Série Kladivo na čaroděje vás zavede do našeho světa, jak ho neznáte… a jak ho ani netoužíte poznat. Alespoň ne na vlastní kůži. Světa magie, temných přízraků, oživlých mrtvol, zabijáků, démonů, psychopatů, nekrofilů, upírů - a to mluvíme jen o kladných hrdinech. Ti, proti kterým bojují, jsou ještě mnohem horší… Třetí epizoda nového knižního seriálu, na němž se podílejí špičky české a slovenské fantastiky a který je psán v intencích subžánru městské fantasy. Zdánlivě banální případ vraždy tří lidí, kteří zřejmě věděli příliš mnoho, se povážlivě komplikuje, když na scénu vstupují démoni ovládající stroje a v novinách se objevuje podivný zašifrovaný inzerát skrývající vodítko k mimořádně cennému kouzlu. Felix Jonáš a jeho tým magických úderníků musejí napnout všechny své dedukční schopnosti, šarm a především veškerou hrubou sílu, která jim zbývá, pokud chtějí skrýš odhalit včas. A zatím kdesi v ukryté nádrži se zvolna probouzí obří mořská obluda…
Tentokrat novy autor, a tym padom sa meni aj styl knihy. Nie je to vsak zle a opat sa to cita celkom dobre (vzhladom na to, ze som knihu precital za par hodin). Dej pekne napreduje, mrtvol a krvi je dostatocne vela a postavy sa tiez dalej rozvijaju vo svojej roznorodosti. Odporucam.
U téhle série jsem měl ze začátku pocit, jako by si byla trochu nejistá tím, kam povede, ale na druhou stranu pochybuju, že by to Pavlovský neměl rozplánované. Možná je jako televizní seriál, který nezačíná nějakou megaepizodou, která by nám vytřela zrak, ale spíš se postupně prohlubuje, vytváří plíživě svou mytologii a zahušťuje se. Prostě spíš Buffy než třeba Battlestar Galactica. Kruté stroje asi nejsou dílem, který by byl po dalších X knihách při ohlédnutí zpět považován za nezapomenutelný, ale neurazí, občas pobaví a ukazují, že i další autoři budou asi schopni udržet původní styl.
Třetí díl série, u které můžu říct, že mi výměna autora fakt vadí. Postavy sdílejí v podobnosti jen jména a pár ledabylých charakterových prvků, děj mě nudil a rádoby humor byl spíš trapný než vtipný. Ono u toho Pavlovského stylu je přitažlivé, že je těžké odhadnout, jak moc si dělá ze žánru a konvenčnosti prdel a jak moc bere vlastní tvorbu vážně. Ale Nečas není Pavlovský – a ať si je snad v soukromé tvorbě jakkoliv geniální – tady na mě prostě jeho magie nezafungovala.
Po prvních zběsilých akčních dílech plných krve a hlášek zde přichází trošku zvolnění a podle mě to není vůbec na škodu. Detektivní zápletka je super a máme i čas se trochu více seznámit s hlavními hrdiny. Někdy se prostě musí ubrat, aby se zase mohlo přidat, takže se moc těším na další díly.
Hodne lidi pise, ze je tento dil nejmene zabavny. Podle meho nazoru tomu tak neni. I u tohoto dilu jsem se skvele bavil i kdyz je pravdou, ze v nem neni tolik humoru ve srovnani s ostatnimi knihami. Za me doporucuji.
Celkem sranda, parta padavek, pardon, "detektivů", dostala za úkol vyšetřit divné úmrtí. A potkáváme tady bránu do pekla a golemy z mikrovlnky, nebo i démony posedlé iPody...
Jsem u třetího dílu série a jsem stále nadšená. Jak už jsem psala minule, po rozpačitém úvodu jsem druhý díl doslova zhltla a nejinak tomu díkybohu bylo i u pokračování, byť psané jiným autorem. Tahle parta čtyř ne až tak kompatibilních exotů je zkrátka dokonalá. A nejen proto je i tenhle příběh fakt dost dobrej. Líbí se mi jak autor pracuje s jazykem, jsem nadšená z humoru, který je občas suchý jak písek na Sahaře, baví mě samotný děj, který se nikde necourá a nemá hluché pasáže, u kterých byste se nudou uzívali. Pro mě neexistovaly. Držím palce dalším dílům série!
Ukázka z knihy:
Cosi zašramotilo. V zrcadle blikla červená kontrolka. Felix zachytil pohyb a obrátil se, hlavou mu prolétla nesouvislá myšlenka na téma, proč by někdo cpal do opékače topinek nůž, pak brnklo péro ohlašující, že topinky jsou hotové a Felix si instinktivně zvedl aktovku před obličej, takže čepel skončila zabořená jen v její kůži, namísto té, která mu pokrývala krk. "Stála přes čtyři tisíce," oznámil nasupeně a vytrhl nůž. Cvičební stroj se postavil. Páky, které sloužily k posilování nohou, se opřely do podlahy, lavice se rozložila na části a vytvořila podvozek evokující brouka s černými krovkami, jenž se vrávoravě natočil proti Felixovi, zatímco v horní části se rozevřelo několik dalších pístů a táhel, které, ať už původně sloužily k čemukoliv, se nyní změnily v mechanické paže a každá držela nějaký kuchyňský nástrojek, většinou ostrý a rychle se pohybující. Tak například tam byl mixér bez horní nádoby, s obnaženými noži, které se zrovna výhružně roztočily, byl tam elektrický nůž, mlýnek s jemným struhadlem a pár dalších rozebraných strojků, které se leskly ostřím nebo sršely elektřinou. Celé to vypadalo jako nějaká kompozice šíleného surrealisty, jako by Salvador Dalí náhodou zabloudil do kuchyně a chvíli, než se mu uvaří vajíčka, neměl co dělat. Všechny ty kusy byly nějakým způsobem propojené a fungovaly, i když nebyl vidět žádný kabel s přívodem proudu, jednotlivé části tvořily celek ve tvaru brouka se vztyčenou hrudí a hlavičkou, kterou představovala mikrovlnka; její přední panel jako by hleděl Felixovi do očí, nakláněl se podle jeho pohybů a téměř se v něm dal číst výraz, výhružný a trochu zvědavý. Monstrum vykročilo, pohybovalo se sice méně vláčně než filmový transformeři, ale dobře využívalo setrvačnost i svoje kilogramy, kterých bylo jistě kolem stovky. Držák lahví na rameni nacpal další nůž do opékače a natáhl péro. "A tím to začíná být osobní," pronesl Felix a zaútočil získaným nožem.
Kniha sama o sebe bola dobrá - bavil ma príbeh i záhada a páčil sa mi aj spôsob jej lúštenia, aj záverečné odhalenie. Kniha ako súčasť série však neurobila taký dojem, ako prvé dva diely a až príliš na nej bolo poznať, že to písal iný autor.
Je mi jasné, že nie je jednoduché dať postavám, ktoré vyformoval niekto iný, ten istý nádych, ale mám dojem, ako by sa autor ani príliš nesnažil. Vôbec som nemala dojem, že by šlo o tie isté postavy, ktoré som spoznala v prvých častiach - mali tie isté mená a tie isté schopnosti, ale nie ten istý charakter. Taktiež tomu chýbala Pavlovského dynamika - zatiaľ čo uňho sa "pohľady" postáv striedali v krátkych intervaloch, takže ste mali dojem, že sledujete seriál a stále ste čakali na pokračovanie iného pohľadu, tuto sa často jednej postave venovala jedna kapitola a pôsobilo to trošku rozťahane a spomalene. Nečas taktiež (očividne) obľubuje relatívne podrobné (nie prehnane podrobné, ale podrobnejšie, než som u českých autorov zvyknutá [niežeby som ich prečítala až tak veľa]) opisy, ktoré dokázali niektoré scény zbytočne ešte viac natiahnuť.
Táto kniha bola taká... čistá. Málo nechutných výjavov, málo drsného cynického humoru (alebo skôr žiadny), málo krvavých súbojov a zvrhlých postáv. Ako som už spomenula, nič z toho by nevadilo, ak by šlo o prvý diel alebo samostatnú knihu - z takéhoto uhla by to bola fakt dobrá kniha (možno až na ten záverečný súboj, ktorý bol trochu nudný - dosť nudný oproti koncu druhej časti). Lenže toto všetko som dostala na začiatku a bavilo ma to! A bez toho to už potom nie je ono! Keby to bolo aspoň vtipné... Ale ak som sa za celý ten čas zasmiala aspoň raz, tak je to až veľa.
První pro mě dříve neznámý autor převzal otěže série od Jiřího Pavlovského a naštěstí zvládl nenarušit kvalitu série. Prvních třicet stran jsem sice lehce skřípal zuby u na můj vkus možná až příliš dlouhých souvětí, ale postupem času se to zlepšilo a já si možná i zčásti zvyknul. Potom už jsem se mohl bezezbytku soustředit na zápletku dalšího dílu, která se točí především kolem podivných nehod, z nichž se brzy vyprofilují vraždy. Hlavní linka je sympaticky prostá nějakého opakování dříve viděného, zvládne uzavřít příběhy všech nových charakterů a ještě spolehlivě pobaví svou originálností, neotřelým vyvrcholením i několika zvraty. Příjemná je také fungující chemie postav, jejichž vztahy v rámci týmu Felixe Jonáše neutrpí žádnou zásadní proměnu, ale spíše se dále vyvíjí v intencích načrtnutých původním autorem. Stejně tak zůstávají silnou stránkou série dialogy s několika výbornými hláškami („Kdybych byl démonický iPad, kam bych se schoval?“) Stále se tak, jak se v rámci série sluší a patří, jedná o dobrou vlakovou literaturu, kde hraje prim hlavně pobavení nenáročného čtenáře.
Ve třetím díle najdete vše, co v předchozích dvou. Možná jsem se nezasmál tolik, ale nemám pocit, že by tento díl byl méně hodnotný.
Strhávám hvězdy akorát za jedinou věc, kterou pro mě také bylo těžké překousnout. Postavy se nám trochu změnily. Jak se změnily? Je to jako by pan Nečas prošel první dva díly, vzal klíčové vlastnosti každé postavy...a pak nenechal postavy dělat nic jiného. Zatímco tedy Walter střelil francouzštinu čistě výjimečně, ale o to úderněji, nyní má co říct Francouzsky pomalu v každém dialogu. Podobně je tomu u každé postavy. Tento neduh se nevyhne ani Felixovi.
Naopak super bylo intimnější poznání Felixe. Ale celkově byla kniha super. Kdyby byla samostatná a ne dílo série, byla by na tom s hodnocením lépe. Takle ji škodí, že nebyla schopná plynule navázat na předchozí díly.
Třetí díl série v mnoha ohledech překonává dvojici svých předchůdců - ta rozehrála rámcovou zápletku a přivedla na scénu hlavní postavy, ale Pavlovského styl je spíše komiksový a založený na hláškách. Nečas oproti tomu víc staví na situacích, gradaci a detektivní zápletce, což této sérii v mnoha ohledech sluší daleko víc. Jako klad vnímám i upozadění Vincence, který v tomto typu příběhu neměl příliš uplatnění. Stejně tak mě potěšila postava Tamary, který mi sice znatelně připomněla jednu z postav komiksu Sandman (hlavne spin-off série Lucifer), ale záhy tenhle stín setřásla...
Jen tak dál. Udrží-li si série nastavenou laťku, budu jen rád.
Tretí diel novej série Kladivo na čaroděje a tentokrát detektívka. Zdanlivo nesúvisiace osoby zomierajú zdanlivo nesúvisiacimi a záhadnými spôsobmi. Felix Jonáš a jeho parta pošukov vyšetrovateľov pátrajú až kým sa neprepracujú ku komplikovanej a mierne nechutnej pravde.
Ubudlo hláškovania, ale humor nevymizol úplne. Skôr ho autor jemne a s rozmyslom dávkuje, aby zbytočne neodvádzal pozornosť od vyšetrovania. Je to prudko čitateľné a zábavné dielko. A ja tajne dúfam, že sa ešte niekedy stretneme s Tamarou.
Ondřej S. Nečas se pokračování Kladiva zhostil dobře. Je tam sice vidět jistý odstup - zatímco Pavlovský čtenáře zahlcuje jednou hláškou za druhou, Nečas se vyžívá v popisech (které zvládá a dodávají dílu zase trochu jiný rozměr). Co mě trochu mrzelo, že se hlavní hrdinové od sebe odpojili. Již to není tak akční, když má někdo z nich v příběhu výraznou převahu. Postrádal jsem tady ten týmový prvek. Ale na druhou stranu to vítám, je to trochu něco jiného a já si díl užil. 3,5 hvězdy :)
Kruté stroje nejsou dílkem, který by byl asi řazen mezi nezapomenutelné. Každopádně neurazí, dokáže pobavit a jasně dává najevo, že i ostatní autoři, které JP vybral budou schopni styl a směr jím udaný. Protože co si budeme povídat, kvalitní české sci-fi/fantasy není nikdy dost. A do Kladiva můžeme vkládat naděje, že se stane legendou, stejně jako Agent JFK.
Změna autora mi nesedla. Nečasův styl se od Pavlovského hodně liší, je to takové rozvláklé a vytratily se z toho hlášky a ani ta akce nějak nezaujala. Nic proti detektivce, ale četl jsem to po částech v šalinách a v příjmení jednotlivých aktérů sem měl brzo guláš.
Docela čtivé, ale po namlsání prvními dvěma díly o fous slabší. Jiří Pavlovský opravdu nasadil laťku dost vysoko. Nemůžu si pomoct, ale Kruté stroje mi celou dobu připomínaly takovou zvláštní detektivku a nějak mi ne a ne zapadnout do celku :o) Jdu na Sonátu pro Azazela :o)
O něco lepší než předchozí díl, i když ke konci to začíná trochu kulhat. Celek ale drží poměrně vysokou brakovou úroveň s několika vypečenými hláškami a povedenými scénami.
Necas ma vobec nesklamal. Kniha bola napinava, ako vsetky detektivky od autora, ale aj miestami vtipna. Hlavne postavy su mi sympaticke a rada si o nich precitam nieco viacej :).