej je miláček. Celkově je to nejlépe zpracovaná postava, co se týče charakteru a nějakých návyků chování. Není plochý a táhne příběh. Navíc moc hezká perlička, že má narozeniny ve stejný den jako já, a co víc - jeho jméno je v českém kalendáři uvedeno právě na moje narozeniny. Nebo můžu říct i naše. 🤭
Občas se mi ale pletl Alexej a Alexandr. Alexej je dost výrazný, ale jakmile se na scéně objeví Alexandr, automaticky ho pokládám za Alexeje, jelikož prostě Alex-Alex a pak mi děj nesedí. Nebylo to moc moudré zvolení jmen, i když jsou uvedeny vždy v plném znění.
I když se Alexej na začátku jevil dost dobře, jak jsme se blížili ke konci knihy, začalo to pokulhávat. Jeho velká výhoda byla, že jsme neměli tušení, kdo je zač. Dávalo to prostor pro fantazii a moje očekávání byla well... větší. Nakonec i tak byl celkem důležitou postavou, i když jsem měla z počátku pocit, že to bude ten nejvyšší karpatský čert, který byl neustále zmiňován na začátku a po tom o něm ani ťuk. Upřímně, kdyby byl Alexej nejvyšší karpatský čert byl by to velice zajímavý prvek. A s jeho charakterem by se s tím dalo skvěle pracovat. Speaking about charakter... ke konci se nám Alexej už trochu "zplošťoval", přebíhal ze strany na stranu, ale vůbec to nebylo zajímavé, jak by se mohlo zdát. Akorát z toho byl člověk zmatený. Jeho pohnutky nebyly vysvětleny. A právě Čarodol je dílo, kde by se dalo skvěle rozebírat chování jednotlivých postav a nahlédnout aspoň trochu do jejich pocitů, vnímání etc. U Táni nám její prožívání bylo celkem naservírováno (možná si teď protiřečím s předchozím odstavcem, ale ono to prostě bylo od každého něco – prostě takový guláš kvalitních nápadů, dobře utvořeného světa a postižené hlavní postavy a zmatených dialogů – s tímhle ale dělám guláš akorát ze svojí recenze, takže, kdo se zorientuje, velice gratuluju), ale jako sorry, ona byla neustále zmatená jak lesní včela, takže jsem z toho věděla naprosté 💩. Kvůli tomu byl děj místy zmatený a já neměla tucha, co se děje, proč se to děje, jak to navazuje, jakým stylem to souvisí... Ale neříkám nic, film by to byl dobrej. Jsou knihy, co se pokusíte zfilmovat, ale nikdy to nebude tak dobré jako kniha. Hmmm, Čarodol jako film, troufám si tvrdit, by byl lepší než kniha. (A to je celkem hahan't). Ještě tam hoďte ruské herce, když je originál rusky a máte to. (Nedávno jsem viděla ruský film a můžu s čistým svědomím prohlásit, že to by to fungovalo.)
No, takže, co bych vám ještě chtěla sdělit? Něco o dalších postavách? Jo, tam to šlo, byly tam dost zajímavé postavy, které děj oživily. (Hlavně Tánina kamarádka Dáša, co to táhla se třemi kluky najednou, a pak byla nasraná, když se jeden dozvěděl, že spala s druhým – a cos čekala, holka? Ještě se mohl dozvědět o tom dalším. Navíc Dáša bydlela s Táňou, která měla jednu postel a Dáša si kluky samozřejmě tahala tam – pardon, to mi přijde úplně bizarní – vědět, že vaše kamarádka provozuje vášnivé techtle mechtle ve vaší posteli. 😳 Asi ruský standart. Ještě bych mohla připomenout, že to bylo v dětské sekci. 🤐🤡🤡 Pamatujte na to.)
A děj celkově byl fajn. Taková klasika, řekla bych. Prostředí bylo moc krásné, to musím říct. Stejně tak české vydání a přebal knihy. Ano – pěkné, pěkné. (Vidíte, nekritizuju jenom.)
A možná bych to už mohla zakončit, co? Kdo to celé přečetl: tak jste právě ztratili několik minut svého života stejně jako já, abych to napsala. 🥶 Ale na druhou stranu vám to možná ušetřilo minuty, které byste strávili u Čarodolu. Ale ne, přečtěte si to, je to dobrý bizár, když se na to povznesete, tak si užijete i ten děj. (A Alexej vám zážitek kdyžtak zachrání, nebo aspoň nějaká jiná postava, co není Táňa.)
Jako hele, jsem hodná 3/5 🤩, bavilo mě to. Taková oddechovka na přestávky a do busu. A vlastně je to dost sranda. Jestli vám je ještě -náct, honem do toho, jinak vám uteče ta nejlepší možnost, kdy to přečíst.