Strhující román o osudech mladé zdravotní sestry se odehrává v kulisách poválečných československých dějin. Dívka se vrací domů z koncentráku, u Drážďan se k ní přidá malé nemluvící děvčátko. Po návratu do Čech zamíří s holčičkou do nemocnice v pohraničí, kde si najde práci. Obě se spolu postupně sžívají a vzniká mezi nimi vztah matky s dcerou. Prožívají tu divoká poválečná léta, odsun Němců Rudými gardami i nástup komunistů, jejichž praktiky hrdince často připomínají roky prožité v lágru. Přes mnohé těžkosti zde obě nakonec najdou nový domov, přátele i lásku...
Na to že se jedná o prvotinu, je to kniha velmi povedená. Na začátku jsem měla před sebou obraz hlavní hrdinky s holčičkou a medvídkem, jak spolu kráčejí lesem ruku v ruce tiše beze slov. Každá něco ztratila, obě si prožily trauma a přesto je osud svedl dohromady. Žena dívku pojmenuje Anička, ač netuší její skutečné jméno. Sama jde z koncentráku přes Německo a Dráždany domů do Prahy. Holčičku potká v lese, ta bohužel nemluví - nebo nemůže? Postupně se začnou odkrývat věci...
Pokud bych měla použít jedno slovo, tak je to epické. Jsem nadšená a autorku chci číst dál a dál. Těším se na její další knihy. Dálnice se mi též moc líbila.