What do you think?
Rate this book
Hovory s T. G. Masarykem
Třídílný spis, který v letech 1928–1935 pořídil na základě rozhovorů s prvním československým prezidentem spisovatel Karel Čapek. Je to mimořádně ceněné dílo, neboť vypovídá o prezidentově životě a jeho celkových politických, náboženských a filosofických názorech. Masaryk dílo autorizoval.
386 pages, ebook
First published January 1, 1929
About the author
Karel Čapek
572 books971 followersKarel Čapek is one of the the most influential Czech writers of the 20th century. He wrote with intelligence and humour on a wide variety of subjects. His works are known for their interesting and precise descriptions of reality, and Čapek is renowned for his excellent work with the Czech language. His play R.U.R. (Rossum's Universal Robots) first popularized the word "robot".
(Arabic: كارل تشابك) (Hebrew: קארל צ'אפק) (Japanese: 카렐 차페크) (Russian: Карел Чапек)
(Arabic: كارل تشابك) (Hebrew: קארל צ'אפק) (Japanese: 카렐 차페크) (Russian: Карел Чапек)
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 55 reviews
January 28, 2013
-----citace----
To se rozumí, ten zotročený učitel neměl u dětí mnoho autority; tož je řezal a řezal – to byl jeho hlavní výchovný prostředek. Otrok má vždycky metody otrokáře a mstí se, kde může. Teď si vemte, jaký pokrok už je dnešní škola; ale ještě mnoho se dá na ní reformovat, aby vychovávala samostatné a sebevědomé lidi, lidi s kuráží do života. Reforma školy je právě také reformou učitele, učitelů; to znamená zvyšovat jejich sociální úroveň i vzdělání. Dnes už se učitelé sami domáhají toho, aby měli vzdělání vysokoškolské; tož to by se mělo vyzkoušet, jaký poměr by měl takový učitel akademik k dětem. Hlavní věc je: mít děti rád, umět se vmyslit a vcítit do jejich duševního života, který je spíš konkrétní a obrazný než abstraktně vědecký; vyučovat názorně, připínat poučování k tomu, co děti konkrétně vidí ve svém okolí; a vyučování co možná individualizovat. Vůbec na školu, na výchovu a na vyučování by se mělo mnohem víc myslet… a taky dávat mnohem víc prostředků než dosud. Vývoj školy, v tom je vývoj demokracie.
...říká se, že dobrá škola ušetří peníze za kriminál, špitál a chudobinec.
Čím kluk bude, o tom nerozhodují tak vlohy, jako spíš ta nejbližší příležitost.
Takový novopečený vzdělanec nechce jít na malé město nebo na venkov, že prý tam kulturně zapadne a zakrní. Ve skutečnosti je pohodlný; dovede být kulturně živ, jenom když má k tomu svou kavárnu a ty umělé stimulanty. Právem ukazujete na básníka Březinu; moudrost a vzdělání je věc ducha a ne věc nahodilého okolí. Lev je lvem i v kleci, nestane se oslem.
...bez vzájemného pochopení, bez tolerance není svobody.
Lamanskij mi řekl rovnou, že Rusové mají zájem jen o Slovany pravoslavné, nejvýše ještě o Slováky, protože jsou stejně naivní jako ruský boží lid; nás Čechy, jako liberály a západníky, by nechali jít k čertu.
Já nemám rád prázdné mluvení o slovanství, jako nemám rád vlastenčení. Prosím vás, kolikpak z našich slavjanofilů dovede aspoň číst rusky, polsky, srbsky? Stejně tak jako ti lidé, co mají plná ústa, že jsme národ Husův: kdo z nich pročetl aspoň kousek Husa, a nejen Husa, aspoň jednu knihu bratrské reformace? A nač to mluvení: normální člověk nevytrubuje do světa, že miluje své rodiče, svou ženu, své děti; to se rozumí samo sebou. Když miluješ svou vlast, nemusíš o tom mluvit, ale udělej něco kloudného; o nic jiného nejde.
Stál jsem proti Kocourkovu a Hulvátovu a politiku jsem žádal rozumnou a poctivou. V tom smyslu jsem řekl, že ani samostatnost nás nespasí.
...hladoví pojídají syté, říká se.
Člověk mnoho vydrží, všecko, má-li cíl a když se jednou odhodlal, že za ním půjde stůj co stůj a doopravdy. Opravdovost – to je tajemství světa a života, to je svátost náboženská a mravní.
Já vám řeknu, náš člověk je dobrý voják, když je v boji; pak je statečný a chytrý jako málokdo. Umí se dostat z každé šlamastiky; ale když v ní není, tedy do ní vhrkne sám. Neumí vždycky vytrvat a selhává, když nemá co dělat; to bylo před Sibiří a na konci sibiřské kampaně zas.
Vojáci, stejně jako děti, potřebují spravedlivosti, přímosti, otevřenosti; protože musejí poslouchat až na smrt, musí jim ten, koho poslouchají, opravdu a bez pokrytectví imponovat. I ty vojenské parády jsou spíš pro vojáky samotné než pro jejich velitele. Mám vojáky rád, i když nemám rád válku.
V Americe práce fyzická se cení více než u nás; americký študent jde o prázdninách sklízet obilí nebo dělat číšníka; u nás se vzdělání školské a zejména akademické skoro přeceňuje. Americký dělník je proti našemu volnější a má svůj elbow-room; je-li šikovný, má svou fordku a bungalov – proto tam není socialismu v našem smyslu.
Budoucnost je v tom, že se Evropa vyrovná Americe a Amerika Evropě.
Pravda, měnit ústavu je věc choulostivá; máme přece příklad Ameriky: tam od vydání ústavy 1787 bylo za sto čtyřicet let přijato jen devatenáct oprav, třebaže bylo podáno přes dva tisíce návrhů. A ty opravy jsou vlastně doplňky – například volební právo žen; původní text zůstává v platnosti.
Těžká byla pro mne otázka trestu smrti; stálo mě mnoho nocí, když jsem měl podepisovat trest smrti, a dni, kdy jsem to učinil, mám ve svém kalendáři poznamenány černým křížkem.
Podívejte se na ten starý dub; prý je mu devět set let, ale jak je silný, kolik je v něm života! Ta velikost ani to stáří mu nebrání vyrážet v nové listí ani kvést. Člověk by měl stárnout podobně.
Měříme život příliš jednostranně: podle jeho délky, a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak jej opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že oni sami a tolik jiných žijí de facto jenom položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.
Neznám horší malomyslnost, než je to dnešní povídání o zániku evropské kultury. Zajde-li, tož jenom v kultuře světové.
Žaluje se na politické strany. Právem, pokud ty strany hovějí stranickému sobectví. Ale strany přece nejsou a nemohou býti jiné než průměr jejich voličů, ten zase závisí na tisku a občanské výchově – pořád ten problém vedení! Jedno musíme na stranách žádat stále a stále: aby za své poslance a představitele vybíraly slušné, politicky schopné a vzdělané muže a ženy. Pro mne je politika a demokracie věc nesmírně vážná: práce, řekl bych, pro ty nejlepší a nejvybranější lidi.
chybí nám román a drama. Na poezii stačí život osobní; román a drama předpokládají nashromážděnou zkušenost generací; romány jsou dílo celého století.
věděl jsem, že lidé utlačení, nesvobodní, porobou deformovaní stanou se ne lehko a ne obratem ruky svobodnými i duchem. Proto tolik lidí u nás stát neguje i dnes – nedůvěrou, odporem proti státní administrativě, špatným poměrem k celým vrstvám spoluobčanů – řečeno drasticky: jsou ještě lidé, kteří drží palec spíš zlodějovi než policajtovi. Naši lidé mají tradici vlasteneckou, pravda, ale mnohdy zůstali příliš nestátní, protistátní, až anarchičtí; neuvědomují si, že to je stav starého rakušáctví. Odrakouštět, to znamená získat smysl pro stát a státnost, pro státnost demokratickou.
novinář mnoho nezpytuje a nekáže, ale hledí přinést pokud možno přímou informaci: raději povrchní informaci než hlubokomyslný dohad.
mnoho číst neznamená hltat knihy, nýbrž dobře si přečíst pár těch nejlepších. Mnoho prohovořit neznamená nadělat mnoho řečí, nýbrž málo slovy dostat se k jádru věci. Mnoho žít není honit se za mnohým, nýbrž žít pomalu a silně.
dopředu.,Ještě dvacet třicet let. To už tu bude nová generace. narozená na svobodě – Pane, ta už si tu svobodu nedá vzít. Aji ti druzí do té doby poznají, že k něčemu jsme a že se na nás mohou spolehnout – Jen těch dvacet třicet let si ten stát ještě udržet!” “Jenom se udržet?” namítal prezidentův společník. “Není to trochu málo?” “Není,” řekl Starý pán rozhodně.,Ještě to budeme mít těžké, o jej!”
demokracie sice znamená rovnost před zákonem, ale neznamená a nikdy nebude znamenat, že by všichni lidé měli stejný veřejný vliv a stejnou odpovědnost.
To se rozumí, ten zotročený učitel neměl u dětí mnoho autority; tož je řezal a řezal – to byl jeho hlavní výchovný prostředek. Otrok má vždycky metody otrokáře a mstí se, kde může. Teď si vemte, jaký pokrok už je dnešní škola; ale ještě mnoho se dá na ní reformovat, aby vychovávala samostatné a sebevědomé lidi, lidi s kuráží do života. Reforma školy je právě také reformou učitele, učitelů; to znamená zvyšovat jejich sociální úroveň i vzdělání. Dnes už se učitelé sami domáhají toho, aby měli vzdělání vysokoškolské; tož to by se mělo vyzkoušet, jaký poměr by měl takový učitel akademik k dětem. Hlavní věc je: mít děti rád, umět se vmyslit a vcítit do jejich duševního života, který je spíš konkrétní a obrazný než abstraktně vědecký; vyučovat názorně, připínat poučování k tomu, co děti konkrétně vidí ve svém okolí; a vyučování co možná individualizovat. Vůbec na školu, na výchovu a na vyučování by se mělo mnohem víc myslet… a taky dávat mnohem víc prostředků než dosud. Vývoj školy, v tom je vývoj demokracie.
...říká se, že dobrá škola ušetří peníze za kriminál, špitál a chudobinec.
Čím kluk bude, o tom nerozhodují tak vlohy, jako spíš ta nejbližší příležitost.
Takový novopečený vzdělanec nechce jít na malé město nebo na venkov, že prý tam kulturně zapadne a zakrní. Ve skutečnosti je pohodlný; dovede být kulturně živ, jenom když má k tomu svou kavárnu a ty umělé stimulanty. Právem ukazujete na básníka Březinu; moudrost a vzdělání je věc ducha a ne věc nahodilého okolí. Lev je lvem i v kleci, nestane se oslem.
...bez vzájemného pochopení, bez tolerance není svobody.
Lamanskij mi řekl rovnou, že Rusové mají zájem jen o Slovany pravoslavné, nejvýše ještě o Slováky, protože jsou stejně naivní jako ruský boží lid; nás Čechy, jako liberály a západníky, by nechali jít k čertu.
Já nemám rád prázdné mluvení o slovanství, jako nemám rád vlastenčení. Prosím vás, kolikpak z našich slavjanofilů dovede aspoň číst rusky, polsky, srbsky? Stejně tak jako ti lidé, co mají plná ústa, že jsme národ Husův: kdo z nich pročetl aspoň kousek Husa, a nejen Husa, aspoň jednu knihu bratrské reformace? A nač to mluvení: normální člověk nevytrubuje do světa, že miluje své rodiče, svou ženu, své děti; to se rozumí samo sebou. Když miluješ svou vlast, nemusíš o tom mluvit, ale udělej něco kloudného; o nic jiného nejde.
Stál jsem proti Kocourkovu a Hulvátovu a politiku jsem žádal rozumnou a poctivou. V tom smyslu jsem řekl, že ani samostatnost nás nespasí.
...hladoví pojídají syté, říká se.
Člověk mnoho vydrží, všecko, má-li cíl a když se jednou odhodlal, že za ním půjde stůj co stůj a doopravdy. Opravdovost – to je tajemství světa a života, to je svátost náboženská a mravní.
Já vám řeknu, náš člověk je dobrý voják, když je v boji; pak je statečný a chytrý jako málokdo. Umí se dostat z každé šlamastiky; ale když v ní není, tedy do ní vhrkne sám. Neumí vždycky vytrvat a selhává, když nemá co dělat; to bylo před Sibiří a na konci sibiřské kampaně zas.
Vojáci, stejně jako děti, potřebují spravedlivosti, přímosti, otevřenosti; protože musejí poslouchat až na smrt, musí jim ten, koho poslouchají, opravdu a bez pokrytectví imponovat. I ty vojenské parády jsou spíš pro vojáky samotné než pro jejich velitele. Mám vojáky rád, i když nemám rád válku.
V Americe práce fyzická se cení více než u nás; americký študent jde o prázdninách sklízet obilí nebo dělat číšníka; u nás se vzdělání školské a zejména akademické skoro přeceňuje. Americký dělník je proti našemu volnější a má svůj elbow-room; je-li šikovný, má svou fordku a bungalov – proto tam není socialismu v našem smyslu.
Budoucnost je v tom, že se Evropa vyrovná Americe a Amerika Evropě.
Pravda, měnit ústavu je věc choulostivá; máme přece příklad Ameriky: tam od vydání ústavy 1787 bylo za sto čtyřicet let přijato jen devatenáct oprav, třebaže bylo podáno přes dva tisíce návrhů. A ty opravy jsou vlastně doplňky – například volební právo žen; původní text zůstává v platnosti.
Těžká byla pro mne otázka trestu smrti; stálo mě mnoho nocí, když jsem měl podepisovat trest smrti, a dni, kdy jsem to učinil, mám ve svém kalendáři poznamenány černým křížkem.
Podívejte se na ten starý dub; prý je mu devět set let, ale jak je silný, kolik je v něm života! Ta velikost ani to stáří mu nebrání vyrážet v nové listí ani kvést. Člověk by měl stárnout podobně.
Měříme život příliš jednostranně: podle jeho délky, a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak jej opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že oni sami a tolik jiných žijí de facto jenom položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.
Neznám horší malomyslnost, než je to dnešní povídání o zániku evropské kultury. Zajde-li, tož jenom v kultuře světové.
Žaluje se na politické strany. Právem, pokud ty strany hovějí stranickému sobectví. Ale strany přece nejsou a nemohou býti jiné než průměr jejich voličů, ten zase závisí na tisku a občanské výchově – pořád ten problém vedení! Jedno musíme na stranách žádat stále a stále: aby za své poslance a představitele vybíraly slušné, politicky schopné a vzdělané muže a ženy. Pro mne je politika a demokracie věc nesmírně vážná: práce, řekl bych, pro ty nejlepší a nejvybranější lidi.
chybí nám román a drama. Na poezii stačí život osobní; román a drama předpokládají nashromážděnou zkušenost generací; romány jsou dílo celého století.
věděl jsem, že lidé utlačení, nesvobodní, porobou deformovaní stanou se ne lehko a ne obratem ruky svobodnými i duchem. Proto tolik lidí u nás stát neguje i dnes – nedůvěrou, odporem proti státní administrativě, špatným poměrem k celým vrstvám spoluobčanů – řečeno drasticky: jsou ještě lidé, kteří drží palec spíš zlodějovi než policajtovi. Naši lidé mají tradici vlasteneckou, pravda, ale mnohdy zůstali příliš nestátní, protistátní, až anarchičtí; neuvědomují si, že to je stav starého rakušáctví. Odrakouštět, to znamená získat smysl pro stát a státnost, pro státnost demokratickou.
novinář mnoho nezpytuje a nekáže, ale hledí přinést pokud možno přímou informaci: raději povrchní informaci než hlubokomyslný dohad.
mnoho číst neznamená hltat knihy, nýbrž dobře si přečíst pár těch nejlepších. Mnoho prohovořit neznamená nadělat mnoho řečí, nýbrž málo slovy dostat se k jádru věci. Mnoho žít není honit se za mnohým, nýbrž žít pomalu a silně.
dopředu.,Ještě dvacet třicet let. To už tu bude nová generace. narozená na svobodě – Pane, ta už si tu svobodu nedá vzít. Aji ti druzí do té doby poznají, že k něčemu jsme a že se na nás mohou spolehnout – Jen těch dvacet třicet let si ten stát ještě udržet!” “Jenom se udržet?” namítal prezidentův společník. “Není to trochu málo?” “Není,” řekl Starý pán rozhodně.,Ještě to budeme mít těžké, o jej!”
demokracie sice znamená rovnost před zákonem, ale neznamená a nikdy nebude znamenat, že by všichni lidé měli stejný veřejný vliv a stejnou odpovědnost.
Read
February 4, 2017Another 'serendipitous simultaneous read' review: Gandhi’s Autobiography and Capek’s Conversations with T.G. Masaryk. In a nutshell, purchase and draw frequently on Capek/Masaryk; skim Gandhi. (note: same review at both locations)
Timothy Snyder, in his introduction to his conversations with Tony Judt published as Thinking the Twentieth Century, mentioned the similarity of his project to what he considers an outstanding example of reported conversations with an eminent man: Karel Capek’s Conversations with T G Masaryk. I had never heard of Masaryk, but I acquired a used copy of the work and coincidentally started another book from my long-term project, Philip Ward’s 500 book lifetime reading program. The Ward book was Gandhi’s An Autobiography; The Story of my Experiments with Truth. As I got into these autobiographies, I realized that these two men had the goal of liberating their countries from imperialism, lived overlapping and sometimes similar lives, but could not have had more different personalities or ways of talking about themselves. Yet the Czech Republic (or former Czechoslovakia, to be precise) and India would probably never have come into being as soon as they did, as peacefully (India itself, before partition), without these two men.
Masaryk (1850-1937) was born into a lower class family of mixed ethnicity: his father was a Slovak coachman, his mother a Czech. Masaryk ended up a university professor in Prague and the first President of Czechoslovakia. Gandhi (1869-1948) was born into the merchant caste, and trained as a lawyer. He ended up penniless, living on fruits and nuts, but also the leader of the movements that improved the status of Indians in South Africa and led to Indian independence. They both had to deal with prejudices among the groups they were leading. Based on my understanding of Masaryk’s remarks, Czechs would not have worked to pull the Slovaks with them from under the Austro-Hungarian empire without Masaryk’s working against perceived prejudices. Gandhi worked to undo the caste system and build solidarity between Hindus and Muslims, with limited success, but sufficient for his short term needs. Both studied in the capitals of the Empire and acquired the status and the tools they used to undermine the system. They saw the imperialist at home: Masaryk in Vienna, Gandhi in London. Later in life, both put aside their basic pacifism to support a war effort.
Most fundamentally, they were totally committed to what they saw as the truth. Capek writes of Masaryk’s slow, deliberative manner of speech, often interrupted by silence for the thinking process:
For Gandhi,
And there is the problem, for me. Gandhi’s ‘relative truth’ is propounded with so much arrogance and disregard for the people around him that I ended up intensely disliking the man, as distinct from the leader. So much of the book is taken up with his dietary experiments and other ascetic gyrations that its message is undermined. He refers the reader to another book to learn about the Satyagraha (devotion to the truth) movement in South Africa, which was a great disappointment. So much of what’s here strikes me as self-justification for irrelevant, annoying or harmful activities.
He harangued everyone about their diets and went on endless dietary restrictions himself, denied recommended medical care to himself and family members, kept his children out of school and excuses himself for neglecting the education that he meant to give them himself and that would have given them an options for choosing their own way in life, and essentially announced to his wife that he was choosing celibacy for the rest of his life at a fairly young age. (He says she didn’t object. Perhaps because she was fed up listening to him bemoan his lustfulness every time he satisfied it? The difference between their wives is a chasm; Masaryk married a cultured American pianist who was studying in Prague, while Gandhi was married by his family to an uneducated child when he was about thirteen.)
On the other hand, Masaryk’s humanitarian conversation engenders admiration. He spoke, carefully, through his lectures, journalism, and service as a legislator, and party member. Teaching someone to read and write, imparting general knowledge, and going over what others know is a very different matter from assuming responsibility for the actions of a person who listens to you and takes you as an example, acts in accordance with what you say. As a teacher or writer you are responsible for that person’s life.
He was a man of deep faith in God, but not committed to a religion.
Both men agree, though, as Masaryk says I believe that each of us is led by Providence, though how I cannot say.
Both books cover a lot of politics. However, Masaryk discusses the factions and parties involved on the side of independence a lot more than Gandhi does. They are instructive in getting things done without violence. Certainly it is worth understanding how Gandhi came to his nonviolent approach, how he persuaded others to use it, and also his cagy tactics. Both men cultivated foreign and domestic contacts outside their own circles, which came in handy when it came time to end WWI and break up the Austrian Empire, and also to secure Anglo support for Gandhi’s projects in South Africa and India. It is also interesting that despite their deep religious faiths they found a necessity to support certain wars (Gandhi led a non-combatant unit in the Boer War and argued for Indian participation on the side of Britain during WWII). Masaryk personally went to Russian and built up a fighting corps of Czech prisoners of war to fight against the Germans. He spent WWI locked outside of Prague and separated from his wife, working tirelessly in the war effort and for eventual independence.
I could quote Masaryk again and again. I am finding that re-reading my marked passages for the review makes it clear that I will keep this one handy. Much of the credit has to go to Capek for collecting and shaping the remarks, and to Michael Henry Heim for a masterful translation. The introduction by Capek, which is a character portrait of Masaryk, is one of the finest descriptions of the soul of man that I have ever read.
Timothy Snyder, in his introduction to his conversations with Tony Judt published as Thinking the Twentieth Century, mentioned the similarity of his project to what he considers an outstanding example of reported conversations with an eminent man: Karel Capek’s Conversations with T G Masaryk. I had never heard of Masaryk, but I acquired a used copy of the work and coincidentally started another book from my long-term project, Philip Ward’s 500 book lifetime reading program. The Ward book was Gandhi’s An Autobiography; The Story of my Experiments with Truth. As I got into these autobiographies, I realized that these two men had the goal of liberating their countries from imperialism, lived overlapping and sometimes similar lives, but could not have had more different personalities or ways of talking about themselves. Yet the Czech Republic (or former Czechoslovakia, to be precise) and India would probably never have come into being as soon as they did, as peacefully (India itself, before partition), without these two men.
Masaryk (1850-1937) was born into a lower class family of mixed ethnicity: his father was a Slovak coachman, his mother a Czech. Masaryk ended up a university professor in Prague and the first President of Czechoslovakia. Gandhi (1869-1948) was born into the merchant caste, and trained as a lawyer. He ended up penniless, living on fruits and nuts, but also the leader of the movements that improved the status of Indians in South Africa and led to Indian independence. They both had to deal with prejudices among the groups they were leading. Based on my understanding of Masaryk’s remarks, Czechs would not have worked to pull the Slovaks with them from under the Austro-Hungarian empire without Masaryk’s working against perceived prejudices. Gandhi worked to undo the caste system and build solidarity between Hindus and Muslims, with limited success, but sufficient for his short term needs. Both studied in the capitals of the Empire and acquired the status and the tools they used to undermine the system. They saw the imperialist at home: Masaryk in Vienna, Gandhi in London. Later in life, both put aside their basic pacifism to support a war effort.
Most fundamentally, they were totally committed to what they saw as the truth. Capek writes of Masaryk’s slow, deliberative manner of speech, often interrupted by silence for the thinking process:
As I see it, everything he says belongs to one of two basic categories. The first consists of the certainties, firm principles, and truths he has settled upon These he expresses forcefully, with uncommon terseness and brachylogical concision, emphasizing his point with a clenches fist or an energetically raised finger. The second consists of meditations, probings, the endless road to knowledge, endless criticism and self-criticism. And I can’t tell which is more characteristic: the clear-cut, steadfast certainty of a man of firm knowledge and beliefs or the never-ending pursuit of truth.
For Gandhi,
truth is the sovereign principle, which includes numerous other principles. This truth is not only truthfulness in word, but truthfulness in thought also, and not only the relative truth of our conception, but the Absolute Truth, the Eternal Principle, that is God…I worship God as Truth only. I have not yet found Him, but I am seeking after Him. I am prepared to sacrifice the things dearest to me in pursuit of this quest…But as long as I have not realized this Absolute Truth, so long must I hold by the relative truth as I have conceived it. That relative truth must, meanwhile be my beacon, my shield and buckler…I have gone forward according to my light…If anything that I write in these pages should strike the reader as being touched with pride, then he must take it that there is something wrong with my quest, and that my glimpses are no more than mirage.
And there is the problem, for me. Gandhi’s ‘relative truth’ is propounded with so much arrogance and disregard for the people around him that I ended up intensely disliking the man, as distinct from the leader. So much of the book is taken up with his dietary experiments and other ascetic gyrations that its message is undermined. He refers the reader to another book to learn about the Satyagraha (devotion to the truth) movement in South Africa, which was a great disappointment. So much of what’s here strikes me as self-justification for irrelevant, annoying or harmful activities.
He harangued everyone about their diets and went on endless dietary restrictions himself, denied recommended medical care to himself and family members, kept his children out of school and excuses himself for neglecting the education that he meant to give them himself and that would have given them an options for choosing their own way in life, and essentially announced to his wife that he was choosing celibacy for the rest of his life at a fairly young age. (He says she didn’t object. Perhaps because she was fed up listening to him bemoan his lustfulness every time he satisfied it? The difference between their wives is a chasm; Masaryk married a cultured American pianist who was studying in Prague, while Gandhi was married by his family to an uneducated child when he was about thirteen.)
On the other hand, Masaryk’s humanitarian conversation engenders admiration. He spoke, carefully, through his lectures, journalism, and service as a legislator, and party member. Teaching someone to read and write, imparting general knowledge, and going over what others know is a very different matter from assuming responsibility for the actions of a person who listens to you and takes you as an example, acts in accordance with what you say. As a teacher or writer you are responsible for that person’s life.
He was a man of deep faith in God, but not committed to a religion.
Both men agree, though, as Masaryk says I believe that each of us is led by Providence, though how I cannot say.
Both books cover a lot of politics. However, Masaryk discusses the factions and parties involved on the side of independence a lot more than Gandhi does. They are instructive in getting things done without violence. Certainly it is worth understanding how Gandhi came to his nonviolent approach, how he persuaded others to use it, and also his cagy tactics. Both men cultivated foreign and domestic contacts outside their own circles, which came in handy when it came time to end WWI and break up the Austrian Empire, and also to secure Anglo support for Gandhi’s projects in South Africa and India. It is also interesting that despite their deep religious faiths they found a necessity to support certain wars (Gandhi led a non-combatant unit in the Boer War and argued for Indian participation on the side of Britain during WWII). Masaryk personally went to Russian and built up a fighting corps of Czech prisoners of war to fight against the Germans. He spent WWI locked outside of Prague and separated from his wife, working tirelessly in the war effort and for eventual independence.
I could quote Masaryk again and again. I am finding that re-reading my marked passages for the review makes it clear that I will keep this one handy. Much of the credit has to go to Capek for collecting and shaping the remarks, and to Michael Henry Heim for a masterful translation. The introduction by Capek, which is a character portrait of Masaryk, is one of the finest descriptions of the soul of man that I have ever read.
Because that is what it all boils down to: for Masaryk, speaking means speaking truth. And believe me, the very style of truth—the way it is expressed—differs from the style of half-truths, lies or ignorance. Truth has nothing to hide or veil with words…When Masaryk speaks, he reports on what he is thinking: he is sober, concrete, and as succinct as possible; he refuses to let the words carry him away…
Masaryk’s thought follows its own path, it has its own cadence, you might say, to which it almost invariably returns. Every one of his talks eventually led to politics or God, to current events or eternity…For Masaryk, religion consists first and foremost of humanity, loving your neighbor, serving your fellow man, but politics consists of making humanity and love a reality. It is only a short step from one to the other.
September 9, 2020
Možná je to má osobní crush na T.G.M., ale..tak nádherná kniha! ♡
Nejedná se biografii, ani o chronologický soupis historických událostí, nýbrž o dojemné, lidské zachycení Masaryka jakožto člověka na stránkách, i mezi řádky. Popis událostí a pocitů, který se Karlu Čapkovi povedl z našeho prvního prezidenta vypáčit (jeho slova), je upřímný a pestrý. Celá kniha je psaná velice pozitivním, veselým a humorným stylem.
Bylo zajímavé vidět Masaryka reflektovat zpětně sám na sebe v mnoha situacích, především pak ve válečném období, s odstupem času. Měl jsem možnost pročíst (a stále se touto bichlí pročítám) se Masarykovou knihou Světová revoluce za války a ve válce 1914-1918, která vyšla v roce 1925 jakožto kompilát deníkových záznamů, ve které je vidět člověk hluboce ponořený do své práce, oproštěn od většiny emocí, píšící spíše jako robot nežli budoucí prezident, člověk.
Bezpochyby nejlepší kniha, jakou jsem zatím v roce 2020 četl!
Nejedná se biografii, ani o chronologický soupis historických událostí, nýbrž o dojemné, lidské zachycení Masaryka jakožto člověka na stránkách, i mezi řádky. Popis událostí a pocitů, který se Karlu Čapkovi povedl z našeho prvního prezidenta vypáčit (jeho slova), je upřímný a pestrý. Celá kniha je psaná velice pozitivním, veselým a humorným stylem.
Bylo zajímavé vidět Masaryka reflektovat zpětně sám na sebe v mnoha situacích, především pak ve válečném období, s odstupem času. Měl jsem možnost pročíst (a stále se touto bichlí pročítám) se Masarykovou knihou Světová revoluce za války a ve válce 1914-1918, která vyšla v roce 1925 jakožto kompilát deníkových záznamů, ve které je vidět člověk hluboce ponořený do své práce, oproštěn od většiny emocí, píšící spíše jako robot nežli budoucí prezident, člověk.
Bezpochyby nejlepší kniha, jakou jsem zatím v roce 2020 četl!
December 5, 2013
Tuhle knihu jsem měl číst, když mi bylo 17. No co už. Nikdy není pozdě a jsem rád, že jsem ji našel.
September 20, 2019
Skvela kniha plna nadcasovych myslienok, ktore mozu ovyplivnit dalsie generacie myslitelov, obzvlast obyvatelov CR aj SR. Stat, demokracia, politika, vztahy ci nabozenstco... velke mnozstvo uzasnych myslienok, ktore mozu menit a formovat spolocnost. Odporucam!
February 1, 2018
I first heard of this figure through a conversation with a local Czech lady. She was telling me about how Charles IV won an award for being "the greatest Czech of all time". Curiously, I asked, "So who was the runner-up for this award?" She answered that she didn't know, but if she would guess, it would be "Tomáš Garrigue Masaryk, the first president of Czechoslovakia".
He was mentioned by an American expat in Czech the next day, who told us that he was "trained as a sociologist". That naturally piqued my interest, and so I noted it down.
Reading this book was an enjoyable experience. Capek's style of writing was fluent throughout the whole book. It felt like an old man was talking to me, telling me about his life story -- something I've always enjoyed listening to.
One of the things that I admired the most from T. Masaryk was: he was really well-read. He read extensively and regularly. For instance, he decided not to visit France as he felt that he already knew France, based on the amount of French literature he had read. And when he visited Russia, he said that "it fascinated me to see so many streets and places which I knew so well from Dostoyevski, Tolstoi, and other Russian writers". Amazed by his extensive book list (listed especially under the subchapter "The Reader's World"), I was motivated to read more.
(He writes a study, titled The Diary of a Reader, on the books "one reads from one's eight or tenth year upwards".)
He recounted his view of Catholicism, the Western world, politics, philosophy, and so forth; truly a person through whom we could understand the situations of his era. He also narrated about the wars and nationalist sentiments in the early 20th century. German-Austrian war, the Slavdom, Socialism, etc.
He was mentioned by an American expat in Czech the next day, who told us that he was "trained as a sociologist". That naturally piqued my interest, and so I noted it down.
Reading this book was an enjoyable experience. Capek's style of writing was fluent throughout the whole book. It felt like an old man was talking to me, telling me about his life story -- something I've always enjoyed listening to.
One of the things that I admired the most from T. Masaryk was: he was really well-read. He read extensively and regularly. For instance, he decided not to visit France as he felt that he already knew France, based on the amount of French literature he had read. And when he visited Russia, he said that "it fascinated me to see so many streets and places which I knew so well from Dostoyevski, Tolstoi, and other Russian writers". Amazed by his extensive book list (listed especially under the subchapter "The Reader's World"), I was motivated to read more.
(He writes a study, titled The Diary of a Reader, on the books "one reads from one's eight or tenth year upwards".)
He recounted his view of Catholicism, the Western world, politics, philosophy, and so forth; truly a person through whom we could understand the situations of his era. He also narrated about the wars and nationalist sentiments in the early 20th century. German-Austrian war, the Slavdom, Socialism, etc.
October 22, 2018
Je to má první kniha, kde se něco více dozvídám o osobnosti TGM. Celou knihou si stále uvědomujete, jak ho Karel Čapek obdivoval - TGM vypadá jako dokonalý člověk, i tak je jisté, že měl své slabé stránky, které ale v Hovorech nenajdete. I přesto je nepopsatelně inspirující si uvědomit, jak vzdělaný pan Masaryk byl. Kolik jazyků, kolik knih přečetl a kolik schopností měl! Odvahu konat a nejenom o tom mluvit. Vedl armádu přes Rusko, vstupoval do konfliktu proti těm, co bránili pravost Rukopisů, založil republiku po monarchii a to vše jen díky velmi detailnímu a cílevědomému studiu. Vydával v Praze časopis, jen aby lidé u nás měli dostupné nové informace ze světa. Jeho moudrost přesahuje mé chápání. Není divu, že ho Čapek tak obdivoval. Byl feministou, už tehdy měl stejné komentáře, jak by se měla změnit škola, jako slyšíme dnes. Jak důležitá je svoboda, která ale bez tolerance a pochopení ostatních nemůže existovat. Mluví o politice, lásce, zdravém životním stylu, tvoření kontaktů, cestování, přístupu ke společnosti, pokoře, náboženství, pravdě a filozofii. Přeji si, abych v životě potkala takového člověka. A pokud by byl naším prezidentem? Naděje...
April 15, 2019
První biografická část byla výborná, druhá polovina příliš odborná a obtížně stravitelná (pro neznalého filosofie).
January 21, 2026
HOVORY S TGM to sú myšlienky, životná filozofia a remimiscencie prvého Československého prezidenta z pera jedného z najvplyvnejších českých autorov 20. storočia - Karla Čapka. To je kombo, ktoré si zaslúži pozornosť. Dve osobnosti, ktorých nadčasovosť potvrdzuje história. Literárna aj spoločenská.
...
Hovory podľa slov autora však nevznikali jednoducho. Čapek takmer 9 rokov trávil čas po boku zádumčivého stoika, ktorý svoje úvahy, spomienky a rozprávanie prekladal tichom a mlčaním. Ikonickými sú ich prechádzky v parku v Topolčiankach pod korunami gaštanov a košatých dubov.
Kniha skladá osobnostnú mozaiku hlavnej postavy v dvoch častiach. V prvej polovici vyniká obraz Masaryka ako človeka, študenta a občana a na strane druhej politika a filozofa.
Za mňa mala lepšiu dynamiku prvá polovica knihy – spomienky na detstvo, rodinu, študentské roky a formovanie charakteru. Druhá časť, viac ponorená do filozofických úvah o novo vznikajúcej republikovej Európe, už pôsobí pokojnejšie no náročnejšie na sústredenie.
...
Takmer 100 rokov po vydaní knihy si uvedomujem ako zúfalo nám nielen v národnej, ale aj európskej politike chýbajú také osobnosti akou bol Tomáš Garrigue Masaryk. Osobnosti s morálnou integritou, dušou filozofa a ľudskosťou v srdci.
...
Hovory podľa slov autora však nevznikali jednoducho. Čapek takmer 9 rokov trávil čas po boku zádumčivého stoika, ktorý svoje úvahy, spomienky a rozprávanie prekladal tichom a mlčaním. Ikonickými sú ich prechádzky v parku v Topolčiankach pod korunami gaštanov a košatých dubov.
Kniha skladá osobnostnú mozaiku hlavnej postavy v dvoch častiach. V prvej polovici vyniká obraz Masaryka ako človeka, študenta a občana a na strane druhej politika a filozofa.
Za mňa mala lepšiu dynamiku prvá polovica knihy – spomienky na detstvo, rodinu, študentské roky a formovanie charakteru. Druhá časť, viac ponorená do filozofických úvah o novo vznikajúcej republikovej Európe, už pôsobí pokojnejšie no náročnejšie na sústredenie.
...
Takmer 100 rokov po vydaní knihy si uvedomujem ako zúfalo nám nielen v národnej, ale aj európskej politike chýbajú také osobnosti akou bol Tomáš Garrigue Masaryk. Osobnosti s morálnou integritou, dušou filozofa a ľudskosťou v srdci.
January 31, 2018
Všechna čest panu Prezidentovi s velkým P. S úctou odkladám Hovory s TGM, a závěrem chci jen říci, kéž by se i v dnešní době na důležité posty dostávali lidi alespoň částečně dosahující Masarykovy velikosti a inteligence.
April 15, 2023
No, moc dobře se mi to teda nečetlo, ale to bude nejspíš tím, že nejsem moc zvyklý na filozofické texty. Jinak Masaryk měl opravdu zajímavý pohled na svět a podle mého stojí za to si to přečíst. Jen ty náboženské pasáže mi moc neříkaly.
April 13, 2021
Skvělá knížka, názory pana Masaryka, ať už na politiku nebo náboženství jsou nadčasové, je to hodně přínosné i v dnešní době.
This entire review has been hidden because of spoilers.
February 26, 2026
Tatíček byl prostě klasa.
March 10, 2020
Tož panáčku...
Hned na začátek uznávám, že jsem byl překvapen. Čekal jsem více politiky a osobního i profesního života T. G. Masaryka, přitom je ale více než třetina knihy teologicko-filozofickou rozpravou. A ta mě i přese všechnu kultivovanost obou intelektuálů neobohacuje. Naopak očekávání hovorů cíleně zaměřených na domácí i zahraniční politiku bylo uspokojeno jen částečně.
Když se ale vrátím k prvním kapitolám - Věk mladosti a Život a práce - tak lze v Masarykově životopisném vyprávění (nikoli tedy hovorech) najít inspirace a zajímavostí více než dost. Jen namátkou:
- To, jak Masaryk mluvil o Rusku, jeho tuzemských podporovatelích i tamním rozdělení na východníky a západníky, lze skoro beze změny použít i dnes. Stále aktuální je např. jeho věta: "Celkem jsem si odnesl z Ruska lásku k ruskému lidu a nechuť k oficiální politice a k panující inteligenci." Sám po Rusku (a Ukrajině) aktivně cestoval, s Rusy všech sociálních vrstev diskutoval a u nich přebýval, četl jejich literaturu a vzdělával se tamní kultuře. A přitom byl okřikován domácími "křiklouny" a "panslovany", co ani neuměli azbuku. Podobně aktuální jsou jeho názory na Československo a jeho velikost, to, jak si Češi neustále stěžují, ale sami dělají málo, nebo rozdíl mezi vlastenčením a vlastenectvím (k čemu křičet o vlasti a nedělat nic).
- Masaryk v sobě propojoval velmi liberální a současné názory – na školství a jeho vojenské dědictví Rakouska-Uherska – s až extrémně konzervativním přístupem v otázce sexuality nebo vývoje druhů. To vše doplňoval i pohled sociologa, například na moravský venkov tehdejší doby i náboženství přelomu 19. a 20. století.
- Použitý jazyk přináší knize nejen zajímavý "zvuk" a tempo, ale také množství již nepoužívaných (a mně neznámých slov), jako je škrobák, habán...
- V knize se skrývají i ze školních lavic neznámé aspekty Masarykovy osobnosti, jako byla jeho sebeironie (sám se nazýval fouňou, inkognito se o sobě bavil se svými kritiky a zapojoval se do svého urážení), jeho střelectví (ve smyslu rychlé rozhodnosti konat) a až netrpělivé bojovnosti za spravedlnost, ale také známější zásadovosti nebo rovnostářství.
- Mimo všeobecně známé kauzy pro mě bylo velmi zajímavé číst také o Masarykově návštěvě Ruska v době první světové války (Říjnová revoluce v Moskvě), kdy bojoval za vznikající české oddíly a legionáře navštěvoval.
Tematicky odlišná druhá část knihy - Myšlení a život - je pak najednou až překvapivě jiná. Masaryk, racionalista, praktik a vědec, se najednou "proměňuje" v teologa a ukazuje, jak moc je ovlivněn ve svém myšlení náboženstvím. I když na jednu stranu říká, že není determinista, jeho pojetí lidského života je sice částečně autonomní, ale pořád pod vlivem božského plánu ("světový řád a jeho grandióznost"). Až natolik, že lidi nevěřící označuje jedním šmahem za otroky náhody, pověrčivosti, pověr a zázraků ("indeterminista je otrok" (...) "nemá svobodné vůle" atd. atp.). Jeho teleologické důkazy jsou pak v dnešním světle velmi staromódní a odkazují na klasickou i středověkou filozofii. Tedy z pohledu mimo náboženství vlastně bez nejmenších známek důkazů ve smyslu "jinak to přece nedává smysl".
Poznámka: I přesto, že knize dávám jen tři hvězdičky, neznamená to, že není kvalitní. Je dle všech znaků skvěle napsaná, odpracovaná i zajímavá, jen z výše zmíněných důvodů není pro mě a hodnocení tak pouze odráží čtivost pro mě. A mimochodem, je opravdu naprosto propastný rozdíl ve srovnání představy podobného rozhovoru dnešních vrcholných ústavních činitelů (viz ještě nedávno probíhající rozhovory prezidenta na Barrandově) s touto neuvěřitelnou intelektuální "náloží".
Hned na začátek uznávám, že jsem byl překvapen. Čekal jsem více politiky a osobního i profesního života T. G. Masaryka, přitom je ale více než třetina knihy teologicko-filozofickou rozpravou. A ta mě i přese všechnu kultivovanost obou intelektuálů neobohacuje. Naopak očekávání hovorů cíleně zaměřených na domácí i zahraniční politiku bylo uspokojeno jen částečně.
Když se ale vrátím k prvním kapitolám - Věk mladosti a Život a práce - tak lze v Masarykově životopisném vyprávění (nikoli tedy hovorech) najít inspirace a zajímavostí více než dost. Jen namátkou:
- To, jak Masaryk mluvil o Rusku, jeho tuzemských podporovatelích i tamním rozdělení na východníky a západníky, lze skoro beze změny použít i dnes. Stále aktuální je např. jeho věta: "Celkem jsem si odnesl z Ruska lásku k ruskému lidu a nechuť k oficiální politice a k panující inteligenci." Sám po Rusku (a Ukrajině) aktivně cestoval, s Rusy všech sociálních vrstev diskutoval a u nich přebýval, četl jejich literaturu a vzdělával se tamní kultuře. A přitom byl okřikován domácími "křiklouny" a "panslovany", co ani neuměli azbuku. Podobně aktuální jsou jeho názory na Československo a jeho velikost, to, jak si Češi neustále stěžují, ale sami dělají málo, nebo rozdíl mezi vlastenčením a vlastenectvím (k čemu křičet o vlasti a nedělat nic).
- Masaryk v sobě propojoval velmi liberální a současné názory – na školství a jeho vojenské dědictví Rakouska-Uherska – s až extrémně konzervativním přístupem v otázce sexuality nebo vývoje druhů. To vše doplňoval i pohled sociologa, například na moravský venkov tehdejší doby i náboženství přelomu 19. a 20. století.
- Použitý jazyk přináší knize nejen zajímavý "zvuk" a tempo, ale také množství již nepoužívaných (a mně neznámých slov), jako je škrobák, habán...
- V knize se skrývají i ze školních lavic neznámé aspekty Masarykovy osobnosti, jako byla jeho sebeironie (sám se nazýval fouňou, inkognito se o sobě bavil se svými kritiky a zapojoval se do svého urážení), jeho střelectví (ve smyslu rychlé rozhodnosti konat) a až netrpělivé bojovnosti za spravedlnost, ale také známější zásadovosti nebo rovnostářství.
- Mimo všeobecně známé kauzy pro mě bylo velmi zajímavé číst také o Masarykově návštěvě Ruska v době první světové války (Říjnová revoluce v Moskvě), kdy bojoval za vznikající české oddíly a legionáře navštěvoval.
Tematicky odlišná druhá část knihy - Myšlení a život - je pak najednou až překvapivě jiná. Masaryk, racionalista, praktik a vědec, se najednou "proměňuje" v teologa a ukazuje, jak moc je ovlivněn ve svém myšlení náboženstvím. I když na jednu stranu říká, že není determinista, jeho pojetí lidského života je sice částečně autonomní, ale pořád pod vlivem božského plánu ("světový řád a jeho grandióznost"). Až natolik, že lidi nevěřící označuje jedním šmahem za otroky náhody, pověrčivosti, pověr a zázraků ("indeterminista je otrok" (...) "nemá svobodné vůle" atd. atp.). Jeho teleologické důkazy jsou pak v dnešním světle velmi staromódní a odkazují na klasickou i středověkou filozofii. Tedy z pohledu mimo náboženství vlastně bez nejmenších známek důkazů ve smyslu "jinak to přece nedává smysl".
Poznámka: I přesto, že knize dávám jen tři hvězdičky, neznamená to, že není kvalitní. Je dle všech znaků skvěle napsaná, odpracovaná i zajímavá, jen z výše zmíněných důvodů není pro mě a hodnocení tak pouze odráží čtivost pro mě. A mimochodem, je opravdu naprosto propastný rozdíl ve srovnání představy podobného rozhovoru dnešních vrcholných ústavních činitelů (viz ještě nedávno probíhající rozhovory prezidenta na Barrandově) s touto neuvěřitelnou intelektuální "náloží".
November 26, 2019
Masaryk nebyl bezchybným člověkem, ale zajímavou osobností ano. Někým, ke komu můžeme s odstupem času právem vzhlížet, protože dokázal něco neuvěřitelného. Vždycky mě bavilo si o něm číst, chodit do muzeí a koukat na filmy a seriály, kde hrál nějakou roli. Loni jsme s přítelem byli v kině na dokumentu "Hovory s TGM", kde Karla Čapka hraje Budař, a bylo to neuvěřitelně skvělé. První republiku jsem zpracovávala v seminární práci, fascinuje mě i přes mnoho svých much, a jen se dozvídat o té politice, myšlenkách a idejích, které před sto lety trápily českou inteligenci, to mě prostě baví. Masaryk žil v zajímavé, přelomové době a sám ohýbal dějiny. A dokonce žil v Lipsku, to jsem nevěděla! Jak říkám, Hovory s TGM stojí za pozornost, ať už v knižní, audio nebo filmové verzi. Není to úplně beletrie, protože ač Masaryk vypráví příběh svého života, hodně do toho plete politiku, náboženství a filozofii a tak, ale prostě jsem ráda za každou informaci, kterou o něm můžu zhltnout. Plus Čapek je prostě Čapek.
Want to Read
April 26, 2015Hovory jsou jako truhlice velkých myšlenek a témat. Namátkou:
- Škola jako "šetřící za kriminál"
- Náboženství jako zásadní kulturně historický předmět
- Láska podle písně písní
- Malé národy leccos dovedou
- Bez pochopení a tolerance není svobody
- Masaryk Feminista
- Ženy stejně vyvinuté, ale čistější
- O soběstačnosti
- Tolstoj: Talker vs. Doer
- Pití, kouření: Jen návyky (kouřil/pil?)
- Provázané konkrétno a abstraktno
- Pravda především, nemůže nikdy škodit. Věda jako nová filosofie, jak být lepší.
- Věčný boj konzervatismu a pokroku; mýtus vs filosofie.
A to jsem ještě nedočetl filosofickou část, protože to bylo na před spaním nic moc.
Kniha je parádní a určitě se k ní ještě vrátím.
- Škola jako "šetřící za kriminál"
- Náboženství jako zásadní kulturně historický předmět
- Láska podle písně písní
- Malé národy leccos dovedou
- Bez pochopení a tolerance není svobody
- Masaryk Feminista
- Ženy stejně vyvinuté, ale čistější
- O soběstačnosti
- Tolstoj: Talker vs. Doer
- Pití, kouření: Jen návyky (kouřil/pil?)
- Provázané konkrétno a abstraktno
- Pravda především, nemůže nikdy škodit. Věda jako nová filosofie, jak být lepší.
- Věčný boj konzervatismu a pokroku; mýtus vs filosofie.
A to jsem ještě nedočetl filosofickou část, protože to bylo na před spaním nic moc.
Kniha je parádní a určitě se k ní ještě vrátím.
May 2, 2023
Review for the book "Čtení o T. G. Masarykovi"; in Goodreads it is linked as an edition to Talks with T. G. Masaryk.
.....
Collection of fragments of the life and personality of The Grand Old Man of Europe from the perspective of a great author.
This book is not going to give you full view about Masaryk but it is going to give you some glimpses to form an idea what kind of a person he might have been during his presidency. It really primarily aims to show the reader "Our Masaryk" as a friend and caring father of the people and democracy rather then as a president or politician. The book pays tribute to TGM and oozes with humanity, wisdom and love.
.....
Collection of fragments of the life and personality of The Grand Old Man of Europe from the perspective of a great author.
This book is not going to give you full view about Masaryk but it is going to give you some glimpses to form an idea what kind of a person he might have been during his presidency. It really primarily aims to show the reader "Our Masaryk" as a friend and caring father of the people and democracy rather then as a president or politician. The book pays tribute to TGM and oozes with humanity, wisdom and love.
November 9, 2021
Kniha, ktorá pohne Vašou mysľou. Vedela som, že Tatíček Masaryk bol múdry muž so správnymi názormi, avšak netušila som, že bol demokrat, pacifista, feminista, kosmopolita a svetoobčan, a na staršie kolená abstinent. Človek čo nás skutočne zoznámil s moderným svetom a prozápadným.
Mimoriadne ma zaujalo, aký ohlas, kritiku, nevôľu urobila jeho kniha a vlastne práca univerzitná - Sebevražda, na svoju dobu sa evidentne nebál kopnúť do živého, zaťať zuby a riešiť problém (ako filozofický realista by ma za tieto slabé metafory nemal rád). Taktiež nemal rád úplných liberalistov, ktorí totálne zavrhovali zbožnosť, komunistov a socialistov i keď mnohými mu práve tieto vlastnosti boli vyčítané.
Taktiež mnohé rady, ktoré odporúča do bežného života aby už aj deti a chudobní, atď žili spokojne v demokratickom štáte stale nie sú splnené a to už prešlo pomaly storočie od jeho vyjadrení. Vyčítal nášmu prostrediu stále feudalistické vnímanie reality, prácu nemá človek rád, lebo len musí pracovať na "panskom" atď. Stále zavedené predsudky voči inak vyzerajúcim ľudom, ako napríklad Židom, ktoré nie sú postavené na realite.
Tatíček je mimoriadne nadčasový a povedala by som, že z neho vychádza filozofia môjho obľúbeného Havla a veľmi to vyjadruje moju filozofiu.
Slovo Karla Čapka o Hovoroch: "Bylo mnoho mlčeno, aby vznikly Hovory; jen jejich pisatel ví, jak jsou neúplné; nejvíc jim chybí ten kontrapunkt mlčení"
Takže nechajme to na Tatíčka:
"Ne slepá autorita rodiču, ne pasívní poslušnost dítěte, vymáhaná věčným okřikováním a hubováním, ale výchova příkladem."
"Židu, těch jsem se bál; věril jsem, že potřebují křesťanské krve, a proto jsem si raději zašel o pár ulic, než abych šel podle jejich stavení; jejich děti si chtěly se nou hrát, protože jsem trochu uměl německy, ale já ne."
"A vidíte, po celý život jsem se snažil dávat pozor, abych nebyl k Židum nespravedlivý; proto se říkalo, že s nimi držím. Kdyže jsem v sobě překonal ten lidový antisemitism? Panáčku, citem snad nikdy, jen rozumem; vždyť vlastní matka mě udržovala v krevní pověre."
"Později jsem dával kondice jednomu spolužákovi, byl rodilý z Polska, a ten mi toho napovídal ještě víc; tehdy jsem se začal učiť polsky."
"Takýto novopečený vzdělanec nechce jít na malé město nebo na venkov, že prý tam kulturně zapadne a zakrní. Ve skutečnosti je pohodlný; dovede být kulturně živ, jenom když má k tomu svou kavárnu a ty umělé stimulanty." - kaviarenskí povalači? :D
O rodine svojej manželky z Ameriky>> "Každý člen rodiny byl jiné víry, byl vychován svobodně, aby se, až doroste, rozhodl nábožensky sám. Mr. Garrigue byl agnostik - tenkrát říkali agnostikum často ateisti - ale člověk mravně výborný, dobrý manžel a otec - pravý Američan, vychovávajíci děti k práci a pravdě. Charlotta byla unitářka."
"Na prázdniny jsme jezdili do Klobouk u Brna k rodičum; krajani od nás sa tam chodili dávat na mou ženu, že prý jsem si vzal černošku; jiní zase slyšeli, že mám americkou milionářku, a prišli na mne, abych jim postavil železnici."
"... ; u vědlejšího stolu seděl bratr Vojty Náprstka, majitel pivovaru; neznal mě a začal o mně, že jsem podplacen od Němcu, abych pošlapal českou minulost a kdesi cosi. Já jsem ho nechal při tom a ještě jsem ho podpichoval - teprve když jsem odešel, řekli mu, že mluvil o mně se mnou. Jindy jsem pomáhal občanum v tramvajce hubovat na zrádce Masaryka."
"Prosím vás, kolikpak z našich slavjanofilu dovede aspoň číst rusky, polsky, srbsky? Stejně tak jako ti lidé co mají plná ústa, že jsme národ Husuv: kdo z nich pročetl aspoň kousek Husa, aspoň jednu knihu bratrské reformace?"
"Když miluješ svou vlast, nemusíš o tom mluvit, ale udělej něco kloudného; o nic jiného nejde." - naši náckovia
"Štefánik byl hodně sentimentální, tituloval mě "oteckem" a pořád by mě byl hladil a líbal; ale já se k němu tak blízko nedostal, bránil tomu rozdíl věku."
"U nás ještě příliš dáme na hesla - to je, myslím také jedno z dědictví po Rakousko-Uhersku; tenkrát jsme neadministrovali a nedělali politiku my, nýbrž Vídeň, a tak jsme si víc než zdrávo zvykli na hesla." - o tom, že politické heslá majú u voliča prednosť pred programom a tvorbou zákonov>> stále platné :(
"Lež je nemužná; je zbraní slabochu, dost často také násilníku - ne lidi silných. Pravda, pravda poctivá, poznání skutočné nemuže nikdy škodit."
"Láska k bližnímu, mravní zakon lásky je mně jen přední a praktický projev náboženství. Náboženství. Zbožnost je, jak jsem řekl, stanovisko, atituda - nemám našeho slova pro to - vuči všemstvu, vuči všemu, čo je nám dáno, tedy vuči Bohu, světu, lidem a sobě samému."
"Tož pravda: halda vysvědčení ještě nezaručuje vzdělanost a dokonce nzahrnuje přirozené nadání. A nezapomínat na požadavek mravní; učenost, doktorské zkoušky a tituly nezaručují slušnost, čestnost ani statečnost."
"Řekl jsem jednou, že demokracie je diskuse. Ale pravá diskuse je možná jen tam, kde si lidé navzájem duvěřují a poctivě hledají pravdu. Demokracie, to je hovor mezi rovnými, přemýšlení svobodných občanu před celou verejnosti - slovo "parlament" má krásny smysl, jen je činit tělem."
"Krize demokracie - prosím vás, co dnes není v krizi?" - sto rokov a stále platné.
Mimoriadne ma zaujalo, aký ohlas, kritiku, nevôľu urobila jeho kniha a vlastne práca univerzitná - Sebevražda, na svoju dobu sa evidentne nebál kopnúť do živého, zaťať zuby a riešiť problém (ako filozofický realista by ma za tieto slabé metafory nemal rád). Taktiež nemal rád úplných liberalistov, ktorí totálne zavrhovali zbožnosť, komunistov a socialistov i keď mnohými mu práve tieto vlastnosti boli vyčítané.
Taktiež mnohé rady, ktoré odporúča do bežného života aby už aj deti a chudobní, atď žili spokojne v demokratickom štáte stale nie sú splnené a to už prešlo pomaly storočie od jeho vyjadrení. Vyčítal nášmu prostrediu stále feudalistické vnímanie reality, prácu nemá človek rád, lebo len musí pracovať na "panskom" atď. Stále zavedené predsudky voči inak vyzerajúcim ľudom, ako napríklad Židom, ktoré nie sú postavené na realite.
Tatíček je mimoriadne nadčasový a povedala by som, že z neho vychádza filozofia môjho obľúbeného Havla a veľmi to vyjadruje moju filozofiu.
Slovo Karla Čapka o Hovoroch: "Bylo mnoho mlčeno, aby vznikly Hovory; jen jejich pisatel ví, jak jsou neúplné; nejvíc jim chybí ten kontrapunkt mlčení"
Takže nechajme to na Tatíčka:
"Ne slepá autorita rodiču, ne pasívní poslušnost dítěte, vymáhaná věčným okřikováním a hubováním, ale výchova příkladem."
"Židu, těch jsem se bál; věril jsem, že potřebují křesťanské krve, a proto jsem si raději zašel o pár ulic, než abych šel podle jejich stavení; jejich děti si chtěly se nou hrát, protože jsem trochu uměl německy, ale já ne."
"A vidíte, po celý život jsem se snažil dávat pozor, abych nebyl k Židum nespravedlivý; proto se říkalo, že s nimi držím. Kdyže jsem v sobě překonal ten lidový antisemitism? Panáčku, citem snad nikdy, jen rozumem; vždyť vlastní matka mě udržovala v krevní pověre."
"Později jsem dával kondice jednomu spolužákovi, byl rodilý z Polska, a ten mi toho napovídal ještě víc; tehdy jsem se začal učiť polsky."
"Takýto novopečený vzdělanec nechce jít na malé město nebo na venkov, že prý tam kulturně zapadne a zakrní. Ve skutečnosti je pohodlný; dovede být kulturně živ, jenom když má k tomu svou kavárnu a ty umělé stimulanty." - kaviarenskí povalači? :D
O rodine svojej manželky z Ameriky>> "Každý člen rodiny byl jiné víry, byl vychován svobodně, aby se, až doroste, rozhodl nábožensky sám. Mr. Garrigue byl agnostik - tenkrát říkali agnostikum často ateisti - ale člověk mravně výborný, dobrý manžel a otec - pravý Američan, vychovávajíci děti k práci a pravdě. Charlotta byla unitářka."
"Na prázdniny jsme jezdili do Klobouk u Brna k rodičum; krajani od nás sa tam chodili dávat na mou ženu, že prý jsem si vzal černošku; jiní zase slyšeli, že mám americkou milionářku, a prišli na mne, abych jim postavil železnici."
"... ; u vědlejšího stolu seděl bratr Vojty Náprstka, majitel pivovaru; neznal mě a začal o mně, že jsem podplacen od Němcu, abych pošlapal českou minulost a kdesi cosi. Já jsem ho nechal při tom a ještě jsem ho podpichoval - teprve když jsem odešel, řekli mu, že mluvil o mně se mnou. Jindy jsem pomáhal občanum v tramvajce hubovat na zrádce Masaryka."
"Prosím vás, kolikpak z našich slavjanofilu dovede aspoň číst rusky, polsky, srbsky? Stejně tak jako ti lidé co mají plná ústa, že jsme národ Husuv: kdo z nich pročetl aspoň kousek Husa, aspoň jednu knihu bratrské reformace?"
"Když miluješ svou vlast, nemusíš o tom mluvit, ale udělej něco kloudného; o nic jiného nejde." - naši náckovia
"Štefánik byl hodně sentimentální, tituloval mě "oteckem" a pořád by mě byl hladil a líbal; ale já se k němu tak blízko nedostal, bránil tomu rozdíl věku."
"U nás ještě příliš dáme na hesla - to je, myslím také jedno z dědictví po Rakousko-Uhersku; tenkrát jsme neadministrovali a nedělali politiku my, nýbrž Vídeň, a tak jsme si víc než zdrávo zvykli na hesla." - o tom, že politické heslá majú u voliča prednosť pred programom a tvorbou zákonov>> stále platné :(
"Lež je nemužná; je zbraní slabochu, dost často také násilníku - ne lidi silných. Pravda, pravda poctivá, poznání skutočné nemuže nikdy škodit."
"Láska k bližnímu, mravní zakon lásky je mně jen přední a praktický projev náboženství. Náboženství. Zbožnost je, jak jsem řekl, stanovisko, atituda - nemám našeho slova pro to - vuči všemstvu, vuči všemu, čo je nám dáno, tedy vuči Bohu, světu, lidem a sobě samému."
"Tož pravda: halda vysvědčení ještě nezaručuje vzdělanost a dokonce nzahrnuje přirozené nadání. A nezapomínat na požadavek mravní; učenost, doktorské zkoušky a tituly nezaručují slušnost, čestnost ani statečnost."
"Řekl jsem jednou, že demokracie je diskuse. Ale pravá diskuse je možná jen tam, kde si lidé navzájem duvěřují a poctivě hledají pravdu. Demokracie, to je hovor mezi rovnými, přemýšlení svobodných občanu před celou verejnosti - slovo "parlament" má krásny smysl, jen je činit tělem."
"Krize demokracie - prosím vás, co dnes není v krizi?" - sto rokov a stále platné.
August 21, 2017
Masaryk je krásnou ukážkou premýšľajúceho liberála s nadčasovými myšlienkami, od ktorého by sa mohla učiť väčšina ľudí aj v dnešnej dobe.
October 22, 2019
Zajímavý náhled na zásadní historickou postavu ČSR. Místama na mě moc filozofické, TGM byl evidetně na trošku jiným levelu vzdělání a intelektu - kéž by i dnes ve vedení státu byly takové kapacity.
October 5, 2022
Lepšiu knihu som ešte nezažil. Tatíčku Masaryku, chýbate tu, veľmi. O to viac práve v týchto časoch.
April 18, 2024
The pages of this book were a gentle breeze on a warm summer day, offering an escape into a world I couldn't help but adore. It held a certain nostalgia, like revisiting an old friend.
July 11, 2026
2,5 ⭐️
Kniha se dělí na 4 části: 1. Masarykovo dětství a dospívání
2. Dospělý život, činnost za války, funkce prezidenta
3. Masarykova filozofie: noetika, metafyzika, náboženství (hodně náboženství), politika, demokracie, národ atd.
4. Čapkovy postřehy o Masarykovi a tzv. background tvorby knihy
První dvě části mi přišly zajímavé, ale ne nijak dramaticky moc, především v druhé části byly únavné neustálé narážky nebo vyjmenovávání lidí, kteří možná tenkrát byli relevantní, ale dnes to bylo takové trochu pointless.
Třetí část pro mě byla velkou zkouškou vůle, zda knihu neodložím, protože rozhodně nejsem zvyklá číst filozofické texty a navíc jsem s Masarykem v mnoha věcech nesouhlasila a jeho jednostrannost mi byla hodně nesympatická. Především pak část o náboženství pro mě byla hodně těžká, taky proto (což je obecně za mě přítomné v celé knize) že se Masaryk neustále opakuje. Třešničkou na dortu je pak Čapek, který se na závěr této části znovu zeptá na celé téma náboženství a Masaryk (díky bohu zkráceně) řekne své názory snad počtvrté.
Čtvrtá část (nejkratší - 12 stran) za mě byla nejlepší (i když zase bylo přítomné opakování toho, jak Masaryk víc mlčel než mluvil) a odpověděla na mou otázku, kterou jsem si pokládala během celé četby (a byla jsem líná si ji googlit): kdy a jak probíhala tvorba této knihy.
Ještě se vrátím k myšlence z třetího odstavce: nemůžu si pomoct, ale Masaryk na mě často působil nekompromisně, jednostranně, netolerantně, performativně (fakt hodně) a i když neustále myslel na budoucnost a mluvil o toleranci, tak to v té historii zas tolik nevidím. Avšak tím samozřejmě nechci znevažovat tuto váženou osobnost a její činy, jen tím říkám, jak na mě skrze knihu působil a že to je stále jen člověk a ne nějaký polobůh, kterého by měl každý Čech bezmezně uctívat.
Nejlepší částí knihy za mě bylo vyprávění toho, jak Masaryk žil během války, část z Ruska byla pak jak z akčního filmu.
Upřímně mi tam dost chyběly Masarykovy myšlenky o současném politickém dění, které bych ocenila mnohem víc než abstraktní pojetí politiky. Některé myšlenky a názory z pohledu dnešního (tedy přesně sto let od počátku tvorby knihy) zanechávaly hořkou pachuť na jazyku a pocit frustrace.
Doporučení pro vás: stejnojmenný film z roku 2018 velmi doporučuji a myslím, že pokud nejste vyloženě fanouškem Masaryka, tak pro vás takhle knížka není essential a film bohatě stačí. (Snad bych řekla, abyste si ušetřili trápení a nečetli to, nebo minimálně tu 3. část).
Kniha se dělí na 4 části: 1. Masarykovo dětství a dospívání
2. Dospělý život, činnost za války, funkce prezidenta
3. Masarykova filozofie: noetika, metafyzika, náboženství (hodně náboženství), politika, demokracie, národ atd.
4. Čapkovy postřehy o Masarykovi a tzv. background tvorby knihy
První dvě části mi přišly zajímavé, ale ne nijak dramaticky moc, především v druhé části byly únavné neustálé narážky nebo vyjmenovávání lidí, kteří možná tenkrát byli relevantní, ale dnes to bylo takové trochu pointless.
Třetí část pro mě byla velkou zkouškou vůle, zda knihu neodložím, protože rozhodně nejsem zvyklá číst filozofické texty a navíc jsem s Masarykem v mnoha věcech nesouhlasila a jeho jednostrannost mi byla hodně nesympatická. Především pak část o náboženství pro mě byla hodně těžká, taky proto (což je obecně za mě přítomné v celé knize) že se Masaryk neustále opakuje. Třešničkou na dortu je pak Čapek, který se na závěr této části znovu zeptá na celé téma náboženství a Masaryk (díky bohu zkráceně) řekne své názory snad počtvrté.
Čtvrtá část (nejkratší - 12 stran) za mě byla nejlepší (i když zase bylo přítomné opakování toho, jak Masaryk víc mlčel než mluvil) a odpověděla na mou otázku, kterou jsem si pokládala během celé četby (a byla jsem líná si ji googlit): kdy a jak probíhala tvorba této knihy.
Ještě se vrátím k myšlence z třetího odstavce: nemůžu si pomoct, ale Masaryk na mě často působil nekompromisně, jednostranně, netolerantně, performativně (fakt hodně) a i když neustále myslel na budoucnost a mluvil o toleranci, tak to v té historii zas tolik nevidím. Avšak tím samozřejmě nechci znevažovat tuto váženou osobnost a její činy, jen tím říkám, jak na mě skrze knihu působil a že to je stále jen člověk a ne nějaký polobůh, kterého by měl každý Čech bezmezně uctívat.
Nejlepší částí knihy za mě bylo vyprávění toho, jak Masaryk žil během války, část z Ruska byla pak jak z akčního filmu.
Upřímně mi tam dost chyběly Masarykovy myšlenky o současném politickém dění, které bych ocenila mnohem víc než abstraktní pojetí politiky. Některé myšlenky a názory z pohledu dnešního (tedy přesně sto let od počátku tvorby knihy) zanechávaly hořkou pachuť na jazyku a pocit frustrace.
Doporučení pro vás: stejnojmenný film z roku 2018 velmi doporučuji a myslím, že pokud nejste vyloženě fanouškem Masaryka, tak pro vás takhle knížka není essential a film bohatě stačí. (Snad bych řekla, abyste si ušetřili trápení a nečetli to, nebo minimálně tu 3. část).
February 10, 2019
Kniha, kterou by si měl každý Čech či Slovák alespoň jednou povinně přečíst. Už jen proto, aby poznal, jaký byl Masaryk skutečně člověk. Všichni dnes známe TGM jako historickou postavu, ale kdo z nás by dokázal skutečně popsat jeho názory a myšlenky do hloubky? Z knihy plyne velký obdiv Čapka k osobě Masaryka a je patrná (a autorem také zmíněná) mnohočetná úprava a kontrola nad závěrečnou podobou díla, která byla původně členěna na více knih. Knížka z edice Spisy z roku 1990 nabízí více různých částí. Velmi cením první části popisující Masarykův život a osobní historii (i když jak Čapek píše, o řadě událostí nechtěl ani vyprávět), naopak se mi nesnadno četla část popisující filosofii a náboženský pohled T.G.M., kterou jsem spíše proletěl. Ovšem nepochybuji, že čas i na tuto pasáž jednou dozraje a já se k ní jednou rád vrátím. Kniha je plná citátů, které bychom mohli tesat do kamene. Za všechny vybírám jeden. Byla by ovšem škoda se o ně ochudit, tak neváhejte a brzy si knížku přečtěte! :)
„Jistota, kterou máme v Masarykovi, nám bude bohdá uchována ještě mnoho let - a bůhví že to budou léta, kdy nám jeho duch a jeho mravní autorita budou ještě tuze potřebny.“ (str. 453; KČ, Lidové noviny 15. 12. 1935)
„Jistota, kterou máme v Masarykovi, nám bude bohdá uchována ještě mnoho let - a bůhví že to budou léta, kdy nám jeho duch a jeho mravní autorita budou ještě tuze potřebny.“ (str. 453; KČ, Lidové noviny 15. 12. 1935)
January 11, 2021
Určite sa oplatí prečítať, ak sa chcete dozvedieť viac o myšlienkach, charaktere a živote TGM.
Trochu ma ale knižka sklamala v tom, že okrem života TGM sa v podstate venuje len trom či štyrom kratším témam. V mnohom zachádza do detailov, kde by nemuseli byť a hodnotu poskytne skôr človeku, ktorý o téme už niečo vopred vie (noetika, metafyzika, cirkev, ...).
Čapek dáva ale v poslednej kapitole "Mlčení s TGM" vysvetlenie - a to, že to z Masaryka naozaj občas išlo "ako z chlpatej deky" :) t.j. že získať jeho vyjadrenie alebo názor na nejakú tému nebolo často jednoduché. Vo veľa prípadoch sa jeho vyjadrenie ani nedalo dať na papier - veď aj to ticho vedelo veľa povedať.
Po kritike by som sa ale rád obrátil aj na to, čo sa mi na knihe páčilo. Masaryk je studňa múdrosti, ak sa zaujímate o filozofiu, etiku, politiku a aj náboženstvo. Veľa výrokov a názorov sú neskutočne aktuálne aj dnes (napríklad prehnané vlastenectvo, rola náboženstva v živote spoločnosti, hodnoty demokracie a jej dôležitosť) a mnoho z nich som si zapísal - do budúcna.
Aj táto knižka otvára dvere do mysle a života nášho prvého, ikonického prezidenta. Be-all-end-all knihu nečakajte, no určite pozrite, ak Vás téma zaujíma.
4/5
Trochu ma ale knižka sklamala v tom, že okrem života TGM sa v podstate venuje len trom či štyrom kratším témam. V mnohom zachádza do detailov, kde by nemuseli byť a hodnotu poskytne skôr človeku, ktorý o téme už niečo vopred vie (noetika, metafyzika, cirkev, ...).
Čapek dáva ale v poslednej kapitole "Mlčení s TGM" vysvetlenie - a to, že to z Masaryka naozaj občas išlo "ako z chlpatej deky" :) t.j. že získať jeho vyjadrenie alebo názor na nejakú tému nebolo často jednoduché. Vo veľa prípadoch sa jeho vyjadrenie ani nedalo dať na papier - veď aj to ticho vedelo veľa povedať.
Po kritike by som sa ale rád obrátil aj na to, čo sa mi na knihe páčilo. Masaryk je studňa múdrosti, ak sa zaujímate o filozofiu, etiku, politiku a aj náboženstvo. Veľa výrokov a názorov sú neskutočne aktuálne aj dnes (napríklad prehnané vlastenectvo, rola náboženstva v živote spoločnosti, hodnoty demokracie a jej dôležitosť) a mnoho z nich som si zapísal - do budúcna.
Aj táto knižka otvára dvere do mysle a života nášho prvého, ikonického prezidenta. Be-all-end-all knihu nečakajte, no určite pozrite, ak Vás téma zaujíma.
4/5
August 7, 2023
Dost podnětný ponor do mysli toho, kdo, pokud vás to zajímá, vlastně T. G. Masaryk byl. Dětství, "sen o maturitě" (taky se mi občas zdá). Bystrá mysl s rozhledem, dokonce se vyjadřuje i k otázkám jako dnešní "NoFap", zdravá strava; nekouřit, nepít, "nejíst příliš vejce, slyšel jsem, že to prý není zdravé". "Člověk si stěžuje, když nemá rád svoje povolání." Pokrytec Tolstoj, rádoby asketa a mužik. Ruský lid vs jejich vládci. Smetana. Svatopluk Čech. Neruda. Masaryk byl světový, stejně jako jeho názory. Filozofická část je trochu hůře uchopitelná, řekl bych (ač obsáhlá sdostatek). Bavilo mě Masarykovo časté používání ani ne tak anglismů, ale vyloženě anglických výrazů (czenglish) - možná protože mi to připomíná DJC.
June 15, 2025
As written prose, this is very good. Čapek has a way with words, specifically in keeping the book flowing as if a conversation is taking place between the reader and Masaryk. It moves fast because of how succinctly, yet flowery, Čapek is able to get across the point of Masaryk's arguments.
Where the book falters somewhat are those same arguments of Masaryk's. He is someone who is on the precipice of understanding material conditions, but ultimately reverts to an idealist metaphysical view of the world. That's not to say all of Masaryk's views are wrong or faulty, but, they are often hollow, missing a true base that takes into account the reality of material conditions as opposed to the idealistic view Masaryk, and Čapek, has of the world.
Where the book falters somewhat are those same arguments of Masaryk's. He is someone who is on the precipice of understanding material conditions, but ultimately reverts to an idealist metaphysical view of the world. That's not to say all of Masaryk's views are wrong or faulty, but, they are often hollow, missing a true base that takes into account the reality of material conditions as opposed to the idealistic view Masaryk, and Čapek, has of the world.
February 13, 2021
Hovory s T.G.M. je kniha plná hloubky a myšlenek. Myšlenek o tom, jak bychom se měli vzdělávat a vůbec poznávat svět okolo nás, o důležitosti individualismu ve vzdělávacím procesu, dnes tak stále aktuálním tématu. Člověk se může seznámit s filosofií konkrétismu a poznat Masaryka nejen jako politika, ale i jako pokrokového myslitele.
"Poznávat je právě tak důležité jako jednat"
"Není rozporu mezi teorií a praxí, nestojí proti sobě rozum a cit, nevylučuje se navzájem víra a věda, není konfliktu mezi politikou a mravností, nelze klást proti sobě tělo a duši, není dualismu mezi časným a věčným. Je nutno přijímat skutečnost plně a brát ji celou."
"Poznávat je právě tak důležité jako jednat"
"Není rozporu mezi teorií a praxí, nestojí proti sobě rozum a cit, nevylučuje se navzájem víra a věda, není konfliktu mezi politikou a mravností, nelze klást proti sobě tělo a duši, není dualismu mezi časným a věčným. Je nutno přijímat skutečnost plně a brát ji celou."
February 24, 2018
Nebát se nelhat: "Střílí se na moskevském náměstí, z obou stran cvrnkají kulky o dlažbu i průčelí domů, a profesor Masaryk stojí před zavřenými vraty hotelu, kam ho nechtějí pustit. Kdyby řekl, že je tam hostem, byli by ho pustili hned; ale on ani v tu chvíli, kdy jde o život, nechce lhát. A pak to vypravuje, jako by se to rozumělo samo sebou, jen suchou a malou větičkou: 'nechtěl jsem lhát.' To bylo všecko."
June 10, 2026
wonderful book about a wonderful man, who became the first president of the newly founded Czechoslovakia, his views and philosophy are explored extensively in this work and i love it, cant wait to come back to it again someday (although Čapeks bootlicking pissed me off sometimes), would definetly recommend
ps: read the original 3 part version called "Hovory s T.G. Masarykem" and not "Hovory s TGM", thank me later
ps: read the original 3 part version called "Hovory s T.G. Masarykem" and not "Hovory s TGM", thank me later
Displaying 1 - 30 of 55 reviews