Poslední tajemství Jana T.

by Jaroslav Velinský

Poslední tajemství Jana T. je příběhem slavného chlapeckého klubu Rychlých šípů. Završuje známou „stínadelskou" trilogii Jaroslava Foglara-Jestřába, kterého Jaroslav Velinský od svých chlapeckých let osobně znal, a jehož památce je také kniha věnována.

Genres: Childrens, Adventure

248 pages, Unknown Binding

First published January 1, 2003

About the author

Horník, soustružník, noční hlídač v ZOO, umělecký pracovník Divadla hudby, reklamní grafik a od konce 60. let spisovatel. Ve volném čase tramp, banjista, swingový kytarista, písničkář a jeden ze zakladatelů festivalu Porta. Sám o sobě říká, že s takovými životními zkušenostmi se nemohl stát ničím jiným než spisovatelem. Ve všech jeho příbězích, ať jsou jakéhokoli žánru, se vždy promítá důvěrná znalost prostředí a charakterových typů. Dokáže vás vtáhnout do děje s takovou lehkostí, že se od knihy jen těžko odtrhnete.

Je tvůrce bezděčného detektiva Oty Finka, obyčejného chlápka, který si nechce nechat věšet bulíky na nos, i kdyby proto přes něj měl dostat.

Autor též vystupuje pod pseudonymem Kapitán Kid.

Reviews

[novoten · Rating 4 out of 5]

Jestli ve mně něco probudí deseti- až dvanáctiletého kluka, jsou to Foglarovky. Od Stínadel, přes Bobří řeku, Zemi nikoho a Řásnovku až po volající Přístav jsem příběhy tehdejších vrstevníků miloval a litoval všechny, kdo si je v ideálním věku nechali proklouznout. O existenci jakéhosi dodatku právě ke Stínadelské trilogii jsem neměl tušení, takže o to větší teď patří díky Milanovi "Kernelovi" Pohlovi, který mi zmínkou Posledního tajemství vyrazil dech.

Jaroslav Velinský byl Foglarův přítel, obdivovatel a snad trochu i rádce, proto je jeho kniha záležitostí opravdu srdcovou. Stínadla díky němu znovu dýchají, staré záhady a touhy se probouzejí a kdyby mi daný text někdo předložil zakamuflovaný jako Jestřábovu ztracenou publikaci, spolkl bych mu takovou lež snad i s navijákem. A překvapivě silnou účast dívčích postav bych přičítal stařeckým výčitkám nad tím, že nikdy žádnou holčičí knížku nenapsal.

Následují SPOILERY:

Ve druhé polovině a nakonec i v úplném finiši ale přece jen začne být znát Kidův odlišný duch vyprávění. To, že se logickými úvahami přehrabuje v původních dílech a z hedvábného papíru narvaného do kovové minikuličky dělá nesmysl, je vlastně docela chvályhodné. Dva hlavolamy už zamotají hlavu dost solidně, ale všechno vyvažuje přítomnost známých postav. Losnův nadhled, Širokova druhá stránka nebo šokující Mažňákův návrat zkrátka donutí každého pravověrného foglaristu zamáčknout nostalgickou slzu. Snad až když se na konci všechno zastaví ve chvíli nejnapjatějšího očekávání a Velinský se neodváží udělat onen poslední krok, zůstalo ve mně zklamání. Vždyť takovou bolestivou prohru už Rychlé šípy prožili při ztrátě hlavolamu a při jeho zdrcujícím otevření ve finále Stínadla se bouří pak znovu. Další Červenáčkovy slzy a hořkost už mi přišly jako menší autorův sadismus.

Přesto je hodnocení blízké spíš hranici 90-ti %. Charizmatická Martina, návrat kostelníka Tojnara a hlavně ta kratičká chvíle, kdy jsem přece jen chtěl věřit, že Mirek Dušín přijme funkci Velkého Vonta - jo, pár let před třicítkou mě Velinský měl v hrsti jak malýho kluka. A to by jinak zvládl fakt asi jen ten Jestřáb. Za to - a za to nenásilné a přitom neodvratné rozloučení s touhle věčnou a vzorovou pětkou - si Poslední tajemství Jana T. zaslouží gigantický palec nahoru.

[Jiří Pavlovský · Rating 3 out of 5]

Nejsem extra fanoušek Jaroslava Foglara, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že mě tahle směska výchovných apelů, tajnosnubnosti a makabričnosti nijak nezasáhla. A když se mi dostala do rukou knížka, ve které napsal pokračování Rychlých šípů autor detektivek Jaroslav Velinský, rozhodl jsem se do toho světa vrátit a mrknout, jak se mu to povedlo. (Čili srovnat právě čtenou knihou s idealizovanou vzpomínkou na pocity, které ve mně v dětství vyvolávalo čtení příběhů ze Stínadel. Já vím, těžká konkurence.)

Především, vyjít to dneska, tak je to označované za totálně „woke“. Velinský se tady hodně snažil srovnat roli holek ve foglarovských příbězích – takže téměř všichni představitelé kladných rolí (kromě členů Rychlých šípů) nosí sukně. Ale docela to funguje, hlavně jak to nestaví konfrontačně a všichni jsou děsně ušlechtilí. Vedle toho upravuje i některé chyby, kterých se Foglar dopusti… což v praxi znamená, že většinu knihy řeší skutečnost, že by se návod na létající stroj dal jen velmi těžko nacpat do malé dutinky v ježkovi v kleci. (Ne, mikrofilmy ani mikročipy v té době ještě nexistovaly.)

Jinak je ale z knihy cítit obrovský respekt k originálu. Od stylu psaní, který se snaží hodně přiblížit tomu foglarovskému (nebo alespoň prvorepublikovému) přes spousty odkazů na minulé události. Hodně se tu pracuje i na tajuplné atmosféře Stínadel a temných a křivolakých uliček.

Co mi tam vadilo? Především, je to o dost měkčí. Svět Foglara byl (aspoň, co si vzpomínám) docela nelítostný. Skoro v každé knize někdo umřel, a to obvykle nějakým dost nepříjemným způsobem. I dospělí tam byli nebezpeční a hroziví. Tady nikdo neumře a ano, jsou tu antagonisté, ale hrozby pochází jen z jednoho zdroje a jinak je všechno v pohodě. I šílení penzisté jsou nakonec celkem fajn a Bratrstvo kočičí packy se tu jen mihne.

A pak, i přes vybroušený styl a ustavičné pomrkávání na foglarovské znalce, se nedá ukrýt, že je příběh spíš chaotický a odvíjený až téměř náhodně. Několik kapitol se tu věnuje přípravě sportovního klání mezi Stínadly a druhostranci, výběru soutěžících i disciplín - ale když k tomu má dojít, začne pršet, zápas se zruší a už nikdy k němu nedojde. Základní příběh se opět točí kolem létajícího kola a opět se nic nenajde. Vůbec je dost nebezpečné dlouhodobě pracovat s něčím, u čeho víte, že nemůže nikam vést (pokud by se Velinský nechtěl úplně trhnout od reality). Jasně, vedle toho se odhalí tajemství původu Tleskače i ježka v kleci… ale to mi tedy zrovna žíly nervalo.

Při vší úctě k Velinskému bych to zařadil do kategorie "úctyhodné ale zbytečné" a ten bod navíc tomu dodávají skvělé ilustrace Jiřího Gruse, který se, podobně jako Velinský, výborně přizpůsobil Foglarově stylu. A předmluvy, ukázky z nedopsaného pátého dílu i prvního Velinského pokusu vstoupit do Foglarova světa.

[Pavel · Rating 4 out of 5]

Jestli vás mrzí, že toho Foglar napsal o Stínadlech tak málo, určitě zkuste tuhle knihu.
Je napsaná s velkým respektem k foglarovským reáliím (najdete v ní spoustu postav a míst z knih i komixů o Rychlých Šipech) a k původní trilogii. Velinský se snaží napravit některé nelogičnosti původního děje (i když za cenu jiných nelogičností) a dořešit některé nedořešené záhady. A dělá to moc dobře. Je to otázka názoru, ale já bych řekl, že lépe než Foglar. Jeho postavy jsou víc živé a důvody jejich jednání zřejmější.
Navíc je Velinský vypsanější autor různých žánrů - tady se uplatnil hlavně jako autor detektivek. Je to ten typ knihy, od které se nebudete moct odtrhnout a až ji dočtete, bude vám líto, že už je konec.

[Milan Pohl · Rating 5 out of 5]

Vynikající pokračování "stínadelské trilogie". Jaroslav Velinský zvaný Kapitán Kid napsal knihu zcela v duchu a stylu Jaroslava Foglara, navíc projevil mimořádný cit pro detail a doplnil narážky na spousty kreslených dobrodružství Rychlých šípů, díky nimž kniha působí jako neobyčejně silný (a dojemný) epilog k RŠ jako celku. Místy se téměř nechce věřit, že se opravdu nejedná o foglarovku - lze to vytušit jen z ojedinělých náznaků, jako je větší úloha dívek nebo snaha o alternativní vysvětlení některých nelogických či nepravděpodobných tvrzení v původních třech románech. Knihu by neměl přehlédnout žádný příznivec díla Jaroslava Foglara.

[Jitka · Rating 4 out of 5]

Poté co jsem zjistila, že skoro všechny knížky v mojí knihovně jsou o válce, holocaustu, rodinných tragédiích nebo smutné memoáry, sáhla jsem po pokračování stínadelské trilogie. Foglarovky patří neodmyslitelně k mému dětství, potají jsem je kradla bráchovi. Autor se hodně snažil zachovat Foglarův styl a to se mu i podařilo, jen ty vykřičníky v každé druhé větě mi lezly na nervy. Líbilo se mi vysvětlení Tleskačova původu i ostatní tajemství, méně nadšená jsem byla z přehešle dívčích hrdinek, ty se mi tam moc nehodily. Mělo to spád, četlo se to rychle, prostě takové pohlazení po duši a nostalgický návrat do dětství.

[Martin Lutonsky · Rating 3 out of 5]

Dobře se to četlo. Pěkný návrat na stará místa. Že začátku pomalejší tempo, které spěje k rychlému (možná až moc) závěru. Nemohl jsme si pomoci a srovnával jsme s moderní Prašinou - ta měla větší švunk a atmosféru.

[Meiv · Rating 4 out of 5]

Nevyrovná se tak úplně Foglarovo stylu psani, ale konečně nabídne vysvětlení všech záhad. Stojí za přečtení!

[Branislav Breza · Rating 3 out of 5]

Celkom slušný Foglarov "pastiš". Nebolo to úplne ono, ale som rád, že som sa mohol vrátiť do Stínadel.

[Zoya · Rating 5 out of 5]

bol to pre mňa extra treat vrátiť sa takto do stinadiel a keďže mi bol lietajúci bicykel šum a fuk a chcela som vždy vedieť odkiaľ pochádzal jan tleskac, bola táto kniha ako na objednávku. áno, nebola moc dotiahnutá vo viacerých ohľadoch, hlavne hlavny zloduch bol extra trápny, ale zato boli všetky kladne postavy presne tak nechutne šľachetné ako v originali, juhu. za mňa jedno veľké vďaka autorovi.

[Aura · Rating 4 out of 5]

As always, a pleasure to return to my old world of boyish dreams. One can never get enough of the Stinadla quarter and of the times between the two world wars.