Stříbrný vítr je román o dospívání a mládí. Hlásí se k impresionismu. Hlavní postavou je JENÍK RATKIN. Na gymnáziu se seznamuje se svými spolužáky, poznává také starší studenty, oblíbil si profesora RAMLERA, který chápal studenty s sympatizoval s nimi. Seznamuje se s řadou dívek, do jedné z nich se zamiluje..
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Proutku-li neohneš, dokud je mladý a tenký, se stromem už ničeho nepořídíš.
Žít se mi nechce. Krásný obraz v sobě nosím a krásně žít nelze. Když si něco krásného představuji, je to vždycky jakoby někde daleko, daleko... snad docela na jiném světě. Co tedy? Půjdu na jiný svět. Půjdu potichu, jako bych rozhrnoval houštiny...
Po špičkách má se choditi kolem mládí, neboť tam, kde je skutečné, krásného života schopné mládí, tam se stále leží v bolestech; po špičkách chodit, a ne řinčeti železy. Mládí klesá a trpí, vstává a trpí. Spikli se proti mládí: zdraví se mrzačí, ranění se neobvazují a zbloudilým neukazuje se cesta--
Nevím, rozumíte-li mi, a nevím také, jak bych vám to jinak řekl, je to právě jen stříbrný vítr. Takové poselství nějaké krásné, slibování mámivé odněkud z daleka... ne, není to tak... říci se to nedá -- Já - už stříbrný vítr neslyším.