Můj Janáček

by Milan Kundera

Svazek obsahuje tři Kunderovy texty o Janáčkovi, které vznikly ve Francii mezi rokem 1991 a 2004. V třetím textu (záznamu rozhlasového rozhovoru, který vysílal Český rozhlas 3 – Vltava dne 3. července 2004) formuluje Kundera základní otázku: Je Janáček „jen zajímavým skladatelem jakéhosi exotického koutu Evropy, anebo jedním z tvůrců moderní světové hudby“? Tato otázka podle Kundery provází Janáčkovo dílo jako jeho úděl a prosvítá za všemi texty: v prvním z nich, Hledání přítomného času, je Janáčkova opera srovnávána s úsilím Flauberta a Hemingwaye uchopit „prózu života“ a její „přítomný čas“; v druhém, Liška Bystrouška, drásavá idyla, je Janáček řazen k velkým osamělým antiromantikům Střední Evropy; v posledním, Nepravděpodobný osud (rozhovor s Tomášem Sedláčkem), je Janáčkův osud konfrontován s největšími skladateli moderní hudby, od Schönberga ke Stravinskému.

Genres: Music, Nonfiction

80 pages, Paperback

First published January 1, 2004

About the author

Milan Kundera (1 April 1929 – 11 July 2023) was a Czech and French novelist. He went into exile in France in 1975, acquiring citizenship in 1981. His Czechoslovak citizenship was revoked in 1979, but he was granted Czech citizenship in 2019.

Kundera wrote in Czech and French. He revises the French translations of all his books; people therefore consider these original works as not translations. He is best known for his novels, including The Joke (1967), The Book of Laughter and Forgetting (1979), and The Unbearable Lightness of Being (1984), all of which exhibit his extreme though often comical skepticism.

Reviews

[Denisa Ballová · Rating 4 out of 5]

"Môžeme si starostlivo viesť denník a zaznamenávať všetky udalosti. Jedného dňa, prečítajúc si tieto poznámky, pochopíme, že nie sme schopní predstaviť si ani jeden jediný konkrétny moment. A ešte horšie: že predstavivosť nedokáže pomôcť našej pamäti a rekonštruovať zabudnuté. Pretože prítomnosť, konkrétnosť prítomnosti, ako jav určený ku skúmaniu, tak aj štruktúra, je pre nás neznámou planétou; nie sme schopní ani ju udržať v pamäti, ani rekonštruovať našu predstavivosť. Umrieme, bez toho, aby sme vedeli, čo sme žili," píše Milan Kundera, keď rozoberá poviedku Ernesta Hemingwaya a abstraktný zmysel dialógov.

Akoby Leoš Janáček hľadal stratenú prítomnosť vo svojich operách melódiou a hudbou. Urobil to dávno pred tým, než to pochopila väčšina. Nakoniec, najviac mu pomohol Max Brod. Áno, ten čo zachránil aj dielo Franza Kafku. "Že by bez Maxa Broda dnes nikto nepoznal Franza Kafku, je všeobecne známe. Ale možno sa to dá povedať o Janáčkovi. Že by bez Broda o ňom dnes svet nevedel. A v tom je skutočne čosi magického: akoby Maxa Broda poslali do Česka anjeli s poslaním zachrániť pred zabudnutím dvoch najväčších umelcov, ktorých vtedy v krajine žili."

[Daniel Pokorný · Rating 3 out of 5]

Chudáček Janáček za mlada nemá swag ani kámoše

[Filip Bula · Rating 4 out of 5]

Neznám snad soudobého autora, který udělal tolik pro vědomí společnosti o Leoši Janáčkovi, jako udělal Milan Kundera. Když mluvíme o Janáčkovi, je třeba si uvědomit, že se ocitáme v jedné, jakési speciální; charakteristické lince hudebních dějin. Nemůžeme si tedy dovolit ho jakkoliv srovnávat s jeho současníky nebo i s autory budoucími. Je samotný, výjimečný. Existují-li mnoho-interpretační díla, kdy je interpretace čistě na a) režisérovi, b) dirigentovi, c) herci, zpěvákovi apod., Janáček se tomuto jaksi vymyká a žádá po interpretovi přesně danou formu svého přednesu. Janáčka dokáže posluchač poznat na první poslech víceméně už od prvních pokusů o hudební tvorbu. Sice existují romantické prvky v jeho prvotních dílech, ovšem náznak budoucího charakteristického stylu už se objevuje i v dílech, jako je Počátek románu nebo Šárka. Proto si dovoluji, jakožto pouhý amatérský posluchač, napsat, že Janáček je světem podceňovaný a je třeba ho co nejvíce pozdvihnout na světovou úroveň. I více, než doposud.

[Řehoř Samsa · Rating 3 out of 5]

Nechápal jsem zcela Kunderovu posedlost Janáčkem, přestože jsem o ní roky věděl – možná proto, že jsem se s Janáčkem (zatím) míjel. Mám tento dluh, vím, snad ho někdy (sám sobě) splatím. Ale tahle minisbírka esejů mi umožnila pochopit, co Kunderu na Janáčkovi fascinuje: to, že Janáček zhudebňuje prózu, nikoliv poezii. Je to jako hrát fotbal na bruslích nebo hokej s míčem; nikoho by to nenapadlo, ale přesto to nakonec funguje, v nějakém zvláštním tvaru, který někteří proniknou a pochopí, jiní nepochopí, ale přesto se s ním srovnají, a tichá většina nechá bez jakéhokoliv povšimnutí; tak jako vždy, všude a se vším.

-----

Když studujeme, probíráme, analyzujeme nějakou skutečnost, analyzujeme ji takovou, jaká se jeví naší paměti. Známe každou skutečnost jen v minulém čase. Neznáme ji takovou, jaká je v přítomnosti, ve chvíli, kdy se děje, kdy je. Jenomže přítomná chvíle se nepodobá své vzpomínce. Vzpomínka není negací zapomnění. Vzpomínka je formou zapomnění.

[Rosopsida · Rating 5 out of 5]

Esej Hledání přítomného času je literární mistrovství. Elegantně překvapivý text, jehož sdělení s námi zůstane jako hmatatelný suvenýr, příjemně tíživá skleněnka v kapse.

Flaubert a Janáček jsou dle Kundery pionýři umělecké snahy zachytit každodennost, bezprostřední zkušenost, neinterpretovanou realitu. Notový zápis života, zachycený v jeho "akustiko-optické konkrétnosti", dřív než se rozplyne do abstraktního rezidua vzpomínky.

[Vojtech · Rating 5 out of 5]

Kratičká sbírka Kunderových textů o Janáčkovi. Tušil jsem předtím pouze z náznaků v románech, že se hudbou více zabýval a jeho myšlenky na toto téma byly velmi zajímavé. V paměti mi zůstane asi hlavně stať o Lišce Bystroušce. Doufám, že se mi jí v blízké době podaří na některé naší scéně shlédnout a uslyšet.

[Petr Šrajer · Rating 5 out of 5]

Dva eseje a přepis rozhlasového rozhovoru, který do velké míry čerpá z jednoho z těch předchozích textů. Víc Kundera než Janáček. I tak ale skvělé.

[Miriam · Rating 3 out of 5]

To je moudrost starého Janáčka: ví, že směšnost citů nic nemění na jejich opravdovosti. [...] čím vášeň hlubší a upřímnější, tím je i komičtější a tím je i smutnější.
Jenomže nostalgie, kterou odhaluje Janáček v Lišce Bystroušce, je daleka divadelních gest lamentujících nad ztraceným časem. .

[Jana · Rating 5 out of 5]

geniální